Janu Kynclovi: Různost názorů, to je normální
Jan Hurych
Milý Jene,
jelikož váš příspěvek komentoval ten můj předešlý, chtěl bych se k němu vyjádřit. Především si nemyslím, že mezi námi došlo k neporozumění - spíše k různosti názorů a to je zcela normální.
Také si nemyslim, že "Elektrofakulta již stejně byla uvedena na paškál obecný". Pokud vím, mluvil jsem ve svém příspěvku a o ní a o mých spolupracovnících jen dobře. Pražská Elektrofakulta má velkou prestiž doma i ve světě a sám si jí vážím stejně jako vy. Jednak té bývalé, které vděčím za část toho, co umím, ale i té nynější, která pokračuje ve staré dobré tradici, myslím vědecky, pochopitelně. Navíc o ni vůbec nešlo, poměry na jiných fakultách, úřadech a v podnicích jsou dnes jistě víc než podobné.
Šlo jen o ten všeobecný český nářek, že se "nedá dělat dobře". Cituji z vašeho příspěvku: 'Když píšu, že "nedělám nejlíp", nemyslím tím, že dělám málo a nebo že to nedělám podle svého mínění dobře.' Souhlas. Dále říkáte, že se ale snažíte to dělat dobře, což dokazuje váš popis práce - v tom případě se také naše názory shodují, nic víc ani člověk dělat nemůže. Váš článek by se tedy měl spíše nazývat "Proč to nemohu dělat lépe", na kteroužto otázku jsem ale neodpovídal, neznaje detaily.
Mně šlo o všeobecný názor, že totiž všichni v Čechách by chtěli dělat lépe, ale "jaksi nemohou". Mě šlo právě o to "jaksi". Když jsem se jich ptal, co jim chybí, odpovídali jednoznačně: "peníze". Jistě - povídám - ale taky entuziasmus. "Ale ten bez peněz nebude," řekli mi. Ano, tady to máte - je to začarovaný kruh, který jste si sami nadefinovali. Za předpokladu, že se finanční situace nezlepší. Za předpokladu, že ti nahoře s tím nic neudělají. Za předpokladu, že peníze by vám opravdu daly ten entuziasmus. Za předpokladu, že vy sami s tím nic neuděláte. Ale jak dalece ty předpoklady ovšem platí, to víte vy doma jistě líp, než já.
Existují pochopitelně i jiná řešení. Například nepsat pokorné a ponižující petice českých vědců, ale vyjednávat s vládou na vyšší úrovni, třeba jak by mohla věda pomoct vyřešit - a levně - některé současné problémy (jako např.ekologické, energetické a podobně). Ne papírová řešení, ale ta, co opravdu fungují.
Něco musíte pochopitelně nabídnout i vy - a pochopitelně žádat také něco za to. Získat sympatie výrobců, kterým podpoříte soukromý výzkum a uděláte je konkurenčně silné oproti cizině. Získat sympatie obyvatelstva, které bylo po desetiletí oblbováno, že inteligence je proti nim. Prostě získat spojence.
Pravda, Klaus nebude nikdy Santa Klaus, ale česká inteligence jakožto politická síla je něco, s čím ani on nepočítal. Ta česká inteligence, která byla vždycky ve své vlasti Popelkou, ať už tam vládli ti či oni. To je nespravedlné a nepřípustné. Prostě se pokusit situaci změnit - koneckonců jsem někde slyšel, že je v ČR demokracie, tak by to snad mělo jít, ne? Nářků už bylo dost a dost, a zarudlé oči špatně vidí.
Ale nechci být ironický. Jak jsem napsal, český defeatizmus je smutná záležitost. Dnes už je každému jasné, že se polarizace na bohaté a chudé povedla v ČR daleko lépe, než privatizace. Zvonění klíčů na Václaváku teď už někomu zní jako umíráček. Lidé nevidí budoucnost a někteří si zakrývají oči hrůzou. Jiní si pro jistotu zacpávají i uši. Ale dost té kritiky od "nás ze Západu", jak nám říkáte, stejně ji doma nikdo nebere vážně, rozhodně ne vláda. Ne, opravdu nemyslím, že se Češi tolik podceňují, spíše neradi slyší něco, co není příjemné jejich uším a hlavně se hrozně rádi litují. A to je ten hlavní, opravdový začarovaný kruh.
Další věc jsou iluze, hlavně o tom, jaké je to na Západě. Když vám řeknu, kolik jsem tu dělal neplacených přesčasů, asi byste se divil. Když vám napíšu, že opravdové "bohatství" Západu není zázrak, ale výsledek jen těžké a hlavně cílevědomé a ano, také hodně obětavé, práce, možná, že byste zapochyboval.
Sám říkáte, že, cituji: " Vy ze Západu nám vnucujete, jak jsme líní, páchneme v tramvajích, jsme nevzdělaní a hlavně jak jsme nemorální '. Odkud to máte - z nějakého bulvárního českého tisku?
Jistě, poslední dobou je v módě nadávat na krajany, tím se nejlíp zakryjou domácí problémy. Pokud vím, tak kromě několika náfuků mají Češi v zahraničí pořád svou starou vlast a lidi doma rádi a mají dobrý úmysl poukázat na to, co je možno v ČR - při srovnání s cizinou - zlepšit. Co si s těmi radami uděláte, to je koneckonců vaše věc.
Já ale o cizině ani moc nemluvil. Mluvil jsem o tom, jací jsme byli my, doma, v šedesátých letech, kdy jsme také neviděli žádnou budoucnost a také byli mizerně placeni. Věřili jsme, že komunizmus je něco dočasného a udržovali jsme si pořád nějakou naději.
A ty dekrety na byt? Pokud já vím, tak žádný z mých kolegů dekret nedostal - nebyli horníci, či podobně a ti ostatní na dekrety museli čekat desítiletí.
Většinou žili u rodičů, v podnájmu či na koleji. Zato jich bylo hodně, co si koupili družstevní byt, zadlužili se a pak ještě každou volnou chvíli tam dřeli na stavbě, aby si těch pár stovek předepsaných hodin odpracovali - a jejich manželky tam pochopitelně pracovaly s nimi. Tak jako se to dělá ostatně i na Západě, jen s tím rozdílem, že vás zedníci na stavbu nepustí.
