Aktualizace v pátek ve 12.15:

První kontakty mezi NATO a vrchním velením jugoslávské armády

Odborníci ze skupiny G8 už téměř dokončili navrh rezoluce OSN na další etapu mírového procesu.

Podle dohody, kterou schválil Bělehrad, dojde k ukončení bojů v Kosovu, rychle budou stažena srbská vojska, do Kosova vstoupí mezinárodní bezpečnostní jednotky "s podstatnou složkou NATO", uprchlíci se budou moci vrátit domů a Kosovo dostane autonomii.Tyto podmínky Srbsko odmítalo na dvou kolech jednání ve Francii v únoru a v březnu letošního roku.

Co bude s prezidentem Miloševičem?

Dohodu přijala Kosovská osvobozenecká armáda skepticky. Podle plánu má být KLA "demilitarizována" a Kosovo se nemá stát samostatným státem, jak si přeje KLA.

Vznikají spekulace, že by se mohl v Jugoslávii vzedmout odpor proti Miloševičovi za uzavření dohody. Podle novinářů v Bělehradě sice obyčejní Srbové dohodu podporují, ale ptají se, proč kvůli tomu museli trpět deset týdnů bombardování. Srbští nacionalisté odmítají dohodu jako zradu na národě. K prvním známkám neshod došlo, když bylo novinářům zakázáno, aby sledovali parlamentní debatu o návrzích, které ve čtvrtek přivezli do Bělehradu Černomyrdin a Ahtisaari. Předchozí zasedání srbského parlamentu byla vždycky vysílána televizí.

Úplný text mírové dohody o Kosovu je zde.

Proč se vedla válka o Kosovo

Co je nového v České republice

Vazeny pane Culiku,

zda se, ze se stat velmi boji hrstky anarchistu. Patrne si mysli, ze kazdy, kdo netouzi zbohatnout, je pro spolecnost potencialne nebezpecny. Jeden ze sefu policie se dokonce nechal slyset, ze budou zitra kontrolovat KAZDOU PODEZRELE VYPADAJICI OSOBU, smerujici k mistu konani akce (Tesnov na Praze 8). Ma jejich jednani nejakou oporu v zakone? Je mozne lidi preventivne buzerovat? A jak je definovan podezrely antiglobalizacni a antikonzumni zivel? Asi vypada ostentativne skromne a neplytvave.

Jmenuji se ... a studuji anglictinu na ... college v .... Nahodou jsem na Internetu zahlidla vase jmeno a zacetla jsem se do zprav. Je bezvadne, ze neco takoveho existuje, jsou tu sice takove veci, jako Mlada fronta dnes v anglictine, ale neni to kompletni, spis jen povrchni zpravy. Vec, ktera me momentalne extremne zajima je, jak dlouho to bude trvat, nez se Ceska republika dostane do EU? Bude to znamenat, ze student napriklad v Britanii si na zivobyti bude moct privydelavat? V soucasne dobe je nemyslitelne, aby si ceska holka nasla jinou praci nez au-pair, jinak totiz riskuje being illegal, coz se prave ted deje mne. Neda se s tim neco delat? Myslim vseobecne, prece do NATO uz jsme vstoupili, ne?Co nam stoji v ceste, abychom se stali cleny EU? Ja si uvedomuji, ze tohle je jen jedna stranka veci, ale verte mi, neni lehke se protloukat s par librama v kapse, dluzit za najemny, nenajit praci a porad je tu neustala pritomnost strachu, ze se do toho vlozi imigracni. Ja uz mam nastesti je dva tydny,po poslednich zkouskach se vracim domu, ale nejsem prvni ani posledni a znam pripady, kdy to skoncilo na drogach a prostituci. A zacalo to studiem anglictiny...

Jen takový nápad: co by se stalo, kdyby česká vláda začala i prostřednictvím sdělovacích prostředků vyvíjet na Evropskou unii nátlak, že když se tedy má tolik přizpůsobovat EU, nemohla by EU podat asociačním zemím pomocnou ruku tím, že by mladým lidem z těchto zemí umožnila v nich studovat? Vždyť jsou tyto zákazy do nebe volající! - Jsem si docela jist, že kdyby se využili schopní odborníci na publicitu, i britské sdělovací prostředky by tuto záležitost podpořily. Jde-li o začleňování střední Evropy do EU, tak ať se to dělá seriózně. Co víc může těmto zemím pomoci než mít na Západě vyškolené mladé lidi! - Martin Madera k tomu z Cambridge poznamenává, že zahraniční studenti v Británii smějí částečně pracovat, potíž je ale získat to stipendium anebo těch cca 15000 liber ročně (asi 900 000 Kč), které vás dohromady stojí vysokoškolské studium v Británii. . K tomu ale též příspěvek Milana Šmída v dnešních BL. (JČ)

Jene,

chtel bych vas upozornit na aktivity ceskych lesbicek na internetu pokud vas to bude zajimat, podivejte se na adresy

http://www.lama-web.cz/llk/

http://members.tripod.com/elza2829/

Podle mne muze byt internet idealni misto pro navazovani vzajemnych kontaktu mezi lesbickami -- v CR maji jen malo prilezitosti ke vzajemnemu poznavani a vetsina z nich celkem pochopitelne i malo odvahy ke coming-outu. Najdete zpusob, jak tomu pomoci v Britskych listech?

Omlouvam se za svuje posledni prispevky, ktere jsem v nahlem hnuti mysli znacne prehnal a na ktere jsem dostal radu opravnenych kritickych komentaru. Predem dekuji za zverejneni teto omluvy.

Přehled článků o krizi v Kosovu, zveřejněných v BL v minulých dnech:

• Nová odhodlanost v Bělehradě (Robert Fisk)

• Británie: Protesty proti bombardování (Guardian)

• Propagandistická válka NATO (Living Marxism)

• Hrůza vybombardovaného srbského sanatoria (Robert Fisk)

• Srbští vojáci "vraždí celé rodiny" (Independent)

• Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii (JČ pro deník Gazeta wyborcza)

• Vyjednávání s Miloševičem (Guardian)

• Veřejnost má pravdu a správná je i tato válka (Sunday Times)

• Válečná fakta - jak je tomu dosud

• Srbské konečné řešení pro Kosovo:Změny etnické struktury populace (Vojislav Šešelj)

• Co znamená žaloba proti Miloševičovi {právník George Robertson)

• Jestřábi cítí tyranovu krev (Vývoj války v posledních dnech)

• Robin Cook: Všechny alternativy jsou možné, ale NATO nyní vítězí

• Špatný týden pro mír (Independent on Sunday)

• Proč to nevidí? Jsou snad slepí nebo hluší? (John Sweeney, Observer)

• Srbové utíkají do Sarajeva (Observer)

• Jakou Evropu chceme pro naše děti? (Tony Blair)

• Levici jde ta válka špatně (Independent on Sunday)

• Proč, pane Čulíku, stále dovysvětlovávat vysvětlené? aneb Smysl re-konstrukce reality v BL (Ivan Vagner)

• Ať pošle Miloševič Albánce do Británie, ať mají problém jak s českými Romy (Robert Nohejl)

Další články k tematice nynější války v Evropě o Kosovo najdete v přehledu nejdůležitějších textů z posledních dní, viz Obsah zde napravo.

Výběr textů z posledních dní:

Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

Miroslav Hruška

Kauza ostravského transplantačního centra dospěla do dalšího bodu. Ministr zdravotnictví Ivan David odvolal ředitele Fakultní nemocnice s poliklinikou Jaroslava Luxe z funkce, řízením je pověřen statutární zástupce, dosavadní ekonomický náměstek Zdeněk Hodula. Důvodem odvolání jsou údajné nedostatky hospodářského charakteru, ale dr. Lux tvrdí, že zdůvodnění má zástupný charakter.

Za této situace je možno očekávat další personální změny. Do “hry" vstupuje Parlament ČR. Poslanec Janeček 1.června vzrušeně interpeluje ministra Davida, ten podrážděně reaguje:

“Hovořilo se tu o tom, že dochází k tomu, že v 7, 61 a jiných procentech je cosi uvedeno v dokumentaci. Chtěl bych říci, že podle sdělení expertů, které jsem požádal o posudek, nejsou tyto údaje v dokumentaci - to, jestli tam chybějí nebo nechybějí, jestli jsou nebo nejsou uvedeny - nejedná se o porušení zákona, nejedná se o  jednání v rozporu s vyhláškami, existuje určitý usus".

Toto autentické ministrovo vyjádření si tentokrát žádá malý komentář. Nelze totiž přeslechnout souvislost s velice častým názorem, hovořícím, že renomé nemocnice a důvěra v transplantace byly vážně poškozeny.

Záměrně se vyhýbám výrazu, významově evokujícímu jakýkoliv závěr. Přes ujišťování mnohých aktérů, že záležitost je vyřešena, tvrdím opak. Může jít o toužebné přání lidí s nečistým svědomím a na vlivných postech, může jít o neznalost či neochotu věcí se dál zabývat, nemůže se však jednat o závěr.

Jsem přesvědčen, že kauza ostravské nemocnice bude mít pokračování a podstata pochybení bude pojmenována. Připomínám, že Britské listy informovaly o některých příčinách problému v článku, nazvaném Pochybnosti o transplantaci lidských orgánů letos 30. března. Vraťme se alespoň stručně k nejdůležitějším bodům.

Vloni na  podzim prosákly na  povrch indicie o  tom, že v ostravském transplantačním centru se nemusí dít vše v souladu s právními a etickými normami. Vzniklo podezření, že někteří lékaři nezákonným způsobem obchodují s lidskými orgány. Ředitel Lux nechal vypracovat analýzu činnosti centra, která potvrdila nedostatky v dokumentaci odebíraných orgánů.

Připomeňme alespoň nejzávažnější: Komisionální stanovení definitivní mozkové smrti pacienta je doloženo jen v  7 procentech případů, ani jednou však nebylo provedeno formou Protokolu o  diagnóze mozkové smrti. Záznam o  indikaci k orgánovému odběru je dokumentován pouze u  61 procent pacientů.

Směrování odebraných lidských orgánů má také nedostatky. Ve více než polovině případů již nelze zjistit, kam byly orgány odeslány.

