čtvrtek 4. února

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Česká televize:
  • "21" ČT: "Děkuji vám, pane ministře, že jste s námi vydržel ve studiu..." (!) (JČ) Tajné služby:
  • V Británii je trestným činem zveřejnit informace o rozvědce Francie:
  • Soud s osobou, která prováděla ženskou obřízku Jaderná energetika:
  • Co s jaderným odpadem III (Jiří Jírovec) Velká Británie:
  • Fotbalový trenér Glenn Hoddle: Omezuje v Británii politická korektnost svobodu projevu? (Jan Čulík) Česká republika:
  • Regiony: Když to není rozbité, nespravujte to... (Andrew Stroehlein)
  • Nemůžeme se vracet k původním krajům (Petr Jánský) Česká operní divadla:
  • Ještě jedno k opeře Nerone Báseň:
  • Půl ježka (Miroslav Holub) Děti Země:
  • Hledá se Ropák roku 1998

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britske listy over the past year or so. (Selected Britske listy articles in English now appear in the new electronic pages of the journal "The New Presence"). - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.

    Co je nového v České republice

  • Češi žijící v zahraničí nebudou mít nárok na restituce a konec. Poslanecká sněmovna zamítla návrh novely zákona o mimosoudních rehabilitacích, který předpokládal, že české občanství už nebude podmínkou pro nárok na restituci. Podmínku občanství považují lidovci Jiří Karas a Pavel Tollner, kteří novelu vypracovali, za protiústavní. Proti jejich návrhu zákona hlasovali sociální demokraté a komunisté a také asi polovina poslanců ODS. Zamítnutí novely nepodpořili křesťanští demokraté, zástupci Unie svobody a zbývající část poslanců ODS.- Přijetím nového zákona by prý vznikly nové křivdy! "Majetek byl v restitucích dosud vydáván vzdálenějšímu příbuznému, protože měl české občanství, a na něm by musel nyní majetek vymáhat dědic bez občanství v zahraničí..." (To je tedy výmluva!) "Znamenalo by to nesmírné množství sporů uvnitř rodin," trápí se tím nesnesitelně vicepremiér pro legislativu Rychetský. Rychetský varoval před vznikem nových nespravedlností, kdy bude zpochybněno vlastnické právo současných majitelů. - Zajímavé, jak tento právník nemá vůbec cit pro to, že právo existuje proto, aby byla nespravedlnost napravována. "Krajané" to prý "všechno pochopí". Tihle lidé nemají ponětí, o co jde, a jak tímto kontroverzním rozhodnutím zase postrčili Českou republiku trochu směrem na východ.

  • Rychetský také dospěl k názoru, že restituce církevního majteku není možná. Vicepremiér pro legislativu Pavel Rychetský konstatuje, že skutečná restituce církevního majetku není možná a že by ji ani nikdo nechtěl stejně jako úplnou odluku církví od státu. Katolická církev nebyla podle Rychetského na území tohoto státu považována za subjekt práva a nemohla nic vlastnit. Na expertize, kterou si vláda objednala na Univerzitě Karlově, je podle Rychetského podstatné, že tzv.církevní majetek neměl soukromoprávní charakter. Podléhal státnímu dozoru a omezením. Katolická církev připouští, že měla k majetku omezené dispoziční právo. Trvá ale na tom, že farnosti, diecéze či řeholní řády byly jeho vlastníky.

  • Cestovní kanceláře se budou muset podle nového návrhu zákona povinně pojišťovat. (A dosud nemusely??) - Z tohoto pojištění by pak měl být uhrazen v případě krachu cestovní kanceláře návrat turistů do České republiky.

    MFD nekriticky zaznamenala páté výročí vzniku TV Nova

    Prvni soukroma celoplosna televize, ktera prave pred peti lety otevrela milionum divaku neznamou trinactou komnatu, (metafory jsou znakem špatného novinářského stylu, manipulují totiž čtenáře mlhavým emocionálním kontextem, hned se začínám na článek dívat s nedůvěrou - a vůbec, proč je tam ten pleonasmus, existuje nějaká známá třináctá komnata? JČ) se vskutku stala fenomenem, na nejz pravem pasuje cimrmanovsky bonmot: "Muzeme s tim nesouhlasit, muzeme proti tomu protestovat, ale to je tak vsechno, co se s tim da delat," píše poraženecky v dnešní MFD Mirka Spáčilová a pokračuje: "Nejenze ovladla televizni trh, ale i zivotni styl a slovnik. Jisty typ zabavy se uz oznacuje za "novacky", lide si nadavaji do "gumaku" a pri hospodskych sedankach se zada "dolejte rediteli". A kdo vynesl Novu na piedestal? Divak, kteremu jde tato televize na ruku. - Je to skutečně pravda? Televize Nova nejde divákovi "na ruku", jen ho bezostyšně manipuluje. A kdo to zavinil? Hloupí politikové a poslanci. K devastaci české společnosti pro pár dolarů, odesílaných do zahraničí (v mezinárodním kontextu jsou zisky CME přece jen víceméně pakatel) nemuselo dojít. - Podrobnosti o tom, jak se regulují komerční televize v Británii, jsou zde. Proč nevezmou lidi jako Mirka Spáčilová nikdy něco takového v úvahu?

    "Analýza" Mirky Spáčilové je hrozná. Je nudná, nepřináší žádné nové pohledy či informace. Jak je v ČR zvykem - a MFD to podporuje jak TV Nova - opakuje se zde mechanicky jen to, co se omílá už pořád v skleníkovém českém prostředí. Bezhlavá společnost slepě omílá prostřednictvím neschopných sdělovacích prostředků své vlastní bonmoty a spirálou se opakujícími stále podobnými kruhy se vzdaluje dál a dál od západoevropských společností. Televize Nova nemusela mít během posledních pěti let tak devastující vliv na českou společnost. Když už nic jiného, parlament měl trvat na tom, aby vedle Železného amerických seriálů vysílal na Nově nějaký jiný, nezávislý broadcaster (třeba Reuters) kvalitní zpravodajství a publicistiku. - Co pluralita? Co takhle vystrčit v globalizujícím se světě, kde v ČR devastuje společenské povědomí bermudská televizní stanice, hlavu za humna? Bezpochyby mají podíl viny na ničení českého kulturního povědomí televizí Nova i nepřemýšliví, rutinérští novináři, jak se zrovna tímto článkem bohužel projevila i Mirka Spáčilová. Článku Spáčilové chybí kritický odstup i širší záběr. Ani nejmenší pokus nebyl učiněn o profesionálnější analýzu. - (Mimochodem, pořad Neváhej a toč zdaleka nevymyslela Česká televize, ale Jeremy Beadle z britské komerční televize ITV, který tento druh pořadu vysílá už dlouhá léta.)


