Propagandistická válka NATO
Tento článek Philipa Hammonda vyšel v časopise Living Marxism, Živoucí marxismus.
Další informace časopisu Living Marxism jsou zde.
"Byl to dobrý den," konstatovalo NATO 14. května, když usmrtilo alespoň 87 etnických albánbských uprchlíků ve vesnici Korisa a zranilo stovku dalších. Co by byl pro NATO "špatný den"? Energická reakce byla součastí stále hysteričtější propagandistické kampaně, v níž je každá další bombardovací "nehoda" neutralizována opakováním zpráv o zvěrstvech Srbů a záběry osudu uprchlíků.
"Nezaměřujeme se na civilisty," říká mluvčí NATO Jamie Shea. Avšak je těžko věřit tomu, že všechny útoky NATO na civilisty jsou jen "nehody". Například bomby, které zasáhly 3. května tržiště v Nisu, byly tříštivé bomby, jejichž cílem je zabít a zranit co největší množství lidí prostřednictvím šrapnelů, i když byl údajný cíl letištní rozjezdová dráha. Podobně, když NATO zasáhlo 1. května autobus a usmrtilo 47 osob, byla to také náhoda, že se letadlo NATO vrátilo a udeřilo podruhé na sanitku a zranilo lékařský tým na místě? Je jisté, že alespoň jeden úder proti televizní stanici v Bělehradě byl proveden s plnou znalostí toho, že uvnitř jsou civilisté. Definice legitimních vojenských cílů, kterou používá NATO, je dostatečně pružná, aby mohla zahrnout domovy, školy a nemocnice.
Celá řada katastrofálních "nehod" je pro propagandisty NATO velký problém. Reagují na to tak, že obviňují Srby. Když vyjádřil názor mluvčí amerického ministerstva zahraničních věcí, že uprchlíky v Korise asi zasáhlo srbské dělostřelectvo a ne bomby NATO, využil procedury, které bylo předtím už použito při poškození civilních budov v Prištině a při bombardování uprchlického konvoje v Djakovici. Oba útoky byly původně připisovány Srbům - počítalo se s tím, že první titulky učiní trvalý dojem. NATO přislíbí, že věc "podrobně vyšetří", pak přizná určitou vinu, ale dále naznačuje, že za to všechno vlastně může nepřítel. V případě Korisy se ještě tvrdilo, že uprchlíci byli využíváni jako "lidské štíty". Podle západních reportérů nebyly v Korise žádné vojenské cíle - údajně ale Srbové věděli, že bude 14. května vesnice bombardována, a tak do ní rychle nahrnuli lidi.
Strategii obviňování nepřítele využil až absurdním způsobem mluvčí Pentagonu Ken Bacon, který vyjádřil názor, že cílem Srbů v Korise bylo vytvořit zápornou propagandu pro NATO. (Možná že právě proto přesunuli vychytralí Číňané své vyslanectví na jiné místo?) Britští politikové také vyjadřují frustraci, že mají zápornou publicitu a přijali postoj "zastřelte zpravodaje". Premiér Tony Blair charakterizoval svůj projev 10 května v Newspaper Society slovy "není to útok na sdělovací prostředky". Mínil to asi obdobně, jako že bombardování Srbska čtyřiadvacet hodin denně není válka.
Nová levice však útočí na sdělovací prostředky od samého začátku, charakterizovala zprávy Johna Simpsona jako srbskou propagandu a kritizovala jako "mnichovany" ty, kdo zpochybňují efektivnost strategie NATO.
Blair si stěžuje, že jsou sdělovací prostředky už znuděny problémem uprchlíků a že jsou novináři příliš manipulováni Srbskem a příliš se soustřeďují na civilní škody a úmrtí, které působí bombardování NATO. Opak je pravda. Kosovo občas už není první zprávou dne, ale reportáže o uprchlících jsou ve zprávách skoro denně. A i když se sdělovací prostředky velmi intenzívně věnovaly některým velkým chybám NATO, jiné útoky na civilní cíle vyvolaly méně zájmu. O bombardování televizní stanice v Novém Sadu 3. května se skoro nikdo nezmínil a zásah nemocnice 20. května se nedostal na titulní stránku žádných novin.