Doslova hrůzu vyvolává představa, podle níž ve třetině případů rozhodoval o  odběru orgánů ošetřující lékař.

Do Ostravy se pro lidské orgány létalo převážně v noci, avšak osoby, které přebíraly odebrané lidské orgány nejsou vždy známy. Snad s malou výjimkou - ve zprávách TV Nova zaznělo 2. června jméno známého pražského profesora Pafka. Ten účast na  pochybeních odmítl a prohlásil, že každého, kdo by jej takto označil, zažaluje.

Ví se jen, že letadla odlétala směrem do Rakouska, Německa či Švédska, stranou zájmu nebyl ani britský Edinburgh.

Podezření z porušování zákonů je tedy značné. Ředitel Lux jednal v souladu s předpisy - na  možné nedostatky reagoval v rámci vlastních personálních pravomocí (odvolal z funkce lékaře, podezřelého z pochybení) a o záležitosti hned v listopadu loňského roku informoval ministerstvo zdravotnictví, Úřad vlády, podnět k vyšetřování předal rovněž Policii ČR.

Ministr zdravotnictví David je ředitelem Luxem opětovně žádán o setkání, bezúspěšně. Mnohaměsíční Davidova hra na schovávanou končí málo logickým, nicméně očekávaným verdiktem - ředitel Lux je k 31.5. odvolán z funkce.

Řešení nepřináší klid a  rozhodnutí ministra evokuje řadu otázek. Předně - proč se pan ministr ani jednou nepřijel do Ostravy se situací seznámit, jako představitel zřizovatele měl nemocnici statutárně spravovat.

Proč požadoval, aby ředitel Lux odvolal výpověď lékaře, podílejícího se na nedostatcích transplantačního centra: "...žádám Vás o  sdělení, zda byly přiznány osobní příplatky... proč došlo k přeřazení sekretářky... zda byly odvolány výpovědi..." (dopis ministra Davida č.j. KM 67951 ze  2.3.1999), když mu současně jedním dechem vytýká, že nezjednal nápravu: “Ten, kdo měl tento stav napravit ... je právě zmíněný pan Lux, neboť se jedná o nemocnici, v níž byl ředitelem, čili bylo na něm, aby on si udělal pořádek na  svém pracovišti." (odpověď na interpelaci poslance Janečka dne 1. června 1999)? Dokonce pro něj požadoval zpětnou úhradu odejmutých odměn.

Proč ve zprávách Tv Nova ministr 1.6. uvedl, že “pro případné pochybení neexistují důkazy," když toto tvrzení mu v čase vyšetřování nepřísluší?

Předseda klubu David Rath dokonce ve vysílání Radiožurnálu 2.6. odpoledne přispěchal s tvrzením, že “byly zjištěny nedostatky, ale nemají charakter trestně právního pochybení". Pročpak tuto větu dosud nevyslovila policie, když se podezřením už déle, než půl roku zabývá a  minimálně jeden případ poškozeného zdraví šetří? Proč pan ministr zdůvodňuje odvolání ředitele ostravské nemocnice výsledkem kontroly hospodaření, podle níž “fakultní nemocnice s  poliklinikou neodvedla do státního rozpočtu výnosy z prodeje a pronájmu státního majetku," když pro toto tvrzení bylo nutno posoudit dva samostatné odvody (ač se jedná o jeden odvod)? Mimochodem - vývoj hospodářského výsledku je za  poslední tři roky v Ostravě povzbudivý (mínus 248 milionů v r. 1996 a mínus 30 milionů vloni).

A velice důležitá otázka - proč je akceptován znalecký posudek činnosti transplantačního centra, když nikdo z čelných představitelů fakultní nemocnice právoplatně podepsaný závěr neviděl? Že by bylo šprochu pravdy na tom, že pro verdikt nebyla dodržena zásada jednomyslnosti? V té souvislosti visí otazník nad výsledkem znalecké komise. Pokud skutečně bagatelizovala byť jen pochybení lékaře transplantačního centra, jaké výstupy potom lze očekávat od etické komise, která je v ředě případů tvořena týmiž lidmi?

Proč tak citlivou oblast, jakou je odnětí orgánu pro transplantaci neřeší zákon? Proč mohou laboranti, kotelníci, zdravotní sestry a důchodci, semknuti v odborech, hodnotit a  znevažovat činnost vysoce odborných pracovníků (Žádost... zn. VOO/99/106)? Proč je některým lékařům, usilujícím o objasnění skutečnosti anonymně vyhrožováno? Proč jsem v nedávných dnech už tolikrát musel zaslechnout názory prostých lidí: Kdyby mně bylo nejhůř, asi bych neměl nic proti tomu, aby moje ledvina někomu vrátila život. Kšeftování ale podporovat nebudu. - Proč, proč, proč.

Miroslav Hruška

Milan Šmíd

ze stiznosti studentky anglictiny, ktera se ilegalne protlouka v zahranici, jsem vycitil apel: vlado Ceske republiky, udelej neco, at se mohu naucit jazyky a studovat legalne v zahranici. Nicmene procvicit se v cizim jazyku se da i jinak, doma. A zde mam jednu zcela cerstvou depresivni zkusenost.

Zacatkem zari se kona v Praze jiz nekolikaty rocnik Letni akademie sponzorovany nemeckymi nadacemi a instituci pro vymenu studentu. Byl jsem osloven, zda bych nepomohl organizovat jeden ze seminaru teto akademie, se zamerenim na zurnalistiku a popularizaci vedy, a to tim, ze sezenu k cca 15 zahranicnim studentu 5 ceskych studentu s podobnymi zajmy, kteri budou ochotni se seminare zucastnit a byt partnerem zahranicim ucastnikum seminare. Nemecky organizator - v CR je mu partnerem Ceska akademie ved, nikoli Univerzita Karlova - hradi pobytove naklady, stravu ceskym studentum i drobne kapesne. Tuto nabidku jsem vyvesil na institutech nasi Fakulty socialnich ved. Do teto chvile se ze zurnalistu, ale ani z politologu neprihlasil NIKDO!!!

Mane jsem se presunul o 35 let zpatky, kdy jsem jako cerstvy student vyuzival kazde moznosti nakouknout pres zeleznou oponu a hned prvni setkani se skupinou svycarskych studentu dopravenych do Prahy prostrednictvim CKM v hotelu Junior dosti vyznamne ovlivnilo muj zivot.

Za prve - uvedomil jsem si svoji nedostatecnost a zacal jsem se ucit cizi jazyky pote, co mne muj partner nabidl, zda chci konverzovat v nemcine, anglictine nebo francouzstine a ja jsem mu mohl nabidnout jenom lamanou nemcinu. A za druhe - nasel jsem tam pritele, se kterym jsme si dopisovali a navstevovali se az do doby, kdy po srpnu 68 prituhlo.

Na nasi fakulte se podilim na priprave anglicke verze tydenniho digestu Carolina (blizsi viz http://www.cuni.cz/carolina). Hledame studenty, kteri by delali hrube preklady do anglictiny, jez potom do definitivni podoby prevadi "native" editor, student Michael Bluhm. Ze sedmdesatihlaveho kolektivu jednoho rocniku najdu stezi 3-5 motivovanych studentu, kteri jsou schopni a take ochotni vyuzit sanci (vzdyt je to zdarma kurs agenturni anglictiny) zdokonalit se v cizim jazyce.

To, co jsem pozoroval s radosti po roce 1989, tj. zajem podivat se za humna, ucit se cizi jazyky, jakoby dnes - specialne u studentu zurnalistiky (protoze jinak lidi biflujicich se v metru a tramvajich slovicka je stale dost) - bylo nahrazeno spokojenosti s tim nasim provincionalnim rybnikem, v nemz nejvyssi profesionalni metou zurnalisty je obrazovka CT nebo TV NOVA, nebot tam se rychle stanete slavni a kazdy vas tam uvidi.

Ale abych svym studentum nekrivdil. Mozna, ze muj neuspech vyplyva z toho, ze ti, co anglicky dobre hovori, z ryze pragmatickych duvodu nechteji ztracet cas na nejakych neplacenych seminarich a svoji znalost o prazdninach zpenezuji.

Aby bylo jasne, o co jde, posilam Vam svuj plakat v attachmentu. Stale mam volna mista. Termin uzaverky neustale posunuji.

Milan Šmíd

Dva týdny prázdnin v Praze

se zajímavým tématem a s kamarády z ciziny

Zajímáte se o vědu a její popularizaci?

Máte žurnalistické ambice?

Pak jste ten pravý účastník

semináře Letní univerzity, který se koná

v Praze ve dnech 29.8.-11.9.1999

Pořadatelé:

Studienstiftung des deutschen Volkes, Deutsche Akademische Austauschdienst společně s Českou Akademií věd (Tschechisch-deutsche Akademie IX Prag)

V kursu

The Challenge of Science Reporting,

se studenti budou seznamovat se žurnalistickými postupy při popularizaci vědy.

Vedoucími jsou žurnalisté z praxe, jako hosté budou přizváni mediální odborníci.

Dopolední odborné přednášky a semináře budou doplněny odpoledními společnými kulturními akcemi

Kurs hledá 5 českých studentů,

kteří mají blízko k vědě nebo žurnalistice

Podmínky účasti:

Kurs poskytuje

Zájemci nechť se přihlásí písemně

(faxem 02-24810987 nebo na e-mail Milana Šmída)

do 4.6.1999

adresát: PhDr. Milan Šmíd, odb. asistent, katedra žurnalistiky FSV UK,

Smetanovo náb. 6, 110 00 Praha 1, 1. patro, č. 106,

tel. 02-24491551 nebo 02-22112269

mailto:smid@s.fsv.cuni.cz nebo smid@mbox.fsv.cuni.cz

Jak vidí děti z Kosova svět kolem sebe

Jugoslávie kapitulovala - Srbsko přijalo mírový plán

Jak jsme informovali už včera, Prezident Miloševič přijal mezinárodní mírový plán pro Kosovo, poté, co ho schválil srbský parlament. Vedoucí představitelé NATO to opatrně přivítali, ale konstatovali, že bombardování bude pravděpodobně pokračovat až do té doby, než srbská vojska opustí Kosovo.