    Poznámky z čtenářského zápisníku:

    Ted probiha diskuse o ucasti soucasneho komunisty Matulky a byvale normalizacni komunistky Korcove v cirkevni komisi. Cirkev rika, ze se Korcova kala, a proto je pro ne prijatelna, Matulka je zatvrzely a prijatelny neni. Pripada mi nevhodne, kdyz se clovek kaje a pak vystupuje na strane vitezu. Je neco jineho, kdyz svoji vinu odcinuje na strane utlacovanych - coz byl treba Pelikan.

    Právo tiskne bludy?

    Vazeny pane Culiku,

    posilam uryvek z clanku "Cirhozu jater asi bude mozne lecit". Je to kratoucky text na osme strance Prava (3. 2. 1999), znacka AP/ros. Kladem je, ze Pravo prineslo vubec nejakou informaci o vede, protoze na rozdil od druhych dvou velkych deniku LN a MfD se teto oblasti vubec nevenuje; bohuzel autor poznamky asi nevedel, o cem pise.

    "Tymu Jiroa Fudzimota z lekarske fakulty Hjogo v japonske Nisinomiji se podarilo vylecit cirhozu jater u pokusnych mysi podavanim lidskeho genu - hepatocytu rustoveho faktoru, oznacovaneho zkratkou HGF. Na prikaz lidskeho genu zacaly svalove bunky postizenych mysi produkovat velke mnozstvi bilkoviny, ktera regeneruje jatra a eliminuje pusobeni jine bilkoviny, zpusobujici naopak jejich zjizveni."

    HCG - "hepatocyte growth factor" se obycejne preklada jako "rustovy faktor hepatocytu nebo faktor stimulujici rust hepatocytu", pricemz by asi bylo vhodne uvest, ze hepatocyt je jaterni bunka.

    Takze text prelozeny do lidstiny (relativni) by znel: ...podarilo se vylecit cirhozu jater u pokusnych mysi podavanim lidskeho genu HCG. Tento gen koduje bilkovinu, ktera stimuluje rust jaternich bunek - hepatocytu. Na prikaz lidskeho genu zacaly svalove bunky produkovat velke mnozstvi teto bilkoviny, ktera napomaha regeneraci jater a soucasne tlumi pusobeni bilkoviny, ktera pusobi jejich zjizveni.

    Je to malickost, ale mozna by se Pravu vyplatilo zamestnat nejakeho studenta tretiho rocniku prirodovedy, ktery by jim opravil prispevky z oboru. (Jméno a adresa autorky je známa.)


  • Oprava a omluva. Andrew Stroehlein se omlouvá čtenářům za překlep ve svém včerejším článku, kdy se přepsal, že Havel vysoudil odškodné 50 miliónů Kč, ve skutečnosti to bylo 5 miliónů Kč. Chybu jsme včera dopoledne opravili, jak jsme na ni přišli. JČ

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Záhadné posilování České spořitelny - Otázka pro české novináře a ekonomy. V poslední době vydala ČTK několik zpráv o České spořitelně. Podle těchto zpráv může "maximální výše vyvedených úvěrů dosáhnout až 60 miliard korun" (ČTK 17.12.98), z čehož je přibližně "35 miliard nekrytých úvěrů" (ČTK 17.12.), restrukturalizace aktiv má být "převážně na komerční bázi"(ČTK 18.1.99), kapitál banky byl zatím před koncem roku 98 "posílen o 5,5 miliardy korun" (ČTK 18.1.) a do Konsolidační banky byly zatím "vyvedeny klasifikované úvěry za 10,4 miliardy korun"(ČTK 18.1.). - Zprávy bohužel neuvádějí, jak se toto záhadné posilování a vyvádění prakticky dělá. Nikde jsem se nedočetl, kolik který z akcionářů Spořitelny na toto přispěl. Očekával bych, že akcionáři přispěli proporcionálně k jejich podílům, a že podobně proporcionálně přispějí ještě v dalších kolech. Například při předpokládaném "vyvedení sociálně zvýhodněných úvěrů z bilance banky(18.1.)" a plánovaném zvyšování základního jmění před koncem roku 1999. Neočekávají přece, že je budou tak obrovskými částkami subvencovat čeští daňoví poplatníci. Vždyť užitek z této restrukturalizace jde především do kapsy těchto akcionářů. - Proto má otázka: Můj odhad je, že například akcionář BERD (Evropská banka pro obnovu a rozvoj), vlastník 11,8% akcií České spořitelny, by měla přispět na toto financování asi 5 miliardami korun, něco přes 550 korunami na každou akcii, pokud si chce zachovat nezměněný podíl v rekonstruované České spořitelně. Předpokládám, že přesná čísla jsou každému v České republice přístupná. Mohl by mi je prosím některý z ekonomů nebo novinářů poslat? František Nepil, 20. ledna 1999.


  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Preji Vam krasny den (noc), rad bych Vas informoval, ze prave vyjela z vozovny druha letosni linka nasi Tramvaje, píše Zdeněk Fekar, šéfredaktor literárního časopisu Tramvaj Načerno.

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Jednadvacítka: Další vynikající úspěch zpravodajství České televize!

    "Děkuji vám, pane ministře, že jste s námi vydržel ve studiu..."

    Doporučuju všem sledovat Jednadvacítku ČT. Je to nyní dost zábava (nemáme-li spíš být deprimovaní) a slibuje být ještě větší. To, čeho byli diváci svědky včera, ve středu večer, se hned tak nevidí.

    Jednadvacítka zkouší nového moderátora, jmenuje se Jaroslav Dědič. Má pozoruhodně plochou, neobyčejně stereotypní výslovnost. Dává skoro pokaždé důraz na poslední slabiku věty. To je neumělý stereotyp, jehož by se měl inteligentní reportér či moderátor vyvarovat. Taky jsem tuhle chybu dělal, kdysi dávno, když jsem začínal pracovat pro české vysílání BBC. Jenže tehdejší šéf české sekce Karel Janovický mě okamžitě na chybu upozornil. Od té doby jsem si na to dával pozor. Prohřešují se touto stereotypizací (působí to primitivně) v českých sdělovacích prostředcích mnozí, málokdy však tento tik uslyšíte tak výrazně jako z úst Jaroslava Dědiče.

    Jaroslav Dědič měl včera ve studiu růžový papír s otázkami a ty postupně předčítal ministru Jaroslavu Baštovi. Když ministr odpovídal, Jaroslav Dědič úslužně kýval hlavou.

