Polemika s Janem Kellerem
O profesoru Janu Kellerovi a mé generaci
Ve 42. magazínu Lidových novin vyšel rozhovor Vladimira Ševely s populárním ekologem, profesorem Masarykovy university v Brně Janem Kellerem "Major Zeman můj vzor nebyl" .
Original rozhovoru je zde
http://www.trafika.cz/mg/1999/991022/index.html
Jmenuji se Bohumil Štěpánek a narodil jsem se v roce 1956.
Z tohoto rozhovoru jsem se od profesora Kellera dozvěděl, že bez uvedení jediného důkazu zprůměroval naši generaci na lidi s malými ambicemi a označil nás za apolitické. Napsal jsem své názory a otázky ve stručných poznámkách a chci jimi poukázat na pokrytectví mladých komunistů, ke kterým patřil i Jan Keller.
Vladimír Ševela : Měli lidé tehdejší generace dvacetiletých něco společného?
Jan Keller: Měli velice malé ambice a byli taky úplně apolitičtí. Samozřejmě nadávali: zase prší, to ten zatracený bolševik. Ale to bylo všechno.
Poznámka od B. Štěpánka : To, že Jan Keller viděl z jeho pohledu naši generaci jako apolitickou, mohu vysvětlit tím, že se s ním jako s kandidátem KSČ ostatní lidé a studenti vůbec raději nebavili. Bylo totiž známo, že kandidáti strany dostávali stranický úkol donášet na své spolužáky. A mohu říci za sebe i za přátele, že jsme považovali dvacetileté komunisty za necharakterní lidi a nestýkali jsme se s nimi.
Vladimír Ševela : To se týkalo i vás?
Jan Keller: Já jsem byl v KSČ. Pokud budu cynický, tak jsem se tehdy poprvé zachoval naprosto pravicově. Myslel jsem jen na svůj osobní prospěch.
Vladimír Ševela : Kdy jste tam vstoupil a co jste od toho čekal?
Jan Keller: Někdy v druhé polovině sedmdesátých let... Nečekal jsem nic. Byla to normální součást běžné a nikterak oslnivé životní dráhy člověka ve společenských vědách.
Poznámka od B.Štěpánka :
"Myslel jsem jen na svůj osobní prospěch. -- -- Nečekal jsem nic. Byla to normální součást běžné a nikterak oslnivé životní dráhy člověka ve společenských vědách."
Kdo si může takto odporovat hned ve dvou následujících větách?
Vladimír Ševela : Vy jste ale ambice - na rozdíl od jiných svých vrstevníků - přece jen měl, když jste se stal členem strany ze zištných důvodů, jak říkáte...
Jan Keller: Ale ambice regionálního charakteru. Mým nejvyšším snem tenkrát bylo získat zaměstnání ve Slezském muzeu v Opavě.
Poznámka od B. Štěpánka :
Opět slavné heslo, v různých podobách. Jezuitské heslo bylo "Účel světí prostředky",
Komunisté užívali "Když se kácí les, lítají třísky".
Lidově tak vysvětlovali na schůzích, například proč sebrali i drobným rolníkům zemědělskou půdu.
Jan Keller používá ambice regionálního charakteru.
Profesor Keller a jemu podobní, kteří si zdůvodňovali členství v KSČ pro dosažení osobních cílů takto aktivně podporovali a prodlužovali působení nedemokraticke vlády KSČ v Československu.
Vladimír Ševela : Proč jste se tedy dal na sociologii?
Jan Keller: Já jsem chtěl být historikem. Na obor čeština-dějepis mě nevzali, tak jsem si vybral dějepis se sociologií a sociologie mě později začala bavit.
Vladimír Ševela : Bylo kvůli "ambicím regionálního charakteru" nutné vstoupit do strany?
Nešli tam všichni, ale na školách jako filozofická fakulta byly hodně silné studentské organizace. To máte těžké. Byla to taková generační záležitost. Kdybych se narodil o pět roků dříve, zastihly by mě normalizační čistky až po vysoké škole. To už bych měl nějaký základ a něco by se s tím dalo v životě dělat. Tím, že jsem se narodil v roce 1955, tak bych se - kdybych nebyl ve straně - vyřadil z jakékoli profesní karIéry někdy v době maturity. Pak by se ze mě stal velmi zdatný antikomunista, který toho po věcné stránce moc vědět nebude, a už bych byl celý život zatrpklý. Navíc jsem nežil v Praze. Ve Frýdku-Místku se žádné bytové semináře nepořádaly. To bych byl jediný disident na severovýchodní Moravě. Nejbližší byl Hradilek v Lipníku nad Bečvou. No a kdybych se narodil o deset let později, tak jsem mohl dělat revolučního studenta v listopadu '89.