Reportáže o osudu etnických albánských uprchlíků byly vysoce emocionální, naproti tomu existuje nezájem o Srby, kteří prchají před bombardováním NATO. Jeden reportér BBC kosntatoval, že mu chybějí slova, jak popsat, že tito lidé trpěli a trpí, že může jen říct, že je to kruté, brutální, nelidské a zločinecké. Pokračoval: "Je načase, aby to přestalo". Jako Blair, i někteří reportéři jistě vědí, že takové zpravodajství je účinnou propagandou pro NATO.
V projevu pro Newspaper Society hovořil Blair o zprávách o uprchlících a spojoval je se zprávami o zvěrstvech. "Když jste už informovali o jednom hromadném znásilnění, druhé už není tak zajímavou zprávou, že," poznamenal Blair sarkasticky. "Jeden hromadný hrob stačí, další už jsou nudné." Ve skutečnosti však existuje proud informací o zvěrstvech a mnohé z nich jsou podloženy jen minimálními důkazy. Zdrojem pro tyto zprávy jsou někdy politikové NATO, se zjevným zájmem o manipulaci zpráv, některá tato tvrzení - například že byl využíván stadión v Prištině jako koncentrační tábor - jsou falešná.
Jinými zdroji jsou sami uprchlíci, i když ti nejsou někdy spolehlivými svědky. I když jim bylo řečeno, že byli bombardováni NATO, členové konvoje z Djakovice z útoku obviňovali Srby. Z hlediska etnických Albánců, kteří podporují akce NATO jsou takové výroky pochopitelné. Ale je méně pochopitelné, proč je pořád západní novináři přijímají. Například Channel Four News 29 . dubna informovaly o velké vlně uprchlíků z města Prizren, den poté, co město bylo silně bombardováno letadly NATO. Nikdo se o tom ale nezmínil, že by to mohlo být důvodem, proč uprchlíci odcházejí. Namísto toho se vysílal rozhovor s jedním mužem, který měl dojem, že k ránu slyšel jinou explozi a bál se, že to je srbská policie, která ostřeluje dům nedaleko jeho domu.
Historky o zvěrstvech se přijímají ze dvou důvodů. Zaprvé, politikům NATO se podařilo úspěšně démonizovat Srby, a ti jsou nyní líčeni jako noví nacisté, páchají genocidu a jsou schopní všeho. I když je NATO bombarduje 700 nálety denně, máme věřit, že zároveň srbští vojáci bojují proti Kosovské osvobozenecké armádě, útočí na Albánii, připravují se svrhnout černohorskou vládu, pálí vesnice, deportují statisíce lidí, tisíce jiných zadržují jako lidské štíty, nutí albánské muže, aby si oblékly oranžové uniformy a kopali hroby, aby mrtvoly znovu vykopávali a přesunovali je jinam, využívají chlapců jako pohyblivých zdrojů krve, a znásilňují tisíce žen. A jako by to nestačilo, teď se nám říká, že ještě mají čas si vymýšlet, jak dělat zápornou propagandu pro NATO.
Zadruhé, hovoří se o bosenské válce jako o precedentu, který potvrzuje nynější tvrzení. Matt Frei, reportér BBC, například uvedl, že nemůže být nyní pochybnost, že se srbské bezpečnostní jednotky podílely a mnohé se ještě podílejí na systematickém znásilňování kosovských žen. Neznáme přesná čísla, ale pokud máme soudit podle bosenské války, kdy se to dělo také, obětí by byly tisíce. Opakuje se, že v Bosně znásilnili Srbové 50 000 žen. Avšak komise OSN v roce 1993 snížila tento počet na 2400 obětí - včetně Srbek a Chorvatek - a to bylo založeno na 119 zdokumentovaných případech. Frei také napsal v Sunday Telegraphu, že existuje podezření, že existují v Kosovu desítky, možná stovky táborů pro znásilňování, tak jako v Bosně. Je tedy podivné, že nikdo nikdy nenalezl v Bosně jediný znásilňovací tábor a že jeden člen skupiny Evropské unie, která měla takové tábory hledat, rezignoval, protože delegace provedla pohovory jen se čtyřmi obětmi a pak napsala zprávu, že bylo znásilněno 20 000 žen.
