Problematika jaderného odpadu je v popředí zájmu především z politických
důvodů. Absolutně vzato, objem radioaktivního odpadu je relativně malý a
jeho likvidace nepředstavuje, za současného stavu poznání, technický
problém.
Jaderný odpad je, pomineme-li vojenská hlediska, nutné považovat za daň
pokroku. Souvisí s jistou fází rozvoje lidského poznání a uspokojováním
energetických potřeb lidstva. Není ovšem žádný důvod domnívat se, že jeho
produkce bude pokračovat neomezeně, že se neobjeví nové technologie, které
jadernou energii vytlačí. Jak jsem se již v jednom z předcházejících
článků o jaderné energii zmínil, je to otázka politické vůle vložit do
výzkumu dostatečné prostředky. Krátkozrakost politiků a snaha korporací o
maximální a hlavně okamžitý zisk je v tomto směru největší překážkou.
Problematika jaderného odpadu nesmí zastiňovat skutečnost, že lidská
společnost produkuje nesrovnatelně větší množství neradioaktivních odpadů,
kterým se dostává za vašimi i mými humny jen zlomku pozornosti, jemuž se
těší radioaktivní odpad.
Nebezpečí radioaktivního odpadu nelze samozřejmě podceňovat a věda to ani
nedělá. Je však nutné neztratit smysl pro proporce.
V této souvislosti mě napadá, že kdyby svět nakládal s prostředky, které má
k dispozici, rozumněji, byla by věda dál třeba v nápravě genetických
nedokonalostí lidského organismu, do nichž se radioaktivní záření, obrazně
řečeno, strefuje. V okamžiku, kdy to budeme umět, ztratí jaderný odpad
podstatnou část své jedovatosti. Začít je ovšem nutné u mozku - dvě
miliardy dolarů za výrobu tak postradatelné věci, jako je bombardér Stealth
to dokazují. Doufejme,že lidstvo v tomto směru zmoudří dřív než za několik
tisíc let
PS Považuji za nutné dodat,že nemám nic proti jihočeským ani jiným
matkám.
Omezuje v Británii politická korektnost svobodu projevu?
Glenn Hoddle, trenér anglického fotbalového týmu, byl v úterý donucen k rezignaci na své místo poté, co - zjevně pod nátlakem - udělal veřejnou sebekritiku.
Minulou sobotu citoval deník Times Glenna Hoddla, který údajně řekl reportéru tohoto listu v rozhovoru, že invalidní osoby jsou invalidní proto, že jsou tím potrestány za hříchy, které spáchaly v předchozích životech.
Hoddle v rozhovoru doslova uvedl: "Vy i já jsme fyzicky dostali dvě ruce a dvě nohy a víceméně slušný mozek. Někteří lidé se tak ale nenarodili, a to z určitých důvodů. Funguje totiž karma (odplata) z předchozího života. To nemohu zastírat. A nejde jen o invalidní lidi. To, co zasejete, vždycky sklidíte. Musíte zkoumat, proč se určité věci staly ve vašem životě. Pak to všechno pochopíte."
Následovala obrovská mediální kontroverze. Hoddle se hájil, že to tak nemyslel, že byly jeho výroky v tisku zkresleny a odmítal rezignovat. Tisk však vyvolal silnou mediální kampaň a anglická Fotbalová asociace nakonec rozhodla, že musí Hoddle odejít a přenechat místo trenéra anglického fotbalového týmu, s ročním platem 350 000 liber (to je cca 1,5 miliónu Kč měsíčně) někomu jinému.
Fotbalová asociace sdělila Hoddlovi, že učinil svým výrokem vážnou chybu, poškodil svou pověst a způsobil celé řadě lidí zbytečnou bolest.
V prohlášení Fotbalové asociace se praví:
"Minulých několik dní bylo obtížných pro všechny zúčastněné, ale to není nic ve srovnání s urážkou invalidních osob v naší společnosti a v naší zemi. Přijímáme, že to Glenn neměl v úmyslu.
Je však nesporné, že kontroverze, ať už v ní šlo o cokoliv, poškodila Glena i jeho zaměstnavatele. Fotbalová asociace právem o této záležitosti jednala po mnoho hodin. Glenn pracoval pro anglický fotbalový tým usilovně a loajálně. Nakonec však všechny strany souhlasily, že musí odejít."
Jak se vytváří konsensus v zavedené demokratické společnosti
Proč o tomto případu, který zaplňoval v posledních dnech stránky především britského bulvárního tisku, píšu.
Už jsem se několikrát zmiňovat v Britských listech o tom, že na rozdíl od Čech, do jisté míry, buďme kontroverzní, v zavedené britské demokracii svoboda projevu neexistuje.
