Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii, to nevím, ale...
Pár poznámek k Čulíkovu článku Co si Češi myslí o válce v Jugoslávii, aneb znovu píši o Kosovu po padesáti dnech:
Když začala trestná výprava na labutích proudových křídlech do Jugoslávie, napsal jsem pár úvah na téma, že to je pěkná ptákovina, protože nebyl dostatečně využit diplomatický faktor a vina partyzánských Albánců a Miloševičova sboru pro nápravu kosovských hlav je zhruba stejná a poukazoval jsem na určité historické varování ze zkušeností v Sudetech v roce 1938. Hovořil jsem také o odtažitosti vojenského řešení od reality, protože problém se tím jen definitivně vyhrotí v totální nenávist a tragédii.
Uměl jsem si v té době představit v plné hrůze to, co se po té stalo, protože již v únoru jsem v BL psal v článku "Migranti jako alternativní zbraň i oběti" v obecné rovině o tom, jak strašlivý nápor může znamenat vybuzení uprchlických vln a vyhánění obyvatelstva. Popisoval jsem nový úkol armád - nutnost zvládnout vyprovokovanou utečeneckou vlnu a např. jsem uvedl:
"Před evropskými státy v případě nejhoršího scénáře nebude jiná alternativa než migrační vlny zadržet na hranicích, resp. v pohraniční oblasti. V takovém případě bude možné za pomocí armády vybudovat provizorní utečenecké tábory či spíše "města" a obehnat je zátarasy a střežit je za pomocí jednotek vyzbrojených obrněnými vozidly a vrtulníky."
Jedna paní mě za to v BL vynadala, že to je příklad české xenofobie a že bych asi nejraději viděl pod každou postelí samopal - nebo něco v tom smyslu. A přitom to bylo jenom předvídání toho, že nadešla doba, kdy role armád dostávají další dimenzi a nebezpečí také.
V únoru, kdy tento článek vyšel, nikdo z nás nevěděl, že se bude zakrátko dívat na snímky lidí v utečeneckých táborech za ostnatým plotem (zvláště fotografie dětí za ostnáčem jsou působivé...), tábory jsou hlídány vojáky a vrtulníky nad nimi budou létat jen v krizových situacích, pokud dojde k nějakému tvrdému incidentu např. mezi utečenci a makedonskou správou.
Co s procenty?
Pokud si dobře vzpomínám, bylo to v březnu, kdy ve zprávě Komise OSN pro lidská práva o situaci v zemích bývalé Jugoslávie, Jiří Dienstbier obvinil srbské síly ze značného porušování lidských práv v Kosovu. Zároveň ale kritizoval například únosy srbských civilistů a policistů páchané kosovskými Albánci.
Tragédií je, že albánští militantní nacionalisté a houfy politických a paravojenských zastánců Miloševičovy linie s pomocí neschopné diplomacie demokratického světa a politicky chybného či spíše diletantského vojenského rozhodnutí, uspíšila tragédii. Dienstbier v jednom z novinových rozhovorů řekl: "...celé bombardování je naprosto absurdní, nesmyslné a dosahuje se jím pravého opaku toho, co bylo zamýšleno. Nejen, že se mělo zabránit pronásledování kosovských Albánců a výsledek je, že jsou vyhnáni. Samozřejmě - nevyhnalo je NATO, vyhnaly je paravojenské síly. Ale bombardování jim to umožnilo. Výsledek je ten, že ti lidé nejsou zachráněni, naopak byli zbaveni svých domovů."
Dienstbiera nemůžeme obviňovat, že by nadržoval Srbům. Podobně jako Kissinger také říkal, že letecké údery bez pozemního vojska k ničemu nevedou. A oba varovali, že Kosovo je srdcem Srbska. Dienstbier ve své knize "Od snění k realitě", která tento týden v Čechách vyšla, na str. 159 píše, že i mezi demokratickými spisovateli a vysokoškolskými učiteli na otázku Kosova dostal odpověď citovým výbuchem, že to je kolébka srbské kultury.
Na základě tohoto přemítání je mi úplně jedno kolik procent Francouzů, Britů, Papuánců, Američanů, Čechů a Eskymáků je pro či proti bombometné výpravě na Srby. Došlo k nejnešťastnější formě řešení, na které doplatili Albánci i Srbové. Ať bude mírová koncovka jakákoli, bylo všechno zkaženo, nic se nepovedlo. Doslova nic. Vyhrotit situaci a rozbombardovat celý stát proto, že z národa ani ne 10 % Miloševičových lidí má upřímnou snahu podříznout krk každému, kdo spolupracuje s UCK, to umí každý blbec. Teď jsou žebráci na obou stranách.
