Česká republika je právní stát - špatně jsem to pochopil
Chci se tímto dopisem omluvit všem. Především však vládě ( i předešlým vládám ), zvláště pak ministru spravedlnosti ( i předešlým ministrům spravedlnosti ), parlamentu a vůbec všem institucím, orgánům, komisím, meziresortním komisím, subkomisím atd. Prostě všem těm , kteří zbudovali "právní stát" a dále jej zdokonalují. Teď už to vím. Jsem jen prosté NIC, hlupec, který si troufale namlouval, že ÚCTA k právům a svobodám člověka a občana se týká i jeho. Omlouvám se za to pomýlení. Věřte mi však, že nevím, co za tajemnou sílu to bylo, jež do mne vstoupila a našeptávala mi - JSI TAKÉ OBČAN, JSI TAKÉ ČLOVĚK! Jen na základě tohoto pomýlení jsem se trapně dožadoval spravedlnosti a práva. Chyboval jsem, moc jsem chyboval. Lze to odčinit?
Zažaloval jsem dva chudáky, kteří mi prodali automobil, jenž jim nepatřil. Tedy přesněji, žaloval jsem chudáka, který nevěděl, že mu ten automobil nepatří. A protože to nevěděl, že mu nepatří, tak poprosil jednoho dne na obědě toho druhého chudáka, zda by mu ten automobil , o kterém nevěděl, že mu nepatří, zda by mu ho na aukci někomu neprodal. Jen za směšnou provizi. Tak ten druhý chudák to udělal, vždyť to tak dělal a dělá pořád. Tento druhý chudák vyinkasoval od mne peníze, nechal si tu směšnou provizi a zbytek předal tomu prvnímu chudákovi, který nevěděl, že mu automobil nepatří. Já zrůda. Ti chudáci museli napočtvrté přijít k soudu (a já se tehdy na ně zlobil, že až napočtvrté). Přišli, protože já jsem byl neoblomný. Dokonce i právník, kterého jsem požádal o pomoc, mi neustále opakoval, trvejte na svém, trvejte na svém, právo je na Vaší straně. A já tomu uvěřil. Jak jsem mohl být tak sprostý.
Dohnal jsem toho chudáka ( toho, co nevěděl, že mu ten automobil nepatří) k tomu, že nakonec řekl soudci, že lituje toho, že mi prodal automobil, který mu nepatřil. Dokonce, jsem jej donutil prohlásit, že by mi chtěl vrátit peníze, ale už je nemá. Jak jsem mohl být tak zlý. Sám pracoval v cizině, aby uživil svou rodinu. Ale to není všechno, obtěžoval jsem soudce, obtěžoval jsem právníka. Když je člověk pomýlený, je to hrozné. Ve své nabubřelé ješitnosti jsem se domníval, že když zaplatím soudní poplatek a právníkovi dám zálohu a pak druhou zálohu, tak že mohu požadovat projednání bez zbytečných průtahů. Tak dlouho jsem to zkoušel ( prosím, to bylo v době, kdy jsem si myslil, že jsem občan a člověk , jehož se týká ÚCTA k právům a svobodám), až to přestalo soudce i právníka bavit. A patří mi to. Konečně přišel zasloužený trest.
Nejdříve se začala prodlužovat doba mezi jednotlivými setkáními se mnou a žalovanými. Ta setkání nebyla dlouhá, spíš krátká, velmi krátká. Tu něco chybělo, tam něco chybělo, tu nebylo něco správně pochopeno, tam nebylo něco správně formulováno, tu si nemohl první žalovaný chudák upamatovat, zda dostal peníze či nikoliv, tu si druhý žalovaný chudák nedokázal upamatovat, zda měl zprostředkovatelskou smlouvu atd. Právník už toho taky začínal mít dost. Moje nehorázně troufalé telefony, proč to trvá tak dlouho proti JEHO laskavému vysvětlování, že je tomu naopak. Jde to velmi rychle, sám se diví, proč jsem tak zvýhodňován. On ví nejlépe, co je to dlouho a co nikoliv ( a soudce to ví ještě o něco lépe ). A měl pravdu. Přišel rozsudek. Já pomstychtivec jsem docílil svého. Oba chudáci měli zaplatit společně a nerozdílně.....
