Jaké to bylo na FEL
Tento příspěvek je reakcí na článek Jana Kyncla "Jak to chodi na me vysoke
skole v Praze. Odpoved od ctenare, co taky
nepracuje nejlip".
S chutí jsem přečetl jak příspěvky pana Kyncla, tak i příspěvek pana
Hurycha. Místy jsem zažil chvíle veselí, ale bohužel jsem byl několika
názory i překvapen.
Hned úvodem bych chtěl říci, že dále uvedené názory jsou založeny na mé
zkušenosti z doby asistenta na FEL, Katedra mikroelektroniky. Katedry sice
ostatními zaměstnanci nemilované, ale dobře vybavené jak lidmi, tak i
technikou.
Můj vůbec první plat v životě, coby asáka byl 1850 Kč a po postupně
skládaných zkouškách se mi zvedal po 150 Kč. Počty odcvičených hodin a počty
hodin výuky celkem si už nepamatuji, ale vím, že jsem měl dost začerněný
rozvrh. Rovněž různé suply a přípravy na výuku zabraly dost času. Navíc mne
práce i bavila a tak moho potvrdit, že mnoho asistentů chodilo domů až těsně
před devátou večer.
Většinou tak někdo chvíli před devátou večer spustil
poplach a oběhl laboratoře, aby tam nikdo nebyl uzamčen. Nepamatuji se, že u
asistentů byl hnacím motorem pocit prestiže. Spíše to některé bavilo a
některé méně. Ono vyjet na zahraniční kongres bez povolení stranické skupiny
na katedře ani nebylo možné.
A proto ti, kterým šlo o prestiž "a nobelovku"
tak to spíše řešili po kariérní linii, než po linii pracovní. Pokud měl
někdo snahu o prestiž, tak si snadno mohl nechat přidělit diplomanty, nebo
PVS a ti mu nudné a časově náročné práce ve své většině odpracovali.
Druhým rokem jsem se dostal do dilematu. Prvním problémem bylo manželství a
dítě. Z takového platu člověk rodinu neuživil ani za socialismu, a navíc mi
vadilo, že má manželka měla vyšší příjem než já a to za mnohem kratší dobu.
Druhým problémem byl čas. Skutečně jsem si nemohl dovolit chodit domů tak
pozdě a MHD mě dopravila domů až ve čtvrt na jedenáct večer (v té době, co
pamatuji, nikdo z asistentů neměl auto, natož ze studentů). Celý problém
jsem řešil odchodem za mnohem lepším platem.
Ale skutečně mohu potvrdit, že mnoho lidí tak mnoho hlaholilo pro své
projekty (v té době jsme žádné české granty neznali, to byly jen vědecko
výzkumné práce). že vymohlo peníze na své účely.
To neznamenalo, že by ten
který pracovník měl více peněz, ale bylo více prostředků na nákup techniky a
literatury pro jeho potřeby. Bohužel jsem měl u některých projektů velmi
silný pocit, že ten "výzkum" k ničemu není, a dovedu pochopit určitou
nedůvěru těch, kteří peníze mají, vůči těm, kteří o ně žádají.
Není to pravda, když pan Kyncl hovoří o tom, že asistenti dostávali
dekrety na byty. Já jsem o ničem takovém neslyšel a nevím o nikom, kdo by
takový byt za mé doby získal.
Jak jsem již výše uvedl, já jsem z důvodů, mezi které patřil i nízký plat
odešel do jiného zaměstnání. A nepřipadalo mi to nijak divné, že když chci
více peněz, tak musím změnit "lokál". Připadá mi divné, když čtu úvahy, že
za můj nízký plat mohou mí nadřízení.
Vždyť i své nadřízené si člověk
vybírá. Sakra, vždyť ten byt, auto a dovolená u moře nespadnou z nebe, o to
se musí člověk zasloužit. Jako nezaměstnaný nebudu asi mít na auto, jako
státní zaměstnanec si nebudu moci dovolit dovolenou na Bahamách ale jako
podnikatel možná ano. Důležité je to "možná"! Ono totiž nic není zaručeno.
Mnoho podnikatelů pracuje 18h denně a má jen dluhy a na dovolenou strachy o
podnik nejede. Ale přidadá mi chybné, když člověk na podpoře se rozčiluje,
že nemá na měsíční dovolenou ve Španělsku.
