Monitor Jana Paula:

Mediální bludy o umírání v nemocnici

2. 12. 2011 / Jan Paul

To je skutečně neuvěřitelný blábol, nebezpečný tím, že přitakává tomu, co se v tak masivním měřítku u nás děje, že lidé umírají většinou v nemocnicích. Přitom Johnovo tvrzení kromě své absurdity a amatérismu nesděluje vůbec nic. Většina lidí už má navíc osobní zkušenost s tím, že jim někdo blízký v nemocnici zemřel, a sami mohli posoudit kvalitu onoho lékařského dohledu, kdy k umírajícímu nikdo z personálu nepřišel. Už jsem tu mockrát psal o tom, že umírající v nemocnici je obvykle vyvázán ze sociálního kontaktu.

Že odchází ze světa v cizím prostředí mezi cizími lidmi, kteří o něho neprojevují přílišný zájem. Ano, umírající je tzv. zaopatřen medicínou, bohužel ta sama o sobě nemůže nahradit to, co umírající nejvíce potřebuje, třeba držet za ruku v posledních chvilkách. Ano, v nemocnici dostane kapačky, nebo je napojen na plicní ventilaci, která u starých lidí většinou prodlužuje nikoliv jeho život, ale umírání, a pak je za ním zatažena bílá plenta. V čem je umírání v nemocnici efektivnější pane Johne? V prodlužování utrpení?

Umírání v nemocnici není pro stát navíc ani ekonomicky výhodné, a to, že většinou lidé svoji životní pouť končí právě zde, je výdobytkem moderní civilizace, pozůstatek falešného mýtu, že lékaři jsou všemocní. Této naivní iluzi podlehl i Radek John, když tvrdí, že lidé doma umírali neodborně, jen tak. Milý pane, lidé většinou doma umírali přirozenou smrtí, stářím, a jistě mnohem raději než ve špitále. A jestliže přestali mít chuť k jídlu, a pak přestali jíst, nikdo do nich nic necpal, protože odmítání jídla je u starého člověka předzvěstí blízké smrti.

Takový člověk žil tak dlouho, dokud mu to organismus dovolil, dokud mohl dýchat, dokud mu fungovaly ledviny a tlouklo srdce. Co je na tom neodborného? Cožpak starý strom neuschne? Autor v článku o něco níže paradoxně píše : "Jaké to bude, až budete ležet opuštění v naškrobeném erárním povlečení a všudypřítomném pachu desinfekce a až vaše srdce se zastaví? Je možné, že se vám bude zdát, že se vznášíte. Můžete cítit teplo, lásku, bezpečí, klid, pocit absolutní svobody a míru". Já osobně bych umírajícím lidem raději přál, aby lásku, bezpečí, a klid cítili ještě před tím, než překročí onu hranici mezi životem a smrtí.

Mám pocit, že podobné články mají snad podprahově podporovat nějakou kampaň za to, aby se lidé nebáli zemřít v nemocnici, protože tam zemřou "odborně", i když možná v ne příliš optimistické náladě, ale pak už je čekají jenom samé příjemné věci, tedy pokud prožijí smrt klinickou - a zase se vrátí zpět.

Vytisknout