Podle tohoto plánu budou muset všechna srbská vojska opustit do sedmi dnů Kosovo. Budou nahrazena mezinárodními mírovými sbory, jejichž součástí bude podstatná složka armáda NATO.

Plán byl schválen v srbském parlamentě po "velké kontroverzi". Srbská radikální strana, druhá největší srbská strana s 82 poslanci v 250členném parlamentě, hlasovala proti návrhům a z protestu odešla ze zasedací síně. Dohodu schválilo 136 hlasů proti 74.

Srbský parlament schválil toto:

Účelem návrhů je zajistit návrat a bezpečnost veškerého kosovského obyvatelstva a rychlý návrat uprchlíků. Celkově je to z jugoslávské strany kapitulace. K jediným změnám v podmínkách NATO došlo v tom smyslu, že v mírových sborech bude určité množství ruských vojáků.

Činitelé NATO uvedli, že to neznamená, že budou letecké údery proti Jugoslávii okamžitě zastaveny. Tony Blair uvedl v Kolíně nad Rýnem, že doufá, že povede tato dohoda ke konkrétním činům.

Před jednáním srbského parlamentu oznámil prezident Clinton, že bude dnes ve čtvrtek jednat s šéfy americké armády o případné nutnosti provést vojenskou invazi do Kosova.

Je však tento výsledek války pro NATO skutečně úspěch?

Pozorovatelé poukazují na to, že je nutno brát veškeré Miloševičovy sliby velmi opatrně. Reportér BBC John Simpson v Bělehradě zdůraznil, že dosavadní historie jednání s Miloševičem měla vždy dvě fáze:

1. Miloševič přislíbil dodržovat určitou dohodu.

2. Své sliby nikdy nesplnil a musel být k jejich plnění silou přinucen.

Je jistě možné, že Miloševič souhlasil s touto dohodou jen proto, aby došlo k ukončení náletů NATO. Jakmile totiž přestane NATO Srbsko bobmardovat, Miloševič už dohody nebude muset plnit - žádná síla na světě ho k tomu nedonutí. Jakmile přestane NATO bombardovat, bylo by zjevně velmi obtížné bombardování znovu zahájit, ať bude Miloševič dělat cokoliv. John Simpson se domnívá, že v krátkodobé perspektivě zůstane Miloševič u moci, protože není v Srbsku nikdo, kdo by ho nahradil, avšak lidé v Srbsku si pomalu začínají uvědomovat, že toto všechno zavinil Miloševič. Naproti tomu ruský diplomat v britské televizi uvedl, že se obává, že se Miloševič stane symbolem srbské nezávislosti, tak, jak se Saddam Husajn stal v Iráku symbolem irácké nezávislosti.

Mimochodem, srbská televize prezentovala jugoslávskou kapitulaci jako Miloševičův úspěch.

Lord David Owen, vyjednavač v Bosně v letech 1992 - 1995, poukázal ve čtvrtek večer v televizi BBC na to, že Miloševič bezpochyby s touto smlouvou souhlasil, protože pro něj byla v několika ohledech výhodnější než dohoda z Rambouillet:

Naproti tomu mnozí Srbové v Bělehradě vyjadřují názor, že tato dohoda je horší než Rambouillet.

Problém ruských vojsk

Velký nevyřešený problém je otázka ruských vojsk na území Kosova. Žádný ruský politik se neodváží v Rusku navrhnout, že by mohly být pod velením generálů NATO. To by však znamenalo, že bude Kosovo rozděleno. Podle ruského mluvčího v britské televizi budou chtít být ruští vojáci spolu, protože budou chtít ochraňovat Srby.

KLA má odevzdat zbraně

Podle dohody má Kosovská osvobozenecká armáda odevzdat zbraně. V britské televizi uvedl její mluvčí, že je to KLA ochotna učinit. KLA se však nechce vzdát referenda o samostatnosti Kosova. Bez toho, argumentoval mluvčí, se žádní uprchlíci nebudou chtít do Kosova vrátit.

Lord Owen se domnívá, že pokud nedojde za dva - tři roky k mezinárodnímu narovnání o Balkánu, vojska NATO budou muset být v Bosně i v Kosovu po velmi mnoho let. Bude to zřejmě muset být dlouhodobý závazek Evropské unie.

Ivan Hoffman, Český rozhlas 1 - Radiožurnál

Přesné je hovořit o kapitulaci, nikoli o dohodě. Když je pak řeč o ceně této války, není přesné hovořit o tom, kolik peněz se utratilo, ale o tom, jakou částku demokratický svět investoval do zastavení šířícího se zla. Ta suma pak není souměřitelná s lidským utrpením kosovských dětí, starců, žen a mužů a to v tomto pořadí. Nebylo a nemohlo být otázkou, na kolik dolarů má přijít vynucení dodržování lidských práv. Ta je třeba bránit za každou cenu.

Srbská opozice hovoří v naději na konec války o nutnosti ekonomických a demokratických reforem, hovoří o Srbsku po Miloševičovi, o Srbsku, které se vrátí do Evropy. I tento proces bude Evropu a Spojené státy něco stát a opět nepůjde o utrácení, ale o investici do jediné smysluplné prevence před nacionálním šílenstvím.

V demokratickém světě mělo použití síly své stoupence i odpůrce. Více bylo těch kteří podporovali silové řešení po té, co se ukázalo že s diktátorem nelze jednat, nýbrž je nutné ho porazit. Pouze díky té podpoře veřejného mínění bude poníženým vrácena lidská důstojnost, z bezejmenných štvanců, kterým byly na hranících odebírány peníze a doklady se opět stanou lidmi. A přesně o to nám jde. Buďme přesní: Bez jejich důstojnosti není myslitelná ta naše.

Vysílá se v pátek 4.6.1999 ráno.

Drahoslav Melo

Kosovo

Není možno porozumět ničemu, co se v posledních letech v Evropě děje, aniž bychom vzali v úvahu vlastní dějiny Evropy, zejména pak obě světové války, které národy Evropy v tomto století vyvolaly , a to pro svoji vzájemnou nesnášenlivost.

Spojené státy americké byly do obou válek zataženy, a to vždy proti svým vlastním původním představám. Avšak bez účasti vojenského a průmyslového potenciálu USA by obě války dopadly zcela jinak a psaly by se úplně jiné světové dějiny.

Druhá světová válka má v paměti mojí generace přesnější kontury a po doplnění četbou takových děl, jakými je šest dílů W. Churchilla "Druhá světová válka", vyvstává před mojí myslí dosti věrohodný obraz toho, o co vlastně jde..

Důvody k zahájení války

NATO je vojenské seskupení, chránící mimo jiné zejména americké zájmy v zahraničí. Dlouhodobé americké zájmy v Evropě jsou udržet mezi evropskými nevraživými národy mír a předejít vzniku další rozsáhlé světové války, která by si od USA vyžádala nesmírné oběti. NATO zahájilo své útoky proti srbské expanzi a  násilnostem v přesvědčení, že tyto útoky povedou k vítězství aliance.

Americká strategie

Budoucí vítěz ve válce se musí prozíravě připravovat na její konec. Zejména hledat osobnost, s níž by mohl válečné akce závazně ukončit a která by v poražené zemi měla dostatečnou autoritu, aby mohla účinně prosazovat závazky, které z poválečného uspořádání vyplynou. Je to jeden z obtížných úkolů diplomacie. Je známý příklad z druhé světové války, kdy Dr. E. Beneš hledal mezi polskou emigrací někoho, kdo by byl přijatelný pro Kreml, tedy konkrétně pro Stalina. V souvislosti s Kosovem se dnes vyskytují jména Miloševič , Rugova a Dražkovič.

Postoj Ruska

Z carské epochy minulého století zdědilo Rusko své dnešní velmocenské ambice , které jsou usazeny v hlavách generálů a některých nacionalistických politiků. Na těchto postojích však nelze zakládat žádnou obecně zdůvodnitelnou a přijatelnou doktrínu skutečných ruských zájmů v Evropě. Epocha koloniálních říší v tomto století definitivně skončila. Vynaložené náklady na jejich udržování i míra násilí by byly větší, než případné zisky z takových gubernií. Inteligentní politici v Rusku to vědí už dlouho, je otázkou, zda mají za všech okolností potřebný vliv na ruskou zahraniční politiku.

Současné reakce Ruska na Kosovo jsou a asi i nadále budou na jedné straně velkohubé, ve skutečnosti však velmi obezřetné .Komunistické Rusko prohrálo studenou válku, NATO nebude chtít vyvolat v jeho mysli další mindrák , proto se je snaží zaangažovat jako zdánlivého mírotvůrce na Balkáně. Mělo by to skutečně stabilizační přínos pro tuto část Evropy - Rusko by bylo něčím pozitivním zavázáno.

Závěr

Podhájí, konec dubna 1999

Jan Němec

Národnost - odraz specifického místa zemského povrchu?

Kostas Zgafas

V samotné prapodstatě uplatňování národních zájmů, v samotné prapodstatě národních identit stojí jedno: absolutní identifikace s určitým místem na zemském povrchu. Identifikace s určitým místem na zemském povrchu je to nejzákladnější co každý národ má, skrz co existuje, skrz co je schopen vůbec svět popisovat a skrz co si může uvědomovat svoji identitu. A to neplatí pouze pro usazené národy, ale i pro národy v diaspoře, které se ke svému původnímu místu odkazují. Zemský povrch je takto rozdělen mezi národy. Člověk je schopen leccos nahradit nebo vytvořit. Zemský povrch je však pouze jeden jediný, nevytvořitelný a nereprodukovatelný. V rámci jednoho státu má jednotka zemského povrchu relativně dostupnou finanční hodnotu, aby mohla být součástí trhu, a aby mohla být využita pro zemědělství či pro stavbu obydlí. V rámci války mezi národy se kvůli jednotce zemského povrchu prolévá krev - kvůli několika desítkám čtverečních metrů voják vyvraždí celou rodinu, která ji obývá neboli kvůli této ploše je celá rodina vyvražděna. I taková může být cena zemského povrchu. Až potom právo a zákon. Až po boji, až po prvotním vymezení moci vlastníka ozbrojené síly, bez které totiž právo ani zákon nemají žádnou váhu, bez které totiž nemohou existovat.

