Životy srbských civilistů zničily zbloudilé střely
Když na nás spadl strop, začali jsme se dusit a moje děti brečely: "Mami, mami, zachraň nás!" Hrabala jsem usilovně holýma rukama a nakonec se mi podařilo vyhrabat díru, takže jsme se dostali ven. Pak jsem vytáhla syna a podala ruku své dceři
Srbské úřady přiznaly, že 300 lidí bylo leteckými údery NATO usmrceno a 3000 lidí bylo zraněno. Reportérka listu Guardian Maggie O'Kanová zjišťovala, jaké konkrétní osudy se skrývají za těmito čísly
Dvě smrtonosné střely NATO omylem zasáhly jednu civilní čtvrť v hornickém městě Aleksinac v Srbsku. Nepřimělo to prezidenta Miloševiče, aby vyhlásil příměří, nicméně tohoto incidentu Miloševič propagandisticky dobře využil, píše Maggie O'Kanová v deníku Guardian.
"Barbarství fašistického letectva NATO" zraňuje a ochromuje lidskou duši, bez ohledu na to, jak tvrdí jsou prý podle srbské televizní propagandy obyvatelé Miloševičovy země. Během prvních dnů náletů lidem jakoby nevadilo, že NATO likviduje vojenské objekty kdesi na okraji měst. Nikomu nevadilo ani zničení budovy ministerstva vnitra v Bělehradě, ale pak byly zničeny mosty přes Dunaj směrem na východ, byla přerušena železniční trať směrem na západ, zlikvidována byla centrální teplárna a rafinérie.
V úterý vysílala srbská televize záběry z prašného hornického města, kde z rumiště a rozvalin vyčnívala noha mrtvého starce.
Od začátku války utajovalo srbské ministerstvo vnitra počet obětí. Ale v úterý prozradil srbský velvyslanec v Moskvě tyto údaje - 300 mrtvých a 3000 zraněných.
Avšak NATO ostře odmítlo Miloševičovu nabídku příměří. Znamená to, že osmatřicetiletá Vučica Muldinovičová nebude posledním člověkem, který byl zaživa pohřben spolu s dvěma dětmi, s otcem a se sestrou ve sklepě příjemné zahradní vily v ulici Vuka Karadžiče.
Vučica Muldinovičová zachránila své dvě děti, čtrnáctiletou Dianu a desetiletého Miloše, ale nepodařilo se jí zachránit svého pětapadesátiletého otce Dragana a sestru, devětatřicetiletou Martinu, která pracovala jako účetní.
"Když na nás spadl strop, začali jsme se dusit a moje děti brečely: 'Mami, mami, zachraň nás!' Hrabala jsem usilovně holýma rukama a nakonec se mi podařilo vyhrabat díru, takže jsme se dostali ven. Pak jsem vytáhla syna a podala ruku své dceři.
Na místo přijel generál Lubiša Stomirivič z jugoslávské armády. Chtěl něco vzkázat Tonymu Blairovi: "V této předměstské ulici jsou pohřbeny lži o přesném bombardování. Žádné přesně zaměřitelné zbraně neexistují."
Generál má pravdu, píše v Guardianu Maggie O'Kanová. V Aleksinaci, bylo v pondělí večer usmrceno devět lidí a asi 50 jich bylo zraněno. Jedna přesná bomba NATO zapadla do pole s cukrovou řepou, druhá rozdrtila malé domy v ulici Kapunka a třetí zlikvidovala dům a automobil rodiny Muldinovičových.
Po schodech lékařského střediska schází srbská zdravotní sestra a křičí na anglického fotografa: "Fotografujte si v Anglii. Je tohle humanitární akce?" Fotograf se dívá jinam a sestra do něho v hněvu strká.
Lékař, který má ve středisku službu, ji uklidňuje, avšak pak konstatuje: "Během posledních čtrnácti dnů se vedoucí politikové ve vašich zemích chovají jako špatně léčení psychiatričtí pacienti."
Generál, který se prochází ulicí Vuka Karadžiče, říká ještě něco jiného: "Toto je genocidní protisrbská letecká operace. Amerika. Francie, Německo a Británie dokázaly, že fašismus nebyl pohřben v Norimberku. Toto je jedna z nejstarších ulic v tomto městě. Je pojmenována po velkém srbském básníkovi Vukovi Karadžičovi. To byl náš Shakespeare. Žádám, aby se ženy a matky pilotů NATO styděly za to, co tady dělají jejich synové a otcové. Tento účet bude zaplacen v budoucnosti."
Někdo se generála zeptal, co dělají synové a otcové ze srbské armády uprchlíkům v Kosovu. Generál konstatuje, že uprchlíci utíkají před bombardováním Severoatlantického společenství.
