Předváděcí akce jsou zločiny a stát má povinnost proti nim zasáhnout

16. 4. 2013 / Boris Cvek

Často se setkávám s názorem, že staří lidé, kteří jsou různě ponižováni a okrádáni na předváděcích akcích, si za to mohou sami, neboť tam nemají jezdit. Jako by problém byl v tom, že je někdo slabý a neodolá z různých důvodů (třeba z různých psychických důvodů, které snižují jeho schopnost uvažovat čistě racionálně -- a kdy ostatně lidé uvažují čistě racionálně?) zločincům, zatímco zločinci jsou v pořádku. Kdyby mě někdo pobodal, jak jdu opilý v noci z restaurace, tak by se řeklo stejnou logikou: nemáš opilý chodit v noci. Nemělo by to být ale tak, že stát musí zaručit bezpečnost svých obyvatel a že když někdo páchá zločin, má být potrestán? A to, co se děje na předváděcích akcích, to prostě zločiny jsou. Stát naprosto selhává, pokud tvrdě nezasáhne.

Autorka šokujících Šmejdů natočila šikanu, vydírání a okrádání důchodců ZDE

Ideologický karikaturizmus

16. 4. 2013 / Lubomír Brožek

"Realita (jak ji vnímáme) možná není nic jiného než vrcholná ideologie..." Pravil kdysi Theodor W. Adorno. Není, myslím, od věci si čas od času tuhle větu připomenout. Zvláště tehdy, když nám začne realita připadat poněkud rozostřená, zdeformovaná. Tak nějak nepochopitelně neuchopitelná. Jako by svět, který jsme znali a orientovali se v něm, postihlo nečekané zemětřesení (zatím asi tak 7 stupňů Richterovy škály). Což leckomu parádně pocuchá nervy. Ale i kdyby měl psychiku s vitalitou železného muže a nervy jako Frištenského šlachy, kde brát čas dohledat všechno, co bylo rozmetáno, vykořeněno, zašantročeno. A zapomenuto. Nemluvě o lapkovských tlupách, které za velkého časotřesení táhnou krajinou jako lačné vlčí smečky. Také realita. Anebo ideologie?

Kardinální chyba kardinála Duky

16. 4. 2013 / Marek Řezanka

V neděli 21. 4. uplyne rok od mohutné nenásilné protivládní demonstrace na Václavském náměstí v Praze. Kdo by zapomněl, jak občany, kteří se této demonstrace zúčastnili, tituloval kardinál Duka, pro něhož všechny tyto "podvratné živly" představují lůzu, mohl si postoj kardinála Duky připomenout v posledních dnech.

Povyk kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) by mohl být člověku vlastně k smíchu, nebýt politického rozměru, který se mu dostává. Silná slova používají premiér i kardinál. Jakou roli mají kardinál s premiérem hrát v případě jmenování a odvolávání ředitelů vědeckých ústavů? Jsou to snad historici na slovo vzatí? Jistě, když před časem premiér Nečas hovořil o stadiu boje s korupcí, přirovnal boj opozice k partyzánštině těsně před skončením války. Nehledě na okolnost, že poněkud toto stadium nevystihl, historikem Petr Nečas skutečně není. A nechce-li politizaci inkriminovaného úřadu, neměl by se angažovat způsobem, jakým se angažuje.

Egypt: Další hladové bouře na obzoru. USA poslaly humanitární pomoc - slzný plyn

16. 4. 2013 / Karel Dolejší

Do egyptského přístavu Suez počátkem dubna dorazila zásilka 140 000 granátů se slzným plynem. Má islamistickému režimu pomoci vypořádat se se situací, která mu pomalu, ale jistě přerůstá přes hlavu. A není to tak docela jen jeho zásluha. Svými chybami, často vynucenými, situaci zhoršil, nicméně jako celek ji nezavinil a ani ji nemohl vyřešit.

Jsou příležitosti, kdy je nutno opakovat některé triviality prakticky do omrzení. Například tuto: Jestliže země dlouhodobě nedokáže vyprodukovat dostatek potravin k uživení vlastního obyvatelstva a zahraničním obchodem ani turistikou si nevydělá na zbytek svých potřeb, politika ani ideologie s tím nic nenadělají. Sekulární nebo náboženský charakter státu, typ politického systému, levicová nebo pravicová vláda, míra přerozdělování ve prospěch znevýhodněných - to vše nakonec má jen druhořadý význam. Když cena fazolí fava, druhé nejdůležitější potraviny hned po chlebu a pro nejchudší jediného zdroje proteinů, letos stoupla o 40%, takže polovina Egypťanů si je už vůbec nemůže dovolit, nevyřeší to ani ústavní reforma, ani svržení islamistů.

