čtvrtek 4. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • "21" ČT: "Děkuji vám, pane ministře, že jste s námi vydržel ve studiu..." (!) (JČ) Tajné služby:
  • V Británii je trestným činem zveřejnit informace o rozvědce Francie:
  • Soud s osobou, která prováděla ženskou obřízku Jaderná energetika:
  • Co s jaderným odpadem III (Jiří Jírovec) Velká Británie:
  • Fotbalový trenér Glenn Hoddle: Omezuje v Británii politická korektnost svobodu projevu? (Jan Čulík) Česká republika:
  • Regiony: Když to není rozbité, nespravujte to... (Andrew Stroehlein)
  • Nemůžeme se vracet k původním krajům (Petr Jánský) Česká operní divadla:
  • Ještě jedno k opeře Nerone Báseň:
  • Půl ježka (Miroslav Holub) Děti Země:
  • Hledá se Ropák roku 1998



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Jaderná energie III

    Jiří Jírovec

    Úvod I

    Tento článek navazuje na dva předcházející publikované v Britských listech v listopaduprosinci 1998. Jeho smyslem je dát čtenáři určitou představu o problematice jaderného odpadu.

    K jeho napsání mě inspirovala nejen diskuse na stránkách Britských listů věnovaná jaderné energii, ale i pochmurná vize Stevena Saxonberga o osudu lidstva v příštím stotisíciletí (díky jadernému odpadu) a v neposlední řadě titulek novinového článku, který jsem před časem zahlédl v internetové Trafice: "Jihočeské matky proti Temelínu". Připadal mi mi takový nosný - je to proti atomům, o nichž sice dohromady nikdo nic neví, ale ty hodné české mámy, které, jako všechny ostatní na světě, mají na mysli blaho svých děti, dodávají akci důvěryhodnost.

    Napadlo mě, jak by se asi vyjímaly titulky "Matky proti pracím práškům", nebo "Rodiče proti plínkám na jedno použití" a případně "Děti proti mytí vlasů a koupání". Přece jde o činnosti, které potenciálně poškozují životní prostředí a lidské zdraví.

    V ČR je nějakých 2.5 miliónu domácností a každá spotřebuje deset kilogramů pracího prostředku ročně. To je 25 tisíc tun odpadu, který negativně ovlivňuje kvalitu vody v řekách, kde většinou končí. Plínky na jedno použití končí na skládkách. Co vědí otcové a matky o tom, co se tam odehrává, jak akumulace mikroorganismů a látek na které se pleny, jak výrobci slibují, časem rozpadnou, působí na životní prostředí?

    Mytí dětských hlav vede nejen ke znečisťování odpadních vod, ale přináší zúčastněným stranám i traumatické zážitky. Navíc ohřev vody vyžaduje značné množství energie a její vypouštění vede ke znečisťování životního prostředí teplem.

    Mimochodem, ať mě někdo přesvědčí, že chemikálie v šamponech nezpůsobují oční zákaly a  třeba řídnutí vlasů, které se, podle mé osobní zkušenosti, objevuje u mužů nejdříve tam, kam jsou zvyklí plácnout šampon.

    Výše uvedenou směsicí faktů i výmyslů jsem chtěl podpořit svůj argument, že osvěty není nikdy dost. Sám bych k ní chtěl skromně přispět několika ukázkami z oblasti nakládání s jaderným odpadem.

    Poznámka: Na výroku o spojení mytí vlasů a očního zákalu lze ukázat trik, který odpůrci čehokoli často používají ve své propagandě. Otištěním tohoto článku vznikne citace, kterou lze přizpůsobit pro účel boje proti šamponům třeba takto: "Podle názoru odborníka na životní prostředí, publikovaném v předních světových novinách, existuje možné spojení mezi mytím vlasů v mládí a tvorbou očního zákalu v dospělosti". Bude-li taková věta otištěna v jiných novinách (v krajním případě mnou pod nějakým pseudonymem), vzniknou citace dvě na nichž lze založit celou kampaň: "Světový tisk se v současné době zabývá vážným problémem, který dlouho unikal pozornosti atd. "

    Úvod II

    Odpad můžeme volně definovat produkt lidské činnosti, pro nějž nemáme (v dané době)žádné použití. Protože každá látka je v do určité míry jedovatá, musí být do určité míry jedovatý i odpad sám.

