Pet kilometru na sever i na jih od reky byla vytvorena takzvana demilitarizovana zona a v jejim tesnem okoli se behem komunisticke expanze odehraly nejtezsi bitvy Americke valky. Mnoha mista z teto oblasti uz svymi nazvy vraceji Americanum jejich traumata - Khe Sahn, Quang Tri, Hamburger Hill, Rockpile, kota 840 jih a sever etc...

Na nasem vylete jsme meli moznost spatrit skalnaty ostroh zvany Rockpile, ktery byl vyznamnym bodem pro USA a ktery Severovietnamci nemohli dobyt. Podel cele demilitarizovane zony zridili Americane nekolik vojenskych zakladen, ktere mely prerusit takzvanou Ho Ci Minovu stezku - dopravni tepnu vedouci pralesy, ktera mela za ukol zasobovat komunisticke guerily (Vietkong) na jihu zeme. Kopcovita krajina je dnes z  velka casti odlesnena. Kdyz se totiz USA nedarilo prerusit zasobovani Vietkongu ze severu, rozhodly se dzungli zlikvidovat. Na hory proto byly svrzeny desitky tisic tun defoliantu, ktere vyhubily veskerou vegetaci. Eroze pak odnesla urodnou pudu a dodnes roste na horach jen trava. Vlada se udajne pokousi o zalesnovani, ale bude to prace nejmene na destileti.

Nejkrvavejsi bitva teto valky se odehrala v okoli americke zakladny Khe Sanh. Bylo to letiste, lezici na nahorni plosine s nadhernym vyhledem (ve vietnamstine ten nazev udajne znamena "Krasne misto"). Zakladna byla ostrelovana severovietnamci. Podle prezidenta Johnsona mela vsak byt za kazdou cenu udrzena - a toto rozhodnuti vedlo k tomu, ze v jejim okoli bylo v nasledujicich deviti tydnech svrzeno 100 000 tun vybusnin a dalsi desitky tisic tun defoliantu vcetne napalmu. Nebylo to vsak prilis efektivni, protoze Severovietnamci byly tak blizko u zakladny, ze hrozilo bombardovani vlastnich lidi. Severni Vietnam nemel ani nikdy v umyslu na zakladnu skutecne zautocit, cele mu to vsak poslouzilo jako zasterka pripravovane ofenzivy Thet, behem ktere se pokusil obsadit mnoha dulezita mesta. Ofenziva byla sice odrazena, ale spolu s bitvou o Khe Sanh znamenala postupny obrat americkeho verejneho mineni a ve svem dusledku pak stazeni USA z valky.

Na miste nekdejsi zakladny Khe Sanh dnes jsou jen kavove plataze a male muzeum s nekolka fotografiemi. Pred muzeem je torzo americkeho tanku, letecky motor s polamanou vrtuli a ponicene delo. Kolem chodi nekolik prodavacu a snazi se vam vnutit nabojnice, nebo pomuchlane vojenske znamky. Je to tiche a mirumilovne misto - a prece v tu v roce 1968 zahynulo okolo 10 000 severovietnamskych vojaku, 500 Americanu a nepocitane civilistu.

Prozmenu na sever od reky Beh Hai lezi vesnice Vinh Moc. Kdyz USA v roce 1966 zacaly s masivnim bombardovanim svernich oblasti, stala se cela tato provincie nebombardovanejsim mistem sveta. Aby si zachranili alespon hole zivoty, zacali mistni obyvatele kopat system tunelu, do nehoz by se mohli skryt. Dodnes je tu 2.8km chodeb, ktere jsou v hloubkach od patnacti do osmadvaceti metru. Jejich obyvatele v nich zili cele dva roky - dokonce se tu pry narodilo i  sedmnact deti!

Tyhle tunely jsou prostrornejsi nezli ty z jihu ( v okoli Cu Chi), ktere slouzily jen pro nocni skryvani gueril. Tady na svereu se v tunelech skutecne zilo - slouzili jeko ukryt a jejich vojensky vyznam byl maly.

Dnes uz toho po valce ve Vietnamu moc nezbylo. Jen nekolk turistickych atrakci, ktere jsem popsal a ty hole kopce. A jeste jedna vec - dusledek pouzivani defoliantu - 7% deti se rodi s telesnymi deformitami.