Záskok za komedianty

15. 4. 2013 / Marek Řezanka

"Vydírají, ironicky se posmívají, urážejí ředitele této instituce, a to už od ledna tohoto roku," posteskla si Monika Pajerová. Týkala se snad následující slova odvolání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého v září 2012 či dubnového odvolání šéfa Opery Národního divadla Roka Rapla novým ředitelem Národního divadla Burianem?

Ale kdež. V případě všech různých organizacích jsme si zvykli, že ředitelé odcházejí, aby se zvolalo, ať žije ředitel. Dokonce i tehdy, kdy to nedává žádný smysl -- a kdy má člověk pocit, že se nejednalo vůbec o správný krok a že -- třeba pro kulturu -- to bude mít dopady ne dvakrát blahé.

Proč tedy nyní tolik povyku -- chtělo by se dodat - pro nic? V čem má Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) své výjimečné postavení? Má snad jeho ředitel být neodvolatelným, kdyby stokrát neodváděl kvalitní práci? Z jakého titulu?

Chcete podpořit novináře, který odhaluje excesy exekutorů?

12. 4. 2013 / Jan Čulík

Jindřich Ginter z deníku Právo udělal podstatné množství práce při odhalování excesů exekutorů a kontroverzní české exekutorské praxe. Pracoval na tomto tématu v koordinaci s Britskými listy. V minulých dnech byl nominován na novinářskou cenu Open Society Fund, a to za sérii článků o kupčení se složenkami.

Na základě těchto článků ministerstvo spravedlnosti pak o něco zkrátilo odměny za právní zastoupení u malých dluhů do deseti tisíc korun, takže články vedly k dílčímu úspěchu a přispěly k posílení práv občanů, což je hlavní motto soutěže.

Ginter se tomuto tématu věnoval soustředěně více než rok, což je na té nominované sérii článků patrné.

Kdyby Ginterova nominace postoupila, byl by to zřejmě vzkaz překupníkům z řad vymahačů dluhů a některých advokátů, že téhle už nesmyslné mlýnice pro pár drobných mají lidi opravdu dost.

Ginterovy články, nominované na tuto novinářskou cenu, jsou ZDE

Pokud by čtenáři Britských listů usoudili, že si Jindřich Ginter za svou novinářskou práci v zájmu obyčejných lidí zaslouží ocenění, hlasovací stránka je ZDE. Nemyslíme si sice, že porotci jako Jacques Rupnik, Olga Sommerová nebo Karel Hvížďala jsou objektivními a povolanými hodnotiteli (pořád jsou to lidé jediného politického názoru), jenže tak už to cenami v České republice bývá, bývají cinknuté. Nicméně Ginterova práce je podle našeho názoru důležitá a záslužná a pokud tak usoudí i čtenáři, mohou pro jeho články hlasovat. Mohlo by to přispět ke kultivaci českého veřejného prostoru.

Je Jindřich Ginter rasista?

15. 4. 2013

Je jen férové informovat čtenáře, že někteří levicoví intelektuálové začali na facebooku šířit obvinění, že reportér Jindřich Ginter z deníku Právo je údajně "rasista". Znám ho přibližně dvacet let a vím velmi dobře, že rasista není. Proto jsem upozornil čtenáře na novinářskou soutěž a na Ginterovy články, které považuji za záslužné, píše Jan Čulík a dodává:

Jindřich Ginter je novinář praktik, s každodenním stykem s množstvím obyčejných lidí, píše v zájmu obyčejných lidí to, co vidí, padni komu padni.