    Odbočka k jedům: Jedovatost dané látky spočívá v dočasném nebo trvalém narušení některé z mnoha chemických rovnováh existujících v živém organismu. Srovnání jedovatosti jednotlivých látek umožňuje index LD 50 (Lethal Dose, smrtelná dávka) který odpovídá dávce látky, která způsobí 50% úmrtnost pokusných organismů (většinou krys).

    Pro zajímavost uvádím údaje převzaté z katalogu chemických látek firmy Merck. Hodnota LD50 je zde vyjádřena v gramech dané látky na kilogram váhy pokusného zvířete.

    chlorid sodný (kuchyňská sůl) - 3.75 kyanid sodný - 0.015 alkohol - 10.0

    Odbočka k alkoholu: Alkohol poskytuje dobrý příklad toho, že jedovatost látky je relativní, že organismus dovede jed i jeho zplodiny postupně odbourávat a vracet vychýlenou rovnováhu zpět - pokud nebyla překročena míra.

    Tyto skutečnosti jsou dokonce zachyceny v českých úslovích. Například výrok "alkohol požívaný s mírou neškodí ani v největším množství" odráží zkušenost s tolerancí lidského organismu. Na opačném pólu stojí úsloví "upít se k smrti", které znamená, že třeba rum, přítel člověka, může v určitém množství zrušit životně důležité rovnováhy definitivně.

    Že není alkohol jako alkohol vědí pozůstalí (či v lepším případě průvodci slepců) méně šťastných jedinců, kteří se podíleli na konsumaci nápojů typu "bílá hůl", vzniklých opomenutím skutečnosti, že předpony metyl- a etyl- nejsou u alkoholu pro legraci.

    Návrat k Úvodu II

    Jak již bylo řečeno, každý odpad je do určité míry jedovatý. Obecně lze říci, že nebezpečné jsou ty látky, které se v organismu hromadí, to znamená, že rychlost jejich přísunu do organismu je větší než rychlost, jakou se v něm odbourávají nebo vylučují.

    Zlikvidovat (bezpečně) odpad tedy v podstatě znamená zamezit nebo alespoň patřičně zpomalit přístup jednotlivých látek do živého organismu. V podstatě jde o kombinaci tří prvků: vzdálenosti, využití přírodních i umělých bariér zpomalujících únik škodlivin z úložiště a  převedení odpadu na méně škodlivou formu.

    Radioaktivní odpad se liší od neaktivního odpadu tím, že jeho chemická jedovatost je doplňována radioaktivním zářením.

    Radioaktivní prvky mají nestabilní jádro, což je vlastnost, která vede k různě složitým řetězcům (jaderných) reakcí, doprovázených radioaktivním zářením. Tyto samovolné reakce probíhají různou rychlostí, charakteristickou pro každý prvek. Její mírou je poločas rozpadu, což je doba nutná k tomu, aby se rozpadla právě polovina původního množství daného prvku.

    Poločas rozpadu může být zlomek sekundy, ale i několik tisíc let. Například jeden z isotopů Technecia, používaný v lékařské diagnostice, má poločas rozpadu 6 hodin. To znamená,že po šesti hodinách od aplikace zůstane v pacientově těle polovina původního množství, po dalších šesti hodinách polovina z poloviny - tedy jedna čtvrtina atd. Jen několik radioaktivních prvků má poločas rozpadu tisíc a více let. Z nich nejvýznamnější je Plutonium-239 s poločasem rozpadu 24 390 let.

    Protože konečným produktem radioaktivního rozpadu je stabilní, neradioaktivní prvek, je zřejmé, že radioaktivní odpad časem ztrácí svoji (radioaktivní) jedovatost. Vzhledem k existenci přirozené radioaktivity, tato složka jedovatosti zmizí v okamžiku, kdy aktivita odpadu poklesne na úroveň přírodního pozadí.

    Radioaktivní odpad tedy potřebujeme odkázat do patřičné vzdálenosti a k tomu na na potřebně dlouhou dobu - tím delší, čím delší je poločas rozpadu jeho radioaktivních složek.

    Koncept odkazování jaderného odpadu do patřičné vzdálenosti

    Základní myšlenkové postupy, jimiž se nakládání s odpadem řídí, vyplývají z několika příkladů, které následují.

    Představme si území (úložiště) o poloměru 1 km, do jehož středu vyprázdníme nádobu s odpadem. Předpokládejme dále, že dostane-li se odpad do styku s nosným mediem (povrchovou nebo spodní vodou pohybující se napříč úložištěm), bude do něj určitou rychlostí přecházet a  pohybovat se s ním směrem k hranici úložiště.