Od sedmnacte rovnobezky jsme udelali velky skok na jih a behem osmadvaceti hodin v autobuse jsme urazili cca 1100km zpet do Ho Ci Minova mesta. Na Taiwanu je snad nejaky tajfun a projevuje se to i tady - je zatazeno, poprchava, obcas se prudce setmi a prizene se poradna boure. Teplo tu ale je stale, jen se jeste o neco zvysi vlhkost.

Mekong je rozvodneny, ale v jeho delte, kam zitra vyjizdime na ctyrdenni vylet, to pry nijak nevadi, strejne tam vsecko zajimave ma byt plovouci (provouci trh, plovouci vesnice atd...), tak doufame, ze nam to neuplavalo...

Sestnact let je pro devce nejvhodnejsi vek na vdavani a sestnactka rada ma proto ten typicky siroky konicky klobouk, ktery si urcite kazdy vybavi. Opravdu se tu hodne nosi - je to ale pokryvka hlavy ciste zenska.

Na venkove ho maji skoro vsechny zeny, ve meste mene, hlavne trhovkyne. Urcite ale je pro Vietnam stale typicky. Je velmi prakticky, chrani celou hlavu a pritom nebrani vzduchu, aby vas v horkem pocasi chladil.

Jinak tu zeny nosi siroke tenke kalhoty a volne halenky, vetsinou s dlouhymi rukavy. Na venkove je casto zvykem si pri praci satkem zakryvat celou tvar hned pod ocima. Mestske obleceni se nijak podstatne nelisi.

Sukne tu neleti, spatne se v nich jezdi na motorkach a na kolech. Na nohou nosi zeny i muzi vetsinou jednoduche paskove pantofle nebo sandaly. Ponozky jen vyjimecne. Muzi to maji taky jednoduche, vetsinou tmave kalhoty a svetla kosile s kratkymi rukavy, na hlave pak ksiltovka.

Ted jsme v Hanoji - na severu zeme a leti tady jako pokryvka hlavy zelena tropicka prilba, jakou snad nosi i armada a jakou pry nosil i Ho Ci Min. I ja jsem si jednu takovou koupil - nepripominam v ni Ho Ci Mina, ale spis lovce Pampaliniho, obzvlast kdyz se ovesim vsemi svymi fotoaparaty, to ale vubec nevadi, proti slunci slouzi opravdu dobre.

V Hanoji neni nijak zvlast moc pametihodnosti, tou rozhodne nejbizarnejsi je Ho Ci Minovo mauzoleum. Nemohu se ubranit srovnani s vudcem ruskeho proletariatu, ktery travi svuj cas na Rudem namesti - a tady vychazi velky Asiat o neco hur.

Vojaci, kteri ho hlidaji maji sice krasne belostne uniformy a bezvadne pochoduji, cela prohlidka mauzolea vsak pusobi spis jako turisticka atrakce, uplne tu chybi onen ponury patos, ktery tak dokonale vyrabeji okolo sve slavne mrtvoly Rusove.

Kazdopadne i tady nesmite mit u sebe vubec nic (je tu zdarma uschovna), pak se musite seradit ve skupinach do dvojstupu a vojaci si vas postupne predavaji. Skupina vzdycky popojde od jednoho k dalsimu, ten ji zastavi a po chvili pusti dal. Posledni dustojnik skupine zasalutuje a pak ji doprovazi celou cestu vlasnim mauzoleem.

Strycek Ho, jak mu tu rikaji, lezi (uplne stejne jako V.I.L.) ve sklenenem sarkofagu, ma zavrene oci, ruce volne polozene na tele a vypada jakoby byl z vosku. Vtipkujici turiste zmlkaji a nevericne ziraji.

A pak jste z klimatizovaneho prostoru zase venku na palicim slunci a muzete si jeste jit (za 1/3 dolaru) prohlednout prezidentsky palac, kde velky Ho prijimal navstevy, domek, kde pracoval a letni bungalov. Muzete spatrit jeho stul, knihy, tezitko... Maji tu jeste Ho Ci Minovo muzeum, to jsme ovsem vynechali, nemusime zase videt uplne vsechno.