O soutěž však a o meritum článků toho či onoho kandidáta už zřejmě nejde. Virtuální obvinění, že je Ginter "rasista", se po facebooku dál šíří. Jindřich Ginter k tomu poskytl Britským listům - zřejmě zbytečné - vyjádření, které zveřejňujeme, aniž bychom si osobovali právo ho hodnotit. Dejme slovo Jindřichu Ginterovi:

Rasismus je nepřípustné šíření záporné vlastnosti od pochybného jednotlivce na celou komunitu

15. 4. 2013 / Jan Čulík

Případ Ginter:

"Hlasy lidu" je nutno dávat do kontextu

15. 4. 2013 / Martin Škabraha

Čtu si toho Gintera a nemůžu si pomoct: mně ten jeho přístup v případě té romské problematiky nepřipadá zrovna jako dobrý příklad novinářské profesionality, zvlášť když budeme brát novináře jako toho "hlídacího psa demokracie". On se brání: "Viděl jsem, slyšel jsem, napsal jsem" - no to je právě ten problém, něco někde slyšet a pak to prostě napsat, aniž bych přemýšlel o kontextu, do kterého patří to viděné či slyšené, a hlavně aniž bych přemýšlel o tom, jak si moje slova pravděpodobně vyloží publikum. To ho nenapadne, jak to nutně vyzní? Asi ne, když v tom článku klidně reprodukuje hlas ulice, aniž by ty informace, které tam zazní, jakkoliv komentoval:

Vědci by měli být sebekritičtí

15. 4. 2013 / Boris Cvek

7. března tohoto roku v časopise Nature vyšel v rubrice World View (pohled na svět) článek Colina Macilwaina "The unlikely wisdom of Chairman Mao" (Nepravděpodobná moudrost předsedy Maa). Rubrika World View vychází v Nature ihned za editoriály a i když nepředstavuje názor časopisu, zjevně obsahuje názory, jimiž je podle časopisu nutno se zabývat.

Co Colin Macilwain může považovat za podnětné na čínském vůdci, masovém vrahovi Maovi? Překvapivě jde o Maův postoj k vědě:

Úvaha o půjčování

15. 4. 2013 / Boris Cvek

V poslední době jsem se několikrát musel zase zamyslet nad smyslem půjčování. Půjčit můžete někomu blízkému, abyste mu pomohli, bezúročně, ale i tak s rizikem, že nakonec nebude moci splatit. Tento druh půjček však nechejme být. Když půjčujete s úrokem, děláte byznys a nesete riziko, že místo výdělku se vám peníze nevrátí. Nikdo vás nenutí půjčovat.

Potíže s daňovými ráji

14. 4. 2013 / Miloš Kaláb

Většina příjmů podléhá ve většině států daním z příjmu. To znamenám, že se fyzická či právnická osoba musí rozloučit s částí získaných peněz. Je to nepříjemné, ale je to potřebné - jinak by nemohl stát zajišťovat svou bezpečnost ani bezpečnost občanů, zdraví, vzdělání, dopravu a mnoho dalšího. Zřejmě se přes toto vědomí lidé a společnosti snaží své příjmy zatajit a předejít tak jejich zdanění. Jednou z možností je přesunout své příjmy to tzv. daňových rájů.

Jak bylo zničeno české zemědělství

14. 4. 2013 / Jan Sláma

Jako chlapci mi uvízla v paměti cedulka na dveřích lékařů polikliniky, že pacienti jsou pojištěni, tedy neplatí, pokud jsou členové JZD třetího nebo čtvrtého typu. Ale za to číslo už neručím.

Bylo to v dobách kdy se vesnice měnily, kdy se přecházelo na kolektivní hospodaření, kdy zejména v pohraničí, po odsunu vylidněném, se zakládaly Státní statky. Ještě dlouho potom, co hlavní vlna kolektivizace proběhla zůstávali v mnoha vesnicích soukromí zemědělci, kteří z těch či oněch důvodů do družstva nevstoupili.

Do mé třídy se mnou chodila jedna dívka z takové rodiny. Vzpomínám si, že vypadala zedřeně. Hubená, skoro vyzáblá, v chudobných šatech. Dobře se neučila. Dnes to vidím tak, že si do školy šla spíše odpočinout.

Dobré mravy a lidská důstojnost v Česku bez soudní ochrany

14. 4. 2013 / Aleš Uhlíř

Chtěl bych čtenáře Britských listů upozornit na jeden nález Ústavního soudu, přesněji řečeno na odlišné stanovisko soudce Ústavního soudu prof. JUD. Jana Musila, CSc., který se s nálezem III.ÚS 678/11 ze dne 8. 9. 2011 neztotožnil a svůj odlišný názor podrobně rozvedl. Ústavní nález nevyhověl stěžovateli, který se u obecných soudů neúspěšně bránil výpovědi z nájmu bytu.

