"Naděje" z rutiny...

27. 6. 2011 / Karel Dolejší

Ještě jako student jsem u spolubydlícího Američana objevil knihu pojednávající o prezidentech USA. Obsahovala nejen medailony bývalých a tehdy současného prezidenta, ale také medailony příštích hlav státu - tuším až někam k roku 2100. Velmi mě to tehdy překvapilo, nějak jsem totiž podvědomě očekával, že si Spojené státy ze zániku svého rivala ve Studené válce vzaly o něco důkladnější poučení. Namísto toho se však lidem předkládal k věření příběh, v němž anticipovaná neznámá budoucnost kráčí kupředu ve starých známých volebních cyklech, aniž by se jakkoliv uvažovalo o tom, že změna je často prostě velká neznámá v našich rovnicích - a opakování důvěrně známých cyklů může v budoucnosti třeba také jednoduše skončit ve prospěch cyklů docela jiných...

Kondratěvovy vlny či cykly tvoří i po desetiletích od svého objevení v podstatě kontroverzní zákoutí ekonomie. Není to zajisté dáno pouze tím, že se tato hypotéza vyjadřuje k věcem, jež se z hlediska frenetického (a čím dál frenetičtějšího) tempa soudobé civilizace takříkajíc nehýbou z místa - jde tu o dekády, ne o minuty a vteřiny.

Druhý a neméně důležitý důvod marginálního postavení kondratěvovské hypotézy představuje fakt, že Kondratěv sice objevil v datech jisté (ovšem že často zpochybňované) uniformity, nicméně nepopsal žádný studovatelný kauzální mechanismus, který by je měl způsobovat. Pokud jde o Schumpetera, který pojem "Kondratěvovy vlny" navrh a zavedl, ten měl ovšem dvě teorie inovace, jež v některých verzích kondratěvovských hypotéz hraje tak zásadní roli: První kladla důraz na "animal spirit" individuálních podnikatelů kapitalismu volné soutěže, kdežto druhá (týkající se pozdější fáze vývoje kapitalistického hospodářství) pracuje s inovacemi produkovanými se značnými náklady ve velkých centralizovaných institucích. Tato změna u Schumpetera ovšem už hraničí s problematikou, o níž pojednává jeho nejznámější kniha Capitalism, Socialism and Democracy. Ve zmíněném díle autor tvrdí, že kapitalismus se změní v korporativismus a intelektuální a sociální klima nutné k rozvoji podnikání už nebude nadále existovat. Poté by mělo dojít k nerevolučnímu vystřídání kapitalismu "jakousi" formou socialismu - a to mj. na základě volebního úspěchu sociálně demokratických stran...

Konečně třetí důvod problematického postavení kondratěvovských vln v rámci ekonomie spočívá v tom, že každý jejich zastánce tvrdí něco jiného. Neshodují se ani v dataci jednotlivých cyklů, ani v jejich celkovém počtu, ani na příčinách jejich vzniku, ani pokud jde o jejich délku.

Ilustrativním příkladem by tu mohl být poněkud heterodoxně uvažující Daniel Šmihula (vycházející ovšem autenticky z Kondratěva a Schumpetera), který je přesvědčen, že cykly vlastně nemají konstantní délku, jak se původně tvrdilo, ale zrychlují se - a tak pátý, tažený od roku 1985 revolucí v telekomunikacích a informačních technologiích, se už v současnosti nachází v terminální fázi a skončí zhruba do roku 2015. Předpokládaný budoucí šestý inovační cyklus je pak charakterizován jako postinformační...

Masivní a nikdy nepřekonaná diverzita hypotéz ohledně kondratěvovských cyklů ukazuje, že spekulace na tomto poli nepřinášejí velký úspěch; naproti tomu cenné empirické generalizace vzniklé při studiu problematiky (byť jistě vždy ukotvené v příslušném historickém kontextu), jako například vedoucí průmyslové odvětví, mohou sloužit analýze nezávisle na tom, zda se ten který autor hlásí nebo nehlásí k určité podobě kondratěvovské hypotézy.

Indický epos Mahábharáta dávno před Schumpeterem hovořil o různých příznacích věku kreativní destrukce, jímž má být kalijuga. Má k nim patřit to, že se vládcové začnou chovat nepříčetně a nespravedlivě zvedat daně; přestanou také chránit své poddané. Lidé začnou masivně migrovat do krajů, kde je hlavním zdrojem obživy pšenice a ječmen. Normálními se stanou otevřené projevy nepřátelství a vraždění bez důvodu a bez pocitu viny. Sex se stane středobodem lidského života; rozšíří se závislost na opojných nápojích a drogách. Lidé budou dané sliby rychle porušovat. "Až se zrodí květy v květech a plody v plodech, tehdy juga dospěje ke svému konci. A jak se konec jugy přiblíží, oblaka budou přinášet déšť v nevhodnou dobu."

Zde zajisté nejde o vědu; není to však ani pokus vydobýt si "naději" z rutiny, totiž z očekávání, že budoucnost bude v zásadě v hlavních obrysech stejná jako již známá minulost.

Nad Mahábharátou se lze zamyslet; nad předpověďmi budoucích technologických revolucí, o nichž - jak to zdůrazňoval Popper - nelze nic pozitivního vědět, můžeme leda pokrčit rameny nebo se zasmát, stejně jako nad životopisy budoucích amerických prezidentů... Nebo nad plnou knihovnou technologicky superoptimistických publikací vydávaných kdysi jako na běžícím páse v rozpadajícím se SSSR.

Oswald Spengler si ostatně o předimenzovaném technooptimismu Západu už v roce 1918 myslel svoje - byl pro něj svého druhu důležitým příznakem konce...

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 27.6. 2011