Poznámka od B. Štěpánka : Co na to říkáte absolventi filozofických fakult? Má Jan Keller pravdu?
Byla to taková "naše generační záležitost" vstoupit ve dvaceti letech do KSČ ??
Nebo co to bylo ??
Já jsem vystudoval ČVUT . Tam těch nadějných komunistů bylo minimum.
Kdo by pozval mladého karieristu, člena KSČ na disidentskou schůzku? A proč by ho tam měl také vlastně zvát?
Vladimír Ševela : Vy jste vstoupil do strany ještě jako maturant?
Byla tam dvouletá kandidátská lhůta, teprve potom následoval vstup. Takže kandidátem jsem byl vlastně už od maturity.
Poznámka od B. Št ěpánka : Jaký měl asi soudruh Jan Keller stranický úkol ? Splnit ho musel výborně, protože se členem KSČ na dlouha léta opravdu stal.
Vladimír Ševela : Nemyslíte si, že člověk se tehdy mohl vzdělávat sám? Je spousta lidí, kteří se z politických důvodů na školu nedostali, ale jsou vzdělanější než ti s diplomem...
Jan Keller: Já nemám pocit, že by se třeba Jan Ruml vzdělával sám.
Poznámka od B. Štěpánka : Opírat se do Jana Rumla v tomto směru je od bývalého komunisty Kellera laciné a nízké.
Vladimír Ševela : Jsou ještě jiní kromě Jana Rumla...
Jan Keller: To si nedovedu představit, jak bych se vzdělával sám bez pomoci oficiálních institucí, jejich knihoven a archivů. Možná v matematice, ale těžko v sociálních vědách, když knihy Maxe Webera (jednoho z otců moderní sociologie - pozn. aut. ) byly v republice jen ve dvou knihovnách.
Poznámka od B. Štěpánka :
Co tomu říkáte vy všichni, kteří jste vystudovali při zaměstnání a bez doporučení ?
Vladimír Ševela : Vám nevadilo, že se jako člen strany ocitnete ve společnosti lidí, kteří kromě jiného písemně stvrzovali svůj souhlas s okupací cizími vojsky?
Jan Keller: Prověrky byly na začátku sedmdesátých let, já nic podepisovat nemusel. Mně tam vadily jiné věci. Různé příbuzenské a kamarádské klany, jejichž členové se pak na různých fakultních a univerzitních úrovních navzájem povyšovali, sháněli si byt a dělali špinavé ústupky. To bylo normální mafiánství, které se nemuselo halit do hesel politické strany.
Poznámka od B. Štěpánka : Alibismus. Já nic , já jen sociolog, to všechno oni, komunisti.
Vladimír Ševela : Mluvil jste o tom, že jste unikl pocitu zatrpklosti. Nejsou zatrpklí spíš lidé, kteří sice udělali kariéru, ale za cenu potlačení vlastního svědomí?
Jan Keller: Já si myslím, že v rámci možností mám svědomí čisté. A lustrační osvědčení taky. Disidenti odcházeli pracovat manuálně za trest, já po třech měsících odešel z akademie věd do pivovaru Nošovice vozit pivo - jako člen komunistické strany a s doktorátem. Nikoli z politických důvodů, ale protože tam byly kliky, které proti sobě jely, a mně to nedělalo dobře. Ti lidi tam jsou dodneška. Myslím si, že jsem znal určité meze, a proto jsem šel raději pracovat manuálně.
Vladimír Ševela : Kdy jste přestal být členem strany?
Jan Keller: Podle stanov přestal být člověk členem, když neplatil příspěvky. Po roce 1989 po mně nikdo nechtěl, abych je zaplatil. V listopadu všichni kolegové mé generace vzali svoje stranické průkazy, na protest s politikou KSČ je dali do igelitového pytle a poslali na ústřední výbor. Já do toho pytle nic nedal, protože se mi to zdálo sprosté.
Co Vy na to moje " apolitická a málo ambiciozní generace"? Máme své plasty přednášející na univerzitě v Brně.
Bohumil Štěpánek
Poznámka JČ: Sobectví není pravicový princip. Alespoň hovoří Jan Keller o svém členství ve straně otevřeně. Pročpak asi není v rozhovoru s ním z jeho strany ani stopy omluvy či pokání?