Stěžovatel dostal výpověď z nájmu z důvodu neplacení nájemného, které nemohl dočasně platit, protože byl hospitalizován na psychiatrické klinice. Obecné soudy se vůbec nezabývaly závažnými otázkami, kupř. zda taková účelová výpověď není nezákonným výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (ustanovení § 3 občanského zákoníku), zda nebyly dotčeny existenční podmínky důstojného lidského života nebo zda nebylo porušeno právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Hrozné drama: Zvítězí ve Venezuele chauvismus, nebo brazilský sociální model?

15. 4. 2013 / Karel Dolejší

V neděli venezuelští voliči zamířili k volbám, aby po úmrtí Huga Cháveze vybrali nového prezidenta. Do křesla usedne buď Chávezem samotným vybraný následník Nicolás Maduro, nebo opoziční kandidát Henrique Capriles Radonski. Zatímco Maduro se samozřejmě prezentuje jako věrný pokračovatel Cháveze, Capriles Radonski prosazuje politiku, která se velmi podobá brazilskému modelu - tedy kombinaci otevřené ekonomiky s masivními státními sociálními programy. Jako guvernér caracaské městské části Baruta Capriles Radonski například založil síť bezplatných klinik.

Tisíce lidí protestovaly v Londýně proti dědictví Margaret Thatcherové

14. 4. 2013

< Tobě bylo jedno, když jsi nám lhala, nám je jedno, že jsi umřela, praví se na transparentu, který nesli fanoušci FC Liverpool na zápase v Readingu.

Policie zatkla devět osob za přestupky proti veřejnému pořádku během převážně pokojné demonstrace v centrálním Londýně, jíž se v dešti účastnily na Trafalgarském náměstí v sobotu asi tři tisíce osob. Na demonstraci dohlíželo 1700 policistů! Účelem bylo "oslavit" smrt Thatcherové. Několik málo lidí skandovalo obscénnosti a na policii účastníci hodili asi dvě lahve. Skandování "Maggie, Maggie, Maggie, dead, dead, dead!" ("Maggie, Maggie, Maggie, dead, dead, dead") se z davu ozvývalo sporadicky.

Demonstrace, jíž se účastnily osoby různého věku a obou pohlaví, byla v podstatě pokojná. Trvala až do pozdních večerních hodin.

"Někteří lidé mají hluboce a intenzivně pociťovanou nenávist k Thatcherové a k tomu, co dělala, ale většina z nás je tu z mladé generace na protest proti pokusům establishmentu detoxifikovat Thatcherovou a její politiku. Tak je pro lidi velmi důležité, je to pro ně katarze, aby vyjádřili svůj nesouhlas," řekl Marcus Schneider, čtyřiadvacetiletý videoeditor ze severního Londýna.

Až do pozdního večera tancovali demonstranti pod bdělým okem stovek policistů ke zvukům bubnů.

Jedna vysoká policejní činitelka varovala případné demonstranty, že budou při středečním pohřbu Thatcherové zatčení, pokud "znepokojí" truchlící při pohřbu, anebo je rozhněvají. Christine Jonesova varovala, že podle kontroverzního odstavce 5 britského zákona o veřejném pořádku má policie možnost zasáhnout i proti nenásilným akcím, pokud povedou k "šikanování, znepokojení či hněvu" jiných občanů.

Pozoruhodné na protestech proti zkreslování odkazu Margaret Thatcherové je, že v dnešním internetovém světě se vládcům a establishmentu nepodařilo udržet jednotnou propagandu, poznamenává Jan Čulík. Nejsilněji zkreslovala fakta česká média, která hned po zprávě o úmrtí Thatcherové zahájila bezostyšnou, lživou kampaň, zkreslující dopad a význam politiky Margaret Thatcherové (záhada, že v ČR z postkomunistických zemí vládne v médiích zřejmě nejintenzivnější a nejiracionálnější antikomunistická nenávist, je v zahraničí často diskutována). Ani v ČR se však toto lhaní neudrželo jako nenarušený diskurs. V mezinárodních médiích, zejména mimo v Británii převládly informace o protestech proti Thatcherové, například v rakouském deníku Kurier vyšla k článku o protestech proti Thatcherové velká fotografie od tiskové kanceláře Reuters, se slovní hříčkou IRON LADY, RUST IN PEACE (ŽELEZNÁ LADY, REZAVĚJ V POKOJI) - je to slovní hříčka na "rest in peace" - odpočívej v pokoji. Novináře, kteří jsou mimo ČR o hodně méně úplatní a propagandističtí než v českém prostředí, zaujaly právě především britské protesty.

