čtvrtek 26. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Pozoruhodné nesrovnalosti při komunálních volbách:
  • Volby nebo podvody po česku? (Jiří Jírovec) Do nebe volající soudní případ:
  • Česká republika je právní stát - špatně jsem to pochopil (Radomír Tesař) Sté výročí tragické události:
  • Historická poznámka ke Švejkovi (Aleš Zeman) Dvojí občanství:
  • Dvojí občanství v Německu (Sueddeutsche Zeitung)
  • O dvojím občanství: Podivné praktiky ministerstva vnitra ČR a reakce na článek Jiřího Jírovce (Jiřina Fuchsová)
  • Kdy pozbývá český občan svého občanství? K Jírovcově analýze českého zákona (Jaroslav Teplý) Reakce popovického hlasu lidu:
  • Cesta kolem světa pana Petra Palety (Jindřich Pařík)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Dvojí občanství v Německu

    Aleš Zeman

    Posilam Vam preklad clanku na tema, ktere byva v BL casto diskutovano. Situace v Nemecku je pochopitelne dosti jina nez v CR a tak clanek spise informuje o soucasne situaci v Nemecku, nez o tom, jak zlepsit ceske zakony o obcanstvi a volebnim pravu. Podobnosti se situaci v CR vidim v  nasledujicim. Za prve, dvoji obcanstvi by mel pravo nabyt kazdy, pokud se mu to podari a nepredstavuje zadnou vyhodu jako takove. Drzitelum dvojiho obcanstvi netreba zavidet. Za druhe, vsechny povinnosti vyplyvajici z  dvojiho obcanstvi lze pravnicky resit. Za treti, v soucasnosti celosvetove pribyva lidi s dvojim ci nekolikanasobnym obcanstvim. Nemec, ktery v cizine nabyde svobodnym rozhodnutim jine obcanstvi, sve nemecke obcanstvi neztraci a to se tyka i rodinnych potomku narozenych v cizine. Za ctvrte, a to je to nejdulezitejsi, neexistuji moralni duvody proc dvoji obcanstvi neumoznit. Obcan musi ovsem respektovat zakony obou statu a temto statum projevovat loajalitu. Mozne konflikty mezi temito staty, dnes malo pravdepodobne, nelze vyloucit, ale pak rozhodne svedomi jednotlivce, jak tomu ostatne jiz bylo i v minulosti.

    A.Z.

    Občané s dvojí státní příslušností

    Nemůže být řeč o nějakých výsadách

    Sueddeutsche Zeitung, 24. 11. 1998, Brun-Otto Bryde (autor je profesorem verejneho prava na univezite v Giessen)

    Cely retoricky patos pro dukaz zla dvojiho obcanstvi ("Dvema panum nelze slouzit"), s kterym se v diskusich vcelku lehce ziskavaji body (a ne pouze u spravnych hospodskych stolu pro domaci), je vzdy zameren proti pristehovalcum. Jinak Spolkova republika Nemecko vubec nemysli na to, ze by ona sama mohla zaplnit svet obcany s dvoji statni prislusnosti.

    Jiz v pristupu je nemecky princip puvodu ("jus sanguinis") pratelstejsi k  dvojimu obcanstvi nezli princip mista narozeni ("jus soli"), nebot lide se rodi pouze na jednom miste, ale maji dva rodice. Deti z dvounarodnostnich manzelstvi, a jejich pocet pribyva, maji tudiz dvoji obcanstvi. I dite nemeckych rodicu, ktere se narodi v nejake zemi v dusledku "jus soli" nabyva dvoji obcanstvi. Taktez Nemec, ktery legalni cestou ziska cizi statni prislusnost (v dusledku sveho povolani ci snatku) ziska dvoji obcanstvi. Teprve pred nekolika tydny rozhodl spolkovy spravni soud, ze  Nemka, ktera muze ziskat italske statni obcanstvi sveho manzela, muze italske obcanstvi nabyt, aniz by pozbyla obcanstvi nemecke.

    Nemecka statni prislusnost je dedena potomky obcanu s dvojim obcanstvim a i vnuk ci pravnuk nemeckych vystehovalcu je z pravniho hlediska nemecky statni prislusnik. Ze zeme, ktera nemeckou (a dvoji) statni prislusnost uznava u lidi, ktere s Nemeckem nic nespojuje krome vzdalenych predku, a  zaroven jako dogma zla dvoji statni prislusnost vytyka pristehovalcum, kteri jsou velmi tesne spojeni s Nemeckem, neb zde byli narozeni, absolvovali zde skoly, pracuji zde a plati zde dane, je ponekud necestne.

