Ruská nóta
Tiskové prohlášení ruského ministerstva zahraničí o tom, že Česká republika nadále horlivě podporuje separatistické a teroristické síly v Čečensku, zní pikantně v souvislosti s informací, že za libereckou firmou Agroplast stojí ruské banky a čeští představitelé Agroplastu že byli po zadržení na území bývalého Sovětského svazu propuštěni díky přímluvě moskevského starosty.
Pozornost si jistě zaslouží také ležérní vztah k diplomatickému protokolu, když o ruském stanovisku nebyl oficiálně informován náš zastupitelský úřad v Moskvě, ani naše ministerstvo zahraničí.
Vrcholem všeho je pak rada, abychom si uvědomili, že naše údajné vměšování do vnitřních záležitostí Ruska je projevem nevděčnosti.
Předseda zahraničního výboru Senátu Michael Žantovský včera logicky nahlas přemýšlel, zda se v Rusku ta vděčnost náhodou neočekává v souvislosti s bratrskou vojenskou pomocí z roku 1968.
Je správné, že oficiální stanoviska našeho ministerstva jsou věcná a trpělivě se v nich vysvětluje, že "postup ruských sil v Čečensku již není pouze vnitřní věcí Ruské federace, neboť jsou při něm rozsáhle a opakovaně porušována lidská práva a přináší utrpení civilistům."
Naše stanovisko je ostatně identické se stanoviskem našich partnerů v Severoatlantické alianci. Rusko si bude muset uvědomit, že je naší vnitřní záležitostí, zda pozveme, či nepozveme na návštěvu čečenského ministra zahraničí, kterému navíc díky vlastním historickým zkušenostem velice přesně rozumíme. V Moskvě by se měli rychle uklidnit, pokud nechtějí riskovat negativní dopad na česko-ruské vztahy. Důvodem aby v Rusku opatrně volili slova, by pak konkrétně měla být hrozba zavedení vízové povinnosti. Komplikovaně by komunikovali s různými agroplasty.
26.11.1999