Ze zpětného pohledu po čtvrt století od pádu Margaret Thatcherové je nejděsivější na jejím "dědictví", jak její kontroverzní myšlenky rozvinuli její následovníci, zejména ostře kontroverzní konzervativní (nikoliv labouristický, to je mýlka!) premiér Tony Blair a pak nynější "dětský" ministerský předseda David Cameron, který je natolik produktem soukromé anglické střední školy, že je naprosto izolován od vnějšího světa (mimo jiné i svými miliony), zůstává kdesi ve věku čtrnácti let a dělá při rozhodování chyby, které pak musí rušit (jeho vláda provedla už asi dvacet obratů o 180 stupňů). Nesmyslný princip "kitchen economics" "kuchyňské ekonomiky", které hokynářova dcera zavedla do společnosti, tvrdě zreglementoval život. Už neexistuje filozofie, umění, společenské vědy, morálka, humanita. Jediným měřítkem všeho je, jestli něco vydělává. Co nevydělává, je nelegitimní. Největší katastrofu způsobili tímto způsobem myšlení Thatcherová a její následovníci kulturní nadstavbě země, včetně univerzit, které jsou v hluboké provozní i myšlenkové krizi. Přitom kuchyňská ekonomika Thatcherové nezlepšila ekonomickou situaci Británie - ta se dále propadá do ekonomické nevýkonnosti, zadluženosti a nezaměstnanosti, prostě jen s tím, že opustila všechny lidské hodnoty a opakuje mantru volnotržního principu.

To se zdá býti přesně v linii "dědictví" Margaret Thatcherové, protože ta paní byla tak hloupá, nerozuměla umění, nerozuměla humanitě, jediné, co znala, a co prosazovala proti všem, byla její "kuchyňská ekonomika".

Historie Thatcherové a jejích následovníků je varujícím znamením dnešní doby: nemusíte nic moc umět, nemusíte mít rozhled ani moudrost, ale pokud jste sociopat a jste ochotni prosazovat své postoje s neomezenou agresivitou, všichni ostatní slušní lidé vám ustoupí a vy jste vítěz. O čtvrt století později vás budou oslavovat jako velkého státníka.

Vláda sociopatů je na postupu a Thatcherová byla jejich matkou.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

Hledá se fištrón

12. 4. 2013 / Václav Dušek

Existuje spolek pro druh či podruh fiškuse, tam však požadovaný vzorek nemají -- či zatím nemají. Leda jej objednat v cizině, jenže, cizina není jistá, občane Brychu,viz. nebezpečný tovar z Polska -- nu, u nás doma máme samé kvalitní výrobky, že? Že ! A levné, dostupné, ve slevě potravinové můžete ušetřit za prášky proti zácpě... ale k věci.

Velká samota duše

12. 4. 2013 / Antonín Líman

Dnes mne moc potěšila paní Blanka Hlávková, rozená Šulcová, ze Staré Boleslavi, která kdysi chodila na hodiny angličtiny k mé matce. Poslala mi antikvární Kříž u potoka od Karoliny Světlé, který mi udělal velkou radost. Poslechněte si úvod románu:

Myslím, že obnovu západní kultury nelze stavět na nových "rukopisech"

12. 4. 2013 / Karel Dolejší

Aniž bych chtěl kohokoliv odrazovat od četby jinak velmi podnětného textu pana Antonína Límana, tím méně pak od Davida Abrama, jehož knihu autor doporučuje, přece mi nezbývá než v zájmu pravdy připojit několik kritických poznámek.

