středa 7. července O B S A H Co je nového v České republice: Přehled událostí Odkazy: Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Zemědělství: Českému cukrovarnictví hrozí likvidace (Miroslav Hruška) České novinářství: Nahá zpěvačka a dramatičnost Lidových novin (Juliana) Premiér a média (Jaroslav Veis, Český rozhlas) Televize Nova: Osamělý malý muž: vzdálený portrét Vladimíra Železného (Jaroslav Veis) České novinářství: Křeček nebyl vyloučen pro pískání na Havla (Irena Válová) My o voze, on o koze: Pecina versus Syndikát novinářů (Josef Schrabal) Křeček není oběť (Michal Jirkovský) Školství: Přijímací zkoušky v Británii (Jan Nekovář) Neférové poměry na právnické fakultě KU (Eva Dočkalová) Reakce: Henry Kissinger a britská média (Jan Vincent) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Miroslav Hruška

Roční spotřeba cukru v ČR je přibližně 430 tisíc tun, loňské zásoby asi 240 tisíc tun. V té souvislosti se zemědělci obávají dovozů, které až dosud dosahovaly 30 procent veškeré domácí spotřeby. To znamená, že v ČR je třeba vyrobit ročně jen 50 tisíc tun cukru, tomu odpovídá osevní plocha 80 000 ha (vloni 85 000 ha). Připomeňme, že ještě nedávná produkce byla v řádu o stupeň výš. Ekonomové by rádi viděli výrobu, kryjící vlastní spotřebu a při propočtu rentability hovoří o 100 tisících tunách ročního exportu. Potom by bylo možno hovořit o vyrovnané bilanci. Situace je však opačná. Stovkám, většinou zadlužených zemědělců hrozí existenční problémy, na zámek by měly být uzavřeny další cukrovary. Přitom představitelé moravských a slezských agrárních komor už 13. ledna 1999 ministru Janu Fenclovi předložili dopis, v němž upozornili na prohlubující se disproporci. “Pěstitelé řepy a výrobci cukru potřebují jasnou odpověď státu, zda chce tuto základní zemědělskou plodinu a základní potravinu v naší republice pěstovat a vyrábět, anebo ji dovážet," píše se v dopisu. “Naším existenčním problémem jsou velkou rychlostí narůstající dovozy levného, silně dotovaného cukru z okolních zemí, hlavně z Polska." A následuje ujištění, že zemědělci nehodlají uspokojovat své přebytky na úkor zemí CEFTA, které mají vlastní přebytečnou výrobu. Ředitel Agrární komory Ostrava - Opava ing. Milan Vítek pro náš list uvedl, že nepříznivou bilanci navíc prohlubuje dovoz izoglukózy ze Slovenska. “I na toto sladidlo je třeba upravit dovozní podmínky," řekl Vítek na adresu současné legislativy.

Téměř neřízený domácí trh prohlubuje nestabilitu produkce, odbyt stojí na vratkých nohou náhody, export je stále složitější. Když se hledají příčiny, nejčastěji bývá skloňován pokles světových cen. Ještě počátkem loňského roku stála na londýnské burze tuna cukru 300 USD, vloni v  říjnu 220, nyní opět mírně roste. Je pravdou, že současná cena je v novodobé historii na nejnižší úrovni, na druhé straně je třeba říci, že ji vyvažuje rostoucí produktivita, ještě se k ní dostaneme. Hospodářsky silné země mají samozřejmě zájem období cenového propadu překlenout, tamní producenti by neměli utrpět. Způsobů pomoci je celá řada, ale vždy jsou za nimi peníze a ty znamenají dotace. České ministerstvo zemědělství s prázdným Fondem tržní regulace tyto možnosti nemá. Navíc se potýká s nerozumem resortních šéfů z počátku 90. let, kteří transformující se, a tím zranitelný trh, otevřeli plné liberalizaci. Proto nemůže vést k cíli snižování osevních ploch, proto pěstitelé nemohou investovat. Z této teze vyplývá na povrch ještě rovina většího či menšího pochopení pro naše problémy ze strany EU. Nejsme členem a v takové situaci (s akcentem na vzpomenuté asociační dohody) požadavek ochrany trhu vyvolává rozpaky. Ty jsou na obou stranách umocněny naší blamáží s jablky, takže se v lepším případě nelze divit, že se vyjednávači setkávají v Bruselu s povytaženým obočím a krčením rameny.

