Odborář Dufek po jednání tripartity:

Máme shodné požadavky s podnikateli

19. 9. 2011 / Tomáš Koloc

Na pátek 16. září svolala Outsidermedia (www.outsidermedia.cz) do jedné pražské restaurace "neformální pressklub" na němž by se členové nezávislých médií a blogů (pozvání byli ale i žurnalisté z velkých médií, z nich se však dostavil jen redaktor ČTK) mohli setkat s předsedou Asociace svobodných odborů Bohumírem Dufkem den po posledním jednání tripartity.

Iniciátor projektu presslubů (v nichž se v budoucnu budou jako hosté objevovat odboráři i přední ekonomové, sociologové a příslušníci dalších vědních oborů) Martin Kopecký z Outsidermedia popsal svou motivaci takto: "Jako fotograf chodím na demonstrace a akce občanské neposlušnosti a druhý den mám z médií pocit, že jsem byl někde jinde. Z analýz mám zas občas pocit, že žiju v jiné zemi, než komentátoři. Myslím, že to by se mělo změnit." Na otázku, proč svolal pressklub na páteční večer slunečného dne, kdy většina novinářů už odjela z Prahy, odpověděl: "Stejným způsobem fungovali i Masarykovi pátečníci, kteří měli po pátečním setkání za sobotu a neděli dost času, aby na něj v pondělním tisku, který je tradičně nejčtenější, zareagovali fundovaně, a nikoli tradičně deníkově plytce, jak se to děje dnes. A jak vidím; přestože je pátek, z hlavních nezávislých médií jste tu téměř všichni..."

Ze čtyřhodinové diskuze o současné politické situaci, na kterou jsem byl vyslán redakcí BL, jsem vytěžil rozhovor s předsedou Asociace svobodných odborů Bohumírem Dufkem, mužem, jehož sebevědomí a víra ve vlastní schopnosti jsou na první pohled nepřehlédnutelné, ale zároveň se v rozhovoru chová pokorně, nepřerušuje a naslouchá.

Pane předsedo, v červnu jste dokázali iniciovat stávku, která zastavila vlaky, a také MHD v Praze i v dalších městech, tisku však z vaší strany nebyl doručen žádný konkrétní seznam požadavků. Nebyla tak stávka vlastně zbytečná?
Máte pravdu, nejste první, kdo nám vytýká, že mediální složka naší práce nebyla na výši. Toto selhání souviselo se špatnou komunikací mezi naší Asociací, která organizovala konkrétní průběh stávky, a Českomoravskou konfederací odborových svazů. Za všechny konstruktivní poznámky tohoto typu děkujeme. Do budoucna bude naše spolupráce koordinovanější.

Náš šéfredaktor Jan Čulík v Britských listech zmínil, že by vám v této věci prospěla spolupráce například s britským odborovým svazem TUC. Máte nějaké zahraniční poradce?
Našimi poradci jsou německý a dánský odborový svaz, od nichž se učíme velkému množství věcí spojených s pořádáním stávek a akcí občanské neposlušnosti, ale například také technikám bránění se útokům, kterým jsme v souvislosti se svým povoláním často vystaveni.

Slyšel jsem, že na čtvrtečním jednání tripartity nebyl přítomen premiér, který odjel do Izraele. To nebylo známo předem? Kdo vlastně sjednává schůzky tripartity?
Ty sjednávají zástupci všech složek tripartity. Osobně mám za to, že termín premiérovy návštěvy Izraele byl známý dřív, než termín schůzky tripartity. Přesto bych neřekl, že tato schůzka byla beze smyslu.

Jak probíhala? Kdo z vlády se dostavil?
Přítomni byli ministři Drábek a Kalousek, po jehož odchodu přišel ministr Dobeš.

To důležité, co se na schůzce událo, je, že JSME SE s na třech základních bodech, týkajících se státního rozpočtu, SHODLI S PODNIKATELI.

Jsou to:
Za prvé: Rozpočet pracuje s nereálným příjmem.
Za druhé: Vláda škrtá ve všech odvětvích, i v těch, kde se díky škrtům podtrhává spotřeba.
Za třetí: Státní správa nespoří sama na sobě.

Ministr Kalousek prohlásil, že je mu špatně a odjíždí do Vojenské nemocnice.

Mohl byste zmíněnou shodu s podnikateli nějak rozvést?
K prvnímu bodu vám řeknu jeden příměr. Já jsem původně pracoval v zemědělství. Naši předci věděli, že existují rychlé peníze z rostlinné a živočišné výroby a pak jsou tak zvané peníze dlouhé, a ty jsou z lesů, které obhospodařují. Dnes se u nás kácí míň stromů, než stačí vyrůst a do státního podniku Lesy České republiky plynou nemalé peníze. Velice podobně je na tom ČEZ. A národním podnikem je i Budvar. Z těchto podniků by mohly jít peníze na místa, kde je občané tohoto státu nejvíc potřebují.