Izrael zabíjí palestinské civilisty, svět to ignoruje a palestinská policie je bezpečnostně provázána s Izraelem. Přesto je jedinou nadějí Palestinců pouze "třetí intifáda"

12. 4. 2013 / Petra Šťastná

"Izraelská armáda napadá palestinské vesnice, provokuje a kolonizuje Palestince a když Palestinci kladou odpor, zabije je." Takto rozhořčeně okomentovala na Twitteru mladá palestinská aktivistka a studentka anglistiky z Ramalláhu, Mariam Barghouti, zavraždění dvou mladíků ze Západního břehu Jordánu. Amer Nassar (17) a Naji Balbisi (18) byli ve středu 3. dubna v noci zastřeleni izraelskými vojáky, kteří u vojenského kontrolního stanoviště Enav poblíž města Tulkarem pálili ostrými náboji do několika protestujících. Zavraždění mladíci jsou od ledna tohoto roku již minimálně osmou, respektive devátou civilní obětí z rukou izraelských okupačních sil. Brutalita okupace se zvyšuje, vojáci a vojačky střílí do neozbrojených civilistů s vědomím, že za tyto činy nebudou trestáni. Snad i proto se stále intenzivněji volá po spravedlnosti a potrestání takových zločinů. Mezinárodní společenství je nečinné, Palestincům nezbývá nic jiného než si spravedlnost vybojovat sami. Půjde to jinak než třetí intifádou?

Hysterie kolem ÚSTRu a hazardování s budoucností

12. 4. 2013 / Boris Cvek

Nerozumím příliš tomu, proč třeba takový Martin Fendrych (u premiéra Nečase takový postoj beru jako předvolební rétoriku pravice, která se na víc nezmůže) chápe odvolání pana Hermana z čela Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) jako začátek "rudého úklidu". Jsem si však zcela jistý tím, že k dnešnímu nástupu komunistů nemuselo vůbec dojít, kdyby se pravice nedopouštěla už od Klausových dob obrovských zločinů na tomto národu. Jak teď vůbec mluvit vážně a přesvědčivě o hrůzách normalizace, když tu máme hrůzy privatizace, hrůzy korupčních skandálů, exekucí, hazardu atd. Vždyť polistopadový pravicový režim, kam řadím také opoziční smlouvu nebo vládu Grossovu, je pouze pokračováním zločinů normalizace a často za ním stojí v zákulisí ti samí STBáci (vadilo vůbec někomu, že bývalý šéf Sazky Hušák je bývalý spolupracovník StB a že se dalo očekávat, že podle toho se Sazkou naloží?) a bývalí komunisté, kteří stáli za normalizací.

Další výborný film Klusáka a Remundy o tom, jak se chovají Češi

10. 4. 2013 / Jan Čulík

Svobodu pro Smetanu! (52 minut). Režie Vít Klusák a Filip Remunda. ČT 2, neděle 14. 4. 2013 ve 20 hodin

Po vynikajícím filmu Spřízněni přímou volbou, o panoptikální reklamě a drsné manipulaci českého občanstva během nedávné prezidentské kampaně, o zhoubné síle "reklamokracie" v dnešní České republice se nezapomeňte podívat na další výborný film této filmařské dvojice, snímek Svobodu pro Smetanu!, který se bude vysílat tuto neděli 14. dubna večer na ČT 2. Je to opět časosběrný dokument, který nestranně zaznamenává skoro celou historii bývalého olomouckého řidiče autobusu Romana Smetany, který pokreslil před volbami na jaře 2010 předvolební plakáty ODS, vylepené na jeho autobuse, tykadly, která fixem přikreslil na hlavy politiků, především velmi kontroverzního Ivana Langera. V šokujícím střetu zájmu Romana Smetanu bezostyšně odsoudila jeho manželka, soudkyně Langerová! Úroveň české justice a samotné paní Langerové je tak otřesně nízká, že jí vůbec nenapadlo, že se děsným způsobem octla ve střetu zájmů. Zdiskreditovala tak nadobro českou justici a není divu, že Roman Smetana od té doby její procedury, připomínající tupého úředního šimla, začal bojkotovat.

PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

Hospodaření OSBL za únor 2013

19. 3. 2013

V únoru 2013 přispělo finančně na Britské listy 217 osob bankovním příkazem celkovou částkou 61 486.45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v říjnu 2012 částkou 4206.67 Kč. Příjem z reklamy byl 5000 Kč.

4 čtenáři Britských listů přispělo v únoru 2013 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 900 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 28. 2. 2013 byla 238 003.10 Kč, z toho na exekutorský projekt 166 375.59 Kč a na na provoz Britských listů 71 627.51 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.