Leona a Mária Bikárovy: Tina a Bravo? Raději bible.

8. 6. 2012 / Pavel Pečínka

Předkové Leony a Márie pochází z osady Smižany na východním Slovensku. Jejich matka pracuje jako učitelka na střední odborné škole, otec je asistentem pedagoga na ZŠ. K hudbě měly sestry tradičně blízko -- jejich dědeček hrál na housle, otec na několik hudebních nástrojů. Leonu naučil hrát na baskytaru a klavír.

Kromě Leony, která je nejstarší, a Márie patří do Bikárovy rodiny ještě další dvě dcery, obě ještě chodí na základní školu. Všechny mají rády muziku a společně chodí do pěveckého sboru Idy Kelarové. Dohromady s rodiči navštěvují taky křesťanské společenství Potthers House.

"Rodiče nás romsky učili, abychom se prý domluvily s rodinou. Kamarádek mám ale víc mezi Neromy, protože jsem navštěvovala a navštěvuji školu, kde jsou převážně Neromové. Co se týče Romů, se kterými se stýkám, tak to je hlavně moje rodina. Pro mě jsou kamarádi moje sestry, tety, sestřenice, bratranci, strejdové atd," vysvětluje Leona.

Když Leona chodila na ZŠ Zemědělská v Brně, skoro všichni její spolužáci byli Neromové. Ve třídě se vyskytovaly jen dvě Romky. Na celé škole pak "zastupovaly" Romy pouze Leona a její sestry. "Moc jsem se tam ale necítila dobře," říká Leona. "Našla jsem tam tehdy jen jednu opravdu dobrou kamarádku a s tou jsem se bavila celých pět let od čtvrté třídy. Měla jsem dobrou třídní učitelku Dobšíkovou, která mi vždycky pomáhala a bránila mě. A pak tam byli ještě dva učitelé -- Burian a Hromádka. Jinak to nestálo za nic."

Ze všech předmětů bavily Leonu nejvíc český jazyk, angličtina a hudební výchova.

Pokud jde o střední "zdravku", je Leona jediná Romka ve třídě, na škole pak jsou dvě. Oproti základní škole jí zde spolužáci připadají mnohem přátelští a nemá s nimi problém. "Na praxi jsem se ovšem setkala s profesorkou, která když zjistila, že jsem Romka, přestala se mnou komunikovat a neodpovídala na mé otázky. Bylo to docela těžké období, myslela jsem si, že odejdu a nevydržím to, ale mamka mi poradila, ať vydržím, zkousnu zuby a ať svou práci dělám co nejlíp. Myslím, že to pomohlo. Profesorka mě na třídních schůzkách nakonec pochválila a řekla, že můžu být ostatním příkladem," říká budoucí zdravotní sestra.

Co se týká hudebních žánrů, má ráda gospel a funky hudbu, poslechne si i modernější jazz, ale ve zpěvu dává přednost anglickým písním. "Romská hudba mě příliš nezajímala až doby, než jsem se setkala s úžasnou Idou Kelarovou," přiznává. "Teď se ale už mnohem víc věnuju romské hudbě."

K některým životním a módním stylům, blízkým neromské mládeži, je Leona kritická: "Hloupé časopisy jako třeba Bravo Girl mě nikdy nezajímaly. Zdá se mi, že jsou tam informace, které pro tak mladé čtenáře nejsou vhodné. Rodiče nás k tomu ani nikdy nevedli. Vždycky jsme četly spíš vážnější literaturu a bibli. V křesťanském společenství, do kterého chodím už od dětství, mám spoustu kamarádů z Afriky, kteří zde studují medicínu a byli mi příkladem. Diskotéky moc nenavštěvuju, nebaví mě to. Chodím jen když jsou narozeniny nebo svatby."