Na politicích je těžká vina, protože nelze něco napravovat tím, že rozvíříme ještě větší zkázu. Z tohoto pohledu se mi zdá, že krásně znějící koncepce prosazování lidských práv je hezká slovně, ale v praxi se prosazuje velmi toporně.
Idea angažovanosti v Kosovu kvůli lidským právům byla správná, ale praxe byla primitivní - silová. Přitom kosovský problém se vyvíjel léta. A znovu si dovolím odcitovat Dienstbiera, z novinového rozhovoru:
"Říkal jsem již mnohokrát - a nejsem sám - že celý přístup k Balkánu je naprosto špatný. Je potřeba postupovat zcela opačně: podporovat všechny výhonky, jakkoli slabé, občanské společnosti a demokracie. Například v podstatě všechny nezávislé stanice na celém Balkáně mohou existovat jen díky jednomu americkému miliardáři maďarského původu (George Soros, pozn. red.). Co by to například znamenalo, kdyby takovou politiku uskutečňovaly vlády a mezinárodní organizace tím, že by investovaly do rozvoje demokracie a ekonomiky, občanské společnosti, nezávislých médií atd. opravdu významné prostředky? Navíc by tak ukazovaly, že mají zájem na rozvoji demokracie na Balkáně."
A co dál?
Čulík píše o mnoha důvodech česko - moravské nechuti souhlasit s létáním nad Jugoslávií a píše např.: "Hrůza z toho, že se Západ rozhodl nekompromisně prosadit určité hodnoty vede k obavám jistě také sdíleným Ruskem, že NATO silou prosazuje sporné, povrchní, americké hodnoty, pax americana, a že se tomu i Češi budou muset podřídit. Na jedné straně mocenský a komerční vliv, a zároveň s tím pro Čechy nepřijatelnou "politickou korektnost": práva žen i menšin."
I tyto důvody a podobné důvody jistě hrají svoji roli, já sám nevím, proč je tolik Čechů proti.
Osobně cíl NATO považuji za rozumný, ale způsob provedení považuji za diplomatickou lajdáckost, nejhorší a neodpustitelné řešení, za které se budeme v dějinách diplomacie jednou stydět. A nevím kolik procent Čechů má podobný pocit.
A co dál? Nějak to dopadne. Jsou první slibné náznaky. Ale bohužel evropská diplomacie prohrála a po vojenské stránce? Myslím si, že počet civilních "náhodných" obětí vzhledem k frekvenci na letecké bombardovací lince NATO - Jugoslávie je menší, než si jen může ve snu vojenský plánovač zdát, ale tohle bych se nikdy neodvážil říci do očí někomu, kdo v těchto dnech přišel v Jugoslávii tímto způsobem o někoho ze své rodiny...
A co dál? Jeden důsledek je ještě závažnější. Vojenští teoretikové a plánovači přehodnocují dosavadní koncepce a tím i výzkumné, vývojové a akviziční.
Zatím co Perský záliv prokázal efektivnost nejmodernějších způsobů vedení boje, galantní tanec v jugoslávském povětří ukázal i slabiny tohoto systému v selhání lidském faktoru na straně NATO, protože politikové NATO přikročili jen k omezené akci, která byla relativně účinná, ale za cenu těžkých důsledků na albánské i srbské straně. Analyzována bude nařízená opatrnost a bezpečnost létání, její zdůvodnění, obhajoba, reakce na nepatrné ztráty aliance, ale i metodika jak toho v budoucnu využít. Z tohoto hlediska se např. opět stávají "smysluplnými" opomíjené taktické jaderné zbraně pro novou koncepci zadržování při konfliktní situaci na menším prostoru (viz Balkán) apod.
Z Kosovské lapálie, až skončí, nezíská nakonec nikdo nic, všichni se budou zotavovat z ran a probouzet se z pekla. Kromě vojenských vědců (kdekoli na světě). Ti budou neosobně v odstupu a klidu analyzovat "zajímavé" informace, které z konfliktu vyplynuly, jako by se jednalo o průzkum mraveniště někde v lese.
