POZNÁMKA NA OKRAJ:

O iluzi a nostalgii, neboli Ať žije fantazie a sociální demokracie

20. 9. 2011 / Uwe Ladwig

Ekonomické úspěchy diktatur nejsou podle mého názoru důvodem, aby aspoň někteří lidé, kteří nepatří do establishmentu -- a to i v těch diktaturách -- nechtěli mít vliv na rozhodování, které se týká jejich života, a to i v rámci státní politiky. Myslím dokonce, že nejen mezi chudými, ale i mezi bohatými existují lidé, kteří zastávají názor, že je správné, aby společnost usilovala o sociální vyváženost a že některým lidem je záhodno pomáhat, možná i finančně, aby mohli přežít.

Chápu ale, že Wallersten píše z hlediska Američana o sociálnědemokratické iluzi, protože ve Spojených státech nikdy neexistovalo něco, co by se skutečně dalo považovat za sociálnědemokratický systém. Vliv aktivistů z tea party je pro Ameriku stále příznačný. Zajímavější na tom názoru je ale to, na příklad, že v Německu jsou všechny velké politické strany i přes existující programové rozdíly jako zastánci sociálnětržní ekonomiky vlastně "sociálnědemokratické", ačkoliv v názvech to mají jen SPD a CSU. Příkladná blbost některých německých politiků nemůže být důvodem nepožadovat, aby stát byl nejen demokratický, ale i sociální.

Článek Karla Dolejšího mě trochu udivil tím, že si Dolejší zřejmě taky myslí, že sociální demokracie musí být spojena s kapitalismem. Asi si neuvědomil, že právě čeští ekonomové ukázali kolem roku 1968, že tomu tak není. A ani nechci podrobněji tady dokazovat, že záležitost zjednodušil, když napsal: "sociálně demokratické ideologii v rovině ekonomické teorie odpovídal keynesianismus".

Chci ale připomenout, že podle Keynese má stát jednat anticyklisticky, což znamená, že ve šparných časech, jako jsou teď má stát investovat a v dobrých časech šetřit. A -- zní to asi divně -- investice nemusejí vést k zadluženosti, když se předtím šetřilo...

Krátce: Sociální demokracie se často stává heslem, označujícím něco, co lidem prý ubírá vliv ve společnosti i omezenou možnost vstupu do ní, když nemají zvláštní privilegia.

Já jsem ale přesvědčen, že většina lidí není spokojena s tím, když jsou z rozhodování ve společnosti vylučováni. Proto by se sociální demokracie neměla považovat za iluzi ani za něco, na co se nostalgicky vzpomíná. Sociální demokracie je jediním z cílů lidstva. Nebo vy snad chcete žít v nesociálním a nedemokratickém státě?

Vytisknout