Kosovo - proč se vedla tato válka
Jan Němec
Vážený pane Čulíku!
dnes jsem byl navštívit svého bývalého spolupracovníka ing.Jana Němce a
přišla také řeč na Kosovo. Je to muž již v důchodu, jeho fotografii i
kousek jeho zahrady si dovoluji připojit. Nemá internet, ač má doma
počítač, a o existenci BL nevěděl. Řekl jsem mu o Vaší výzvě, aby lidé
sdělovali své názory na tento problém a on mi zcela nečekaně sdělil, že
si již dříve především sám pro sebe tento problém na počítači popsal. Je
škoda, že jsem u něj nebyl dříve, jistě by to byl zajímavý příspěvek do
diskuze. Požádal mě, abych Vám příspěvek zaslal, což činím rád. Myslím
si, že jeho otištění dnes už není tak aktuální, ale protože to psal již
koncem dubna, myslím si, že Vás osobně to zaujme.
Kosovo
Potřeba formulovat si základní principy, jimž se řídí současná vlivná světová politika ve výše uvedeném válečném problému, vedla mne k sepsání těchto řádků. Tím spíše, že po tiskové konferenci ve Washingtonu, vysílané televizí ČT 2, dospěl jsem k pocitu, že moje tušené a ještě neformulované postoje jsou v nějakém souladu s tím, co se děje a z oficiálních míst i říká. Tyto řádky píši 24.4.1999 22:45.
Není možno porozumět ničemu, co se v posledních letech v Evropě děje, aniž bychom vzali v úvahu vlastní dějiny Evropy, zejména pak obě světové války, které národy Evropy v tomto století vyvolaly , a to pro svoji vzájemnou nesnášenlivost.
Spojené státy americké byly do obou válek zataženy, a to vždy proti svým vlastním původním představám. Avšak bez účasti vojenského a průmyslového potenciálu USA by obě války dopadly zcela jinak a psaly by se úplně jiné světové dějiny.
Druhá světová válka má v paměti mojí generace přesnější kontury a po doplnění četbou takových děl, jakými je šest dílů W. Churchilla "Druhá světová válka", vyvstává před mojí myslí dosti věrohodný obraz toho, o co vlastně jde..
Důvody k zahájení války
Ač nerad, musím citovat Adolfa Hitlera ( přibližně ) : Válka se zahajuje kvůli vítězství. Vítěz ve válce klade podmínky příštího míru, má tedy nástroje k prosazení svých dlouhodobých zájmů. Vítěze se nikdo nebude ptát na formální důvody zahájení války, jako mohou být útisk národnostních menšin, odpírání jazykových a občanských práv apod.
NATO je vojenské seskupení, chránící mimo jiné zejména americké zájmy v zahraničí. Dlouhodobé americké zájmy v Evropě jsou udržet mezi evropskými nevraživými národy mír a předejít vzniku další rozsáhlé světové války, která by si od USA vyžádala nesmírné oběti. NATO zahájilo své útoky proti srbské expanzi a násilnostem v přesvědčení, že tyto útoky povedou k vítězství aliance.
Americká strategie
Američané udělali ve druhé světové válce takovou zkušenost, že válkychtivé Německo bylo nutno bezohledně zdeptat až po práh národní existence. Po této lekci jsou Němci už padesát let hodní, ani je dnes nenapadne vymýšlet nějakou novou válku. Balkán byl zdrojem evropského neklidu po celá staletí a sama Evropa si s tím neuměla poradit. Američtí generálové neznají tudíž pro evropské konflikty jiný účinný recept než ten, který aplikovali ve druhé světové válce proti Němcům.
Budoucí vítěz ve válce se musí prozíravě připravovat na její konec. Zejména hledat osobnost, s níž by mohl válečné akce závazně ukončit a která by v poražené zemi měla dostatečnou autoritu, aby mohla účinně prosazovat závazky, které z poválečného uspořádání vyplynou. Je to jeden z obtížných úkolů diplomacie. Je známý příklad z druhé světové války, kdy Dr. E. Beneš hledal mezi polskou emigrací někoho, kdo by byl přijatelný pro Kreml, tedy konkrétně pro Stalina. V souvislosti s Kosovem se dnes vyskytují jména Miloševič , Rugova a Dražkovič.
Postoj Ruska
Z carské epochy minulého století zdědilo Rusko své dnešní velmocenské ambice , které jsou usazeny v hlavách generálů a některých nacionalistických politiků. Na těchto postojích však nelze zakládat žádnou obecně zdůvodnitelnou a přijatelnou doktrínu skutečných ruských zájmů v Evropě. Epocha koloniálních říší v tomto století definitivně skončila. Vynaložené náklady na jejich udržování i míra násilí by byly větší, než případné zisky z takových gubernií. Inteligentní politici v Rusku to vědí už dlouho, je otázkou, zda mají za všech okolností potřebný vliv na ruskou zahraniční politiku.
Současné reakce Ruska na Kosovo jsou a asi i nadále budou na jedné straně velkohubé, ve skutečnosti však velmi obezřetné .Komunistické Rusko prohrálo studenou válku, NATO nebude chtít vyvolat v jeho mysli další mindrák , proto se je snaží zaangažovat jako zdánlivého mírotvůrce na Balkáně. Mělo by to skutečně stabilizační přínos pro tuto část Evropy - Rusko by bylo něčím pozitivním zavázáno.
Závěr
Současné válečné akce v Kosovu jsou pokusem světového demokratického společenství řešit krizové situace užitím síly. Nikdo dnes neví, zda povedou k úspěchu. Ale jiné prostředky svět nezná. OSN a Rada bezpečnosti se ukazují jako neúčinné, i když byly plánovány právě pro tyto účely. Obě citované instituce nejsou nějakým zázračným darem bohů k ochraně lidstva, ale byly vytvořeny člověkem, bohužel , jak se už vícekrát ukázalo, naprosto nedokonale
Podhájí, konec dubna 1999
Jan Němec