    A když došlo ke konci rozhovoru, Jaroslav Dědič pronesl tuto přeúslužnou, okřídlenou větu:

    Děkuji vám, pane ministře, že jste s námi vydržel ve studiu.

    Tedy, bylo to něco, co se jen tak nevidí.

    Prý se snad uvažovalo o tom, že by byl v Jednadvacítce jako moderátor angažován Daniel Častvaj, který si v televizi Nova vypracoval docela slušný mluvní projev. No, nedošlo k tomu.

    To, že se najednou na obrazovce objevil ČT Jaroslav Dědič, je zjevně klasickou ukázkou toho, jak si průměrní a podprůměrní lidé ve zpravodajství ČT vybírají pod sebe lidi ještě horší, aby je náhodou nepřevýšili a nebyli pro ně konkurencí.

    Že by končila kariéra Daniely Drtinové v Jednadvacítce? Drtinová totiž nebyla poslední dobou jako moderátorka úplně nejhorší. Dobrou moderátorkou není, ale začínala se lepšit. (To je, zdá se, ve zpravodajství České televize nyní fatální. Kdo se začne lepšit, rychle s ním ven!) Drtinová si občas dokonce dovolovala odporovat politikům...

    Jan Čulík


    V Británii je trestným činem zveřejnit informace o rozvědce

    Britská vláda uvažuje v těchto dnech o tom, zda by měli mít pracovníci tajných služeb, kteří zveřejní nějaké informace o svém zaměstnavateli, právo se u soudu hájit, že to učinili ve veřejném zájmu.

    Loni v listopadu totiž odmítl soud ve Francii vydat do Británie k trestnímu stíhání Davida Shaylera, bývalého agenta britské rozvědky MI5. Shayler měl být stíhán podle Official Secrets Act, zákona na ochranu utajovaných skutečností. Shayler totiž zveřejnil podrobnosti o různých operacích britské rozvědky MI5. Francouzský soud ho odmítl do Británie vydat s odůvodněním, že je britská žádost o jeho vydání politická a že by se stal Shayler v Británii obětí politického procesu.

    Čelní představitelé britské vlády se nyní domnívají, že by francouzský soud býval Shaylera do Británie k trestnímu stíhání asi vydal, kdyby v britském zákoně na ochranu utajovaných skutečností existoval paragraf, umožňující obžalovaným se hájit, že utajované informace publikovali ve veřejném zájmu.

    Britský Official Secrets Act požaduje, aby pracovníci rozvědky dodržovali celoživotní slib mlčení ohledně britských tajných služeb. Zveřejnění jakékoliv informace o britské tajné službě je trestným činem, bez ohledu na to, zda byla či nebyla ve veřejném zájmu, a trestá se dvěma lety vězení nepodmíněně.  


    Ženská obřízka: Ve Francii stanula před soudem osoba, která zohavovaly ženy

    Hawa Greouová, Francouzka, která pochází z ostrova Mali, zasedla tento týden v Paříži na lavici obžalovaných. Je obviněna, že provedla u 50 dívek ženskou obřízku. Jde o největší případ tohoto druhu, který se kdy začal projednávat u francouzského soudu.

    Obřezávání žen provádějí převážně muslimové žijící na Blízkém Východě, v Asii a v Africe. Malým dívkám se přitom odřezává klitoris (poštěváček), aby žena při sexuálním styku nemohla nikdy zažít orgasmus. Mezinárodní společenství považuje ženskou obřízku za jeden z nejbarbarštějších činů, jaký je možno na ženě spáchat.

    Spolu s dvaapadesátiletou Hawou Greouová se na lavici obžalovaných octlo 27 rodičů postižených dívek. Pokud bude Greouová shledána vinnou, v procesu, který má podle očekávání trvat asi čtrnáct dní, mohla by být odsouzena až ke dvaceti letům vězení.

    Organizace na ochranu lidských práv požadují, aby byla Greouvá exemplárně potrestána. Doufají, že tím dojde k likvidaci zvyků uřezávat ženám část sexuálních orgánů. Ve Francii tento zvyk praktikuje malá menšina z několika miliónů občanů afrického původu.

    Obhájci Hawa Greouové nepopírají, že Greuová prováděla ženskou obřízku, avšak tvrdí, že není francouzská justice zařízena na to, aby se zabývala starobylým africkým zvykem a s Greuovou by prý měla naložit mírně.

    Obžalovaná byla zatčena, poté, co ji udala pařížská třiadvacetiletá studentka práv Mariatou Koitová, která pochází z ostrova Mali. Tvrdila, že Greouvá obřezala před pěti lety její dvě sestry a že ona sama byla obřezána v roce 1983, když jí bylo osm let. "Bylo přítomno několik žen," vypověděla u soudu. "Dvě mě držely, abych se nemohla hýbat, jedna mě držela za nohy, druhá za ruce. Třetí mě řezala do přirození. Křičela jsem a volala jsem na matku, proč nic nedělá. Matka plakala."

    Detektivové umístili na telefonní linku Greuové odposlouchávají zařízení a tvrdí, že získali důkazy o padesáti případech obřezání, k nimž došlo za posledních pět let. Francouzská Komise pro zákaz ženské obřízky je přesvědčena, že šlo daleko pravděpodobněji až o sto případů.

    Žalobce poukazuje na to, že ženská obřízka je ve Francii trestným činem od roku 1984, že to Greuová dobře věděla a že se snažila operace skrývat. Často je prováděla o volných dnech, kdy nikdo nebyl přítomen a neslyšel křik zohavovaných dívek.

    Policie nalezla nesterilizované žiletky a tvrdí, že je Greuová užívala k operacím ve svém pařížském bytě. V roce 1994 byla Greuová odsouzena k podmíněnému trestu za provádění ženských obřízek. Zároveň je souzeno i 27 rodičů zohavených dívek. Policie tvrdí, že všichni tito rodičové věděli, že ženská obřízka je ve Francii trestným činem.


    Jaderná energie III

    Jiří Jírovec

    Úvod I

    Tento článek navazuje na dva předcházející publikované v Britských listech v listopaduprosinci 1998. Jeho smyslem je dát čtenáři určitou představu o problematice jaderného odpadu.

    K jeho napsání mě inspirovala nejen diskuse na stránkách Britských listů věnovaná jaderné energii, ale i pochmurná vize Stevena Saxonberga o osudu lidstva v příštím stotisíciletí (díky jadernému odpadu) a v neposlední řadě titulek novinového článku, který jsem před časem zahlédl v internetové Trafice: "Jihočeské matky proti Temelínu". Připadal mi mi takový nosný - je to proti atomům, o nichž sice dohromady nikdo nic neví, ale ty hodné české mámy, které, jako všechny ostatní na světě, mají na mysli blaho svých děti, dodávají akci důvěryhodnost.

