Slavnost Těla a Krve Páně je katolický svátek

8. 6. 2012 / Boris Cvek

Včera byl den římskokatolické Slavnosti Těla a Krve Páně. Po městech a vesnicích chodily průvody s kněžími a věřícími, demonstrace příslušnosti k římské církvi, jaké není zdaleka vidno u stěžejních svátků Vánoc a Velikonoc, které sjednocují všechny křesťany. Proto mne nepříjemně překvapilo, když včerejší svátek byl označen v Radiožurnálu jednou hlasatelkou jako "křesťanský". "Křesťanské" je to, co spojuje všechny, nebo alespoň ty hlavní, křesťanské církve: římské i řecké katolíky, ortodoxní (pravoslavné) a protestanty (luterány, kalvíny, anglikány, baptisty, letniční...).

Slavnost Těla a Krve Páně vznikla více než tisíc let po narození Krista a ortodoxní křesťané stejně jako většina protestantských církví ji prostě neuznávají. Pokud už by ale měla být uznávána, tak pouze jako slavnost druhého nebo třetího řádu v porovnání s Vánocemi nebo Velikonocemi. Že ji římskokatolická církev staví tak vysoko, je způsobeno zvláštní, specificky římskokatolickou vírou v přítomnost Krista v chlebu a vínu, proměněných při mešním obřadu. V "reálnou" přítomnost Krista v proměněném chlebu a vínu věří většina křesťanů, včetně ortodoxních, luteránů a anglikánů, nicméně neřímskokatolické církve tuto skutečnost uchopují jako mystérium a nechtějí ji zatěžovat filozofickou interpretací.

Naopak středověká římskokatolická církev vyvinula (poprvé oficiálně na 4. lateránském koncilu v roce 1215 a pak pod vlivem filozofie sv. Tomáše Akvinského) filozofický popis tohoto mystéria, zvaný transsubstanciace. Slavnost Těla a Krve Páně je tedy slavnost nejednoty křesťanů, specificky římskokatolické středověké identity a vymezení se vůči jiným křesťanským směrům, zejména vůči ortodoxnímu křesťanství, které klade důraz na teologii a tradice prvních století dějin církve.

Slavnost Těla a Krve Páně ZDE

Transsubstanciace ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 8.6. 2012