Hanoj je hlavni mesto Vietnamske socialisticke republiky, soude podle mnozstvi napisu okolo silnic (ne ze bychom jim rozumeli, ale jeste si ten design rudych transparentu se zlutymi pismney pamatujeme) tu maji socialismus podstatne rozvinutejsi nez na jihu, okolo Ho Ci Minova mesta. Taky tu maji o neco drazsi hotely a o neco mene ochotny personal, socialismus se proste pozna.

Stare mesto v Hanoji je system uzkych ulicek, z nichz kazda je pojmenovana po nejakem remesle - a dodnes se tu ta remesla provozuji. Tak tu muzete najit ulicku s botami, ulicku, kde primo pred vami vyrabeji nahrobni desky, muzete zajit do ulicky, kde se prodavaji ruzne -jak pise pruvodce- "ghost money", coz jsou vonne tycinky a podobne. Rika se, ze stare mesto je skutecnym srdcem Hanoje a je pravda, ze uz toho tu o moc vic k videni neni.

Muzete se ovsem vypravit na vylet. Tridenni vylet do Halong Bay je zaitek, ktery urcite stoji za tech 30 dolaru, ktere za nej zaplatite. Kdyz si navic uvedomite, ze za tech 30 dolaru mate dopravu (autobus 175km, lod, autobus) tam a zpet, dva noclehy, dve snidane, tri obedy a dve vecere, neni to vubec spatne.

Pokud si chcete vytvorit predstavu jak vypada zaliv Halong, je potreba si vzpomenout na cinske obrazy, na nichz je utes strme se zdvihajici z more a porostly bujnou vegetaci. Cely zaliv tu je plny takovych ostruvku - od malych utesu az po nejvetsi ostrov Cat Ba, s mestem, nekolika vesnicemi a stejnojmennym narodnim parkem. Takovych ostrovu je tu celkem 3000 (ano, ty nuly jsou opravdu tri), z toho asi 900 jich ma jmeno. Jsou tvoreny vapencem a plne krasovych jeskyni. Cestou na Cat Ba muzete jednu navstivit - a uvidite obrovske prostory nekolikasetmetrovych rozmeru a plne krapniku, ktere za Americke valky slouzily jako ukryt pro severovietnamske vojaky.

Narodni park Cat Ba nabizi jako atrakci petihodinovy trek dzungli. Neco takoveho jsme si samozrejme nemohli nechat ujit! Vypada to tak, ze se behem prvnich par kroku uplne propotite, ale ne tak jako u nas - uplne, to znamena, ze clovek vypada, jako by prave vylezl z vody.

Je horko, nikde se nepohne ani listecek, nic cloveka nechladi, vlhkost se blizi 100% - a tak to vydrzi nasledujicich 5 hodin bez naroku na jakoukoli zmenu.

Autobus, ktery vas totiz na zacatek treku dovezl uz zase odjel a vam nezbude nez dojit celych tech 15km az k zalivu, kde na vas ceka lod. Rozhledy po ceste zadne nejsou, ackoli se prechazi sest hrebenu, vsude kolem je totiz prales.

Slysite straslive zvuky, o nich pruvodce tvrdi, ze to nic neni, ze to jsou jen cikady, ale vy mu neverite ani slovo. Divne chlupate kobylky, co vypadaji trochu jako zaba a trochu jako netopyr vam skacou po nohach a jak se zastavite, prileti komari.

Zazitek, ktery stoji za vyzkouseni, ale malokdo si ho asi bude touzit zopakovat. Pointou je tvrzeni pruvodce, ze na ostrove je vcelku prijemne klima a prales, ktery tam vidite neni zase az tak doopravdy skutecny tropicky prales.

Zaliv Halong vam ovsem prinese i zazitky velmi prijemne. Je tu zvykem, ze kamkoli se pluje lodi, na dvacet az tricet minut se vzdycky zakotvi nekde mezi ostruvky a je volno na koupani. Takove misto na koupani jako tady asi nenajdete jinde na svete - uprostred zalivu kotvi ticha lod, voda je neskutecne tepla a cista, okolo se tyci sedmdesatimetrove steny porostle pro nas naprosto neznamymi rostlinami...