    Napadlo mě, jak by se asi vyjímaly titulky "Matky proti pracím práškům", nebo "Rodiče proti plínkám na jedno použití" a případně "Děti proti mytí vlasů a koupání". Přece jde o činnosti, které potenciálně poškozují životní prostředí a lidské zdraví.

    V ČR je nějakých 2.5 miliónu domácností a každá spotřebuje deset kilogramů pracího prostředku ročně. To je 25 tisíc tun odpadu, který negativně ovlivňuje kvalitu vody v řekách, kde většinou končí. Plínky na jedno použití končí na skládkách. Co vědí otcové a matky o tom, co se tam odehrává, jak akumulace mikroorganismů a látek na které se pleny, jak výrobci slibují, časem rozpadnou, působí na životní prostředí?

    Mytí dětských hlav vede nejen ke znečisťování odpadních vod, ale přináší zúčastněným stranám i traumatické zážitky. Navíc ohřev vody vyžaduje značné množství energie a její vypouštění vede ke znečisťování životního prostředí teplem.

    Mimochodem, ať mě někdo přesvědčí, že chemikálie v šamponech nezpůsobují oční zákaly a  třeba řídnutí vlasů, které se, podle mé osobní zkušenosti, objevuje u mužů nejdříve tam, kam jsou zvyklí plácnout šampon.

    Výše uvedenou směsicí faktů i výmyslů jsem chtěl podpořit svůj argument, že osvěty není nikdy dost. Sám bych k ní chtěl skromně přispět několika ukázkami z oblasti nakládání s jaderným odpadem.

    Poznámka: Na výroku o spojení mytí vlasů a očního zákalu lze ukázat trik, který odpůrci čehokoli často používají ve své propagandě. Otištěním tohoto článku vznikne citace, kterou lze přizpůsobit pro účel boje proti šamponům třeba takto: "Podle názoru odborníka na životní prostředí, publikovaném v předních světových novinách, existuje možné spojení mezi mytím vlasů v mládí a tvorbou očního zákalu v dospělosti". Bude-li taková věta otištěna v jiných novinách (v krajním případě mnou pod nějakým pseudonymem), vzniknou citace dvě na nichž lze založit celou kampaň: "Světový tisk se v současné době zabývá vážným problémem, který dlouho unikal pozornosti atd. "

    Úvod II

    Odpad můžeme volně definovat produkt lidské činnosti, pro nějž nemáme (v dané době)žádné použití. Protože každá látka je v do určité míry jedovatá, musí být do určité míry jedovatý i odpad sám.

    Odbočka k jedům: Jedovatost dané látky spočívá v dočasném nebo trvalém narušení některé z mnoha chemických rovnováh existujících v živém organismu. Srovnání jedovatosti jednotlivých látek umožňuje index LD 50 (Lethal Dose, smrtelná dávka) který odpovídá dávce látky, která způsobí 50% úmrtnost pokusných organismů (většinou krys).

    Pro zajímavost uvádím údaje převzaté z katalogu chemických látek firmy Merck. Hodnota LD50 je zde vyjádřena v gramech dané látky na kilogram váhy pokusného zvířete.

    chlorid sodný (kuchyňská sůl) - 3.75 kyanid sodný - 0.015 alkohol - 10.0

    Odbočka k alkoholu: Alkohol poskytuje dobrý příklad toho, že jedovatost látky je relativní, že organismus dovede jed i jeho zplodiny postupně odbourávat a vracet vychýlenou rovnováhu zpět - pokud nebyla překročena míra.

    Tyto skutečnosti jsou dokonce zachyceny v českých úslovích. Například výrok "alkohol požívaný s mírou neškodí ani v největším množství" odráží zkušenost s tolerancí lidského organismu. Na opačném pólu stojí úsloví "upít se k smrti", které znamená, že třeba rum, přítel člověka, může v určitém množství zrušit životně důležité rovnováhy definitivně.

    Že není alkohol jako alkohol vědí pozůstalí (či v lepším případě průvodci slepců) méně šťastných jedinců, kteří se podíleli na konsumaci nápojů typu "bílá hůl", vzniklých opomenutím skutečnosti, že předpony metyl- a etyl- nejsou u alkoholu pro legraci.

    Návrat k Úvodu II

    Jak již bylo řečeno, každý odpad je do určité míry jedovatý. Obecně lze říci, že nebezpečné jsou ty látky, které se v organismu hromadí, to znamená, že rychlost jejich přísunu do organismu je větší než rychlost, jakou se v něm odbourávají nebo vylučují.

    Zlikvidovat (bezpečně) odpad tedy v podstatě znamená zamezit nebo alespoň patřičně zpomalit přístup jednotlivých látek do živého organismu. V podstatě jde o kombinaci tří prvků: vzdálenosti, využití přírodních i umělých bariér zpomalujících únik škodlivin z úložiště a  převedení odpadu na méně škodlivou formu.

    Radioaktivní odpad se liší od neaktivního odpadu tím, že jeho chemická jedovatost je doplňována radioaktivním zářením.

    Radioaktivní prvky mají nestabilní jádro, což je vlastnost, která vede k různě složitým řetězcům (jaderných) reakcí, doprovázených radioaktivním zářením. Tyto samovolné reakce probíhají různou rychlostí, charakteristickou pro každý prvek. Její mírou je poločas rozpadu, což je doba nutná k tomu, aby se rozpadla právě polovina původního množství daného prvku.

    Poločas rozpadu může být zlomek sekundy, ale i několik tisíc let. Například jeden z isotopů Technecia, používaný v lékařské diagnostice, má poločas rozpadu 6 hodin. To znamená,že po šesti hodinách od aplikace zůstane v pacientově těle polovina původního množství, po dalších šesti hodinách polovina z poloviny - tedy jedna čtvrtina atd. Jen několik radioaktivních prvků má poločas rozpadu tisíc a více let. Z nich nejvýznamnější je Plutonium-239 s poločasem rozpadu 24 390 let.

    Protože konečným produktem radioaktivního rozpadu je stabilní, neradioaktivní prvek, je zřejmé, že radioaktivní odpad časem ztrácí svoji (radioaktivní) jedovatost. Vzhledem k existenci přirozené radioaktivity, tato složka jedovatosti zmizí v okamžiku, kdy aktivita odpadu poklesne na úroveň přírodního pozadí.

