"Palestinský příběh je pro západní levici už dlouho modelovým příběhem, ikonickým modelem. Má k politickému kýči, jak o něm mluví Kundera, všechny předpoklady, takřka hotovou pohádku o chudém a statečném, který bojuje proti bohatému draku, a další atributy: máme zde národ (poznámka níže), toužící po svobodě, dále velmi chudý, utlačovaný lid (všichni bohatí utekli do Libanonu, Rijádu, Káhiry), rasistický aspekt (co na tom, že Arabové i Židé jsou téhož semitského původu, ani jedni to moc na vědomí neberou), nezbytný anti-imperialistický úhel pohledu (židy přece podporuje světový americký Satan), fotogenické pak nabízí přímo pastviny -- zřícené ubohé domy, k nebi lající matky, čtrnáctileté bojovníky s infantilními tvářičkami pod kostkovanými šátky s kalašnikovy v prackách, bezzubé staříky se slzami v očích, půvabné snědé děti na smetištích, temnooké krasavice, kráčející na smrt ovinuty bombičkami -- a na druhé straně mediálně dobře napadatelného protivníka (ohyzdní bankéři s nezbytnými doutníky, výtečně využitelná skupina bigotních židovských fanatiků, ukázněná a vycvičená armáda, která je vždycky na pohled nesympatická a další modely).