Svůj čas však Romka z Brna věnuje pěveckému sboru Čhavorenge vedeném Idou Kelarovou. Vystupovala na různých místech v ČR i v cizině. Za velmi povedené považuje vystoupení, kdy ji doprovázela královohradecká filharmonie, stejně jako koncert v Evropském parlamentu v Bruselu zaměřený na podporu Romů v Evropě.

A pohled do budoucna? Po maturitě by nejstarší ze sester Bikárových ráda šla na vysokou školu. Rodinu by chtěla založit později, protože nejdřív by ráda s manželem cestovala, zajistila se materiálně a teprv pak by měla děti. Pracovat chce ve zdravotnictví jako sálová sestra nebo lékařka.

Svoje rodiče Leona oceňuje: "Respektují moje názory, ale nejdřív se mnou všechno prodiskutují. Nikdy mě do ničeho nenutili, vždycky mi dali svobodnou volbu v tom, co chci dělat."

Když by měla budoucí romská zdravotnice vyjmenovat nějaké romské osobnosti, kterých si váží, napadá ji Yveta Blanarovičová a Ida Kelarová: "Líbil se mi projekt Yvety Blanarovičové La Sophia, ve kterém zvítězila moje sestra Mária, Yveta ji pomohla a podpořila její studium. A Idu Kelarovou uznávám, protože se věnuje romským dětem, věnuje mi hodně svého času a motivuje mě k lepším výkonům."

Na otázku, jestli se lépe žije v romském či neromském světě, případně v jejich kombinaci, Leona odpovídá: "Mně vyhovuje určitě mix. Romské tradice se mi ale líbí a nic bych na nich neměnila. Myslím, že v neromských rodinách většinou rozhodují ženy, což jsem si všimla i u svých neromských kamarádek doma. U nás Romů to bývá většinou naopak, matky mají v romských rodinách velkou hodnotu, což jsem v neromských rodinách neviděla. Neromské matky více času věnují práci a nebývají tolik doma, což by mi vadilo."

Ráda by, aby se vzájemné soužití zlepšilo. Češi by proto měli být více otevření a Romové více přizpůsobiví.

Leoninu šestnáctiletou sestru Máriu učila na základní škole třídní Dagmar Potášová. "Pokud nastal nějaký konflikt, vždycky se ho snažila vyřešit," oceňuje Mária. A jaké předměty šly jako po másle? "Chemie, tělocvik, angličtina, hudebka," loví v paměti. Její otec ji už od dětství vedl k hudbě, což Máriu ovlivnilo při rozhodnutí studovat na konzervatoři muzikál. K jejím oblíbeným žánrům patří funky, pop, jazz a romské písně, stejně jako sestře jí ale nic neříká Tina a Bravo, stejně jako diskotéky: "Ty časopisy číst nehodlám, jelikož mi na nich nepřipadá nic zajímavé. Většinou čtu křesťanskou literaturu a bibli. Diskotéky mě nebaví. Když se chci vidět s přáteli, tak se sejdeme někde v kavárně nebo je pozvu k nám domů. Na festivaly spíš chodím jako učinkující, ne jako divák."

Budoucí profesionální zpěvačka ráda vzpomíná na svůj první velký koncert s hradeckou filharmonií, ale i na vlastní výkon v soutěži La Sophia, kde zpívala jako sólistka, stejně jako na festival v Praze v Lucerna Music Baru. Do budoucna by chtěla pracovat v divadle nebo učit na konzervatoři.

Koho z veřejně činných osobností Mária nejvíc uznává? "Určitě Yvetu Blanarovičovou, protože mě podporuje ve studiích, Martinu Balogovou a Filipa Gondolána, u kterých zpívám."

Na závěr Mária zdůrazňuje: "Romské rodiny drží stále pohromadě. U neromských tenhle jev tolik nepozoruju. A Češi by si měli uvědomit, že všichni Romové nejsou stejní a že chyby má každý -- jak Neromové, tak Romové."

Vychází v Romano hangos 6/2012ZDE

Vytisknout