Rozšiřování Evropské unie se zpomaluje
Tento článek Stephena Batese, editora listu Guardian pro Evropu, vyšel v úterý 29. června v deníku Guardian.
Svého času to všechno vypadalo tak slibně. Oplátkou za pomoc dvěma nejchudších evropským zemím, Albánii a Makedonii, že přijaly proud uprchlíků z Kosova, téměř Evropská unie naznačila, že se splní jejich přání být přijat do Evropské unie. Během diplomatické aktivity koncem dubna, kdy dosahovalo bombardování NATO maxima a uprchlíci se valili přes hranice těchto zemí, naznačovala Evropská unie, že členství pro Albánii a Makedonii sice není hned rovnou na dosah, ale také není příliš daleko.
Zdálo se to znít příliš dobře na to, aby to mohlo být pravda. Nebyl do zrovna podvod, ale byla to operativní diplomacie. Pro Balkán z toho sice ještě možná vyplynou výhody, nikoliv však tak rychle, jak by si přál.
Vstup do Evropské unie ale nebude rychlý pro nikoho. Jiné bývalé východoevropské komunistické země, daleko rozvinutější než Albánie a Makedonie, se už léta potí nad žádostmi o přijetí a pořád ještě nejsou připraveny. Země jako Polsko, Maďarsko a Slovinsko se pracně prokousávají 90 000 stránkovými dotazníky, které hodnotí jejích hospodářskou, politickou a společenskou připravenost na vstup do EU. Jejich parlamenty pracně schvalují předpisy Evropské unie. Jejich vládám bylo řečeno, že musejí přijmout pravidla klubu, mají-li být do klubu přijaty. Bezpodmínečně.
Mezitím Slovensko, Rumunsko a Bulharsko, které jsou samy daleko rozvinutější než země jako Albánie a Makedonie, nejsou ještě ani u startovní brány. Chorvatsko, nemluvě o Srbsku, v závodě vůbec není. Evropská unie nabízí Albánii a Makedonii stabilitu a asociační dohody, první kroky dlouhého pochodu, který bude možná trvat celá desetiletí. Vyjednávání mají být zahájena koncem letošního roku. Existují ujištění, že Evropská unie přihlíží příznivě a nabízí možnosti různých dohod. Tyto země už nyní dostávají hospodářskou pomoc, v důsledku kosovské krize.
Lákadla mají také přimět Srbsko, aby si uvědomilo, o co přichází, pokud zůstává pod Miloševičovým jhem. Taková lákadla mívají vliv: pád Vladimíra Mečiara na Slovensku je alespoň částečně připisován tomu, že Evropská unie odmítla slovenskou žádost o vstup do EU kvůli znepokojení o situaci v oblasti lidských práv na Slovensku.
Evropská unie se postupně reformuje, aby byla schopna přijmout nové žadatele. Po špičkách se chodí kolem reformy zemědělství, reforma institucí bude zahájena v druhé polovině letošního roku na mezivládní konferenci. Ale na žadatele o vstup je vyvíjen tlak. Délka a složitost přijímacího procesu do EU vyvolává problémy. Žádná země nechce zůstat pozadu.
I nejvíce prosperující a nejrozvinutější žadatelská země je hospodářsky daleko za nejchudší zemí Evropské unie.
Nejchudší země EU, Portugalsko, mělo v roce 1997 roční HDP na jednoho obyvatele ve výši 11 000 dolarů. Slovinsko přibližně 9000, Česká republika 5000, Maďarsko 4200, Chorvatsko 4000, Slovensko 3600, Polsko 3500, Estonsko 3200, Rusko 2300, Srbsko včetně Černé Hory a Kosova 2100, Bělorusko 2000, Rumunsko 1100, Bulharsko 1000, Makedonie 900, Bosna 800, Albánie 700. (Čísla jsou přibližná, odečtená z grafu.)
Prosperujícím zemím, jako je Švédsko a Rakousko trvalo šest let projít přijímacím procesem, než mohly v roce 1995 vstoupit do Evropské unie. Nejnovějším žadatelům to tedy bude trvat alespoň tak dlouho. Jakou má naději Albánie, jejíž HDP dosahuje čtrnáctiny průměru HDP Evropské unie?
V současnosti žádá o vstup do EU šest zemí: Česká republika, Polsko, Maďarsko, Estonsko, Slovinsko a Kypr. Pro ně začal proces před dvěma lety, kdy EU konstatovala, že jsou připraveny. V nejoptimističtějším scénáři se do EU dostanou v roce 2002, pro některé tyto země to bude trvat mnoho dalších let.
Vyjednávání se nyní zpomalují, protože jsou stále složitější. Po prázdninách se má začít jednat o sociální politice žadatelských zemí, o hospodářské a měnové unii, o volném pohybu kapitálu a o energetické politice. Pak se bude hovořit o volném pohybu služeb, o dopravě, o daních a o životním prostředí. Je velmi nepravděpodobné, že by rozhovory byly dokončeny do vánoc.
Nejde jen o to, že se musejí žadatelské země připravit na přijetí jednotné evropské měny. Poláci a Slovinci se obávají, že Němci a Italové se okamžitě vevalí do jejich zemí a skoupí za levné ceny veškeré pozemky. Předpisy Evropské unie to dovolují, ale co když to bude znamenat, že invaze zahraničních nákupčích donutí mistní zemědělce k bankrotu?
Bude velmi obtížné tyto vyhlídky prodat voličům. A jak vyjednávání pokračuje a občané žadatelských zemí si začínají uvědomovat, jak obrovská míra změn se od nich požaduje, žadatelské vlády začínají zjišťovat, že klesá popularita vstupu do EU.
Pro národy, které se zbavily komunismu, založily si vlastní instituce a vlastní měnu, vytvořily tržní ekonomiku a začaly za posledních deset let vytvářet svobodné společnosti, jsou nové a obtížné reformy, které požaduje EU, příliš těžké. V zemích, jako je Slovinsko, roste odpor vůči vstupu do EU. Je ale překvapující, že dosud nebyl tento odpor příliš silný: i nacionalistické strany podporují vstup svých zemí do EU.
Žadatelé se ohlížejí na své soupeře: "Myslím, že se do EU dostanou tak dvě tři země, nikoliv však všech nás šest," řekl diplomat z jedné ze žadatelských zemí. Nynější žadatelé musejí překonat ještě obrovské množství překážek. Členství EU pro země jako je Albánie je spíš fata morgána. Bude trvat dlouhá desetiletí, než bude Albánie přijata do EU.