Identifikace každého evropského národa s určitým místem zemského povrchu v sobě zřejmě obsahuje podvědomou obavu z toho, že zemský povrch je omezený. Tato identifikace potom obsahuje: “já tady žít, ty tady nežít". Princip: “já tady žít, ty tady nežít" je obsažen v samotné podstatě rozdělení Evropanů na národnostní druhy. Ono “tady" je však v saturovaném prostoru jediná možná alternativa a proto “ty tady nežít" znamená “ty nežít vůbec". Proto státně-národnostní konflikty okamžitě přecházejí ve války. “Já tady žít, ty tady nežít" nebo přesněji “já žít, ty nežít" nelze řešit z pozice jakéhosi práva, ale pouze z pozice ozbrojené síly - pomocí násilí. Tento prvek projevu národnostní identity je ve své podstatě nehumanitární Hledá-li zde někdo právo, potom je lepší zavřít oči a čekat, až násilí bude vykonáno a vítěz vytiskne nové mapy. A udělá to velmi rychle, neboť nové právo a zákon již netrpělivě čekají, aby mohly vysvětlovat nové uspořádaní síly. A koneckonců, i mnohé velmi mírumilovné evropské národní či nadnárodní státy vznikali po první či po druhé světové válce na základě vůle vítězů těchto válek. Jednalo se sice v zasedacích místnostech, vítězům se však ještě kouřilo ze zbraní a oni vydávali svůj souhlas.

V Americe je pojetí národnosti jiné. Evropští imigranti tam získali nový a rozsáhlý prostor a evropské národnostní druhy se v tomto prostoru během historicky velmi krátké doby rozpustily jako sníh na slunci v jeden národ - americký. Toto platí v principu, ale tento princip je velmi důležitý a projeví se i v Evropě po druhé světové válce. Rovněž se ale tento princip nesmí idealizovat - otázkou totiž je: nakolik byly počátky tohoto “rozpouštění" dobrovolné či vynucené a také nelze idealizovat vztahy k neevropským rasám, což platí až dodnes. Pravdou je však to, že americká identita je v porovnání s identitou evropskou nadnárodnostní a je převážně občanská. Opouštění původní evropské národnostní identity je v Americe dobrovolný, až spontánní proces. Tento fakt se Evropanů velmi týká: proč tomu asi tak je? V mnoha případech trvá jednu jedinou generaci. Zároveň s tím je i dobrovolné udržování tradic původní evropské národnosti i hlášení se k takovému původu.

Vztah národů ke svým specifickým místům zemského povrchu je velmi klíčový fenomén. Vznik Evropské unie po druhé světové válce v sobě obsahuje jeden důležitý aspekt: oslabování tohoto vztahu, oslabování oné kolmé, vertikální závislosti vůči specifickému místu zemského povrchu. Tento jev je nejen symbolizován, ale i realizován vznikem jednotné evropské měny, která ekonomickou složku tohoto vertikálního vztahu převádí na horizontální - volně plynoucí a proměnitelnou mezi jednotlivými národy. To je velmi důležité. Za tímto jevem musí stát ztráta jakýchsi historicky zděděných obav. Zajímavé je též všimnout si spontánnosti, která stojí za zaváděním jednotné evropské měny. Zřejmě za tím stojí jakási podvědomá touha člověka vymanit se z národního druhu. Poznámka JČ: Z tohoto hlediska je myslím zajímavá indentita člověka, který byl přijat jinou zemí (JČ) a žije v ní dvacet let - uvědomuje si proto, že identita člověka není nutně stoprocentně vázána na fyzické místo, kde se narodil. Říká to i Josef Škvorecký, svým způsobem opakuje Jana Kollára: Naše "vlast" je to, co nám zůstává v hlavě, to nám nikdo vzít nemůže. (V jeho případě jsou to vzpomínky na mladá léta v Náchodě.) - Jiná důležitá věc: Mnoho západoevropských lidí střední a mladší generace (ne snad většinou Francouzi) ztrácí v současnosti národní totožnost. Asi před dvěma lety jsem byl na scheinfeldském setkání svědkem a účastníkem debaty (vlastně pitky) do noci, které se na naší ubytovně účastnili čelní představitelé slovenských katolicky zaměřených stran a několik mladých západních Němců. Ti Slováci prostě nebyli schopni věřit svým očím a uším, když jim ti Němci říkali, že "příslušnost k německému národu" je pro ně v podstatě trapná, zastaralá věc, že odmítají nacionalismus a že se cítí jen obecně Evropany. Taky mluvili několika jazyky. (Stejný postoj naleznete u lidí jako je Andrew Stroehlein.) - Tito lidé nutně musejí dojít k (netolerantnímu?) názoru, že nacionalismus je zhoubná a ničivá záležitost, protože zjistili, že se dá daleko lehčeji žít bez národní příslušnosti. Je to pro Čechy snad explozívně podvratný postoj? - Skutečně je zajímavá otázka, jestli si Češi dokážeme v nadcházejícím století uchovat při zintenzívňující se globalizaci svou totožnost (výsledky národního obrození z 19. století)... Odkazuji k  tomuto projevu Milana Kundery....

František Roček

Obdržel jsem reakce na článek Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii, to nevíme, ale... Lze je shrnout do dvou hromádek. V jedné jsou poznámky o tom, že podceňuji leteckou misi NATO, že nemám pravdu, že z ní nic dobrého nevzejde. Druhá hromádka mi připomíná, že jsem se vůbec nezmínil o tom, že to není válka jen proti vojákům a radarům, ale plánovitě se devastuje infrastruktura, aby lidé trpěli nedostatkem všeho, což je hyenismus. A mlžím!, protože zásahy civilních cílů jsou bohužel daleko častější, než abych NATO chválil.

Co vzejde?

Proč chválím střelce NATO?

Základním problémem je, že při zaměřování optika a její stoprocentní funkčnost je zaručena pouze v ideálních meteorologických podmínkách. Aby se kovoví ptáci nepoškrábali o jugoslávskou PVO mají letci befel létat ve středních výškách. Proto nízká oblačnost ztěžuje a někdy i znemožnila použití přesného zabíjecího železa.

Laserová naváděcí soustava přijímá na vzdálenost i několika desítek kilometrů slabý signál letounového laserového ozařovače, odražený od cíle. Jestliže se do cesty laserového paprsku dostane mrak kouře vytvořený předchozí bombou, nebo i komín, nelze vyloučit ani stromy, střela ztratí signál a let je neandrtálsky

neřízený. Nepřesnost by byla ještě větší, kdyby se vystupňoval stres pilotů z omezené, ale dosud fungující jugoslávskou PVO. Stačilo by sestřelit během jednoho dne pár letadel NATO a počet chybných zásahů v důsledku většího stresu by se v dalších dnech ještě zvýšil...

Válka proti civilistům?

S trochou cynismu lze říci, že to je druhá strana kosovské mince. Na jedné straně vyhánění Albánců, na druhé není elektřina, voda, tabák a jistě se tenčí i zásoby hajzlpapíru.

Osobně se domnívám, že NATO již přesáhlo ryze vojenské cíle operace a hraje současně i fyzikálně orientovanou psychologickou válku. Již z druhé světové války je známo, že největší účinky bombardování nebyly v tom, že by byla nějaká továrna rozprášena, ale stačilo mnohdy, aby byla zbavena dlouhodobě dodávek elektřiny, vody a podobných laškovností. Taktéž vážné narušení městské infrastruktury nespočívalo (jak se později při analýzách ukázalo) jen na stupidním kobercovém bombardování, ale stejně efektivní bylo rozrušení sítí služeb - opět voda, elektřiny, přívod plynu, narušení klíčových komunikací - mosty apod.

Továrna na výrobu nikotinových hřebíčků do rakví není vojenský cíl a přitom to je významný vojenský cíl, protože cigareta ve chvíli války snižuje stresovou zátěž jedince. V této fázi kromě útoků na konkrétní vojenské jednotky se jedná také o to, aby se vlivem úderů na elektrárny lidem v celém Srbsku žilo co nejhůře a byla tím připravena půda pro tlak samotných obyvatel proti Miloševičově administrativě, aby přistoupil na podmínky politických dispečerů letecké linky startující z NATO...

Do budoucna bude asi běžné co přišlo v náletech na Jugoslávii až v druhé fázi trestné výpravy a to likvidace sdělovacích prostředků protivníka. Dnes rozhlas, TV i tisk jsou regulérní bojové prostředky, protože propaganda je "mírnou odrůdou biologických zbraní" a umí výrazně ovlivnit průběh válečného příběhu. V konfliktech po roce 2000 budou, podle mého názoru, již na prvním místě úderů nejen radiolokační stanice, velitelské a telekomunikační uzly, ale asi také budovy rozhlasu a TV a vysílače.

František Roček

Ve své podstatě proti této obavě nelze příliš namítat. Ale platí tato obava také v nejobecnější rovině. Kdykoli se stane náboženství zbraní, vytváří další z jednotících faktorů agresivity určitého společenství. To známe dobře i z naší křesťanské historie. Ale islám jako náboženství, z toho strach nemám, jako nemám strach z protestantů.

V BL jsem před časem v článku - Podlehne džihád ofenzívě civilizačních hraček? - psal o tom, že se nemusíme bát islámských právních norem šarí'a - zákona založeného na Boží inspiraci, ale jen lidí, kteří ho vykládají, protože existují stoupenci středověkých šarí'atských hodnot, včetně trestně právních, založených na tehdejší interpretaci Koránu, tedy včetně ukamenování cizoložníků, ale svůj silný hlas mají také přívrženci upravených norem. Někteří z nich pouze chtějí, aby zákony státu nebyly v rozporu s šarí'ou v obecném smyslu slova, ale respektoval dnešní podobu práva. Podle šejcha M. S. Ašmáwího nemůže být šarí'a neměnným zákoníkem, když z  koránských veršů, které upravují právní vztahy mezi lidmi, zůstává z více než 6 000 v platnosti jen kolem 80.