Rozhodně popírám, že někdo nutí lékaře pracovat zadarmo. Sakra nechápu, proč
to ten lékař dělá. Stejně jako špatný pekař (tj. nemusí to být pekař se
špatnými rohlíky, ale i pekař na nesprávném místě) zkrachuje, tak dovedu
pochopit, že i lékař začne dělat něco jiného.
Před několika dny měl pan
Renčín v novinách (asi Dnes, ale nejsem si jist) krásný kreslený vtip. Šlo
zhruba o toto: sedlák se šoufkem v ruce se chystá vybírat žumpu. Přitom
vyslovuje zhruba toto: "je tolik set tisíc nezaměstnaných a já si tu žumpu
musím vybírat sám!" Docela se mi ten vtip líbil. Skutečně mám za to, že jen
málo nezaměstnaných má zájem o "libovolnou" práci.
Tím nechci proboha říci,
že lékaři mají jít vybírat žumpy, ale chci tím naznačit, že plat je dán
nabídkou a poptávkou. V roce 1996 jsem musel nabízet například kvalitní
sekretářce (2 jazyky plynně, PC, IQ, aj.) cca 15 tis. Kč. Dnes již jen 12
tis. Kč. Je jich totiž mnohem více než před tím.
Domnívám se, že lékaři mají malý plat (a teď prosím zobecňuji) a několika
důvodů. Je jich moc, stát (resp. pojišťovna) má málo peněz, a lidé si tu
zvykli, že zdravotnictví je zdarma. Dilema pro lékaře neřešitelné jinak, než
změnou místa (ať geograficky, nebo pracovně).
Milý pan Kyncl, který má pocit, že nám "ti ze Západu" vnucují, že nejsme
kulturní, tak ať dá osobní pohled stranou a podívá se svýma očima například
na Kosovo. Nebudou mu ti místní obyvatelé připadat hrubí, možná zarostlí a
možná i někteří z nich nemytí? Vždyť to je skoro totéž, jak se na nás dívají
někteří z rozvinutějších krajin.
Dovede si našinec představit, že má 30
košil a každý den si bere ráno čistou a večer když jde někam na jednání, tak
si bere opět čistou a mezi tím se sprchuje? A odpoledne hodí špinavé prádlo
do čistírny a vyzvedně čisté? Bohužel z mé zkušenosti to zde není zcela
běžným zvykem.
Mám pocit, že právě na genezi tohoto tématu (viz předchozí tři články) je
vidět rozdíl myšlení lidí, kteří jsou dlouho v nějakém rozvinutém státě a
většiny místních usedlíků. Pan Hurych asi nechtěl naznačit panu Kynclovi, že
jeho další uplatnění by bylo lepší v profesi zedník, ale chtěl mu naznačit,
že bez změny zaměstnání se těžko bude mít lépe.
Co to znamená "ze Západu"? Dřív to byl eufenismus pro demokracii a
kapitalismus, neboť na západ od nás bylo Německo. Dnes už se takto nazývají
i Japonci. Sám nevím, jak nazvat člověka, který žije v rozvinutém státě a
není na Západ od nás.
A jako poslední poznámku k tomu, že mladí lidé např. v Americe jsou
"vychováváni k tvrzeni, ze jsou nejlepší" jak říká pan Kyncl. Je to tak i
není. Systém výuky v US je nesrovnatelný s tím, co je zde. Žák má velkou
volnost, sám si organizuje podstatné části studia. Celý systém vede k tomu,
že studen má mnohem vyšší sebedůvěru, než ten náš.
Nikdo mu nevtlouká, že je
nejlepší, ale on má jednoduše takovou sebedůvěru, že to tvrdí. Já pamatuji,
jak za totality nám bylo vtloukáno do hlavy, jak jsme nejlepší a vyrábíme
nejvíce cementu a H2SO4 na hlavu.
Ovšem jen málo našich studentů v té době
tvrdilo, že jsou nejlepší. To se nedá vtlouct do hlavy, to je otázka
sebedůvěry. Mě trvalo dlouhou dobu, než jsem byl schopen jako podnikatel se
podívat klientovi do očí a říci mu "jsem nejlepší" a bylo to drahé učení,
tolik zakázek mi uteklo. Sebedůvěra je nutná pro další rozvoj a expanzi. Asi
bohužel.