    Radioaktivní odpad tedy potřebujeme odkázat do patřičné vzdálenosti a k tomu na na potřebně dlouhou dobu - tím delší, čím delší je poločas rozpadu jeho radioaktivních složek.

    Koncept odkazování jaderného odpadu do patřičné vzdálenosti

    Základní myšlenkové postupy, jimiž se nakládání s odpadem řídí, vyplývají z několika příkladů, které následují.

    Představme si území (úložiště) o poloměru 1 km, do jehož středu vyprázdníme nádobu s odpadem. Předpokládejme dále, že dostane-li se odpad do styku s nosným mediem (povrchovou nebo spodní vodou pohybující se napříč úložištěm), bude do něj určitou rychlostí přecházet a  pohybovat se s ním směrem k hranici úložiště.

    Poznámka: Z toho, co bylo zatím řečeno, vyplývá, že má-li být úložiště bezpečné je nutné:

  • omezit styk odpadu s nosným mediem použitím přirozených i umělých bariér

  • snížit rychlost přechodu složek odpadu do nosného media

  • umístit úložiště tam, kde se nosné medium pohybuje pomalu

  • využít interakci přenášených složek odpadu s prostředím, jímž se nosné medium pohybuje.

    Příklad 1

    Začněme barbarským uspořádáním, které porušuje všechna zmíněná pravidla.

    Nosným mediem budiž potok protékající úložištěm rychlostí 4 km/h, odpad je rozpuštěn ve vodě.

    Je-li interakce odpadu s okolním prostředím zanedbatelná, bude se odpad pohybovat stejnou rychlostí jako nosné medium.

    Doba průniku odpadu hranicí úložiště: 15 minut.

    Příklad 2

    Předpokládejme nyní, že nosným mediem je spodní voda, která se pohybuje rychlostí 25 cm/den. Odpad je opět málo reaktivní, vodný roztok, který nalejeme do studny zasahující do hladiny spodní vody ve středu úložiště. Rychost přenosu odpadu bude stejná jako rychlost spodní vody. Doba průniku odpadu hranicí úložiště: 11 let

    Příklad 3

    Uvažujme nyní, že odpad, stále ještě ve formě vodného roztoku, reaguje s prostředím, jímž se spodní voda pohybuje (=je jím brzděn). Odpad se tedy bude pohybovat pomaleji než nosné medium. Experimenty, na nichž se autor tohoto článku podílel, například ukázaly, že americium a plutonium se v píscích s příměsí jílových materiálů pohybují 5 000x pomaleji než podzemní voda. Doba průniku odpadu hranicí úložiště (pro danou formu odpadu a podmínky): 55 000 let

    Z výše uvedeného je zřejmé,že i velmi primitivní podmínky uskladnění odpadu mohou být efektivní.

    Je ovšem třeba zdůraznit, že doposud nebyla řeč o dvou faktorech, které hrají podstatnou roli ve filosofii likvidace odpadu - tedy o omezení styku odpadu s nosným mediem použitím přírodních a umělých bariér a o opatřeních znesnadňujících přechod odpadu do nosného media - například převedením odpadu na méně rozpustnou formu.

    Příklad 4

    Předpokládejme, že pevný, málo rozpustný odpad je umístěn v nádobě z  pomalu korodujícího materiálu a že mezi ním a hladinou spodní vody je vrstva přírodního materiálu, který má schopnost pohyb odpadu, který se dostal do nosného media, zpomalit. Z tohoto uspořádání je zřejmé, že doba průniku odpadu hranicí úložiště je dána součtem časů, potřebných k proděravění obalu, k vertikálnímu přenosu odpadu (prvním nosným mediem bude ne vždy přítomná prosakující voda) a k horizontálnímu přenosu spodní vodou.

    Poznámka: Přirozenou bariérou může být i kompaktní geologická formace, velmi málo prostupná pro nosné medium. Na jejím využití je založen koncept hlubinného uložení radioaktivních odpadů.

    Vhodnou volbou výše uvedených faktorů, z nichž každý je předmětem zevrubného studia, lze tedy nalézt podmínky, jak si odpad nepřipustit k tělu třeba několik desítek tisíc let.

    Zde je nutné uvést další skutečnost, která je pro pochopení problematiky jaderného odpadu důležitá.

    Zahrneme-li mezi jaderný odpad i materiál "rozmístěný" po zeměkouli v dusledku zkoušek jaderných zbraní a katastrofy v Černobylu, můžeme radioaktivní odpad rozdělit do tří skupin:

      1. Radioaktivní spad, jehož radiační úroveň byla či je v některých místech evidentně nad hranicí, kterou lze považovat za bezpečnou (například atol Bikini nebo nejbližší okolí Černobylu). Tento spad vedl globálně k mírnému zvýšení přirozeného pozadí. Dohoda o zákazu zkoušek jaderných zbraní v atmosféře, stejně jako zlepšení bezpečnostních prvků jaderných elektráren podstatně omezuje možnost, že se historie bude opakovat.

      2. Historický radioaktivní odpad, který vznikl v důsledku těžby uranu, isolace štěpných materiálů pro výrobu zbraní a v důsledku dalších procesů souvisejících s jaderným výzkumem. Tento odpad byl zlikvidován způsobem, který odpovídal tehdejší znalosti životního prostředí a technologické úrovni. Většinou zůstal poblíž místa svého vzniku. Tyto primitivní skládky (spíše různě velká znečistěná území) jsou pod stálou kontrolou. Některé z nich bude nutné asanovat, některé lze považovat za bezpečné. Mnohá rozhodnutí v tomto směru jsou a budou daleko víc politická (viz případ nízkoaktivního odpadu v kanadském Port Hope několikrát zmíněný v diskusi v BL).

      3. Moderní radioaktivní odpad vznikl v době, kdy byla laťka pro nakládání s radioaktivním odpadem silně zvýšena. Skloubení (a financování) vědeckých a společenských zájmů přineslo velký pokrok v oblasti studia životního prostředí, technologické postupy pro skladování či likvidaci jaderného odpadu, jakož i přísnou regulaci.

    Poznámka: Podle mého názoru patří mezi daleko nejnebezpečnější odpad jaderné zbraně jako takové. Je zcela absurdní, že lidé vehementně protestují proti modernímu radioaktivnímu odpadu (který je pod technologickou i občanskou kontrolou) a nepozastavují se třeba nad tím,že skupina idiotů ve Washingtonu prosazuje strategii prvního úderu.

    Vraťme se ale k modernímu radioaktivnímu odpadu zmínkou o několika dalších, většinou opomíjených skutečnostech.