Fetva jako akt politického terorismu

Příkladem politického zneužití náboženství je již notorický známý případ Rushdieho. Nad spisovatelem Salmanem Rushdiem, autorem Satanských veršů, vyhlásil iránský náboženský vůdce islámské revoluce ájatolláh Rúholláh Chomejní 14. února 1989 osudnou fetvu - odsoudil ho k smrti za rouhačství.

Nebýt fetvy tato poněkud rozvláčná kniha by zůstala jen běžným románem. Jenže Rushdiho pronásledování rozhodlo o její slávě...

Satanské verše vyšly v létě 1988, v Indii. Muslimský myslitel Rafik Zakana v tisku protestoval, že Rushdie svým dílem zaútočil rafinovaným způsobem na podstatu islámu. Ale jednalo se jen o intelektuální protest ve filozoficko - náboženském rámci.

Iránští ideologové si Rushdiho knihy povšimli až v únoru 1989 - tedy půl roku poté, co se objevila na trhu, a řadu týdnů poté, kdy s ní Zakana vedl rozhořčenou polemiku. Dokonce v samotném Iránu byla kniha haněna až v listopadu 1988 ve významném kulturním časopise Kejháne farhangí, ale duchovenstvo necítilo důvod se nad tím pohoršovat.

Chomejní zahájil kampaň proti této knize jako odpověď na snahu umírněnější části íránských politiků ztlumit politicko-náboženský radikalismus. Rozsudek smrti byl impulsem radikálům a jasně dal najevo umírněným, že paktování se Západem se zakazuje. Západ reagoval tak jak islámští radikálové předpokládali - vzájemné vztahy se zhoršily a umírnění ztratili možnost legálního dialogu se Západem, který se zastal satanského autora Satanských veršů...

Rushdiho odsouzení bylo také nástrojem pro vyvolání rozepří v evropských zemích, kde chtěli iránští duchovní proti tamním vládám postavit islámské komunity.

Nejednalo se tedy o náboženskou záležitost, ale o politickou manipulaci. Když byl prezidentem zvolen představitel umírněné linie Sajjad Mohammad Chátamí a Rushdi se dočkal zrušení fatvy, jednalo se také jen o politickou manipulaci na hranici teroru. O gesto umírněných vůči radikálům. Rushdi je pouze oběť - nástroj. Kdyby tehdy nevydal Satanské verše, našli by si islámští radikálové jinou záminku ke zhoršení vztahů se Západem.

Nejedná se tedy o střet náboženských idejí či o střet náboženství i liberalismus atlantského prostoru, ale jen o prachsprostou politiku.

Vyznej se v pyramidě hadů!

Co představuje závažný problém, je tamní terorismus. Popsat islámská terorismus je ale stejně nemožné jako poznat ve spletenci desítek hadů, který že to je had, co utekl panu Vocáskovi z Vinohrad. Např. Egypt je znám fundamentalistickou organizací Sdružení muslimských bratří, která působí již od roku 1928. Bratři byli několikrát rozprášeni a znovu se vzchopili. Z jejich řad vyšla řada význačných fundamentalistických textů, které ovlivnily mnoho dalších adeptů tohoto směru. Odnože této organizace se vyskytovaly a vyskytují v dalších arabských státech. Na určitý čas se objevily další teroristické skupiny či organizace považující Sdružení muslimských bratří za příliš opatrné. Např. organizace Džihád, která vznikla koncem sedmdesátých let, má na svém kontě odeslání egyptského prezidenta A. Sadata do muslimského ráje při vojenské přehlídce v říjnu 1981.

Typologické zoufalství

Jaké problémy existují v typologii terorismu je názorně vidět na příkladu Egypta: když se v osmdesátých letech v Egyptě rojily militantní skupiny, útočily jednak proti vládě a cizím turistům, aby ochromily turistický průmysl a na druhé straně zastrašovaly křesťanské Kopty. Cíle některých skupin byly tak pochybné, že se od nich distancovali i radikální fundamentalisté! Úřady vidí za tímto terorismem především íránský a súdánský vliv, ale dosti zášti jistě posbírají teroristé i díky egyptskému modenímu islámskému myšlení. Aktivistické (teroristické) skupiny mají 70 až 100 tisíc osob. Vyznej se v pyramidě těchto hadů! Mnohé skupiny působí nezávisle nebo jen ve volném uskupení s jinými. Výčet násilných fundamentalistických (tzv. islamistických) skupin dnes již vyžaduje skutečně katalog!

Slavní a známí

V Alžírsku je "slavná" GIA svým terorem proti bezbrannému obyvatelstvu. O to hůře ji lze vystopovat a zničit jednotlivé operační skupiny.

Libanon byl pověstný např. prosyrským vojenským hnutím Amal, ale po izraelské vyčišťovací operaci v Libanonu (1982) se hlavním hrdinou stala militantní organizace šiitů Hizballáh zrozená za spolupráce s (šíitskými) íránskými revolučními gardisty. Nejen že bojuje proti Izraeli, ale doufá, že z Libanonu se stane islámský stát. Palestinské islámské hnutí odporu Hamás vzniklo díky intifádě z ideového podhoubí Muslimských bratří a "soupeřilo" s OOP v popularitě a vlivu. Cílem Hamasu je zničení Izraele, neméně tvrdý je Islámský džihád zrozený s pomocí sympatizantů z Íránu a Jordánska, přičemž někteří muži byli cvičení v Afghanistánu. Nezapomínejme na palestinský Hizballáh zaštítěný sympatiemi Strany islámského osvobození. I proevropsky orientovaná státní správa a armáda v Turecku se musí kromě širokého islámského hnutí, které se dostává mnohdy na hranici fundamentalismu, vypořádat i s teroristy z organizací Islámská akce, Turecké brigády odplaty či Fronty velkých islámských bojovníků.

Cizinecká legie

Za vpravdě internacionální lze považovat afghánské mudžahidy, islámské bojovníky z celého islámského světa, nejen z Afghanistánu, které lze dnes bezesporu charakterizovat jako islámskou cizineckou legii, která se angažovala také v Bosně a jistě bude platným vojenským tělesem na straně muslimů i v dalších konfliktech. Ještě barvitější je Taliban (Talebán), který vstoupil v afghánském prostoru do hry za podpory Pakistánu v roce 1995. Překlad jejich názvu znamená Hledači Pravdy (tj. Boha), ale také student. Shodou okolností nemalou část ozbrojenců tvoří studenti islámských nauk, takže tisk je bere defacto jako studentské hnutí. Jejich dogmatické uplatňování původního islámu likvidující např. satelitní antény a televize je velmi proslavilo...

Mlžení

Existuje mnoho nezávislých "charismatických" skupin, které se oddělují od hlavních proudů jednotlivých hnutí, nebo teroristické organizace záměrně některé akční skupiny vyčleňují pod samostatným jménem, aby mátly nepřátele a tříštily jeho pozornost. Jejich "katalogizace" a sledování je proto záležitostí expertních týmů.

Paradox pravověrnosti

Pravověrná Saudská Arábie již tím, že zde byl zaveden telefon, rozhlas a TV je objektem bojůvek jako je tamní hidžázský hizballáh či hidžázský islámský džihád. Přitom Saudové jsou kritizováni Evroameričany za zkostnatělé uplatňování islámu ve právních otázkách a v postavení žen... Paradoxem je, že před teroristickými skupinami si nejsou nakonec jistá ani fundamentalistická hnutí - pokud nejsou shledána vůdci teroristických organizací za dostatečně fundamentalistická!

Miloš Kaláb

Shodou okolností se mi laskavostí pana Conrada Blacka, zakladatele dalších kanadských novin, The National Post, dostal do rukou jeden výtisk novin, které podobně zdarma dostává asi 300,000 domácností. Ředitel "Středovýchodního fóra", pan Daniel Pipes, se tam svým článkem zabýval situací v Kosovu z hlediska své specializace - tedy rozebral vztahy států Středního východu ke Kosovu a k akci NATO. Ve spolupráci s panem Assafem Moghadamem, který pomáhal s průzkumem, napsal:

Středovýchodní muslimové jsou na rozpacích, jak se mají za dané situace chovat. Měli by jako hrdí muslimové sympatizovat s albánskými souvěrci, nebo by měli jako skalní odpůrci Spojených států a NATO - a v některých případech dlouholetí přátelé Bělehradu - sympatizovat se Srby? Nerozhodnost a rozpory vedou k zajímavé směsi reakcí a k celkové neschopnosti reagovat tak, aby materiálově ovlivnili výsledek krize.

Jedinou středovýchodní zemí s převážně muslimským obyvatelstvem, která vřele podporuje NATO, je Turecko. Turecké sympatie ale nejsou ani tak ovlivňovány islamskou vírou jako spíš skutečností, že Turecko vládlo v Kosovu pět století! Asi 60,000 Kosovanů mluví turecky a považuje turečtinu za svůj mateřský jazyk. Mezi mnoha Kosovany a tureckými občany jsou pevné rodinné svazky. Pan Fahri Turkkan, vedoucí "Skupiny kosovsko-albánské solidarity", napsal: "Viděl jsem své příbuzné v televizi, jak se v bolestech brodili blátem. Vyhledal jsem je tedy a přivedl k sobě domů." - Tento druh reakce vede k nadšenému schvalování operací NATO a k horečnatým obavám o blaho uprchlíků, jichž asi 15,000 našlo útočiště v Turecku. Je to vyšší počet než kolik přijala kterákoliv země NATO. Ve skutečnosti své náruče otevřelo pro uprchlíky tolik tureckých domácností, že tábory pro uprchlíky organizované vládou zejí téměř prázdnotou.

Jinak jsou na Středním východě názory muslimů na akci NATO značně negativní. U několika málo států, které s NATO sympatizují, jsou reakce tlumené. Ano, Saudská Arábie podpořila bombardování Jugoslávie ("Musíme podporovat Američany a jejich spojence v NATO, aby se drželi linie") a dokonce požadovala, aby pozemní síly "dokončily práci", ale tento oficiální názor byl pronesen velice potichu, protože se příčí většině obyvatel v zemi. Jordánská vláda byla střídmější - pouze odsoudila počínání Srbů, ale nepodpořila ani slovem leteckou kampaň NATO.

