Dvojí ceny (jsou v Americe v turistickém ruchu naprosto běžné!) aneb Když dva dělají totéž, není to totéž
(Debatu vyvolal článek Andrewa Stroehleina Diskriminace cizinců v ČR: Jděte do muzea.)
DVOJI CENY (jsou v Americe v turistickem ruchu naprosto bezne!) aneb Kdyz
dva delaji totez, neni to totez.
Dvoji, respektive ruzne ceny, jsou v Americe v turistickem ruchu bezne.
Urcite skupiny (preferovani zakaznici, statni zamestnanci, ucitele, lekari,
clenove svazu, klubu a asociaci, profesi atd.) bezne dostavaji v hotelich a
obcas i v jinych zarizenich turistickeho ruchu az osmdesatiprocentni slevy.
Rozdil ve srovnani s CR je v tom, ze jde o slevy pro urcite skupiny a ne o
jejich diskriminaci. Cesky system dvojich cen se od americkeho lisi pouze
naprosto nevhodnou, nemoralni a podle zakonu nekterych statu nelegalni
representaci. Kdyz napr. vyrobce bryli nabidne sponzorovani musea pod
podminkou, ze lide nosici bryle dostanou slevu na vstupnem, jde o normalni
soucast marketingu - vysledkem muze byt pro vyrobce bryli levna a pritom
ucinna reklama, pro museum penize navic, nebo prinejmensim stejny, ale
predem znamy, prijem. Kdyby vsak nekdo rozhodl, ze lide nosici bryle
(plesati, Cikani, Zide, CIZINCI) budou platit v museu vice, nez lide bez
bryli, slo by o nemoralni diskriminaci. Pripadne odpurce predem upozornuji
na to, ze to neni totez, jako kdyz nekde v podzemni draze musi lide s
kufrem platit vice - zabiraji vice mista, proto plati vice; totez, kdyby v
museu lide za moznost fotografovani platili vice, neslo by o diskriminaci
lidi s fotoaparatem, ale o platbu za neco navic. Pokud chce museum ziskat
na vstupnem vice penez od lidi, kteri vydelavaji vice, muze jim nabidnout
za vyssi ceny navstevu v urcite dobe - pouze lide, kteri zaplati vice,
budou moci v teto "preferovane" dobe museum navstivit. Mnozi turiste pak ZA
ZVYHODNENI radi zaplati vice.
Dvoji ceny, zrejme pozustatek mysleni z doby, kdy v dnesnim CR byla
diskriminace cizincu bezna, se v CR v turistickem ruchu stale jeste
praktikuji, i kdyz stale mene a mene. Nevim proc, kdyz snad kazdy v CR zna
ono zname "Deti a vojaci polovic", platici bezne na vstupne od vesnickych
tancovacek az po ruzne kulturni podniky, dopravu atd. Dvoji ceny, tradicne
praktikovane, v podstate totez, jako dvoji ceny v hotelich nebo museich,
ale nikoho neprovokujici, protoze nikoho nediskriminujici. Formulace "Deti
a vojaci tolik a tolik, dospeli a nevojaci dvojnasobek." by mela v podstate
stejny vyznam, ale byla by mnohem mene prijatelna. Formulace "Cizinci dvoj
az desetinasobek" je naprosto neprijatelna. Formulace "Studenti (vojaci,
pensiste, invalide, platci dani v CR, obcane CR, ucitele, lekari,
sportovci, clenove klubu, svazu atd.) 5-100% sleva, je ve svete bezna.
Je-li napr. museum placeno z dani, neni nic zvlastniho ani diskriminacniho
(proti neplatcum dani), kdyz platci techto dani, fakticky umoznovatele
existence musea, dostanou slevu na vstupnem.
Ale i zvyhodnovani urcitych skupin ma sve problemy a proto je bezne, ze se
prilis neinzeruje, ze jde casto o duverne nebo i tajne informace. Americke
hotely bezne zverejnuji pultove ceny (rack rate) a bezne inzeruji male
slevy (5-20%) z techto cen napr. pro cleny nejvetsiho autoklubu. Pote maji
radu ruznych cen pro ruzne skupiny zakazniku, ktere jsou vetsinou zname
pouze (nekterym) pracovnikum hotelu a lidem, kterym jsou tyto slevy urceny.
V krajnich pripadech existuji tez tajne ceny, napr. pro navstevniky z CR!
Mohu dokumentovat, ze jsem napr. v torontskem hotelu Sheraton, kde jsou
pultove ceny od $220 do $280, ubytoval skupinu Cechu a Slovaku za cenu $50
za pokoj a noc. Slo o tajne (propagacni) ceny pro navstevniky ze zeme s
podstatne nizsimi prijmy nez jsou v Kanade. Ve skutecnosti nekteri z takto
zvyhodnenych navstevniku maji v CR prijmy, ktere pravdepodobne jsou vyssi
nez prijem vetsiny Kanadanu.
Podobne slevy bezne poskytuji hotely v New Yorku, Washingtonu, Montrealu,
Bostonu a jinych mistech, vetsinou pouze tehdy, kdyz ty same pokoje nemohou
prodat za vice. Vzdy jde, samozrejme, predevsim o obchod. Predpoklada se,
ze prijmy predevsim tech lidi, kteri si jiz nyni mohou dovolit cestu do
Ameriky, budou vzrustat a ze, kdyz si na urcity hotel zvyknou, budou ho
(predevsim obchodnici) pouzivat i v budoucnosti a platit plne nebo temer
plne ceny a/nebo, ze ho budou doporucovat.
Nejpiktantnejsi na dvojich cenach v CR je to, ze jsou nejen nemoralni, ale
i to, ze v podstate dosahuji praveho opaku - lide, kterych se cenova
diskriminace tyka, se podnikum, kteri ji praktikuji, vyhybaji a dochazi k
pravdepodobne znacnemu ubytku prijmu a tim i zisku. Jeden kanadsky
podnikatel, ktery ztratu nekolika milionu dolaru, ktera byla vysledkem jeho
nespravneho rozhodnuti v jednom z oboru jeho podnikani, komentoval slovy
"Vzdyt jsou to jenom penize" si dava velky pozor, aby se nahodou v CR
neubytoval v nekterem z hotelu, uctujicim cizincum vice nez domacim. Neni
sam, lidi, kteri se vyhybaji diskriminaci je vetsina. Arogance, i kdyz
spojena se schopnosti, se v obchode nevyplaci. Arogance spojena s
neschopnosti je fatalni.