Funguje to takto. Neustále probíhá na mnohá témata intenzívní veřejná debata. Sítem této debaty jsou ke každému problému protřeseny nejrůznější názory a zůstanou jen ty, které společnost uzná za rozumné a nosné. Vzniká z toho společenský konsensus. Některé věci jsou jasné, o nich se už dále nediskutuje. Pokud se nevyskytnou nové informace.
Jak obrovský rozdíl ve srovnání s destabilizovanou českou společností, která si interpretovala svobodu projevu tak, že si může kdokoliv, každý politik, Václav Klaus, každá veřejná osoba, Vladimír Železný, beztrestně kecat, co chce.
Prostě, chybí onen pevný etický a společenský konsensus, který by žvanící veřejnou osobu okamžitě odkázal do příslušných mezí, tak jako britské sdělovací prostředky Glenna Hoddla.
Českých pozorovatelům se může jeho osud zdát poněkud nespravedlivý. Konec konců, jeho úkolem bylo trénovat fotbalisty, snad se od takového člověka nutně neočekává, že bude zároveň filozofický a společenský génius?
Kromě toho, můžete namítnout, cožpak v Británii neomezuje politická korektnost svobodu projevu?
Jestliže Glenn Hoddle přece skutečně věří v buddhistické převtělování a v buddhistickou karmu, kdy údajně platí člověk v tomto životě za to, co učinil v životech předchozích, nemělo by se mu to v demokratické společnosti tolerovat?
Jsou to zajímavé otázky.
Zcela zjevně vládne v Británii pocit - dosud chybějící v ČR třeba u poslanců či novinářů vůči Vladimíru Železnému, nebo Jakubu Puchalskému - že když je někdo v čelné politické i veřejné funkci - a, opakuji, Hoddlův plat byl 350 000 liber ročně - má povinnost společnosti sloužit - musí se tedy vyhnout výrokům, které společnost bude interpretovat jako nehoráznosti.
V tomto případě zcela jistě hrála významnou roli součinnost onoho velmi vysokého platu s urážkou bezbranných invalidů.
V Británii se většinou neodpouští, vyskakuje-li si někdo na bezmocné lidi.
Jan Čulík
Regiony v ČR: Když to není rozbité, nespravujte to
Není zapotřebí jezdit až do Arizony. Žil jsem několik let ve východních Čechách a myslím, že je znám lépe než Arizonu. Tradiční východočeské soupeření mezi Pardubicemi a Hradcem Králové je dost dobře známé. Mnoho zoho, co píše pan Kouba ohledně financí a zdrojů nespravedlivě poskytovaných Hradci Králové na úkor Pardubic hněvá Pardubičany právem už dlouho.
Avšak srovnejte tento problém s dnes navrhovaným krajem Jihlavsko, který sice připomíná region z doby před rokem 1960, kdy byla Jihlava jeho centrem, je dnes typický kočkopes.
Dávat dohromady do jediného kraje města a vesnice z Čech i Moravy se dnes nelíbí nikomu, ani na české, ani na moravské straně hranice. Autoři nového zákona údajně chtěli zlikvidovat moravský nacionalismus v samém zárodku tím, že vymažou starší, tradičnější hranice z mapy, ale tento plán má záporné důsledky, protože budí nespokojenost na obou stranách. Lidé skutečně mají do určité míry buď moravskou nebo českou totožnost a celý koncept "Jihlavska" jim vadí.
Pro Čechy, žijící v tomto nově navrhovaném regionu je často i obtížné vůbec se do Jihlavy dostat, protože veřejná doprava není soustředěna kolem Jihlavy, ale spíše kolem Havlíčkova Brodu, kolem Pardubic a kolem Hradce Králové. Rodinné svazky, podnikatelské kontakty a osobní historie jsou všechny spojeny s regionálním centrem Hradec Králové, který bude v úplně jiném regionu, pokud bude tento plán na vytvoření 14 krajů realizován.
Ano, ponížení Pardubicka v roce 1960 poškodilo obyvatele Pardubic, ale alespoň jiní v nově vytvořeném východočeském regionu byli spokojeni. Bude-li vytvořeno Jihlavsko, nebude spokojen nikdo.
38 let je dlouhá doba. Dvě generace žily s osmi regiony, které vznikly v roce 1960 už po celý svůj život, a i když nemají tyto regiony v současnosti příliš velký význam, většina společnosti je na ně docela zvyklá.
Snaha vrátit se k systému, jaký existoval před rokem 1960, nebo úsilí vytvořit něco podobného jen zbytečně naruší životy lidí.
Jak se říká v Arizoně,. "if it ain't broke, don't fix it" - "když to není rozbité, nespravujte to".