Pokud muslimští Arabi souhlasí a NATO, vždycky argumentují, že utrpení Kosovanů a Palestinců se vzájemně podobá. Srbské a izraelské akce se podle těchto názorů od sebe neliší. Článek s provokativním titulkem Netanševič poukazoval na etnické čištění, deportace obyvatelstva a ničení civilních dokladů i dokladů o vlastnictví pozemků. Zastánci tohoto názoru jdou o krok dále: "Odůvodnění, které vedoucí států NATO dávají pro útoky na Srby, plně platí i pro útoky na Izrael". Dodávají, že by "Spojené státy měly pojednávat s problémem Palestinců se stejným přístupem, rozhodností a vůlí", jaké ukazují na Balkáně. Jeden egyptský sloupkař dokonce napsal, že jeho snem je dožít se dne, kdy vojska NATO provedou trestnou výpravu proti Izraeli.

Arabští kritici NATO jsou mnohem početnější a také mnohem výřečnější než obhájci. Mnoho z nich jednoduše a rozhodně odmítá názor, že Američani a jejich spojenci používají síly, aby chránili muslimy. Organizace Hezbollah vydala prohlášení, že "k boji na Balkáně nedochází na ochranu zájmu albánských muslimů nýbrž za zachování amerických zájmů, přičemž dokladem je pokračující vraždění Albánců v Kosovu Srby." Jinými slovy, Hezbollah úplně ignoruje prohlášení NATO, že se jedná o pomoc Kosovanům a místo toho trvá na nešťastných následcích, které akce NATO mají.

Podobné stanovisko zaujímá mnoho dalších komentátorů a tak dochází k neobvyklým závěrům. Tak např. syrské noviny odmítly názor, že "cílem této třetí světové války, zahájené jednostranně Atlantickou aliancí, je ochrana muslimů v Kosovu" a proti tomu argumentovaly, že "má tato válka mnohem dalekosáhlejší cíle a to nadobro zničit nukleární a vojenský potenciál Ruska poté co bylo podmaněno hospodářsky." Tento poplašný komentář ukazuje na obnovenou potřebu Sýrie podporovat Rusko.

Současně "s tvrdým odmítáním této nelidské agrese", irácká analýza odmítá údajný zájem Američanů i Evropanů o blaho Albánců v Kosovu a označuje jej za "pouhou zástěrku pro jiné zájmy," krteré mají za cíl "oslabit Jugoslávii a obklíčit Rusko." Analytici zastávají názor: "Jestliže si dnes Američani vzali za cíl Bělehrad, je to proto, aby ozvěna výbuchů raket s plochou dráhou letu zazněla i v Moskvě a v jiných hlavních městech" a končí voláním do zbraně: "Národy Východu, buďte jednotné!"

Také Irán je velice málo dojat úsilím NATO chránit Kosovany a vrátit je zpět do jejich domovů. Tento cíl byl obrácen naruby, když NATO začalo s bombardováním a tato letecká kampaň se interpretuje jakožto způsob, jak zmenšit islámskou hrozbu pro Evropu. Iránské vedení poukazuje na to, že "letecké útoky NATO v rozporu se západní propagandou nejen nepřinesly klid muslimům, ale zhoršily jejich situaci... tento proces bude pokračovat, dokud nebudou muslimi vytlačeni z Evropy, islám vykořeněn a muslimská obec zničena."

Tato pestrá sbírka oficiálních názorů se dá shrnout do dvou závěrů: Za prvé žije Střední východ svým vlastním politickým životem, který často vede k neobvyklým ba dokonce nesprávným závěrům. Za druhé, co se týká Kosova, protiamerické nálady jsou silnější než muslimská solidarita.

Miloš Kaláb

Pozn. MK: Názor, že Češi nejsou ještě dosti daleko na Západě, kdežto Kanada je naopak příliš daleko, je jen nepotvrzenou domněnkou. Pravý Západ patrně leží v oblasti Britských ostrovů. Jejich obyvatelé měli v minulosti mnoho zkušeností s šířením demokratických tradic do celého světa, jak o tom svědčí rozšíření angličtiny.

Poznámka JČ: JČ ve svém článku o českých postojích vůči válce v Jugoslávii napsal, že z těchto postojů zdá se vyplývá, jako že se Češi necítí být součástí západoevropského společenství, pokud takto prosazuje humanitární hodnoty. Množství dopisů i reakcí potvrzuje, že je to pravda.

Jan Wagner

Mýtus vysoké ceny připojení k Internetu je do určité míry vytvořen konkurenčními médii, kde inzerují počítačové firmy, kterým se stále zmenšují zisky a tržby. Nový moderní počítač je samozřejmě drahý a jeho cena velmi rychle klesá. Ale nepotřebujeme mít poslední model, nepotřebujeme ani střední třídu, podobně jako se všichni nevozí v rok starém VW Golfu, ale jezdí v deset let starém Fiatu Uno. Bohužel mýtus vysoké ceny paradoxně a nesmyslně udržují i profesionálové v oboru, kteří si chtějí vydělat a zájemcům o nejnovější technologii nabízejí pokud možno to nejdražší, co klientova kapsa unese. Místo otevřeného poskytnutí služeb a know-how se ze setrvačnosti snaží prodat "železo".

Pravdou je, že PC je stavebnice a dá se kdykoliv rozšířit za účelem rozšíření funkcí i zvýšení rychlosti (pochopitelně pokud má klient peníze). Takže i když klientovi prodáme nejlevnější nebo i repasovaný počítač, zakrátko je u nás zas a vyděláme na něm de facto více. Ale to jsem odbočil. K připojení se k Internetu stačí i počítačový old-timer PC 386DX/40, který se dá koupit i s barevným monitorem za 2500 Kč, pak potřebujeme faxmodem, který je k mání i za 1500 Kč a méně. To je dohromady 4000 Kč za "železo". Pak zaplatíme zhruba 2300 Kč za roční připojení u Internet On Line, které umožňuje ve většině lokalit připojení mimo špičku telefonního provozu a pokud budeme připojeni 30 minut mimo špičku denně, bude to za rok dělat na konečném účtu zhruba 3300 Kč. Tedy investice 4000 Kč a za provoz méně než 500 Kč měsíčně.

Pokud budeme mít peněz o trochu víc, můžeme za 6000 Kč koupit repasovaný PC 486/66, tedy počítač který byl ještě před třemi roky na dolním konci nabídky nových počítačů. Modem bude stát stejně jako v předcházejícím případě a investice stoupne na 7500 Kč. Nejlevnější nové počítače jsou na trhu za ceny kolem 10000 Kč s DPH, ale bez monitoru a software. PC můžeme bez problémů připojit i k televizoru, pokud chceme ušetřit. Nejlevnější nový monitor pak stojí určitě méně než pět tisíc korun. Opět budeme potřebovat modem za oněch 1500 Kč. repasované počítače mají obvykle v ceně i licenci operačního systému. Pro nové PC se operační systémy MS Windows se dají koupit ve výprodejích již v  ceně kolem 1000 Kč, nové MS Windows 95 nebo 98 jsou za zhruba 3000-3500 Kč. Ale jsou tu i operační systémy zadarmo, jako je FreeDOS, DR-DOS (pro domácí použití) nebo Linux. Takže v případě nového PC se můžeme dostat na kompletní cenu včetně modemu již pod dvacet tisíc korun. Existuje i možnost leasingu a bez akontace se dá PC získat i za tisícovku měsíčně i méně. To je částka srovnatelná i s amortizací repasovaného PC: šestitisícové PC bude mít za rok de facto skoro nulovou cenu.

V krátké době očekávám i nabídku set-top-boxů, tedy "kouzelných" krabiček pro konektivitu k Internetu, které se budou připojovat k domácímu televizoru. Jejich cena může začínat někde kolem 4-5 tisíc Kč (možná i méně) a v plně vybaveném provedení zhruba dvoj- až trojnásobek. Ale to už budou mít funkce digitálního videopřehrávače nebo i satelitního přijímače. Pokud tuto cenu srovnáme s cenou ostatních domácích zařízení jako je samotný televizor, videopřehrávač, Hi-Fi věž a dalšími, není určitě příliš vysoká. Navíc můžeme předpokládat, že set-top-boxy budou nabízeny v pronájmu ať už poskytovateli internetového připojení (Internet On Line bude určitě mezi prvními) nebo i zavedenými "půjčovnami", jako je třeba Multiservis. Počítač je sice universálnější, ale set-top-box bude levnější a bude mít zřejmě snazší ovládání a náklady na jeho provoz budou nižší.

Takže stručný závěr: připojení k Internetu není cenově nedostupné, ba právě naopak. I pokud budete připojeni denně tři hodiny večer co večer místo sledování televize, díky sazbě Internet 99 SPT Telecom zaplatíte necelých 1500 Kč měsíčně. To je zhruba osmina průměrného měsíčního příjmu. A na levný počítač budete vydělávat určitě necelý měsíc. Plně souhlasím se závěry Ivana Vágnera o "informačním" stavu dnešní české populace. Ten je kromě jiného i rukách českých poskytovatelů obsahu Internetu: zájem přitáhnou virtuální obchodní domy, multimédia, nejrůznější služby, hry, erotika (nebijte mne, prosím, ale jde dosud o největší kšeft na Internetu)... Stejně jako v USA před nedávnem.

Iva Nachtmannová

Po upozornění Tomáše Peciny jsem se dívala na dokument o Františku Čubovi (ČT2, úterý 1.června, 20:00, režie Robert Sedláček, tvůrčí skupina Karla Hynie). Překvapilo mě, jak protichůdně může na lidi působit. Podle mého názoru tento dokument totiž není ani nestranný, natož aby neideologizoval, jak tvrdí pan Pecina. Nevím, co považuje Tomáš Pecina za nestrannost, když autoři celý dokument pojali jako ódu na Františka Čubu, čemuž podřídili výběr lidí i střihů. Celý duch dokumentu předznamenává už píseň Lucie Bílé, kde se zpívá o osamělém stromu.

