Henry Kissinger a britská média
Vazeny pane Culiku,
tak jsem tim vsim tak stimulovan, hlavne jak si britska media
profesionalne podala naseho Henryho, az z toho zivam.
Nevim take, co "investigativniho" nebo uzitecneho, krome zabavy takova
intervia s prestarlym americkym profesorem, ktery se nejak stal
politikem, obsahuji, kdyz se pred neamerickou (cti vuci americke zahranicni
politice byt pred 25 lety ambivalentni) verejnosti snazi navodit dojem,
ze Kissinger a jeho doba jsou nejakym vyznamnym zpusobem relevantni pro
dnesni americkou politiku. A to je pravda i tehdy, kdyz si uvedomime, ze
americka politika, ci sily za ni stojici, se, stejne jako politika
zapadoevropskych zemi nezmenila tak podstatne jako Jelcinova politika od politiky Breznevovy.
Pro mne je Kissinger dusledny manipulator, ktery spise nez americke
hodnoty presentuje sublimalni nejistoty potencialniho ucitele ve Furthu.
Nejistoty z uznani a prijeti, ktere mu neumoznovaly zbavit se
tajemnosti aneustale manipulace kdyz sedel u cerveneho telefonu v
Nixonove Bilem dome a patrne ani o ctvrt stoleti pozdeji, kdy stale
hlavne sleduje, zda jeho konzultantske sazby, prijem z reci a ovace jeho
jedinecnosti uz presvedcily vsechny, jak dobry vlastne je.
Jan Vincent
Washington
Poznámka JČ: Nešlo ani tak o Kissingera. Chtěl jsem ukázat, že v moderním rozhovoru neopisuje novinář uctivě a klepetkovsky nekriticky výroky interviewovaného politika, ale snaží se prezentovat celkový, vlastní dojem z interviewované osobnosti. Je to ovšem daleko obtížnější než jen nastavit mikrofon a zaznamenat, co vyplyne z úst politika při rozhovoru.