Nemůžeme se vracet k původním krajům
Myslím, že pan Kouba dobře vysvětlil, proč se nemůžeme vracet k původním krajům. Doufám, že z jeho příspěvku čtenář rovněž pochopil, proč byl o nové uspořádání sveden tak tuhý boj. Ani kdyby byly známy budoucí kompetence, lidé s negativní životní zkušeností už nevěří. Stejně nevěří, že bude bezchybně fungovat demokracie a samospráva. K dokonalosti máme opravdu daleko. Takže kdo co urval, to má a dobře udělal.
Jiná věc je, jak se na nové dělení republiky dívá EU. S podivem. Má totiž dávno vypracovanou regionální metodiku, podle které je celá EU rozdělena a hodnocena. Kriteriem je kombinace velikosti území a počtu obyvatel. Regionální celky dle metodiky EU se s novými kraji neshodují - jsou podstatně větší. Proto vedle krajů budeme mít ještě "regiony pro potřebu EU". A tady se, pane Koubo, podržte: V jednom regionu bude Hradec Králové, Pardubice i Liberec. Oklikou se dostáváme zhruba tam, kde jsme byli. Nové dělení bude stát obrovské peníze a potvrdíme známý Renčínův vtip, jak dav brodí řeku a první povídá: My víme, že je tu most, ale jdeme vlastní, českou cestou.
Snadno bychom mohli převzít zákony a metodiku EU. Proč bychom to ale dělali? Kolik poslanců, senátorů a zastupitelů by přišlo o práci, o plat, o důležitost. Kolik peněz bychom ušetřili? Nikoho nezajímá. Zemi můžeme zadlužit a po nás ať přijde potopa.
P.S.
Pane Koubo, AS není třeba omezovat v rozletu. Je to takový folklor BL. Musel by psát mnohem více, kdyby nám měl vyplatit ten rozdíl, co podle něj vysoudil presidentský pár, oproti skutečnosti.
Ještě jednou Nerone ve Státní opeře
Recenze E. Vitove v casopise Harmonie 2/1999. Vyjimam z textu:
"Je velice prinosne, kdyz se na scene opery objevi dilo mene zname, natoz
v pripade Boitove zcela neznama opera Nerone."
Proc zcela neznama? Kobbe's
Complete Opera Book ji 3 strany venuje a nejaka CD se snad take daji koupit.
"Obohaceni narusta, dostane-li jevistni provedeni moderni formu a splni
tak smysl realizace."
Nic moderniho, proste bezna macha ve stylu Kamenneho
mostu a obdobnych produkci (viz J. Lipsansky o filmu).
(Odboceni, abyste
chapal, co jsou zdejsi moderni postupy. Kdyz se v r. 1998 plzenska opera
inspiruje Rusalkou Davida Pountneye z r. 1983, pisi kritici o odvaznem
inscenacnim postupu.)
Pak velka chvala, i kdyz drobne chyby priznany jsou:
"Puvabna altistka ...se po pocatecni distonaci rozezpivala az do
presvedciveho zaveru".
Mohla se radeji rozezpivat uz v satne.
"Presto, ze vytky v detailech prace by byly cetne, nelze mu (reziserovi)
nepriznat smysl pro celek, dramaticnost, akci a schopnost prace s velkym
sborem."
V cem ta schopnost spocivala, nevim. V ciste intonaci sotva.
"S operou je treba se divacky szit a kazdy sam si ji vradit do vlastnich
dejin opery, co se empirie tyce. Teprve potom se kazdemu jednotlivci, jemuz
bylo dilo poprve predlozeno, soud vyloupne."
Szivat se s ni nehodlam a soud
se mi uz vyloupl. Nikdy vice v provedeni SOP.
Nechapu, odkud berou kritici
presvedceni, ze divak bude vyhledavat dila, ktera ho na prvni poslech
nezaujala, ci vylozene otravila, a bude se snazit se s nimi szit.
K cemu?
Kritici se mozna szivaji, divaci nikoliv - na ctvrte reprize byla SOP
poloprazdna.
Půl ježka
Miroslav Holub
Báseň náhodně vybraná ze sbírky Interferon, která vyšla v nakladatelství Mladá fronta r. 1986. - V knize je uvedena autorova bibliografie, hojně publikoval v ČR knižně do roku 1970-71, někdy i dvě nebo více knih do roka. V sedmdesátých letech dále nic, v osmdesátých letech mu vyšla sbírka Naopak r. 1982, a pak Interferon r. 1986. - Na záložce Interferonu je - schválně a podvratně? - také uvedeno: Knižní vydání překladů poezie v Anglii a v USA: 1967, 1971, 1977, 1980, 1982, 1984), NSR (1969, 1974), Polsko (1969), Holandsko (1975) Indie (1976) Řecko (1979)
Zadní polovinu někdo přejel,
takže zbývala hlava a hrudník
a přední nožky ježčího tvaru.