Z dokumentu na člověka dýchá chladný dech totality, ale není to tím, že v něm jsou použity retro-záběry skotačícího Pavla Horňáka a Františka Janečka v estrádním pořadu "Jedeme dál". Mnohem totalitněji působí pomalu dávkovaná chvála a obdiv vyjadřovaný všemi zúčastněnými, většinou Čubovými přáteli a spolužáky (kromě P. Pitharta a novináře Fraňka), pak následuje popis "nešťastných" peripetií Františka Čuby, kterého "ošklivý Husák" poslal studovat VUML a celá léta mu všemožně bránil v ještě větším rozletu slušovického zázraku.

A když jej komunistické vedení konečně přijalo za svůj, pod tlakem Gorbačovovy perestrojky, vpadla do toho zrádně sametová revoluce a prezident Havel, který z tribuny hřímal o podivných slušovických nitkách - mimochodem, tento záběr byl obzvlášť pikantní, když do něj autoři neautenticky zamontovali českou hymnu, aby působil patřičně "osudově". K tomuto "honu na Čubu" se pak přidal zlý Stanislav Devátý (v dokumentu použit pouze několik let starý střih z televizního archivu: proč asi autoři neoslovili Devátého přímo? Nehodilo se jim to do konceptu?), a posléze policie, aby vyšetřila něco, co vlastně nebylo potřeba - slušovické impérium se po roce 90 rozpadlo a "bylo rozkradeno". Aby bylo jasno, kdo ho rozkradl, opět dostane slovo František Čuba a s výrazem hořkého zklamání ve tváři praví, že "oni", ti oškliví zaměstnanci, si nevážili ani jeho, ani slušovického úspěchu, a tak si onen krach zasloužili. (Proč tedy po roce 90 byly nástupnické firmy Slušovic plné bývalých příslušníků StB? Proč se peníze ze Slušovic přelévaly do těchto firem?)

František Čuba je v tomto dokumentu vykreslen jako jakýsi ekonomický disident starého i "nového režimu". Manipulace non plus ultra.

Autoři dokumentu záměrně potlačili fakt, že o dovozu embargovaných technologií tehdejší orgány věděly a podporovaly ho. V roce 1987 uzavřel František Čuba za Slušovice "smlouvu s 1.správou StB - rozvědkou, díky níž získalo družstvo ekonomické výhody, např. bezcelní dovoz určitého zboží, dovoz embargovaného zboží a informace zejména z oblasti biotechnologií" (Respekt 6/91). Jaké to asi mohly být informace, když je poskytovala rozvědka? O tom, že na oplátku poskytovalo vedení Slušovic informace ze zahraničních cest svých pracovníků a finanční prostředky pro 1.správu, by se těžko rozhovořil František Čuba, natož Milouš Jakeš.

Autoři také zamlčeli podnikatelské aktivity Františka Čuby a slušovických firem po listopadu 89, které jsou více než podezřelé. Ano, sice mu nebylo policií nic prokázáno, ale znamená to snad, že je svatý? Viktor Kožený, Pavel Tykač nebo Antonín Čadek také nebyli za nic odsouzeni, přesto praktiky, které používali, byly na hranici legality a rozhodně neměly nic společného s etikou podnikání. Máme snad tyto lidi považovat za novodobé hrdiny?

Čuba, Majský nebo Berezovský

Způsob, jakým byl tento dokument natočen, mi svou atmosférou i způsobem natáčení velice připomněl jiný dokument, který nedávno ČT vysílala - jmenoval se Neznámé Slovensko. V tomto dvoudílném filmu se autoři pokoušeli zmapovat vývoj Slovenska v posledních letech a zaměřili se také na ekonomickou situaci na nynějším Slovensku. Autoři nepochopitelně postavili do popředí novodobé milionáře jako je Jozef Majský, a nekriticky jej označili za toho, kdo si k bohatství pomohl bez pomoci Mečiarovy garnitury. Skutečnost je taková, že Majský podobně jako ostatní zprivatizoval mnohé podniky pod cenou právě za Mečiarovy vlády, stejně jako management Slovnaftu, jehož řediteli byl v dokumentu také dán velký prostor pro prezentaci svých dalekosáhlých úspěchů. Na rozdíl např. od Alexandra Rezeše z VSŽ Košice ovšem Majský včas vycítil, odkud vítr vane, a začal podporovat tehdejší opozici. Majský v dokumentu nezastírá, že obchoduje se zbraněmi a naftou, mimo jiné dříve též s Junkovým Chemapolem, který je nyní před krachem a praktiky jeho vedení zkoumá policie.

Nevím, jestli za vychvalováním takových lidí je pouze naivita a neinformovanost autorů nebo záměrná snaha zastírat skutečný stav věcí. Přikláněla bych se spíš k tomu druhému. Pravděpodobně těmto lidem imponuje vlastnost "štiky v rybníce", kterou tito byznysmeni východního typu mají. Je to podobné, jako by v Rusku natočili oslavný dokument o magnátovi Borisu Berezovském - přece byl ve vládě, má velký majetek a dobré postavení, tak proč ne? Jak Berezovský a jemu podobní ke svému majetku přišli, na to už by se dokument neptal. Když po tom v Rusku pátrali investigativní novináři, některé z nich to stálo život.

Obchodníkům bez skrupulí, ať už jimi jsou Majský, Kožený nebo František Čuba, je hloupé stavět takové filmové pomníky. Dokumenty tohoto typu vrací českou dokumentární tvorbu před rok 89, kdy také zamlčovala fakta a přizpůsobovala si skutečnost k obrazu svému.

V. Novák

Když jsem si přečetl článek Mr. Smithe, jak on vidí tu neslavnou kauzu zdi v Ústí nad Labem, konečně jsem pochopil, proč je dobře být v NATO. No nenaštvali by vás ti rasističtí parchanti, co tak strašně ubližují ubohým, hodným a vůbec ne asociálním Romům? Vždyť je to apartheid, skoro genocida, koncentráky, zvěrstva... Při vhodném mediálním podání a rozmazání by klidně mohlo nějakou moudrou natoidní hlavu napadnout uspořádat humanitární misi a poslat nám sem pár kazetových bomb. Ať viděj' ti Czechs (kde to vlastně je?), co je to pravá humanita! Zaplať Pán Bůh, že v tom NATO jsme.

Nechme ironie, ono to totiž moc legrační není.

V Ústí nad Labem přece nešlo a nejde o to, oddělit Romy od “bílých". Ostatně při tom množství Romů, kteří zde žijí, by to ani nešlo. Jde o zoufalý pokus oddělit asociály od neasociálů, lidi libující si ve špíně od těch čistotných, lidi vyluzující nadměrný hluk od lidí, toužících žít v klidu. Resp. pokus umožnit neasociálům - nuceným žít v těsném sousedství těch jiných - alespoň trochu snesitelný život. Je jistě nepříjemné, že oni asociálové mají (většinou) trochu jinou barvu kůže, než ti druzí, ale není to prvotní příčina.

Možná, že toto je právě kámen úrazu, který zejména Američanům, ale i Britům nedovoluje vidět věc takovou, jaká je. Třeba si opravdu myslí, že jenom kopírujeme vývoj v jejich zemích, a teď zrovna jsme někde ve 40.-50. letech.Opakuji, ústečtí radní se v Matiční nepokoušejí oddělit Romy (kteří jsou náhodou asociální), ale pár rodin asociálů (kteří jsou bohužel většinou Romové). Mimochodem - nejde o zavření jedněch či druhých. Ten plot má být samozřejmě otevřený.

Ptáte se, pane Čulíku, zda byl dobrý nápad, soustředit asociály do jednoho místa. Asi ne. Ale co dělat? Jak se řeší v Británii situace s lidmi, kteří odmítají platit nájemné, dodávku elektřiny, plynu, vody, odvoz odpadků etc.etc - a přitom zmíněné komodity a služby využívají?

Jsou také přestěhováni na náklady ostatních - těch, kteří platí - do nově zrekonstruovaných domů (zrekonstruovaných opět na náklady těch platících)? A co když neplatí ani tam? Staví se pro jejich děti (na náklady ... ale proč to opakovat) hřiště? Co se dělá s lidmi, kteří své okolí obtěžují hlukem, zápachem a odpadky? Nechají se žít dle svého zvyku jen jsou odděleni zdí, nebo se s nimi zachází méně liberálně? A nebo se vysvětlí těm, komu to vadí, že jsou rasisté a měli by se nad sebou zamyslet?

Stavba zdi ani keramického plotu - na rozdíl od O.Neffa vím, že původně tam měla stát protihluková a protiodpadková zeď, kterou posléze změnili na kompromisní plot - asi není ideální řešení. Ale je nějaké? Možná, že by bylo řešením, postavit pro ty chudáky starousedlíky-neasociály jinou Matiční někde jinde (konec konců, jsou to jen 4, slovy čtyři domy) a zeď posunout trochu dál. Možná by to bylo dokonce lacinější, než celá ta mediální válka, dohady s vládou a parlamentem, ostuda ve světě, nesmyslné studie, plot...

Možná by pomohlo zřídit na místě služebnu a poučit policajty, že každý prohřešek, každé vyhození odpadků z okna, každé rušení nočního klidu, se bude stíhat. Nejdřív pokutou, při nevymahatelnosti basou. Jenže není i tohle rasismus? A není to možné za rasismus označit?

V USA, Británii, Francii a ostatních rozvinutých zemích takové problémy se vznikem ghett jistě nemáte. Nemáte je proto, že proces “ghetoizace" tam probíhá kontinuálně už léta, resp. už před léty proběhl. Je přece známo, že jsou “dobré adresy" a “špatné adresy". Za dobré adresy se platí tolik, že chudší lidé, nejen asociálové, se tam prostě nedostanou. Umíte si představit asociála s hygienickými návyky bezdomovce, jak bydlí na Piccadilly nebo na Elysejských polích? Jistě ne. Ten bude bydlet někde ve slumu nebo pod mostem. Pokud vznikají ghetta obklopená zdí, jedná se spíše o nová “lepší" sídliště obklíčená slumem.