Složitou situaci umocňují domácí cukrovary, které se zdráhají uzavírat kontrakty na dodávku řepy. Důvod je zřejmý - scházejí záruky, že budou zastaveny dovozy. “Pro dovoz cukru jsme zvýšili celní sazbu o 80 procent. Tím byly vytvořeny podmínky pro ochranu domácího produkčního sektoru," řekl koncem června v Opavě ministr zemědělství Jan Fencl. Vzápětí ale musel připustit, že polské dovozy pokračovaly a účinek se nedostavil. Statistika posledního loňského kvartálu hovoří o 30 000 tunách zahraničního cukru, který se dostal na náš trh. Ne vždy se tak dělo v souladu s našimi zákony. “Dva měsíce trvalo, než se podařilo prokázat celní podvody. Dobráčci šli na věc chytře, cukr deklarovali jako jinou látku s cenou 1,70 Kč za kilo a tam je vyšší clo nepálilo. Nyní je záležitost v rukou orgánů činných v trestním řízení, dovozy cukru ustaly," chlácholil Fencl podrážděné zemědělce.

Nebyly to však jen zápory, které vyvolal tlak na naši zemědělskou prvovýrobu. Odliv pěstitelů cukrovky do jiných produkčních oblastí a intenzifikace výroby vedly k růstu produktivity, zánik některých cukrovarů taky nelze hodnotit pouze záporně. Dá se říci, že domácí produktivita je srovnatelná s tou, kterou znají ve vyspělých evropských zemích. Úspěch je však podmíněn realizací zboží, vypěstovaného zhruba na 50 ha osevních ploch, ve SRN k témuž stačí 35 ha. Příčinou jsou opět peníze. “V zemích EU dostane zemědělec subvenci, avšak jen na sjednané objemy," řekl nám čelný představitel moravských cukrovarů ing. Stanislav Tobola. “Existují tedy tržní řády, doplněné systémem kvotací. Některá znění asociačních dohod nás v tomto smyslu znevýhodňují." Náprava nebude jednoduchá. Nejen pro rozdílnou výkonnost naší a západoevropských ekonomik, existují i politické tlaky. Vždyť zemědělci jsou potenciálními voliči a jsou státy, kde resort zahrnuje 30 procent obyvatel. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Představa, že polští (částečně francouzští) zemědělci nevyužijí početní sílu a ustoupí od požadavků na dotace je tak málo reálná, jako snaha exministra Josefa Luxe podřídit řád zemědělské politiky EU v náš prospěch.

“Problémy si uvědomujeme a chceme je řešit. Bude jím zřejmě kvóta přístupu na náš trh, od nového roku bychom chtěli uvést do života nový celní pořádek," uvedl před zemědělci v Opavě ministr Jan Fencl a vysvětlil představu kvotace: “Rádi bychom uvedli do života tři druhy. Prvnímu, nazvěme ji A, by měla odpovídat objemová hodnota 420 000 tun. V takovém případě budeme intervenovat, abychom udrželi tržní cenu, zpočátku se možná neobejdeme bez smluvních vztahů. Druhou kvótu lze chápat jako kvótu možného exportu, kterou naši předchůdci vyjednali mizerně, nicméně platí. Třetí skupina by odrážela množství cukru, určeného pro volné obchodování," uvedl ministr.

Podle odhadů bylo vloni v ČR vykoupeno 3,5 milionů tun cukrové řepy s průměrným hektarovým výnosem 45 tun. Cukernatost se vyšplhala k 16 procentům. Uvedené množství bulev vedlo k výrobě 470 000 tun cukru, což odpovídá šesti tunám na hektar.

Miroslav Hruška