pondělí 22. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Školství a společnost: spor Uličný - Hausenblas a jeho širší význam:
  • Osobními spory můžeme hezky zastřít podstatu elitářství a rasismu? (Ondřej Hausenblas) Výzva "Děkujeme, odejděte":
  • Nová generace jepic deset let poté: Pravda a láska nemusí vždy zvítězit nad lží a nenávistí (Štěpán Kotrba)
  • Výzva, která by neměla zapadnout (Dana Cihelková) Česká politika a ekologie:
  • Politická krize a uhynulé ryby (Ivan Hoffman) Lidové noviny:
  • Jak působí Pole problémů někoho jiného (Juliana) Dokumentaristika v České televizi:
  • Tenkrát aneb Profesionálové v ČT? (tp) Reakce - Matiční ulice:
  • Virtuální realita v Matiční ulici (Ivo Vala)
  • Romský problém: Před rokem 1918 se Češi nechovali vůči Rakousku asociálně (Mike Jarolím)
  • Totální převrácení pojmů (Vítězslav Novák)
  • Zase ta zeď (Petr Partyk) Komunismus a postkomunismus:
  • Polemika s Janem Kellerem (Bohumil Štěpánek) Darwinismus:
  • Reakce na článek "Vznik a vývoj života" (Ondřej Zajíček)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Virtuální realita v Matiční ulici

    Ivo Vala

    Kolem jedné ulice v Ústí n.L. toho bylo napsáno už více než dost. To již dnes vytváří jistý mediální obraz, který se vzdaluje od jádra problému. Do boje vytáhli ochránci lidských práv a proti nim radnice, pro kterou se zeď stala prestižní záležitostí. Nejde už o skutečný problém, ale o boj za vznešené ideály, kompetence místní správy a právě to přitahuje a prodává výtisky novin - ze zdi se stalo zboží. Je snadné a jednoduché nálepkovat a odsuzovat, náročnější a hlavně nepopulárnější už je v klidu se zamyslet a snažit se zanalyzovat podstatu konfliktu.

    Je třeba oddělit dvě různé (byť spolu přímo související) věci. Jednak je zde závažný romský problém, který by měl být řešen nejlépe celoevropsky, spočívající na neochotě většiny příslušníků jednoho etnika přijmout zaužívaná pravidla chování v civilizovaných zemích. Je třeba zodpovědně prohlásit, že na systémové řešení dosud čekáme, a to nikoliv pouze v ČR. Předpokladem jakéhokoliv pokroku v této oblasti je ovšem ochota druhé (romské) strany přijmout základní pravidla spolužití různých kultur. Je nesporným faktem, že každá menšina má mít zaručena jistá nadstandartní národnostní či náboženská práva a v tomto ohledu je asi náš dluh vůči Romům. Je samozřejmě nutné vstřícné gesto a myslím, že v oblasti školství nebo podpory romského podnikání se to skutečně děje. Připadá mi ale neférové, obětovat několik bílých domkářů na oltář usmíření, na kterém bysme se měli podílet všichni - bílí i černí.

    Právě od tohoto bodu se odvíjí kauza Matiční ulice. Problém totiž není možno vidět jako černobílý (a to doslovně), ale jako střet různých společenských postojů. Na straně jedné jsou občané, kteří respektují většinový názor na fungování společnosti (platí nájem, daně a chodí do zaměstnání). Na opačné straně lidé, kteří byli svým způsobem potrestáni za neplacení nájemného přestěhováním do holobytů a kteří se necítí vázáni konvenčními pravidly chování. Otázka zde nestojí, zda jsou černí, růžoví či bílí, ale že nerespektují zaužívané evropské pojetí svobody jednotlivce, tj.moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Občané první skupiny se cítí ohrožování v tomto základním právu tím, že jsou soustavně obtěžování odpadky a hlukem. Pokud budeme chtít budovat v ČR skutečně občanskou společnost, musíme jednotlivce hodnotit jako občany a nikoliv jako příslušníky určitého etnika a pravidla spolužití požadovat bez ohledu na barvu kůže, vlasů či očí. Jinak se fakticky stáváme rasisty. Není možné přijímat pouze práva občana (např.sociální) , ale neuznávat na straně druhé k podmínky, za kterých tato práva získávám.

    Problém rasismu je v Česku vyvolán částečně uměle. Skutečný problém představují (zatím) okrajová fašistická hnutí, která se naopak těší nepochopitelné pasivitě represivních složek státní moci. Co je skutečné, to je jistá xenofobie, vyvolaná padesátiletou izolací české kotliny od okolního světa. Tato forma má spíše obranný charakter, jakýsi strach z neznáma a je to spíše psychologický problém a otázka výchovy, ke které sdělovací prostředky zatím příliš nepřispěly. Pokud si představíme v jakém masmediálním prostředí se nacházíme, pak nás nemůže překvapit nedůvěra např. k islámu, líčenému jako semeništi terorismu na světě.

    Myslím, že dnes je skutečně nejvyšší čas se uvedenými problémy zabývat. Uvnitř české společnosti totiž vzrůstá ten skutečný rasismus jako reakce na zvýhodňování jedné skupiny obyvatelstva na základě jeho barvy pleti (rasismus naruby). Obránci lidských práv, jak se rádi nazývají, dělají v této oblasti skutečnému sblížení medvědí službu a jsou nevědomými spojenci rasistů mezi námi - zatím jich je ještě málo, ale co zítra ?


    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|