S verdiktem nespěchali
Jugoslávie: Světový soud promarnil šanci
Tento redakční komentář vyšel v deníku Guardian ve čtvrtek 3. června 1999.
Po energickém rozhodnutí obžalovat jugoslývského prezidenta Slobodana Miloševiče z válečných zločinů, které vydala hlavní prokurátorka mezinárodního tribunálu v Haagu minulý týden, bylo středeční rozhodnutí mezinárodního soudního dvora o válce v Jugoslávii neobyčejně chabé. To je do určité míry důsledkem rozdílu mezi obžalobou a verdiktem. Louise Arbourová připravila pro tribunál, zabývající se válečnými zločiny, žalobu k tomu, aby mohl být jugoslávský prezident postaven před soud. Ale Arbourová není soudce a svět bude muset počkat na rozhodnutí, zda je Miloševič vinen, teprve až se Miloševič objeví na lavici obžalovaných.
Těleso, které se ve středu vyjadřovala k válce v Jugoslávi, je ale soudním dvorem, obecněji je známo pod názvem Světový soudní dvůr. Jako soudní instituce OSN se zabývá civilními záležitostmi v mezinárodních sporech a není to trestní soudní dvůr. Nicméně, kdyby býval rozhodl, zda to, co se děje nyní v Jugoslávii, je z právního hlediska legální, by bývalo velmi důležité. Mnoho kritiků NATO argumentuje, že není bombardování Jugoslávie legální, protože ho neschválila Rada bezpečnosti OSN zvláštní rezolucí. NATO tvrdí, že jeho akce legální je, protože předchozí rezoluce OSN požadovaly, aby Jugoslávie ukončila útlak civilistů v Kosovu a protože tyto rezoluce hrozí "dalšími akcemi", jestliže je Jugoslávie nesplní. NATO také prohlašuje, že členské státy OSN mají právo jednat legálně za účelem odvrácení okamžité a obrovské humanitární katastrofy.
Bohužel, i když to nebylo překvapující, většina soudců se vyhnula rozhodnutí v této věci. Na základě své dosavadní soudní zkušenosti vědí, že případy, o nichž rozhodují, mají velmi silný politický obsah. Soud se většinou takovéto záležitosti snaží odkládat, anebo vyhlašuje složité rozsudky, v nichž je pro každou stranu něco málo, ale které nedovolují, aby jedna strana triumfovala.
A právě to učinili soudci ve středu. Co se týče otázky, zda je bombardování NATO legální, konstatovali, že je to příliš složitá otázka na to, aby se v této věci dalo rozhodnout rychle. Zároveň rozhodli, že nemohou podpořit požadavek Jugoslávie, aby bylo bombardování zastaveno. Pro Bělehrad bylo ještě větším zklamáním, že jediný soudce, který se vyjádřil k meritu věcí, hovořil ve prospěch NATO.
Aniž by se Christopher Weeramantry zmínil přímo o bombardování, apeloval na Jugoslávii, aby její armáda přestala útočit na civilní obyvatelstvo a aby dovolila uprchlíkům vrátit se domů.
Měl pravdu. Tuto válku nezahájilo NATO v březnu 1999, ale zahájil ji Miloševič v únoru 1998.