    Poznámka: Z toho, co bylo zatím řečeno, vyplývá, že má-li být úložiště bezpečné je nutné:

  • omezit styk odpadu s nosným mediem použitím přirozených i umělých bariér

  • snížit rychlost přechodu složek odpadu do nosného media

  • umístit úložiště tam, kde se nosné medium pohybuje pomalu

  • využít interakci přenášených složek odpadu s prostředím, jímž se nosné medium pohybuje.

    Příklad 1

    Začněme barbarským uspořádáním, které porušuje všechna zmíněná pravidla.

    Nosným mediem budiž potok protékající úložištěm rychlostí 4 km/h, odpad je rozpuštěn ve vodě.

    Je-li interakce odpadu s okolním prostředím zanedbatelná, bude se odpad pohybovat stejnou rychlostí jako nosné medium.

    Doba průniku odpadu hranicí úložiště: 15 minut.

    Příklad 2

    Předpokládejme nyní, že nosným mediem je spodní voda, která se pohybuje rychlostí 25 cm/den. Odpad je opět málo reaktivní, vodný roztok, který nalejeme do studny zasahující do hladiny spodní vody ve středu úložiště. Rychost přenosu odpadu bude stejná jako rychlost spodní vody. Doba průniku odpadu hranicí úložiště: 11 let

    Příklad 3

    Uvažujme nyní, že odpad, stále ještě ve formě vodného roztoku, reaguje s prostředím, jímž se spodní voda pohybuje (=je jím brzděn). Odpad se tedy bude pohybovat pomaleji než nosné medium. Experimenty, na nichž se autor tohoto článku podílel, například ukázaly, že americium a plutonium se v píscích s příměsí jílových materiálů pohybují 5 000x pomaleji než podzemní voda. Doba průniku odpadu hranicí úložiště (pro danou formu odpadu a podmínky): 55 000 let

    Z výše uvedeného je zřejmé,že i velmi primitivní podmínky uskladnění odpadu mohou být efektivní.

    Je ovšem třeba zdůraznit, že doposud nebyla řeč o dvou faktorech, které hrají podstatnou roli ve filosofii likvidace odpadu - tedy o omezení styku odpadu s nosným mediem použitím přírodních a umělých bariér a o opatřeních znesnadňujících přechod odpadu do nosného media - například převedením odpadu na méně rozpustnou formu.

    Příklad 4

    Předpokládejme, že pevný, málo rozpustný odpad je umístěn v nádobě z  pomalu korodujícího materiálu a že mezi ním a hladinou spodní vody je vrstva přírodního materiálu, který má schopnost pohyb odpadu, který se dostal do nosného media, zpomalit. Z tohoto uspořádání je zřejmé, že doba průniku odpadu hranicí úložiště je dána součtem časů, potřebných k proděravění obalu, k vertikálnímu přenosu odpadu (prvním nosným mediem bude ne vždy přítomná prosakující voda) a k horizontálnímu přenosu spodní vodou.

    Poznámka: Přirozenou bariérou může být i kompaktní geologická formace, velmi málo prostupná pro nosné medium. Na jejím využití je založen koncept hlubinného uložení radioaktivních odpadů.

    Vhodnou volbou výše uvedených faktorů, z nichž každý je předmětem zevrubného studia, lze tedy nalézt podmínky, jak si odpad nepřipustit k tělu třeba několik desítek tisíc let.

    Zde je nutné uvést další skutečnost, která je pro pochopení problematiky jaderného odpadu důležitá.

    Zahrneme-li mezi jaderný odpad i materiál "rozmístěný" po zeměkouli v dusledku zkoušek jaderných zbraní a katastrofy v Černobylu, můžeme radioaktivní odpad rozdělit do tří skupin:

      1. Radioaktivní spad, jehož radiační úroveň byla či je v některých místech evidentně nad hranicí, kterou lze považovat za bezpečnou (například atol Bikini nebo nejbližší okolí Černobylu). Tento spad vedl globálně k mírnému zvýšení přirozeného pozadí. Dohoda o zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, stejně jako zlepšení bezpečnostních prvků jaderných elektráren podstatně omezuje možnost, že se historie bude opakovat.