Křičelo to křečovitě otevřenou
tlamou. Křik mlčenlivých je
hroznější než ticho po potopě
kdy i černé labutě plavou
břichem vzhůru.
A i kdyby se dal najít ježčí lékař
v dutém pařezu a pod listím
v bukovém lese, nebylo by pomoci
pouhé polovině, na silnici E 12.
Ve jménu logiky,
ve jménu nauky o bolesti,
ve jménu ježčího Boha Otce i Syna
i Ducha svatého amen,
ve jménu her a malin nezralých,
ve jménu bystrých potoků lásky
vždycky jiné a vždycky krvavé,
ve jménu kořenů, jež obrůstají
hlavy nedonošených,
ve jménu ďáblovy krásy,
ve jménu kůže nesoucí podobu člověka,
ve jménu všech polovin
a dvojitých šroubovic, purinů
a pyrimidinů
snažili jsme se přejet
ježčí hlavu předním kolem.
A bylo to jako vést lunární modul
ze vzdálenosti planety,
z řídicího centra zachváceného
kataleptickým spánkem.
A mise selhala. Vystoupil jsem
a našem těžký kus cihly.
Půl ježka křičelo dál. A teď
se křik stal řečí, již chystají
stropy našich hrobů:
Pak přijde smrt a bude mít tvé oči.
Hledá se Ropák roku 1998
Deti Zeme vyhlasuji 7.rocnik ankety o titul ropak roku a 4.rocnik
ankety o zelenou perlu roku. Navrhy kandidatu na ropaka i autoru
antiekologickych vyroku muze na adresu Deti Zeme (Jakubske nam. 7,
602 00 Brno, tel./fax 05-42221743) zaslat 22.3.1999 kdokoli.
Podmínky účasti v obou anketách
Navrhy na kandidata o titul »Ropak roku« muze zaslat kazdy obcan CR,
kdyz uvede sve jmeno, zamestnani a predevsim pisemne dolozitelny
duvod navrzeni (tzn. prosazovani nejakeho skodliveho zameru, vydani
zavazneho rozhodnuti nebo hlavni podil na realizaci nejake
»antiekologicke« stavby). Dulezite take je, aby navrhovatel uvedl sve
jmeno a adresu, pricemz by mel zaslat i pisemne podklady o duvodech
navrzeni sveho kandidata. Hodnoti se pouze cinnost v roce 1998.
Kandidat musi byt teritorialne lokalizovan bud do jednoho ze sedmi
byvalych kraju a Prahy nebo na celou republiku (celkem devet
oblasti), nebot hlavnim zamerem ankety je upozornit na lokalni
ekologicke problemy a konkretni projekty. Organizatori se tak chteji
vyvarovat tomu, aby mezi kandidaty byly v prevaze ministri vlady.
Do ankety »Zelena perla roku« muze navrhy na kandidaty opet zasilat
kazdy obcan CR. Musi uvest jmeno a prijmeni autora vyroku, nazev
zdroje (clanku, poradu v televizi ci rozhlasu, prednasky apod.),
datum zverejneni vyroku a sve jmeno a adresu. Mezi kandidaty nelze
zaradit zastupce sdelovacich prostredku.
Na zaklade zaslanych navrhu na kandidaty pak nezavisla stoctrnactiticlenna
Komise rozhodne o jejich poradi. Vysledky budou zverejneny 16.4.1999
v Brne v divadle Husa na provazku.
Potenciální kandidáti na Ropáka roku 1998
Dosud byly zaslany tyto navrhy na kandidaty:
1) byv. reditel Agentury
ochrany prirody a krajiny Ing.Josef Novak za podepsani nevyhodne
smlouvy s firmou Jeskyne CR o dlouhodobem pronajmu jeskyni,
2)
poslanec za ODS Ing.Jiri Drda za podporu projektu SKI 2003, vystavby
prehrady u Liberce atd.,
3) ministr zemedelstvi Ing.Jan Fencl za
obhajobu odstrelu nekterych chranenych zivocichu.
Ropák a výrok roku 1997
Ropakem roku 1997 se stal generalni reditel Povodi Morava Stanislav
Novotny z Brna, ktery nese hlavni podil na nezvladnuti ochrany uzemi
pred povodnemi, za betonarske plany budovat dalsi prehrady atd.
Zelenou perlu roku 1997 ziskal poslanec za ODS Petr Necas za pokus
vyrazne oslabit zakon o ochrane prirody a krajiny.
RNDr.Miroslav Patrik
Deti Zeme Brno