15. 8. 2015
"Christlich-pseudohumanistisch" ("křesťansko-pseudohumanistický")
je výraz zavedený Gobbelsem v čase hospodářské krize v Německu před
rokem 1933. Platil snahám církve a dobročinným organizacim; později
ho nacisté používali při "odůvodňování" tvrdého postupu proti "nepřátelům", tedy
proti socialistům, komunistům, invalidům, cikánům, Židům, homosexuálům atd. atd.
A tento výraz (pseudohumanita) údajná česká "levice" použila ve své "výzvě"...
Nemám slov, píše Jaroslav Vávra, a dodává:
Články na Parlamentních listech ZDE a další články, viz linky dole, jsou zcela neskutečné. To je vlajkovství, náckovství v té nejhorší podobě.
K tomu dodává Jan Čulík: V civilizované zemi by stoku, jako jsou Parlamentní listy, samozřejmě každý slušný člověk bojkotoval. V normální zemi by se jí vyhýbal, protože by se musel obávat poškození své dobré pověsti. Nikoliv však v České republice.
Parlamentní listy vážně destabilizují českou společnost drsnou manipulací veřejnosti prostřednictvím emocionálně založených, paranoidních nesmyslů, které často přímo protiřečí známým věcným faktům. Je alarmující, že prostší duše na to dokáží naletět ve velkém počtu. Viz varovná analýza Tomáše Urbana:
"Proklamovaná neutralita a liberálnost poskytovaného prostoru, v němž dle webu PL „redakční část na politiku nahlíží jako na celek rovnocenných prvků a subjektů, z nichž každý má právo na svůj názor“, se ve skutečnosti projevuje jako mimořádně deformované prostředí, ve kterém se daří populistům a radikálům. Novináři se tu nesnaží popisovat skutečnost či hledat pravdu, nýbrž využívají aktuální společensky citlivá témata, skrze něž posilují předsudky a stereotypy vlastní jim samým."
a Karla Dolejšího:
Média dlouho ve své většině oficiálně extrémistické postoje komentovala negativně, byť soukromě jste rozhovory s mnohými novináři mohli zaznamenávat, že jejich osobní názory jsou často extrémně předpojaté a od redakční linie se radikálně liší. První větší průlom v této oblasti mimo osobní blogy představoval nástup internetové verze Parlamentních listů. V nich se vedle sebe běžně vyskytovali "elitní" mluvčí a zastánci nenávistného extrémismu, protiněmeckých, antisemitských, islamofobních názorů. Osobní apely na spolupracovníky PL z "lepší" části spektra, aby nelegitimizovali extrémistické postoje šířené tímto médiem, probíhaly řadu let formou osobní korespondence znepokojených jednotlivců zcela bez úspěchu. S nástupem uprchlické krize se starý trend radikálně zlomil a předpojaté texty šířící xenofobní hoaxy jsou nyní v ČR v zásadě mainstreamovou normou.