A pokud vam jeste zacne za protejsi ostrovem zapadat slunce, je cela scenerie opravdu uz daleko za hranici toho nejkycovitejsiho kyce - ale tady je to scenerie skutecna!

Cely zaliv je pod ochranou UNESCO, udajne je neco podobneho uz jen v Cine a v Thajsku.

Do Hanoje jsme prijeli nocnim autobusem z mesta Hue. I to je zazitek, ktery stoji za zaznamenani. Takova nocni jizda vam prinese v zasade tri druhy prozitku.

Prvni z nich zprostredkuje posadka autobusu. Je tu totiz oblibenou zabavou chodit do tzv Karaoke baru, kde si muzete zazpivat se svym oblibenym interpretem. V autobuse sice karaoke nainstalovane neni, to ale posadce (vetsinou tvorenou tremi lidmi) vubec nebrani aby pustila radio uplne nadoraz a zpivala z plnych plic hity vietnamskeho stredniho proudu. Samozrejme ze si nezapomenou po kazde pisni halasne aplaudovat.

Druhy prozitek vam prinesou opili spolucestujici, ten jiste nemusim podrobne rozebirat.

A treti, ten nejzajimavejsi, ziskate sledovanim toho, co se deje venku. Domy jsou tu totiz otevrene do ulice a tak muzete videt rodiny, jak spolecne posedavaji na rohozich ci sedackach a sleduji televizi - ten novodoby oltar, zatimco v patre osamele sviti oltare budhisticke.

V Hanoji skoncila nase cesta na sever, dnes vecer se obracime a jedeme zpet na jih, nejprve do mesta Hue, odkud se da navstivit takzvana "demilitarizovana zona", kde navzdory jejimu nazvu zustalo asi nejvic pamatek na Americkou valku. Pak se presuneme zpet do Ho Ci Minova mesta, odkud mame v planu uskutecnite jeste nekolikadenni vylet do delty reky Mekong - coz ma byt udajne jeden z nejzajimavejsich (a pro Vietnam nejtypictejsich) vyletu, jake ve Vietnamu muzete absolvovat.

Dalsi pozdrav z Vietnamu, tentokrat z mesta Hoi An.

Jsme uz ve strednim Vietnamu, ale jeste se musim vratit k nekolika vecem, ktere jsou uz za nami.

Pred hodinou jsme tu videli v televizi nejake zpravy, nerozumeli jsme sice ani slovo, ale neverili jsme svym ocim - rikali jsme si, ze do toho snad museli zamichat nejaky akcni film. Ale nebyl, jak jsme si pred chvili overili na zpravodajskych serverech, je to opravdu hruza, co se v te Americe stalo... uvidime, jak se to projevi na letistich pri nasi zpatecni ceste.

Naposledy jsem se ozyval z horskeho mesta Dalat. Setkali jsme se tam s jednim pozoruhodnym muzem - mistrem Thue. Je to mnich, ktery travi cas ve sve pagode tim, ze maluje obrazy. Pagoda je obklopena pristresky, ktere zabiraji nekolik okolnich zahrad a jsou plne obrazu.

Obrazy jsou uplne vsude - lezi na zemi na hromadach, visi ve stosech na zdech, povaluji se po stolech. Jsou jich tisice a tisice - sam mistr rika, ze jich je "very much".

Nedovedu si predstavit, jak to spocitali, ale podle Lonely Planet je jich pres 100 000. On totiz maluje, podle svych slov "very fast". O moc vic uz toho anglicky neumi, ale je popularni po celem svete, protoze mistni turisticka byra ho nabizeji jako jeden z bodu ruznych svych vyletu po okoli.

Diky tomu uz mel nekolik vystav v USA a Evrope - sam ovsem v zahranici nikdy nebyl. Setri totiz na cestu kolem sveta. Ukazal nam nekolik prostor s obrazy, a kdyz jsme jich byli syti, otevrel nam dalsi prostrory atd... neustale nam neco ukazoval, vysvetloval jak rychle umi malovat, vyptaval se odkud jsme a pak bud rikal, ze tam mel vystavu, nebo ze tam jeste vystavu nemel.

