|
8. 10. 2003
Večer s Abelem Pazem v pražském klubu NoDOdkaz Pařížské komuny a španělské revoluce zůstal neposkvrněnAsi padesát lidí se zúčastnilo vystoupení španělského anarchisty, spisovatele a pamětníka španělské občanské války a sociální revoluce ve třicátých letech již minulého století. Abel Paz (původním jménem Diego Camacho, narozen 1921) se samotné španělské revoluce účastnil ve věku 15-17 let, následně byl zapojen ve španělském hnutí odporu proti frankistickým fašistům, za což byl více než deset let vězněn vězněn.
|
|
Svůj vlastní život zaznamenal v rozsáhlých pamětech, mnoho práce ale věnoval především zpracování knihy o životě jiného anarchisty -- významného bojovníka a předáka anarchistických milicí Bonaventury Durrutiho, padlého na podzim 1936 v bojích o Madrid. Jeho biografie o Durrutim je základním textem k svému tématu a byl podle ní natočen i film. Právě shlédnutí tohoto filmu následovalo hned po představení Abela Paze českými organizátory večera. Film, ve kterém hovořili i pamětníci a pamětnice (např. vdova po Durrutim) a v němž se záběry z dobových filmů mísily s úryvky z rozhlasových projevů samotného Durrutiho, byl dobrým připomenutím tohoto revolucionáře, který bojoval za revoluci na třech kontinentech (v Evropě, Americe i Africe) a ač vojenským velitelem, nevyhýbal se nebezpečí a nasazení v první linii. Abel Paz na druhou stranu odmítl nějakou idealizaci Durrutiho nebo nějakou formu "kultu osobnosti". To se projevilo i v následné diskusi. V ní padaly rozličné otázky týkající se i velmi kontroverzních témat -- od cenzury v anarchistických tiskovinách během války, přes roli žen ve španělské sociální revoluci až po vstup španělských anarchistů do republikánské vlády. Na některých těchto bodech se názory značně střetly a byla zde patrná nejen názorová, ale i generační a zkušenostní propast mezi současnými českými anarchisty a anarchistkami a pamětníkem dávno minulé anarchistické revoluce. Abel Paz zde vyjádřil řadu zajímavých myšlenek, mezi jinými též přesvědčení, že v minulosti existovaly dva druhy revolucí. K prvním z nich patřily ruská a čínská, které sice zvítězily nad svými nepřáteli, ale byly poraženy myšlenkami, které se v nich samotných dostaly do čela. K druhým patřily Pařížská komuna a právě španělská revoluce, které byly sice vojensky poraženy o mnoho silnějším nepřítelem, ale jejich odkaz zůstal neposkvrněn a žije dál. Durruti: Pro nás se věci mají takto: zničit fašismus jednou provždy. Ano, i navzdory vládě... Žádná vláda na celém světě nevyhladí fašismus až do kořenů. Pokud bude buržoazie cítit, že jí moc uniká mezi prsty, sama nastolí fašistický režim, aby se zachránila. Ve Španělsku mohla liberální vláda potlačit fašistické elementy již dávno. Namísto toho vyčkávala, dělala kompromisy a mrhala časem. Dokonce i nyní se ve vládě nacházejí lidé, kteří by se dokázali se vzbouřenci dohodnout. Nikdy nevíte co se stane - zasmál se - současná vláda může klidně za čas potřebovat vzbouřenecké jednotky, aby zničila dělnické hnutí... Víme, co chceme. To, že někde za mořem existuje Sovětský svaz, pro nás nic neznamená. Stalin kvůli stabilitě a mírovým vztahům nechal čínské a německé námezdně pracující napospas fašistickému barbarství. My chceme revoluci nyní, zde ve Španělsku. Nikoli až možná po příští světové válce. Dnes se Hitler a Mussolini obávají naší revoluce mnohem více, než celé ruské Rudé armády. Dáváme totiž německým a italským námezdně pracujícím příklad, jak naložit s fašismem... Nečekám, že jakákoli vláda na celém světě pomůže libertinské revoluci. Možná budou mít na náš boj vliv střetávající se imperialistické zájmy. To je docela dobře možné. Franco dělá všechno proto, aby do konfliktu zatáhl Evropu. Bude proti nám bez rozmyslu štvát Německo. Ve svých úvahách ale nečekáme pomoc vůbec od nikoho, dokonce ani od naší vlastní vlády... Van Paasen: Pokud zvítězíte, budete tedy sedět na hromadě ruin. Durruti: Vždycky jsme žili ve slumech a dírách v zemi. Na čas se přizpůsobíme. Nesmíte zapomenout, že my umíme budovat. Byli jsme to my, kdo vystavěl všechny ty paláce a města, zde ve Španělsku, v Americe a kdekoli jinde. My, pracující, můžeme postavit jiné, které zaujmou jejich místo. Jiné a lepší. Ani v nejmenším se nebojíme ruin. My zdědíme zemi a o tom není pochyb. Buržoazie může svůj svět vyhodit do povětří a proměnit ho v hromadu trosek, až bude odcházet ze scény dějin. My však nosíme nový svět v našich srdcích a tento svět roste každou minutou. Úryvek z rozhovoru Buonaventury Durrutiho s novinářem Pierrem Van Passenem, otištěném v září 1936 v deníku Toronto Star a citovaného v promítaném filmu. Převzato z českého překladu knihy Vernona Richardse Poučení ze španělské revoluce [rtf, 185 kB] Diskuzi pořádala v pražském klubu NoD Federace sociálních anarchistů a byla zároveň závěrečným vystoupením Abela Paze v rámci jeho přednáškového turné, které v uplynulých dnech probíhalo v Polsku, na Slovensku a v České republice. |
