K mytologiím spějme zpátky, aneb Jak informace přežily pravdu

29. 6. 2011 / Karel Dolejší

Chris Hedges poněkud nostalgicky vzpomíná, jaké to bývávalo, když ještě veřejný prostor utvářely klasické solidní noviny. Po WikiLeaks se novým zpravodajským standardem stala "jednozdrojovka". To dá ovšem rozum, že jediný zdroj může být také zdroj mimořádně zaujatý, může poskytovat informace sice pravdivé, leč účelově vybrané, nebo koneckonců i v kulisách několika procent pravdy bohapustě podvádět.

Hedges uvažuje o tom, co se bude dít s pravdou v době, kdy klasická média opouštějí inzerenti a redakce krachují. Prvoplánoví optimisté tvrdí, že se nic zvláštního nestane, protože přece máme internet, Facebook a Twitter, a protože přece existuje "demokratický" crowdsourcing. Méně aktivističtí pozorovatelé však upozorňují, že saturace informace v podobě šumu vytváří naopak spíše podmínky pro to, aby veškerý sourcing nakonec selhal. V záplavě "informací" si groupthing podporovaný kolektivním úsilím dál utvrzuje staré předsudky - a namísto toho, aby byl vlastní mentální model konfrontován se stavem světa, vybírá si mysl naopak třeba i z těch nejpochybnějších zdrojů informační tříšť takového druhu, aby připravené předsudky ještě zpevnily.

Dohledávané texty nemají pak za úkol otevírat nějaké nové obzory, ale pouze ten starý ještě více stvrdit a uzavřít. Nejde už o to rozbíjet mýty, ale potvrzovat je. Internet se pak ukazuje coby mcluhanovské "horké" médium dokonce i ve své čistě textové podobě. Skutečný odstup od tématu už neumožňuje. Konfrontace emocí s fakty už se prostě nekoná.

Bob Doto pohybující se v newyorské scéně marginálních věr provozuje stránku Start Yr Own Religion (Založ si vlastní náboženství). Dobrý nápad - jenže dnes už není vůbec nový ani originální.

Zřetelné rozlišení mezi ověřenou a neověřenou informací se před námi ztrácí jako řeka v poušti. Diskusní skupiny na internetu i na Facebooku dávno tento svět opustily a věnují se jen svým vírám, které je stmelují a řídí.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 29.6. 2011