O jednom freudovském přeřeknutí

24. 10. 2011 / Karel Dolejší

"Krvavá znamení napsali na cestu, jíž šli, a jejich bláznovství jim tvrdilo, že krví se dokazuje pravda."
Friedrich Nietzsche
"Nejhorší na komunismu je to, co následuje po něm."
Adam Michnik

Děkuji Alexu Koenigsmarkovi za nemalou odvahu pojednat v jediném odstavci o Mussolinim, Ceausescovi, Kaddáfím a Izraeli. V českých převážně proizraelsky spinovaných médiích aby takovéto příměry věru pohledal.

To co následuje po věci špatné bývá skutečně často ještě horší - a nemusíme se ani zdaleka omezovat jen na samotné konce bývalých diktátorů. Je přirozeně nebetyčný rozdíl mezi Ceausescovým režimem v Rumunsku a současným režimem tamtéž; zatímco první utlačoval obyvatelstvo doma, druhý vraždí politické oponenty i v zahraničí. Jenže zatímco o Ceausescových zločinech se již dnes otevřeně píše, o "poklescích" jeho následníků se převážně cudně mlčí. Kdo by se také chlubil silnými fašistickými organizacemi, korupcí a vražděním oponentů ze strany režimu, který je na Balkáně klíčovým členem NATO a také jedním z nejbližších evropských spojenců Izraele - tak blízkým, že si zde IAF mohla zřídit vlastní leteckou základnu. Něco takového dokonce ani Tudžmanovo polofašistické Chorvatsko nedovolilo...

Když prezident Carter zastavil pomoc latinskoamerickým diktaturám a žádal, aby začaly respektovat základní lidská práva, na místo USA coby dodavatele výzbroje a výcviku rychle nastoupil Izrael. Podporoval tedy režimy, které se Spojené státy podporovat styděly. Ostatně stejně jako v JAR, když se ta ocitla v mezinárodní izolaci a nemohla už doufat v dodávky britské výzbroje. I tady zkrátka platí, že to co přichází po špatné věci je v řadě případů ještě horší.

Jakož i v Libyi.

Až se tedy naplno projeví četné diplomatické, demografické, nábožensko-kulturní, logistické i geopolitické slabiny zdánlivě neporazitelné mocnosti na Blízkém Východě a já budu sledovat tažení poraženým Izraelem, nehodlám si zakrývat oči před chmurnou skutečností.

Jestliže se někdejší oběti chovají stejně nebo dokonce hůře než jejich bývalí katani, můžeme se to snažit pochopit, můžeme se to snažit vysvětlovat, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat.

Omluvit to totiž v žádném případě nelze.

Ostatně také a především z téhož důvodu budou v době, kdy kdysi tak nadějnému a sympatickému projektu židovského státu nadejde poslední hodina, na jeho straně stát už pouze upadající USA a darebácké mafiánské státy jako Rumunsko či Česká republika...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 24.10. 2011