Vítejte na planetě opic

10. 3. 2012 / Karel Dolejší

Gorila, která se točí kolem finančního propojení celé slovenské politiky s velkým byznysem, vyvolala v zemi širokou nespokojenost se stranictvím a "partitokracií". Na rozdíl od takových (zdánlivě) parciálních českých lapálií jako probíhající krize ve Věcech veřejných, ostatně prý záměrně vyvolaná ODS, si ve slovenském případě nelze pěstovat žádné iluze o tom, že by snad výměna jedněch politiků za jiné dokázala něco napravit.

Zároveň se v zemi, kterou se Kalousek usilovně snaží "dohnat a předehnat" například ve zdanění potravin, velké části společnosti žije stále obtížněji. A Slováci také vědí, že proti krajním názorům jejich pravice stojí jen národovecky přibarvený Fico, který už jednou ukázal, že jádro pravicových "reforem" ve skutečnosti rušit nehodlá.

"Ktorú finančnú skupinu pôjdeš voliť?" Tak se ptá hořký vtip poukazující na skutečnost, že někteří velcí investoři mají v ohni hned několik politických želízek, takže navenek předstíraná pluralita se v praxi smrskává na odlišnosti spočívající v nepodstatných detailech, díky nimž se kandidující subjekty od sebe navzájem liší asi jako hamburger od cheesburgeru. Servisní třída ve službách velkého kapitálu se veřejnosti sice před volbami podbízí, seč může, ale skutečně naslouchá pouze těm, kdo sponzorují její politické projekty. Kdo by zde chtěl založit nějakou novou stranu, potřebuje peníze. A jediný, kdo peníze má, jsou zase jenom gorily. Dáte si banán?

Ekonom a politolog Sergej A. Karaganov nabádá Západ, že pokud nechce padnout, musí volit "autoritářskou demokracii". Jedině ta prý dokáže prosadit nutná úsporná opatření směřující ke zvýšení konkurenceschopnosti, ale zároveň také proti zájmům střední třídy.

Tato rada je ve skutečnosti ďábelským našeptáváním, které před Západ nenápadně staví současné putinovské Rusko (ať už s medveděvovským avatárem nebo bez něj) jako vzor, jenž mu nezbývá než následovat. Na režimu, který jde proti zájmům střední třídy, ovšem není vůbec nic demokratického, a tedy neexistují jiné než propagandistické důvody, proč o něm ještě hovořit jako o "demokracii". Příklady ze západní historie, které Karaganov volí, jsou zavádějící, a to hned nejméně ze dvou důvodů. Za prvé si žádný z jím jmenovaných lídrů s autoritářskými rysy (Churchill, de Gaulle, Eisenhower) rozhodně nekladl za cíl zničení hospodářského postavení středních tříd své země. Avšak přesně k tomu, a k ničemu jinému, směřují současné evropské "úsporné" a "deregulační" reformy. Za druhé, jmenovaní politici s autoritářskými rysy působili v epoše, kdy politikové ještě řídili ekonomiku, a nikoliv naopak. Byli ještě skutečnými vládci, nikoliv servisní třídou, jíž nezbývá než realizovat tržní imperativ, ať už by sami teoreticky chtěli cokoliv. Jedno jakými prostředky - třeba tím, že zase jednou nechají zmlátit do krve děti, které si dovolily protestovat.

Dějiny opsaly kruh a po dvaadvaceti letech se vracejí, odkud vyšly.

Vítejte na planetě opic.

Vytisknout