K druhému bodu: kupříkladu ve stavebnictví mizí díky vládní politice místa, kde na sebe jedno stavebnické místo vázalo třeba pět dalších míst z jiných odvětví.

A k třetímu bodu: Státní správa propouští z málo placených úřednických míst jako je Správa sociálního zabezpečení (nedávno dokonce přišla s nápadem, že místo tam budou nezaměstnaní chodit na poštu), ale z vysokých státních míst s manažerskými platy a statistícovými odměnami jsem neslyšel o jediném, které by bylo zrušeno.

Myslíte si, že dohoda a shoda zaměstnanců s podnikateli je možná?
Nejen možná, ale i nutná. O mně se ve většině médií neustále píše, že jsem rudý, ale já vám povím jeden modelový příběh: Obrátil se na mě majitel jedné firmy, která dostala velkou zakázku na výrobu kontejnerů do Německa a ptal se mě, jestli si myslím, že by měl na období zvýšeného pracovního nasazení přijmout dělníky ze zahraničí. Řekl jsem mu, že v žádném případě; stačí, když svým stávajícím padesáti zaměstnancům zaplatí přesčasy a hledí si jich -- a uvidí, jak budou firmě věrní. Toto opatření se majiteli víc než vyplatilo, oproti variantě přijmutí zahraničních dělníků ušetřil, a v době, kdy zakázka skončila, za odboráři přišel a řekl jim: "Teď je hubený čas, ale vy jste mi jako odbory pomohli a já si vás nechám".

Ještě zajímavější případ se stal nedávno ve Španělsku, kde Volkswagen zavíral Seat, odboráři se obrátili na stát, a ten se za ně postavil, a řekl, že na udržení pracovních míst vytvoří fond. V konečném důsledku na tom vydělali všichni.

Chytrý podnikatel nebrání vzniku odborů, naopak s nimi udržuje dobré vztahy. A opravdu chytrý podnikatel si odbory hýčká. Jak je vidno ze španělského příkladu; totéž by měl dělat stát.

(Profesor filosofie z FHS UK Dr. Václav Umlauf z periodika Umaufoviny.com k tomu dodává: To se týká i majitelů mediálních koncernů, kteří takovéto hlasy v médiích, které vlastní, potlačují. Napsal jsem jim otevřený dopis, v němž jsem je upozornil, že pokud se situace u nás vyvine směrem k nevratným asociálním reformám, budou to i oni, kdo nastalou zkázu zaplatí ze svých daní.)

Uvedl byste ještě nějaký další fenomén, kde by se firmy a zaměstnanci vzájemně domluvili a pomohli si?
Jistě, důchody. Existují tři pilíře důchodového zabezpečení. Po prvním pilíři je tu druhý, a tím je možnost kolektivní smlouvy zaměstnanců určité firmy. Soukromé penzijní fondy jsou až třetí pilíř. Ve vyspělých státech jsou tyto tři pilíře zkombinovány. Díky tomu druhému je například v Německu, které se také potýká s krizí, průměrná doba odchodu do důchodu 58 let.

Po vaší červnové dopravní stávce zveřejnil šéfredaktor Blesku Pavel Šafr ve svém deníku vaše telefonní číslo (jeho bývalý kolega Fabiano Golgo na to zareagoval tak, že na Facebooku vyvěsil v odvetu jeho telefonní číslo). Bylo to zlé?
Ne. Řekl jsem si, že bojuji za určitou věc a musím to ustát. Po většinu času jsem u telefonu byl, a v době, kdy jsem u něj nebyl, mi žena psala telefonní čísla, která se ozvala, s poznámkou + či -- , a musím říct, že negativních ohlasů byla jen jedna třetina. Myslím, že lidé ocenili i to, že mám ten telefon zapnutý, což ti, kteří se nedovolali, poznali z toho, že mám obsazeno, a ne vypnuto. Často jsem se dokonce i pobavil; například, když mi jeden pán volal, že mi děkuje, že jsem mu zabránil jet do práce.

- "Tak to zkuste autem," řekl jsem mu.
- "Auto nemám," odpověděl.
- "Tak ať vás tam hodí někdo z kamarádů."
- "Tady nikdo nebude moct. Ženich i nevěsta tu leží na stole a všichni ostatní pod stolem."

Většina lidí přichází s pozitivní reakcí, často i s nápady. Včera byl za mnou například jeden pán, jehož návrh byl velice prostý; vzít všechny protesty, které dostáváme, a odnést je na vládu.

"Ze kterého roku?" zeptala se moje sekretářka, sáhla do plných skříní, vzala poslední náruč fasciklů, a podala ji pánovi.

To tedy řešení není. A jaké chystají odbory?
V červnu jsme dokázali, že lidé za námi jdou. Uvidíme, jak budou pokračovat jednání.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.9. 2011