Příliš mnoho důvodů ke skepticismu

5. 12. 2011 / Bohumil Kartous

Ministerstvo školství, nutno uznat v rekordním čase, připravuje plošné testování v 5. a 9. třídách základních škol. Ještě v loňském roce neměla česká vzdělávací soustava standardy, podle kterých by se dalo vůbec uvažovat o nějakém hodnocení dosaženého vzdělávání na určitém stupni. Vytvořit standardy je otázka dlouhé odborné diskuse a sofistikované práce s účastí všech, kdo jsou na vzdělávání zainteresováni, což pochopitelně znamená, že zahrnuta má být celá veřejnost. Pan Dobeš se chlubí tím, že standardy připravilo 70 učitelů, z čehož vyplývá, že nad každou vzdělávací oblastí si lámalo hlavu několik (z potřeby MŠMT anonymních) jedinců. Veřejnou diskusi, kterou MŠMT ke standardům otevřelo, záhy zase zrušilo. Proč, to se lze jen domnívat, nicméně zdá se, že nad odborným a odpovědným přístupem zvítězila potřeba mít to hotovo. To je první rovina problému vzbuzující oprávněné pochybnosti snad všech kromě ministra školství.

Druhou velkou pochybností je samotné vystupování ministra školství na veřejnosti. Jednou má testování v 5. a 9. třídách sloužit jako zpětná vazba pro školy, za několik dnů má být toto testování využíváno k plošnému hodnocení škol a za pár dalších dní má sloužit jako nástroj selekce vzdělavatelných a nevzdělavatelných. Je absurdní, pokud ministr školství dává tak výrazně najevo svou nekompetenci k tomu objasnit veřejnosti, čeho vlastně má být plošným testováním dosaženo. Ještě absurdnější je, když atakuje Listinu základních lidských práv a plošným testováním pochybného původu chce některé děti odstavit od možnosti získat vzdělání.

Kapitolou pro sebe sama je skutečnost, že testování má proběhnout na školách, kterým chybí technické vybavení. Ačkoliv ministerstvo školství tuto informaci muselo vědět, neboť audit České školní inspekce zaměřený na vybavení na českých školách proběhl před třemi lety, teprve nyní toto "veřejné tajemství" vychází na povrch. Buď se jedná o diletantství, nebo úmysl, každopádně je to také velká zakázka.

Je skutečně s podivem, že vzhledem k dostupným zahraničním zkušenostem, kde plošné testování prošlo svým vrcholem v minulých dekádách a kde byl významně přehodnocen přístup k použití tohoto nástroje (aktuálním příkladem může být neúspěch No Child Left Behind v USA), ministerstvo školství tvrdošíjně a se všemi výše uvedenými riziky začalo realizovat projekt, na němž je jistá pouze profinancovaná částka a vysoká pravděpodobnost, že toto high -- stake testování výrazně (negativně) změní vzdělávání na českých základních školách v pouhou přípravu na testy.

Přitom existují modely odpovědného řešení projektů s tak významným celospolečenským dopadem. Příkladem může být zavádění inovované dánské maturity. Dánsko tuto zkoušku zavádělo v několika letech a postupně, což mělo za následek možnost řešit vzniklé problémy během vývoje a umožnilo pochopitelně i sledovat efekt v reálných podmínkách. Kromě toho samozřejmě existují testování, jako je třeba PISA: tedy ne plošná, ale výběrová šetření na statisticky vyváženém vzorku škol. O stavu vzdělávacího systému a o jeho problémech se lze tímto způsobem dozvědět to stejné, jako když se utratí řádově o desítky či stovky milionů korun více za plošný model. Nebylo by tak samozřejmě možné stavět na tomto indikátoru hodnocení konkrétních škol a konkrétních žáků, nicméně právě toto jsou aspekty, které budí u odborné veřejnosti největší obavy. A nejen u nich. Národní ekonomická rada vlády (NERV) z důvodů nejasného dopadu testování, které zamýšlí současné MŠMT realizovat, jeho realizaci nedoporučuje.

Ze všech zde uvedených důvodů a vzhledem k jakékoliv absenci oficiální odborné diskuse, v níž by MŠMT dokázalo svůj přístup obhájit, lze považovat současné snahy MŠMT za důvod k oprávněnému skepticismu z toho, že projekt je realizován nikoliv ve snaze pomoci českému vzdělávání, ale zcela bez ohledu na jeho možné dopady.

Autor pracuje jako tiskový mluvčí firmy SCIO, která se komerčně zabývá testováním žáků a studentů

Školství
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 5.12. 2011