Kosovo: závod s časem
Vzniká tlak, aby došlo k vyřešení kosovské krize brzo, napsal v neděli týdeník Observer
Jak dlouho tyo bude trvat? To je otázka, kterou si opakovaně kladou vojenští plánovači i politikové, píše Observer. A vznášejí ji i novináři na tiskových konferencích i v televizních studiích. Na totéž se ptají obyvatelé uprchlických táborů v Albánii a v Makedonii i tisíce uprchlíků, který se stále ještě nepodařilo dostat se ven z Kosova. Stejnou otázku kladou v leteckých krytech i obyvatelé Srbska, kteří z obavami očekávají další letecké údery NATO.
Nálada v ústředí NATO v Bruselu se podle jednoho britského ministra mění každým dnem. Vládne deprese, pokud je nad Balkánem zataženo, jako například v pátek.
Otázka "Jak dlouho to bude trvat?" bude v každém případě na rtech zahraničních ministrů členských zemí NATO v pondělí v Bruselu. Politikové v západních zemích začínají pociťovat tlak, aby dokázali, že jejich vojenská strategie bombových útoků vůči Jugoslávii bude úspěšná.
Vědí, že proti nim pracuje celá řada faktorů. Osud uprchlíků z Kosova bezpochyby brzo zmizí z televizních obrazovek, vzhledem k tomu, že se humanitárním organizacím nyní daří řešit tento problém. Kromě toho, neexistují ani náznaky, že by Miloševičova rozhodnost nějak slábla.
Zároveň si je NATO vědomo i toho, že každým dnem roste riziko vzniku nových konfliktů v Černé Hoře a v Makedonii. Pomysleme na nevypočitatelného Borise Jelcina a závod s časem je ještě naléhavější.
Nicméně ve Washingtonu zdůrazňovali politikové o víkendu, že jsou připraveni na dlouhodobou ofenzívu a že letecké útoky nemohou skončit, dokud nebude Slobodan Miloševič poražen a dokud nebude infrastruktura jeho diktatury rozdrcena. V hlavních městech NATO se hovoří o dalších šesti týdnech leteckých útoků.
Soukromě však sdělili novinářům činitelé vojenské špionáže, že i když je nyní Miloševičova armáda v Kosovu odříznuta od Bělehradu, po celé provincii je rozmístěno velké množství vojenského zařízení i vojska. Jsou ukrytí v rozbořených domech, statcích a dokonce i v klášterech. V Kosovu je prý pravděpodobně ještě alespoň 40 000 srbských vojáků a příslušníků polovojenských jednotek.
Britský ministr obrany George Robertson také sdělil týdeníku Observer, že je také zcela v pořádku srbské letectvo a pravděpodobně očekává pozemní ofenzívu. Další zdroje uvádějí, že mají Srbové v Kosovu 300 tanků - Spojenci mají v Makedonii 14 tanků.
I když mají srbské tanky pravděpodobně palivo jen na 14 dní provozu, srbská armáda umí dobře užívat kamufláže a má tanky dobře ukryté. Srbské jednotky nepoužívají vysílaček a všechny motory mají vypnuté. Proto se britské harriery i americké špionážní letouny vracejí bezúspěšně, nedaří se jim najít srbské vojenské kolony. Minulý týden zasáhly britské harriery jen jednu srbskou ozbrojenou kolonu.
Činitelé špionáže také uvádějí, že Serbové položili velké množství min, a to nikoliv jen podél hranic Kosova, ale také kolem strategických měst a postavení. Zakopávají se a ustupují do obranných pozic. Pozůstatky albánské osvobozenecké armády v Kosovu - pro NATO hlavní zdroj informací o pohybech srbských vojsk - uvádějí, že je srbská armáda stále velmi silná.
Nicméně obava z dlouhé a nerozhodné války vede k tomu, že ve Washingtonu sílí podpora pro vyslání pozemních vojsk. Madeleine Allbrightová se zatím ještě nevyslovila pro vyslání pozemních vojsk, ale její přímí podřízení soukromě přiznávají, že bude nutno vyslat do Jugoslávie pozemní vojska, má-li být Miloševič poražen.
Vyslání pozemních vojsk sílí mezi americkými kongresmany. Jejich politický tlak vede k určitému zamlžení postavení NATO. V Londýně i ve Washingtonu se nyní činí rozdíl mezi pozemní invazí a mezi "vysláním pozemních vojsk za okolností, které by to dovolovaly".