      2. Historický radioaktivní odpad, který vznikl v důsledku těžby uranu, isolace štěpných materiálů pro výrobu zbraní a v důsledku dalších procesů souvisejících s jaderným výzkumem. Tento odpad byl zlikvidován způsobem, který odpovídal tehdejší znalosti životního prostředí a technologické úrovni. Většinou zůstal poblíž místa svého vzniku. Tyto primitivní skládky (spíše různě velká znečistěná území) jsou pod stálou kontrolou. Některé z nich bude nutné asanovat, některé lze považovat za bezpečné. Mnohá rozhodnutí v tomto směru jsou a budou daleko víc politická (viz případ nízkoaktivního odpadu v kanadském Port Hope několikrát zmíněný v diskusi v BL).

      3. Moderní radioaktivní odpad vznikl v době, kdy byla laťka pro nakládání s radioaktivním odpadem silně zvýšena. Skloubení (a financování) vědeckých a společenských zájmů přineslo velký pokrok v oblasti studia životního prostředí, technologické postupy pro skladování či likvidaci jaderného odpadu, jakož i přísnou regulaci.

    Poznámka: Podle mého názoru patří mezi daleko nejnebezpečnější odpad jaderné zbraně jako takové. Je zcela absurdní, že lidé vehementně protestují proti modernímu radioaktivnímu odpadu (který je pod technologickou i občanskou kontrolou) a nepozastavují se třeba nad tím,že skupina idiotů ve Washingtonu prosazuje strategii prvního úderu.

    Vraťme se ale k modernímu radioaktivnímu odpadu zmínkou o několika dalších, většinou opomíjených skutečnostech.

  • Radioaktivního odpadu je relativně málo, což umožňuje některá rozhodnutí o jeho likvidaci odložit na technologicky a hlavně politicky vhodnější dobu.
  • Již nyní existují technologie umožňující radioaktivní odpad "roztřídit", takže nejjedovatěší radioaktivní prvky nemusejí prostředí úložiště vůbec spatřit. Například plutonium-239, používané v jaderných zbraní, bylo pečlivě odděleno z vyhořelých palivových článků některých typů reaktorů. Vzhledem k poločasu rozpadu zhruba 25 000 let, není jistě nevhodnějším materiálem pro skládku. Jeho likvidaci lze ovšem urychlit "spalováním" v jaderných reaktorech.
  • Povrchové skládky radioaktivního materiálu lze monitorovat a případný (pozvolný) únik radioaktivního materiálu podchytit. Technologie vyvinuté pro zachycení a dekontaminaci spodních vod opuštějících zamořená území mohou posloužit i zde.

    Závěr

    Problematika jaderného odpadu je v popředí zájmu především z politických důvodů. Absolutně vzato, objem radioaktivního odpadu je relativně malý a jeho likvidace nepředstavuje, za současného stavu poznání, technický problém.

    Jaderný odpad je, pomineme-li vojenská hlediska, nutné považovat za daň pokroku. Souvisí s jistou fází rozvoje lidského poznání a uspokojováním energetických potřeb lidstva. Není ovšem žádný důvod domnívat se, že jeho produkce bude pokračovat neomezeně, že se neobjeví nové technologie, které jadernou energii vytlačí. Jak jsem se již v jednom z předcházejících článků o jaderné energii zmínil, je to otázka politické vůle vložit do výzkumu dostatečné prostředky. Krátkozrakost politiků a snaha korporací o maximální a hlavně okamžitý zisk je v tomto směru největší překážkou.

    Problematika jaderného odpadu nesmí zastiňovat skutečnost, že lidská společnost produkuje nesrovnatelně větší množství neradioaktivních odpadů, kterým se dostává za vašimi i mými humny jen zlomku pozornosti, jemuž se těší radioaktivní odpad.

    Nebezpečí radioaktivního odpadu nelze samozřejmě podceňovat a věda to ani nedělá. Je však nutné neztratit smysl pro proporce.

    V této souvislosti mě napadá, že kdyby svět nakládal s prostředky, které má k dispozici, rozumněji, byla by věda dál třeba v nápravě genetických nedokonalostí lidského organismu, do nichž se radioaktivní záření, obrazně řečeno, strefuje. V okamžiku, kdy to budeme umět, ztratí jaderný odpad podstatnou část své jedovatosti. Začít je ovšem nutné u mozku - dvě miliardy dolarů za výrobu tak postradatelné věci, jako je bombardér Stealth to dokazují. Doufejme,že lidstvo v tomto směru zmoudří dřív než za několik tisíc let

    Jiří Jírovec

    PS Považuji za nutné dodat,že nemám nic proti jihočeským ani jiným matkám.



  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|