U nás podobné procesy 40 let neprobíhaly. Byty byly přidělovány podle sociální potřebnosti, nájemné ani další platby nediferencovaly “dobré" a “špatné" adresy. V jednom domě bydleli a bydlí dělník, inženýr, univerzitní profesor, taxikář, ... a taky třeba rodina s návyky bezdomovců. Jedině snad špičky režimu měly vily (i když proti hollywoodským hvězdám byli ti naši papaláši skromné fialinky).

Takže vlastně zase za všechno můžou komunisti. Bez jejich sociálního inženýrství by každý bydlel tam, kam patří.

Poznámka JČ: Pan Novák píše: Jsou také přestěhováni na náklady ostatních - těch, kteří platí - do nově zrekonstruovaných domů (zrekonstruovaných opět na náklady těch platících)? A co když neplatí ani tam? Staví se pro jejich děti (na náklady ... ale proč to opakovat) hřiště? V Británii se to skutečně děje. Asi čtyřicet procent britských občanů žije v činžovních bytech, vlastněných státem, asi šedesát procent v soukromých domech, které vlastní jejich obyvatelé, obyčejně prostřednictvím hypotéky. - Když z nějakých důvodů přestanete platit hypotéku za byt či dům, přijdete o něj a bankovní úřad vás vystěhuje na ulici. Jenže v tu chvíli za vás převezme péči stát, který - zejména pokud jde o rodinu s dětmi - má povinnost vás ubytovat. (Svobodné osoby nemají při tom přednost, tak se z nich stávají bezdomovci.) Platí za vás ubytování v penziónu až do doby, kdy se najde volný státní byt.

Státní činžovní byty byly postaveny v Británii především během posledních padesáti let a bývají to skutečně někdy ghetta s velkými sociálními problémy, kriminalitou, nezaměstnaností, násilím a nebezpečným životem. Pokud vím, ani když rodiny neplatí činži, nejsou vystěhovávány na ulici. V osmdesátých letech zavedla Margaret Thatcherová nejprve ve Skotsku velmi nepopulární místní daň z každé osoby, tzv. poll tax. Velké množství lidí jí odmítalo platit - úřady tu daň z nich nikdy nevydobyly - nejsem si vědom rozsáhlého vystěhovávání lidí na ulici.

Přesto, nebo právě proto, že jsou dělnické čtvrti ohniskem velkých sociálních problémů, komunální úřady na ně vydávají největší množství finančních prostředků. Právě do dělnických čtvrtí jezdí nejvíc autobusů veřejné dopravy, nejprve tam se stavějí nejpěknější a nejmodernější dětská hřiště, sportovní areály, atd. Argument je ten, že bohatší lidi si to přece mohou dovolit sami.

Někdy v osmdesátých letech jsem byl pozván na návštěvu ke Karlu Kynclovi v Londýně. Bydlel v jednom z takovýchto státních bytů na dělnickém sídlišti. Byl to jeden z řady velkých paneláků, oddělených velmi příjemným přírodním prostředím - mezi dvěma paneláky byl vždy prostor asi 400 metrů a v něm byl trávník s vysokými, vzrostlými stromy. Schodiště v domě, kde bydleli Kynclovi, bylo jako v pekle: odpadky, zdi posprejované nápisy, smrad. Když mi Kynclovi otevřeli, octl jsem se v jiném světě - v dokonalém českém bytě, s láskou a pečlivostí zařízeném. Kromě toho, anglická konstrukce bytu byla velmi pěkná: byl to byt na dvou podlažích.

Po příjemném večeru stráveném s Kynclovými mě uložili do hostinského pokoje. Spal jsem s otevřeným oknem, byla letní noc, nad hlavou mi šuměly koruny stromů.

Ráno jsem Kynclovům chválil, jaké tady mají krásné místo.

"To je jenom náhoda," odpověděl Karel Kyncl. "V celém tomto domě bydlí Jamajčané a ti pravidelně pětkrát šestkrát do týdne pořádají hlučné celonoční mejdany, takže se vůbec nedá spát. Tentokrát jste měl štěstí - tento týden bylo těch mejdanů už příliš mnoho, zřejmě byli už unavení, tak bylo ticho."

Ale zeď tam žádná nebyla.

Michal Škop

Dne 29.3.1999 jsem podal trestní oznamení pro porušování par. 260 a 261 trestního zákona (propagace hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod) provozovatelem a autorem stránek www www.kscm.cz/dokument/17list89.htm a  www.kscm.cz/aktual/vra.htm . Toto trestní oznámení bylo odloženo a po odvolání odloženo definitivně.

Tento případ ukazuje několik věcí:
kladem je, že svoboda slova je v ČR poměrně velká
záporem je, že tato svoboda je pouze pro někoho (zvláště pokud má zastoupení v parlamentu), dalším záporem je, že zákony jsou sice napsané, ale nemusí se dodržovat.

A co se v článcích, na které jsem podal trestní oznámení, mimo jiné psalo?
Z prvního článku:

...Další postup ve znárodňování byl vnímán jako akt lidové spravedlnosti, kdy se továrny stávaly majetkem těch, z jejichž práce vzešly. Rovněž půda tak byla dána do rukou těch, kteří na ní pracovali. Šlo tedy o výsostně demokratické akty, které spolu s demokratickými akty v kultuře otevíraly cesty pro prohloubení revolučních změn a pro jejich stabilizaci....

...Důsledky vlády této nové vládnoucí vrstvy pro celá národ nelze srovnávat s důsledky negativních stránek minulého systému. Mýtus o 40 letech devastace, který pilně šíří oficiální propaganda, nemá nic společného s objektivní historickou pravdou....

Z druhého článku:
...Po únoru l948 se stala účastníci protistátní skupiny. Dr. Milada Horáková nepoložila život za zájmy pracujícího lidu a většiny národa, ale obětovala jej za zájmy amerického velkokapitálu. Trest, který ji postihl byl krutý. Dnes takový trest odsuzujeme. Taková však byla doba a vytvářely ji obě strany....

... Mnohaletý sociální boj několika generací v čele s revoluční stranou a vůdci jako byli Šmeral, Zápotocký, Gottwald, Šverma a další byl koncem čtyřicátých let společně s lidem vítězně dobojován. V roce l989 pokračovatelé revolucionářů již nedokázali společně s lidem (přes sociální, kulturní úspěchy a velký pokrok v družstevnictví a v lidosprávě) socialismus dále rozvíjet a ubránit....

Podle mého názoru tyto články porušují par. 260 a 261 trestního zákona (propagace hnutí směřujících k potlačení základních lidských práv a svobod), neboť zákon č.98/1993 o protiprávnosti komunistického režimu hovoří jasně, že Komunistický režim a ti, kteří ho aktivně prosazovali, ...systematicky a trvale porušoval lidská práva, přičemž zvlášť závažným způsobem utlačoval některé politické, sociální a náboženské skupiny občanů,...
V trestním zákoně v par. 260, 261 se mj. píše : Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod občanů nebo hlásá národnostní, rasovou, třídní nebo náboženskou zášť, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.(260)
Kdo veřejně projevuje sympatie k fašismu nebo k jinému podobnému hnutí uvedenému v § 260, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.(261)
Dle mě, pokud si tyto 2 zákony dám logicky dohromady, nemohl bych trestní oznámení odložit.

Odložení trestního oznámení bylo odůvodněno mj. následovně:
...autor uveřejněných článků podává čtenářům výklad minulého období a z pohledu parlamentní strany KSČM toto minulé období i hodnotí... (policie ČR, místní oddělení Praha 7)
...jedná se o výklad minulého období z pohledu parlamentní politické strany KSČM. Tato strana působí legálně v ČR a prosazuje myšlenky, které má uvedené ve svém programovém prohlášení a proti nimž nelze z trestního hlediska nic namítat... (státní zastupitelství pro Prahu 7)

Je zarážející, proč je vždy zdůrazňováno, že se jedná o parlamentní politickou stranu a naskýtá se otázka, zda by podobné články např. o nacismu byly posuzovány stejně...

K danému tématu se vztahuje i  tento článek (iHNed) (staženo ke mně - nefungují odkazy)

Michal Škop

Poznámka JČ: Podobné články o nacismu by měly být posuzovány stejně. V demokracii musí být svoboda projevu, činy směřující k omezování svobodě druhých mají být trestány. Výše citovaný zákon není příliš demokratický. Pokud jsou totiž v demokracii povoleny jen prodemokratické názory, jak se odlišuje od komunismu, kde byly taky povoleny jen prokomunistické názory?

STOP nelegálnímu drancování Českého krasu!!!

Děti Země upozorňují na nezákonou činnost firmy STAZ co.

Michal Stingl, Děti Země

Nelegální těžba mramoru v Červeném lomu, na kterou Děti Země upozorňovaly v minulém týdnu a  obracely se dopisem na  jednatele STAZ co., s.r.o., pokračuje dále. Přitom neexistuje žádné povolení pro tuto činnost, což potvrdil i Báňský obvodní úřad v Kladně. Ten také v závazném příkazu ze dne 28. 5. nařídil firmě STAZ co. zastavit hornickou činnost. Již dříve dostal těžař za  své porušování zákonů pokutu od Správy chráněné krajinné oblasti Český kras.

Přesto i nadále probíhá v lomu lámání kamene a jeho znehodnocování drcením. Ještě mnohem horší zásahy lze bez účinného zásahu příslušných úřadů předpokládat v budoucnu. Byla totiž provedena skrývka kolem značné části lomu, což je jednoznačná příprava pro další těžbu a plošné rozšíření lomu. Přitom území je z hlediska ochrany přírody považované za  velmi cenné a nachází se uvnitř chráněné oblasti. S lomem sousedí také přírodní památka Kobyla. Z uvedených důvodů je žádoucí těžbu vůbec ukončit a zajistit ochranu přírodní lokality vyhlášením maloplošného chráněného území.

Na místě dnešní akce bude přítomen i zástupce samosprávy obce Rudná u Prahy. Zde zahájila firma STAZ práce na  zavážení bývalého těžebního prostoru inertním odpadem opět bez platného povolení.

Děti Země zároveň žádají báňský úřad o  urychlené řešení případu. Rovněž upozorňujeme, že podle zákona má báňský úřad, coby orgán státní správy, právo požádat policii o pomoc při výkonu rozhodnutí. Úřad by měl takové možnosti využít.