Jini cestovatele (podle jakychsi zapisku z internetu) tam byli nuceni stravit pres tri hodiny a kazdy koupit nekolik obrazku. My jsme byli tvrdi a utekli jsme mu - dokazali jsme si sami otevrit vsechny dvere a rychle nasednout do mirobusu a zmizet, nez nas zase dohnal.

Dalsi zajimava zastavka bylo mesto Nha Trang, ktere lezi u pobrezi Jihocinskeho more. Hotely jsou tu primo u pobrezi, staci prejit silnici a jste na plazi! A na plazi uplne liduprazdne! More je teple, slunce sviti, jeste ve trimetrove hloubce vidite na dno! Nadhera. Bohuzel jsme si na tom krasnem miste nechali ukrast Hanciny sandaly. Podarilo se nam sice na trhu koupit pomerne lacino (po krutem smlouvani) sandaly nove, ale ty jsou takove typicky vietnamske, zadna kvalita. Az nebudete vedet kam na dovolenou, jedte sem, je to levne a dokonale. Vitenam je totiz "destination for the next millenium", jak tu obcas vidame na plaketech v hotelich.

Za hrisny peniz jsme si take doprali ruzne dary more primo na plazi. Typicka Vietnamka k vam prijde prenosnym rostem a kbelikem plnym ruznych musli a raku a primo pred vami je pece - vubec nemusite vstavat z pisku. To, co se vam zvedne, je krevni tlak, kdyz ohlasi za kolik jste toho projedli - clovek se alespon poucil, ze priste se musi smouvat predem.

Nocni dvanactihodininova jizda po silnici D1, jedine mistni dalnici (pral bych vam tu dalnci videt, misty je to jen uvalcovana hlina) je take zajimavy zazitek, specialne v pripade, ze vam (jako Hance) vedle sedici Vietnamec pozvraci kalhoty!

Zajimava pametihodnost mesta Hoi An je misto zvane My Son. Je to hiduisticka pamatka na nejdelsi souvisle osidleni v jihovychodni Asii. Jedna se o rozsahly komplex ruznych svatyn roztrousenych v  dzubgli. Nejprve tam jedete 45km autobusem, pak vas vezou asi 2km dzipem a potom bloudite pod palicim sluncem mezi vice ci mene zachovalymi budovami starymi i pres 1000 let. Kolem je dzungle, se svymi zvuky a udajne dodnes plna min - nedoporucuje se opoustet znacene chodniky. A tohle vsechno poridite za pouhe 2 dolary za cestu a neco pres 3 dolary za vstup. Na zadejsi pomery je to drahe, ale na to, ze jedna o pamatku UNESCO to zase tak moc neni.

Mesto Hoi An samo je proslule krejcovskymi dilnami, na ulicich nas stale oslovuji nejake deti a nabizeji nam prohlidku kolekce sve matky, sestry ci tety. Ale uz jsme se za tech par dnu naucili odmitat vsechny nabidky, o ktere nestojime (je ji dost, Vietnamci jsou nekdy doterni obchodnici).

Par slov o nabozenstvi ve Vietnamu. Celkem tu zije 76 milionu lidi, z toho je 70% budhistu, 10% kaodaistu a asi 8% katoliku. Kolem hlavnich silnic jsou nejvic videt katolicke kostely, v nedeli plne lidi, na venkove pak jsou videt predevsim pagody - jsou vetsinou male, ale je jich hodne.

Dalsi kapitolka o tropickem ovoci

Koupili jsme si jakysi plod, ktery ma zvenku strukturu podobnou jezkovi svinutemu do klubicka. Barvu ma ovsem zelenou. Kdyz se ten ploid rozkorji, najdete uvnitr trs zlutuch plodu velikosti svestky, kazdy s velikou peckou. Chut je mdle sladka, trochu pripomina rozmackany banan, ale je tam i cosi navic - a to cosi nam moc nechutnalo - bylo to bohuzel ale nepopsatelne, takze muzu uz jen dodat, ze jsme to nedojedli, ackoli jsme za ten jeden kus ovoce dali v prepoctu tretinu dolaru.

Zdejsi internet kafe bude pomalu zavirat, pro dnesek zdravim do Ceska!