Definice "podmínek, které by to dovolovaly" se různí, ale britský ministr obrany George Robertson přiznává, že pozemní vojska by mohla být do Jugoslávie vyslána, kdyby nešlo o rozsáhlou invazi. Některé zdroje konstatují, že jestliže se ukáže, že nemá srbská armáda pohonné hmoty a zásoby a že demoralizovaně ustupuje a její letectvo je ochromeno, pak by bylo možno vyslat do Kosova 40 000 členů mezinárodních jednotek NATO na ochranu místního obyvatelstva bez souhlasu prezidenta Miloševiče.
To vede Srby k tomu, že velmi bedlivě sledují konfigurace pozemních jednotek NATO na albánské a makedonské hranici - jednotky jsou tam údajně přítomny, aby pomáhaly uprchlíkům.
Do Albánie bylo vysláno 8000 vojáků a do Makedonie 12 000 vojáků NATO. Vládne podezření, že pod záminkou stavění stanů pro uprchlíky připravuje NATO infrastrukturu k invazi do Kosova, jakmile bude Miloševičova armáda dostatečně demoralizována.
Avšak britští a američtí vedoucí představitelé znovu o víkendu zdůraznili, že se stavějí proti totální invazi do Jugoslávie. Ta by vyžadovala alespoň 100 000 vojáků a několik stovek tanků Challenger a Scimitar. Zároveň by bylo zapotřebí desítek bojových vrtulníků typu Apache. Ty by byly zranitelné vůči 2000 přenosným srbským protileteckým raketovým odpalovacím rampám.
Britské ministerstvo obrany konstatuje, že by to trvalo šest týdnů dát dohromady takovouto armádu a dodává, že "my nemáme šest týdnů".
Kromě toho, jen hlavní silnice vedoucí Makedonií přes Skopje je způsobila pro tankové transportéry na dopravu stovek tanků do Jugoslávie. Makedonie trvá na tom, že nepovolí dopravu těchto tanků a nedovolí totální invazi Jugoslávie ze svého území.
Jak dlouho tedy vydrží NATO a západní veřejné mínění bombardovací ofenzívu proti Jugoslávii? Jaká bude nálada veřejnosti za dva či tři měsíce? Dosud byla podpora bombardovací kampaně - soudě podle průzkumů veřejného mínění - na Západě vysoká, vyšší, než politikové předpokládali.
Zatím také ani nedochází k rozporům v západní alianci. Nedochází k tříštění vládní koalice ani v Německu, ani v Itálii. V Německu obsadili na protest proti postojům německého ministra zahraničních věcí strany Zelených Joschky Fischera němečtí Zelení ústředí této strany. Avšak Fischer neústupně zastává názor, že Miloševič proměnil Kosovo v jatka a že má Německo historickou odpovědnost zabránit genocidě v Evropě.
Lionel Jospin, francouzský premiér, vyzval levici, aby mu předložila alternativní řešení, a následovala jen velmi chabá reakce. V Itálii, která je bojům nejblíže, odvrátil italský premiér Massimo D'Alema politickou krizi svými návštěvami do Albánie, které byly sledovány s velkým zájmem sdělovacími prostředky.
V ústředí NATO vládne velké potěšení, že trvalo minulou středu jen dvacet minut, než byla odmítnuta Miloševičova nabídka příměří. Dokonce ani řecká vláda nezaváhala. A jádrem osy NATO je pevná spolupráce mezi Clintonem a Blairem.
Nakonec to vypadá, že úspěch či selhání války o Kosovo bude záviset na letecké moci. Pentagon a britský ministr obrany Robertson uvádějí, že je Kosovo nyní téměř úplně odříznuto od Srbska. Všechny železniční tratě a většina mostů a silnic byla zničena. Dvě velké srbské rafinérie ropy byly zlikvidovány, což znamená, že srbské zásoby ropy jsou k ničemu. Všechny železniční a vodní spoje mezi Srbskem a Černou Horou se rozložily, tvrdí britské ministerstvo obrany.
Podle nepotvrzených zpráv od KLA začínají někteří srbští vojáci dezertovat od svých jednotek.
Západní politikové nyní od Miloševiče požadují, aby všechny srbské jednotky opustily Kosovo a aby se stala provincie mezinárodním protektorátem, i když tohoto termínu výslovně nepoužívají. NATO zároveň uznává, že by součástí mezinárodních jednotek pro Kosovo mohl být i velký ruský vojenský kontingent, pokud by mu velelo NATO. Ovšem nedá se očekávat, že dojde k takovéto dohodě brzo.
