Romy do práce prostě nechceme

19. 9. 2011

Pracuji v Azylovém domě, kde je dobrá třetina klientů Romů. Už nekolikrát (naposledy dnes - 18.9.) se stalo, že u dveří někdo zazvonil s tím, že shání chlapy na práci, ostatně to se tam děje poměrně často. Když mi dotyčný říkal, co od případných pracovníků potřebuje, hned se v hlavě pátral, kdo z ubytovaných by se na práci hodil: Věk přes třicet, věděl bych; rozumný a spolehlivý, věděl bych; čistý trestní rejstřík, věděl bych. "Ale žádnej černej." Po této větě se mi jednak udělalo z dotyčného nevolno a druhak jsem nevěděl, koho bych mu doporučil, protože nikdo "bílej" by zbytku jeho požadavků nevyhovoval, píše Martin Saf:

Obvykle jsem tedy pokrčil rameny, prohodil pár dobře míněných argumentů, že v tomhle případě tady nikdo, pro něj vhodný, není a dotyčný odešel.

Dnes jsem se ovšem pustil s dotyčným hledajícím do menší diskuse, kdy jsem mu řekl, že má zajímavý výběr. Chvíli nechápal, tak jsem dodal, že ohledně Romů.

Jeho odpověď byla taková, že je jednou jeden "černej" podrazil a že Cikány už prostě nechtějí. Zeptal jsem se tedy, jestli si myslí, že by je nikdy nikdo "bílej" nepodrazil. Na to mi odpověděl, že to se nikdy nestalo, ale "dalšího Cikána už riskovat nebudou."

Bylo mi z toho opravdu úzko, protože jsem věděl, že je u nás ubytovaných několik Romů, kteří by byli za práci opravdu vděční, Romů, kteří mi neustále říkají že hledají práci, že byli tam a tam, ale že jim všude řekli, že je nechtějí a to i přes to, že jejich "bílý" kamárády přijímají.

Dnešní rozhovor však nebyl vůbec ojedinělý. Už několikrát se mi stalo, že někdo sháněl lidi na práci, ale "žádný Romy". Přitom jsem věděl, že bych spíš sehnal pět Romů chtivých práce, než dva "bílý".

Moje vysvětlování a přesvědčování však vždycky přišlo vniveč.

"Romy prostě nechceme."

Rasismus
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.9. 2011