    Necestna je vsak tez uzkostna pece o blaho pristehovalcu kvuli problemum s  jejich identitou a praktickymi problemy, kterymi jsou obcane s dvojim obcanstvim postizeni. V soucasne dobe se vyskytuje ve svete takove mnozstvi obcanu s dvojim a vicerym obcanstvim, ze argumenty, ktere se v diskuzich opetovne objevuji (od dvoji vojenske povinnosti po rodinne pravo) jsou jiz davno v narodnich pravech a mezinarodnich soukromych pravech pragmaticky vyreseny, ci kazdopadne mohou byt vyreseny.

    Ale tez stoupencum reformy zakona o statni prislusnosti je vycitano, ze  pripustili, ba castecne i pozadovali, vyhroceni diskuse o dvojim obcanstvi, jako kdyby dvoji obcanstvi melo nejakou svoji vlastni hodnotu a bylo hlavnim cilem reformy - a ne jen vedlejsim dusledkem, ktery je mozno tolerovat. Toto je falesny argument, protoze prirozene zadny stat nemuze propujcit dvoji obcanstvi, k tomu jsou vzdy treba dva staty.

    Krome toho vedou statnepravni ustanoveni efektivni nebo aktivni statni prislusnosti k tomu, ze ve state, kde obcan s dvoji statni prislusnosti pobyva, se tato ustanoveni nemohou vztahovat na dalsi zahranicni statni prislusnost. To vyvraci tvrzeni odpurcu reformy, ze pristehovalci budou proti domacim nepripustne privilegovani: v Nemecku temto dalsi statni prislusnost neposkytuje zadna dodatecna prava. To ale rovnez znamena, ze  skutecna dvoji identita, v kterou mnozi zastanci reformy doufaji, neni mozna alespon z pravniho hlediska. Nemecky Turek bude v Nemecku pred zakonem povazovan pouze za Nemce; toliko v Turecku ma pro neho turecke obcanstvi vyznam. Obracene nemecke statni obcanstvi ztraci vyznam pro nemecko-tureckeho navratilce v Turecku.

    Je velmi nepravdepodobne, ze existuje mnoho Nemcu, kteri - pote, co budou obeznameni s touto pravni situaci, namisto rozhorceni nad privilegiem pristehovalcu - budou takoveto dvoji obcanstvi nekomu zavidet. Pokud se vyskytnou takovi Nemci, kteri povazuji dvoji obcanstvi zadouci jako takove, mohou se postarat o to, aby jejich deti byly narozeny v zemi, kde plati "jus soli".

    Diskuse o reforme zakona o statnim prislusnosti by mela tudiz konecne rozpoznat tema dvojiho obcanstvi jako neprave tema. Jedina relevantni otazka vyzadujici diskusi je ta, kterym obyvatelum SRN by rozumne mela byt poskytnuta vsechna obcanska prava tak, aby byl prekonan pro demokracii nestravitelny konflikt mezi zemepisnou a statni prislusnosti. Zda na  zaklade tim ucinenych integracne-politickych rozhodnuti vznikne dvoji statni prislusnost je sekundarni a zcela precenena otazka, tez v jejim praktickem vyznamu (patrne z obou stran), kterou tak jako tak nema nemecky zakonodarce jen on sam ve svych rukou.

    Doposud predlozene navrhy se zavedenim "jus soli" teprve pro treti, a ne jiz pro druhou, generaci trpi prilisnou opatrnosti. Kdyby byla zadouci reforma ucinena v prislusny cas, to je jiz pred 20 lety, mohl snad byt "jus sanguinis" doplnen pomoci "jus soli" a vse dalsi prenechano prirozenemu vyvoji. Jelikoz tato prilezitost byla promeskana, je velkoryse udeleni obcanstvi nyni nutnosti.

    Ze tato reforma pro nemeckou demokracii je opozdena se ukazalo v prekvapive souvislosti rozhodnutim Spolkoveho ustavniho soudu o tom, ze volebni pravo pro cizince je v rozporu s ustavou. V tomto pripade souhlasil soud s  navrhovateli takovehoto volebniho prava v tom, ze je vyslovne opravnene "vytvoreni harmonie mezi vlastniky demokratickych politickych prav a trvale podrizenymi obcany urciteho statu". Soud se vsak domnival, ze spravna cesta k tomuto cili vede prostrednictvim reformy zakona o statni prislusnosti, ne zakona o volebnim pravu. Kdyz nicmene zakonodarce opozdene vyplnil pozadavek soudu, nemusel se obavat zadnych ohlasovanych stiznosti v  Karlsruhe (kde sidli Nejvyssi ustavni soud SRN - pozn. prekl.). Zakladni zakon (das Grundgesetz) je zalozen na dustojnosti cloveka a ne na nejakem pseudonabozenskem spojeni mezi statem a obcanem, prenechava dasi vyvoj zakona o statni prislusnosti prostemu zakonodarci a v zadnem pripade nezakazuje integraci pristehovalcu.

    (Přeložil Aleš Zeman)



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|