P.S. k MDŽ

9. 3. 2012 / Boris Cvek

Role mužů ve společnosti byla tradičně dána tím, co dělají, jakou zastávají společenskou funkci, nikoli jejich otcovstvím. A ženy byly považovány za bytosti poddané mužům, jejichž život se měl omezit na péči o děti a domácnost. Proto ženy neměly studovat, neměly mít hlasovací právo ve volbách, neměly být ekonomicky samostatné, a proto také společenský vzestup žen a jejich emancipace souvisí s tím, že jejich role matek se přestává chápat jako něco, co má ženu spoutat a zotročit. Ale nejde jenom o to, jde i o to, že přinejmenším naše západní civilizace nechápala lidský život jako pouhé množení pro množení, jako je tomu třeba u hmyzu. Člověk se rodí jako účel sám pro sebe, jeho životní rozvoj a hodnota jeho unikátní osoby jsou smyslem života a nikoli to, zda zplodí, nebo nezplodí děti (ostatně dnes nám reálně hrozí likvidace planety v důsledku přílišného množení lidí). Množství dětí, zejména těch talentovaných a vnímavých, hledají pak v dospívání obtížně své místo, svůj smysl života, pokud je rodiče zplodili jen pro svou radost jako únik před svou vlastní zodpovědností za svůj vlastní rozvoj.

A tento rozvoj a tato hodnota člověka je tu díky kultuře a práci na sobě: obdivujeme proroky, vědce, vynálezce, umělce pro jejich dílo, kterým naplnili svůj a náš život, nikoli pro jejich plodivost biologickou, již sdílíme všichni se zvířaty, nebo pro jejich rodičovství, které je běžné mezi všemi lidmi od doby kamenné. Také hodnota mateřství či rodiny jako výchovy potomka k plnosti a samostatnosti, k prožívání a naplnění smyslu života, je produktem takové kultury. Emancipace žen souvisí s doceněním ženy jako plnohodnotného člověka, kterého nelze redukovat na jeho biologické funkce a který má právo na plný rozvoj své osobnosti. V "tradiční rodině", jaká tu byla po staletí, je naopak žena nevzdělanou, nesvéprávnou, ekonomicky závislou a často bitou, ponižovanou osobou druhého řádu, jež se má pouze starat o rodinu. Neplodné ženy nebo ženy, které z nějakého důvodu nemohly mít děti, byly pohrdány a ponižovány ještě více, což tak nějak zůstává přítomno i v oslavě Dne matek, jako by žena byla hodna obdivu a úcty jenom jako zotročená matka dětí v rámci tradiční rodiny, postavené na násilí mužského machismu. Nikdy nedostojíme hodnotám naší křesťanské kultury, pokud budeme chápat lidi ve slupkách vnějších rolí a nebudeme vnímat to, že jejich nekonečná hodnota a důstojnost spočívá v jejich seberozvoji, v jejich niterném životě a v hodnotách, které se nedají zakrýt a nahradit něčím vnějším.

Vytisknout