V neděli přišel do televizní stanice Al-Jazeera fax podepsaný Osama bin Laden. Vypadalo to jako apel na "naše milované bratry, aby zvítězili nad armádami bezvěrců a silou tyranie a zničili novou židovsko-křesťanskou křižáckou výpravu na půdě Pákistánu a Afghánistánu."

Nedá se dokázat, zda fax skutečně přišel od bin Ladena.

Jsem však osobně přesvědčen, že se mi podařilo během četných setkání a telefonních rozhovorů s ním zahlédnout stav jeho myslí. Je tomu nyní tři roky, co jsem obdržel v redakci listu The News v Peshawaru první telefonát, který mě povolal do tábora v jižním Afghánistánu. Po obtížné cestě jsme tam čekali tři dny, až nakonec 25. května 1998 jsme se setkali s bin Ladenem - tiše mluvícím mužem, který neustále pil množství vody - později jsme se dověděli, že to bylo proto, že měl nemocné ledviny.

Bin Laden mě povolal, protože chtěl oznámit vznik své Mezinárodní islámské fronty pro svatou válku proti Spojeným státům a Izraeli - ale Talibán jeho oznámení neschválil a zuřil. Mullah Omar hněvivě zdůrazňoval, že může být jen jeden vládce v Afghánistánu - buď bin Laden nebo on sám.

Bin Laden se omluvil a před mým dalším setkáním s ním 23. prosince téhož roku si dal pozor, aby předem získal souhlas svých ochránců. Byl jsem s bin Ladenem v kontaktu ještě v srpnu 1998, v době amerického útoku odplatou za vybombardování amerických velvyslanectví v Africe. Do kanceláře mi zatelefonoval šéf organizace Egyptská svatá válka dr. Ayman Al-Zawahiri. Vedle něho prý sedí bin Laden a chce zdůraznit, že se na organizaci těch afrických atentátů nepodílel, ale je z nich potěšen. Hodinu po americkém útoku zatelefonovali zpět: útok přežili a jsou připraveni na válku.

Když jsem se s ním setkal podruhé, zdál se být naprostým opakem muže, kterého si všichni po světě v posledních týdnech představují. Byl zdvořilý, tichý, velmi civilizovaný a ostýchavý. Když jsem ho párkrát vyfotografoval, prosil mě, abych přestal. Zejména si pamatuju, jak měl jemné ruce. Hovořily o tom, že je z bohatého prostředí, že nikdy v životě fyzicky nepracoval.

Hovořili jsme po dobu čtyř hodin, během noci, pili jsme čaj. Popřel svou účast na vybombardování amerických velvyslanectví v Africe, ale řekl, že jásal, když se dověděl, že k nim došlo, a já jsem to interpretoval jako nepřímé přiznání. Uvedl, že není jeho prací organizovat takovéto útoky, že je jeho úkolem vytvářet povědomí mezi muslimy o nespravedlnostech, které páchají Spojené státy na muslimech a vyvolávat jejich hněv vůči Americe. Zcela bezpochyby by se vyjádřil úplně stejně nyní ohledně útoků z 11. září. Ale i kdyby se chtěl spojit se sdělovacími prostředky, nemůže. To by rozzuřilo Talibán a on Talibán zoufale potřebuje.

Na té druhé schůzce jsme hovořili o tom, za co bojuje a co nenávidí. Nejprve mi řekl, že se staví proti Američanům v důsledku jejich vojenské přítomnosti v Saúdské Arábii a protože má pocit, že jsou příliš blízko Mekce. To je provokace pro celý muslimský svět, uvedl. Avšak pak sesoustředil víc na americké angažmá na Blízkém východě. Vyhlásil svatou válku proti Americe a Izraeli, uvedl, protože je přesvědčen, že Izrael vraždí a trestá Palestince s americkými penězi a americkými zbraněmi.

Na jednu věc si však nestěžoval: nehovořil o civilizaci v Americe. Neříkal nic o jejích právech, o svobodách, o její prosperitě. Největší nebezpečí pro islám viděl v americké zahraniční politice. Kritizoval Západ, že podporuje diktátory a autoritářské režimy v islámských zemích jen proto, že se to hodí jejich zájmům.

Ať už je jejich původ jakýkoliv, názory bina Ladena nadchly část muslimského obyvatelstva. Na Západě se o něm hovoří jednohlasně: je to elitářský názor, který ho odmítá jako extremistu a teroristu. Ale pak existuje všeobecně rozšířený názor, který zastávají lidé, kteří nečtou anglický tisk, a ti jsou fascinováni bin Ladenem, protože se odvážil postavit se Americe.

Jméno Osama bylo v severním Pákistánu vždycky vzácné. Nyní získává rychle na popularitě a rodiče dávají toto jméno svým dětem. V  pákistánských městech jsou po něm pojmenovávány i podniky: Osama Medical Stores, Osama Property Services.

Ale tato podpora pro Osamu bin Ladena asi skončí špatně, až zareaguje americká vojenská moc. Talibán asi přijde o svou zemi v důsledku své podpory pro Osamu bin Ladena. A to vyvolá tlak na centrální politický vztah v Afghánistánu: na vztah mezi bin Ladenem a náboženským šéfem Talibánu, mullou Omarem.

Osobně jsem se poprvé setkal s mullou Omarem v březnu 1995, byl jsem prvním novinářem, který se dostal do jeho blízkosti. Pozval mě do své kanceláře, kde seděl na zemi s jinými členy Talibánu, i když později, až ho učinili duchovním vůdcem, mu postavili stupínek, aby ho odlišili od spolubojovníků.

Byl to velmi prostý člověk, vesnický duchovní, obtloustlý, neuměl se dost dobře vyjadřovat, byla to ostýchavá osoba, která zřejmě nevěděla skoro nic o vnějším světě. Pravé oko měl poškozené šrapnelem v boji se sovětskými tanky. Řekl mi, že svého času uměl velmi dobře mířit, když střílel na ruská vojska protitankovými raketami. Uvedl, že je mu 35 let, ačkoliv vypadal starší.

Mullah Omar - původně velmi nevýznamný vojenský velitel - se setkal s bin Ladenem v roce 1996. Tou dobou už byl bin Laden proslulý svými finančními dary raněným afghánským vojákům. PO počáteční nedůvěře dovolil Talibán bin Ladenovi, aby zůstal v Afghánistánu. Ale nemyslím, že byli Omar a bin Laden kdy blízcí přátelé.

Mullah Omar by to asi přijal s pocitem ulehčení, kdyby bin Laden opustil Afghánistán, ale Talibán dal své slovo, že ho bude ochraňovat, a tomu slovu dostojí. Omar cítí na jedné straně potřebu uchránit svou zemi a na druhé straně dodržet afghánskou tradici ochrany takového ctihodného hosta. A samozřejmě bin Laden nemá kam jít.

Mullah Omar a bin Laden spolu sdílejí naprostou jistotu, že je Allah bude podporovat, bez ohledu na to, jak velká je supervelmoc, která na ně zaútočí. Od 11. září jsem hovořil několikrát s čelnými představiteli Talibánu. Pochybuju o jejich tvrzení, že se k boji proti Američanům přihlásilo 300 000 osob, a pro ně bude obtížné přesvědčit vyčerpaný národ, že by měli bojovat v další válce. Ale americký útok by byl nesmírnou provokací afghánského lidu a motivovalo by to mnohé, kdo by jinak Talibán nepodporovali. Afghánistán čeká na válku.