  • Radioaktivního odpadu je relativně málo, což umožňuje některá rozhodnutí o jeho likvidaci odložit na technologicky a hlavně politicky vhodnější dobu.
  • Již nyní existují technologie umožňující radioaktivní odpad "roztřídit", takže nejjedovatěší radioaktivní prvky nemusejí prostředí úložiště vůbec spatřit. Například plutonium-239, používané v jaderných zbraní, bylo pečlivě odděleno z vyhořelých palivových článků některých typů reaktorů. Vzhledem k poločasu rozpadu zhruba 25 000 let, není jistě nevhodnějším materiálem pro skládku. Jeho likvidaci lze ovšem urychlit "spalováním" v jaderných reaktorech.
  • Povrchové skládky radioaktivního materiálu lze monitorovat a případný (pozvolný) únik radioaktivního materiálu podchytit. Technologie vyvinuté pro zachycení a dekontaminaci spodních vod opuštějících zamořená území mohou posloužit i zde.

    Závěr

    Problematika jaderného odpadu je v popředí zájmu především z politických důvodů. Absolutně vzato, objem radioaktivního odpadu je relativně malý a jeho likvidace nepředstavuje, za současného stavu poznání, technický problém.

    Jaderný odpad je, pomineme-li vojenská hlediska, nutné považovat za daň pokroku. Souvisí s jistou fází rozvoje lidského poznání a uspokojováním energetických potřeb lidstva. Není ovšem žádný důvod domnívat se, že jeho produkce bude pokračovat neomezeně, že se neobjeví nové technologie, které jadernou energii vytlačí. Jak jsem se již v jednom z předcházejících článků o jaderné energii zmínil, je to otázka politické vůle vložit do výzkumu dostatečné prostředky. Krátkozrakost politiků a snaha korporací o maximální a hlavně okamžitý zisk je v tomto směru největší překážkou.

    Problematika jaderného odpadu nesmí zastiňovat skutečnost, že lidská společnost produkuje nesrovnatelně větší množství neradioaktivních odpadů, kterým se dostává za vašimi i mými humny jen zlomku pozornosti, jemuž se těší radioaktivní odpad.

    Nebezpečí radioaktivního odpadu nelze samozřejmě podceňovat a věda to ani nedělá. Je však nutné neztratit smysl pro proporce.

    V této souvislosti mě napadá, že kdyby svět nakládal s prostředky, které má k dispozici, rozumněji, byla by věda dál třeba v nápravě genetických nedokonalostí lidského organismu, do nichž se radioaktivní záření, obrazně řečeno, strefuje. V okamžiku, kdy to budeme umět, ztratí jaderný odpad podstatnou část své jedovatosti. Začít je ovšem nutné u mozku - dvě miliardy dolarů za výrobu tak postradatelné věci, jako je bombardér Stealth to dokazují. Doufejme,že lidstvo v tomto směru zmoudří dřív než za několik tisíc let

    Jiří Jírovec

    PS Považuji za nutné dodat,že nemám nic proti jihočeským ani jiným matkám.


    Omezuje v Británii politická korektnost svobodu projevu?

    Glenn Hoddle, trenér anglického fotbalového týmu, byl v úterý donucen k rezignaci na své místo poté, co - zjevně pod nátlakem - udělal veřejnou sebekritiku.

    Minulou sobotu citoval deník Times Glenna Hoddla, který údajně řekl reportéru tohoto listu v rozhovoru, že invalidní osoby jsou invalidní proto, že jsou tím potrestány za hříchy, které spáchaly v předchozích životech.

    Hoddle v rozhovoru doslova uvedl: "Vy i já jsme fyzicky dostali dvě ruce a dvě nohy a víceméně slušný mozek. Někteří lidé se tak ale nenarodili, a to z určitých důvodů. Funguje totiž karma (odplata) z předchozího života. To nemohu zastírat. A nejde jen o invalidní lidi. To, co zasejete, vždycky sklidíte. Musíte zkoumat, proč se určité věci staly ve vašem životě. Pak to všechno pochopíte."

    Následovala obrovská mediální kontroverze. Hoddle se hájil, že to tak nemyslel, že byly jeho výroky v tisku zkresleny a odmítal rezignovat. Tisk však vyvolal silnou mediální kampaň a anglická Fotbalová asociace nakonec rozhodla, že musí Hoddle odejít a přenechat místo trenéra anglického fotbalového týmu, s ročním platem 350 000 liber (to je cca 1,5 miliónu Kč měsíčně) někomu jinému.

    Fotbalová asociace sdělila Hoddlovi, že učinil svým výrokem vážnou chybu, poškodil svou pověst a způsobil celé řadě lidí zbytečnou bolest.

    V prohlášení Fotbalové asociace se praví:

    "Minulých několik dní bylo obtížných pro všechny zúčastněné, ale to není nic ve srovnání s urážkou invalidních osob v naší společnosti a v naší zemi. Přijímáme, že to Glenn neměl v úmyslu.

    Je však nesporné, že kontroverze, ať už v ní šlo o cokoliv, poškodila Glena i jeho zaměstnavatele. Fotbalová asociace právem o této záležitosti jednala po mnoho hodin. Glenn pracoval pro anglický fotbalový tým usilovně a loajálně. Nakonec však všechny strany souhlasily, že musí odejít."

    Jak se vytváří konsensus v zavedené demokratické společnosti

    Proč o tomto případu, který zaplňoval v posledních dnech stránky především britského bulvárního tisku, píšu.

    Už jsem se několikrát zmiňovat v Britských listech o tom, že na rozdíl od Čech, do jisté míry, buďme kontroverzní, v zavedené britské demokracii svoboda projevu neexistuje.

    Funguje to takto. Neustále probíhá na mnohá témata intenzívní veřejná debata. Sítem této debaty jsou ke každému problému protřeseny nejrůznější názory a zůstanou jen ty, které společnost uzná za rozumné a nosné. Vzniká z toho společenský konsensus. Některé věci jsou jasné, o nich se už dále nediskutuje. Pokud se nevyskytnou nové informace.

    Jak obrovský rozdíl ve srovnání s destabilizovanou českou společností, která si interpretovala svobodu projevu tak, že si může kdokoliv, každý politik, Václav Klaus, každá veřejná osoba, Vladimír Železný, beztrestně kecat, co chce.

    Prostě, chybí onen pevný etický a společenský konsensus, který by žvanící veřejnou osobu okamžitě odkázal do příslušných mezí, tak jako britské sdělovací prostředky Glenna Hoddla.

    Českých pozorovatelům se může jeho osud zdát poněkud nespravedlivý. Konec konců, jeho úkolem bylo trénovat fotbalisty, snad se od takového člověka nutně neočekává, že bude zároveň filozofický a společenský génius?

