Kam Evropu přivede iracionalita elit i obyvatel?

29. 5. 2012 / Karel Dolejší

To, že léky na evropskou dluhovou krizi ordinované via Brusel z Berlína nefungují, je všeobecně známý fakt. Země, které se dostaly do potíží se po léčebné kúře předepsané německými doktory, se zmítají ve stále horších problémech. Co však ani ne tak překvapí jako šokuje jsou výsledky právě zveřejněného průzkumu Pew Research Centre, podle nichž Evropané kvůli krizi odmítají další integraci, ale chtějí si podržet euro.

Že "členství v EU oslabilo ekonomiku" v méně rozvinutých zemích, skutečně platí. Bylo to několikrát doloženo statistickými analýzami klesající konkurenceschopnosti ekonomik vyvážejících na světové trhy najednou za stejně tvrdé euro jako Německo, které by se supertvrdou markou naopak mělo výrazně horší exportní výsledky.

Příčinou zde ovšem není politická integrace unie, ale zpackaný projekt jednotné měny. Nicméně voliči, zdá se, požadují právě zastavení politické integrace při zachování eura. A to je, stručně řečeno, vcelku spolehlivý recept na katastrofu.

Při zachování statu quo se budou slabší země dále ekonomicky propadat, přičemž k efektům vyvolaným eurem přistupují škrty a pokusy o interní devalvaci. Evropský projekt by snad bylo možno zachránit, kdyby se integrace více přiblížila představám francouzského prezidenta Hollandeho a zahrnula skutečnou fiskální unii včetně společných dluhopisů. Jenže podle výzkumu Pew to vypadá, že o hlubší integraci evropská veřejnost příliš nestojí. Pokud by Hollande neuspěl, zbývala by ještě poslední teoretická možnost záchrany evropského projektu, a sice jeho důsledné oddělení od nepovedené jednotné měny, zachování společného trhu, celní unie, volného pohybu osob atd.

Jestliže však dokonce i Řekové na euru tolik lpějí, pak to vypadá, že z této iracionální kaše neexistuje jiné východisko než hypotetický úspěch Hollandeho, jakkoliv se při německém odporu zdá už být málo pravděpodobný. Evropané uvažují jako amorfní masa spotřebitelů fascinovaných představou, že mají v peněžence tvrdé euro, a nedochází jim, že jejich zaměstnavatelé na toto tvrdé euro doplácejí a brzy jim nevyhnutelně začnou snižovat mzdy (totiž těm, kteří neskončí na úřadu práce) - takže tolik ceněná výhoda opravdu značně vybledne.

Pokud jednotná Evropa nejen pro rigidně uvažující eurokraty, ale i pro své obyvatele stojí a padá s chybným projektem jednotné měny, pak by se slušelo říci, že už je vlastně téměř vyřízená...

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 29.5. 2012