    Kromě toho, můžete namítnout, cožpak v Británii neomezuje politická korektnost svobodu projevu?

    Jestliže Glenn Hoddle přece skutečně věří v buddhistické převtělování a v buddhistickou karmu, kdy údajně platí člověk v tomto životě za to, co učinil v životech předchozích, nemělo by se mu to v demokratické společnosti tolerovat?

    Jsou to zajímavé otázky.

    Zcela zjevně vládne v Británii pocit - dosud chybějící v ČR třeba u poslanců či novinářů vůči Vladimíru Železnému, nebo Jakubu Puchalskému - že když je někdo v čelné politické i veřejné funkci - a, opakuji, Hoddlův plat byl 350 000 liber ročně - má povinnost společnosti sloužit - musí se tedy vyhnout výrokům, které společnost bude interpretovat jako nehoráznosti.

    V tomto případě zcela jistě hrála významnou roli součinnost onoho velmi vysokého platu s urážkou bezbranných invalidů.

    V Británii se většinou neodpouští, vyskakuje-li si někdo na bezmocné lidi.

    Jan Čulík


    Regiony v ČR: Když to není rozbité, nespravujte to

    Odpověď panu Koubovi

    Andrew Stroehlein

    Není zapotřebí jezdit až do Arizony. Žil jsem několik let ve východních Čechách a myslím, že je znám lépe než Arizonu. Tradiční východočeské soupeření mezi Pardubicemi a Hradcem Králové je dost dobře známé. Mnoho zoho, co píše pan Kouba ohledně financí a zdrojů nespravedlivě poskytovaných Hradci Králové na úkor Pardubic hněvá Pardubičany právem už dlouho.

    Avšak srovnejte tento problém s dnes navrhovaným krajem Jihlavsko, který sice připomíná region z doby před rokem 1960, kdy byla Jihlava jeho centrem, je dnes typický kočkopes.

    Dávat dohromady do jediného kraje města a vesnice z Čech i Moravy se dnes nelíbí nikomu, ani na české, ani na moravské straně hranice. Autoři nového zákona údajně chtěli zlikvidovat moravský nacionalismus v samém zárodku tím, že vymažou starší, tradičnější hranice z mapy, ale tento plán má záporné důsledky, protože budí nespokojenost na obou stranách. Lidé skutečně mají do určité míry buď moravskou nebo českou totožnost a celý koncept "Jihlavska" jim vadí.

    Pro Čechy, žijící v tomto nově navrhovaném regionu je často i obtížné vůbec se do Jihlavy dostat, protože veřejná doprava není soustředěna kolem Jihlavy, ale spíše kolem Havlíčkova Brodu, kolem Pardubic a kolem Hradce Králové. Rodinné svazky, podnikatelské kontakty a osobní historie jsou všechny spojeny s regionálním centrem Hradec Králové, který bude v úplně jiném regionu, pokud bude tento plán na vytvoření 14 krajů realizován.

    Ano, ponížení Pardubicka v roce 1960 poškodilo obyvatele Pardubic, ale alespoň jiní v nově vytvořeném východočeském regionu byli spokojeni. Bude-li vytvořeno Jihlavsko, nebude spokojen nikdo.

    38 let je dlouhá doba. Dvě generace žily s osmi regiony, které vznikly v roce 1960 už po celý svůj život, a i když nemají tyto regiony v současnosti příliš velký význam, většina společnosti je na ně docela zvyklá.

    Snaha vrátit se k systému, jaký existoval před rokem 1960, nebo úsilí vytvořit něco podobného jen zbytečně naruší životy lidí.

    Jak se říká v Arizoně,. "if it ain't broke, don't fix it" - "když to není rozbité, nespravujte to".


    Nemůžeme se vracet k původním krajům

    Petr Jánský

    Myslím, že pan Kouba dobře vysvětlil, proč se nemůžeme vracet k původním krajům. Doufám, že z jeho příspěvku čtenář rovněž pochopil, proč byl o nové uspořádání sveden tak tuhý boj. Ani kdyby byly známy budoucí kompetence, lidé s negativní životní zkušeností už nevěří. Stejně nevěří, že bude bezchybně fungovat demokracie a samospráva. K dokonalosti máme opravdu daleko. Takže kdo co urval, to má a dobře udělal.

    Jiná věc je, jak se na nové dělení republiky dívá EU. S podivem. Má totiž dávno vypracovanou regionální metodiku, podle které je celá EU rozdělena a hodnocena. Kriteriem je kombinace velikosti území a počtu obyvatel. Regionální celky dle metodiky EU se s novými kraji neshodují - jsou podstatně větší. Proto vedle krajů budeme mít ještě "regiony pro potřebu EU". A tady se, pane Koubo, podržte: V jednom regionu bude Hradec Králové, Pardubice i Liberec. Oklikou se dostáváme zhruba tam, kde jsme byli. Nové dělení bude stát obrovské peníze a potvrdíme známý Renčínův vtip, jak dav brodí řeku a první povídá: My víme, že je tu most, ale jdeme vlastní, českou cestou.

    Snadno bychom mohli převzít zákony a metodiku EU. Proč bychom to ale dělali? Kolik poslanců, senátorů a zastupitelů by přišlo o práci, o plat, o důležitost. Kolik peněz bychom ušetřili? Nikoho nezajímá. Zemi můžeme zadlužit a po nás ať přijde potopa.

    Petr Jánský

    P.S. Pane Koubo, AS není třeba omezovat v rozletu. Je to takový folklor BL. Musel by psát mnohem více, kdyby nám měl vyplatit ten rozdíl, co podle něj vysoudil presidentský pár, oproti skutečnosti.


    Ještě jednou Nerone ve Státní opeře

    Recenze E. Vitove v casopise Harmonie 2/1999. Vyjimam z textu:

    "Je velice prinosne, kdyz se na scene opery objevi dilo mene zname, natoz v pripade Boitove zcela neznama opera Nerone."

    Proc zcela neznama? Kobbe's Complete Opera Book ji 3 strany venuje a nejaka CD se snad take daji koupit.

    "Obohaceni narusta, dostane-li jevistni provedeni moderni formu a splni tak smysl realizace."

    Nic moderniho, proste bezna macha ve stylu Kamenneho mostu a obdobnych produkci (viz J. Lipsansky o filmu).

    (Odboceni, abyste chapal, co jsou zdejsi moderni postupy. Kdyz se v r. 1998 plzenska opera inspiruje Rusalkou Davida Pountneye z r. 1983, pisi kritici o odvaznem inscenacnim postupu.)

    Pak velka chvala, i kdyz drobne chyby priznany jsou:

    "Puvabna altistka ...se po pocatecni distonaci rozezpivala az do presvedciveho zaveru".

    Mohla se radeji rozezpivat uz v satne.

    "Presto, ze vytky v detailech prace by byly cetne, nelze mu (reziserovi) nepriznat smysl pro celek, dramaticnost, akci a schopnost prace s velkym sborem."

    V cem ta schopnost spocivala, nevim. V ciste intonaci sotva.

    "S operou je treba se divacky szit a kazdy sam si ji vradit do vlastnich dejin opery, co se empirie tyce. Teprve potom se kazdemu jednotlivci, jemuz bylo dilo poprve predlozeno, soud vyloupne."

    Szivat se s ni nehodlam a soud se mi uz vyloupl. Nikdy vice v  provedeni SOP.

    Nechapu, odkud berou kritici presvedceni, ze divak bude vyhledavat dila, ktera ho na prvni poslech nezaujala, ci vylozene otravila, a bude se snazit se s nimi szit.

    K cemu?

    Kritici se mozna szivaji, divaci nikoliv - na ctvrte reprize byla SOP poloprazdna.


    Půl ježka

    Miroslav Holub

    Báseň náhodně vybraná ze sbírky Interferon, která vyšla v nakladatelství Mladá fronta r. 1986. - V knize je uvedena autorova bibliografie, hojně publikoval v ČR knižně do roku 1970-71, někdy i  dvě nebo více knih do roka. V sedmdesátých letech dále nic, v osmdesátých letech mu vyšla sbírka Naopak r. 1982, a pak Interferon r. 1986. - Na záložce Interferonu je - schválně a podvratně? - také uvedeno: Knižní vydání překladů poezie v Anglii a v USA: 1967, 1971, 1977, 1980, 1982, 1984), NSR (1969, 1974), Polsko (1969), Holandsko (1975) Indie (1976) Řecko (1979)


    Zadní polovinu někdo přejel,
    takže zbývala hlava a hrudník
    a přední nožky ježčího tvaru.

    Křičelo to křečovitě otevřenou
    tlamou. Křik mlčenlivých je
    hroznější než ticho po potopě
    kdy i černé labutě plavou
    břichem vzhůru.

    A i kdyby se dal najít ježčí lékař
    v dutém pařezu a pod listím
    v bukovém lese, nebylo by pomoci
    pouhé polovině, na silnici E 12.

    Ve jménu logiky,
    ve jménu nauky o bolesti,
    ve jménu ježčího Boha Otce i Syna
    i Ducha svatého amen,
    ve jménu her a malin nezralých,
    ve jménu bystrých potoků lásky
    vždycky jiné a vždycky krvavé,
    ve jménu kořenů, jež obrůstají
    hlavy nedonošených,
    ve jménu ďáblovy krásy,
    ve jménu kůže nesoucí podobu člověka,
    ve jménu všech polovin
    a dvojitých šroubovic, purinů
    a pyrimidinů

    snažili jsme se přejet
    ježčí hlavu předním kolem.

    A bylo to jako vést lunární modul
    ze vzdálenosti planety,
    z řídicího centra zachváceného
    kataleptickým spánkem.

    A mise selhala. Vystoupil jsem
    a našem těžký kus cihly.
    Půl ježka křičelo dál. A teď
    se křik stal řečí, již chystají
    stropy našich hrobů:

    Pak přijde smrt a bude mít tvé oči.


    Hledá se Ropák roku 1998

    Děti Země

    Deti Zeme vyhlasuji 7.rocnik ankety o titul ropak roku a 4.rocnik ankety o zelenou perlu roku. Navrhy kandidatu na ropaka i autoru antiekologickych vyroku muze na adresu Deti Zeme (Jakubske nam. 7, 602 00 Brno, tel./fax 05-42221743) zaslat 22.3.1999 kdokoli.

    Podmínky účasti v obou anketách

    Navrhy na kandidata o titul »Ropak roku« muze zaslat kazdy obcan CR, kdyz uvede sve jmeno, zamestnani a predevsim pisemne dolozitelny duvod navrzeni (tzn. prosazovani nejakeho skodliveho zameru, vydani zavazneho rozhodnuti nebo hlavni podil na realizaci nejake »antiekologicke« stavby). Dulezite take je, aby navrhovatel uvedl sve jmeno a adresu, pricemz by mel zaslat i pisemne podklady o duvodech navrzeni sveho kandidata. Hodnoti se pouze cinnost v roce 1998.

    Kandidat musi byt teritorialne lokalizovan bud do jednoho ze sedmi byvalych kraju a Prahy nebo na celou republiku (celkem devet oblasti), nebot hlavnim zamerem ankety je upozornit na lokalni ekologicke problemy a konkretni projekty. Organizatori se tak chteji vyvarovat tomu, aby mezi kandidaty byly v prevaze ministri vlady.

    Do ankety »Zelena perla roku« muze navrhy na kandidaty opet zasilat kazdy obcan CR. Musi uvest jmeno a prijmeni autora vyroku, nazev zdroje (clanku, poradu v televizi ci rozhlasu, prednasky apod.), datum zverejneni vyroku a sve jmeno a adresu. Mezi kandidaty nelze zaradit zastupce sdelovacich prostredku.

    Na zaklade zaslanych navrhu na kandidaty pak nezavisla stoctrnactiticlenna Komise rozhodne o jejich poradi. Vysledky budou zverejneny 16.4.1999 v Brne v divadle Husa na provazku.

    Potenciální kandidáti na Ropáka roku 1998

    Dosud byly zaslany tyto navrhy na kandidaty:

    1) byv. reditel Agentury ochrany prirody a krajiny Ing.Josef Novak za podepsani nevyhodne smlouvy s firmou Jeskyne CR o dlouhodobem pronajmu jeskyni,

    2) poslanec za ODS Ing.Jiri Drda za podporu projektu SKI 2003, vystavby prehrady u Liberce atd.,

    3) ministr zemedelstvi Ing.Jan Fencl za obhajobu odstrelu nekterych chranenych zivocichu.

    Ropák a výrok roku 1997

    Ropakem roku 1997 se stal generalni reditel Povodi Morava Stanislav Novotny z Brna, ktery nese hlavni podil na nezvladnuti ochrany uzemi pred povodnemi, za betonarske plany budovat dalsi prehrady atd.

    Zelenou perlu roku 1997 ziskal poslanec za ODS Petr Necas za pokus vyrazne oslabit zakon o ochrane prirody a krajiny.

    RNDr.Miroslav Patrik

    Deti Zeme Brno


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|