Ještě, že existuje odvolání. Alespoň jeden žalovaný chudák se odvolal. A představte si, že se toho ujal VYŠŠÍ SOUD. Dokonce v termínu, který připomíná rychlost nadzvukového letadla. Takto mi to reprodukoval právník. Tehdy se mi to zdálo dlouho, ale dnes vím, že 9 měsíců je opravdu protekční termín. A protože VYŠŠÍ SOUD shledal nejasné formulace, špatné formulace, nepravdivé formulace, tak alespoň zrušil žalobu na jednoho chudáka, když ten druhý se neodvolal. A začalo vše znovu. Teď už jenom s jedním chudákem. Ale zato v rekordním terminu. Již po pouhých 6 měsících. Nové setkání trvalo sice jenom krátce, ale dále se máme sejít už po 3 měsících.
A ten druhý chudák? Ten,co se neodvolal? Už byl natolik utahaný z těch mých nejapných požadavků na vrácení peněz, že se raději stáhnul do pozadí. A já? No vždyť to říkám, jsem asi nenormální. Vznesl jsem na svého právníka nové dotazy. Proč ten druhý chudák neplatí? Proč jsem doposud neviděl rozsudek? Co bude dále?
Jéje, jéje, to jsem tomu dal. Navíc jsem na svého právníka vyrukoval s informaci od jiného právníka, že sám velectěný soud se může otázat toho druhého chudáka, kdy bude platit. Dokonce prý musí soudu říci pravdu. To jsem se opravdu dozvěděl od toho druhého právníka.
Dokonce z novin, dokonce z nejčtenějších novin. Pokud tu pravdu neřekne, může taky dostat pokutu nebo taky může za mříže. Je to prý nová věc. Neměl jsem toho svého právníka dráždit. Kdo mi to jenom nakukal, že jsem jej zase obtěžoval. Přišla mi od něj zpráva. A dobře mi tak. K soudu prý vznese dotaz, ale mám čekat na odpověď tak půl roku. Jó, za drzost se platí. To nemají soudci rádi. Navíc to soudce obtěžuje ( vzkázal mi to přes toho mého právníka ). Žádnou pokutu nedává, protože nikdo nic neplatí.
Ale protože ten můj právník je OPRAVDOVÝ PRÁVNÍK, tak mi zase pomůže. Jen peněz se zase nedostává. Co takhle třetí zálohu! Můžeme taky ušetřit. Musím prý sám pátrat, zda ten druhý chudák má nějaký majetek nebo příjem peněz. To se ví, opatrně, jako opravdový detektiv.
A tak jsem začal. Zjistil jsem, že ten chudák bydlí v rodinném domku . Vedle domku se krčí malá garáž, ten den,kdy jsem domek okukoval (sledoval) byla otevřená a prázdná. Okamžitě jsem tu novinu oznámil svému právníkovi. Smůla. Onemocněl na 14 dní těžkou chřipkou. Pak mi stroze sdělil, že vše je marné. Dům je určitě dražší než dlužná částka. Mám prý smůlu.
Ale aby mne povzbudil, poradil mi skvělou věc. Mám prý obeslat asi 55 peněžních ústavů dotazem, zda u nich ten chudák nemá účet. K tomu dotazu mám přiložit ověřenou kopii soudního rozhodnutí (asi 180,-Kč, podle počtu stran). Každý jeden dotaz stojí 200,-Kč + DPH. Tedy něco málo přes 20.000,-Kč. Navíc mne může zbavit mého amatérského pátrání. Zná jednu detektivní kancelář. Stačí záloha 5000,-Kč a uvidí se. Jeho laskavost nezná hranice. Závěrem mi totiž sděluje, že čeká na mé další pokyny. Vždy připraven bojovat za mne s tím strašným nepřítelem - dlužníkem.
Pobavili jste se? Nenadchlo Vás to? Nevěříte tomu?Je to trapné?
Jeden NIC vydražil za 95.550,- Kč osobní automobil ŠKODA Favorit dne 22.prosince 1995. Do dnešního dne, tj. 16.listopadu 1998 nemá ani automobil ani peníze. Soudní poplatek a výlohy právníka už ho přišly na 20.000,-Kč. Bude-li chtít tento NIC pokračovat, hlásí se JEHO OPRAVDOVÝ PRÁVNÍK o další zálohu. Přitom by možná stačilo tak málo. Kdyby ten NIC byl řádným občanem a k tomu ještě člověkem. Ale jak se jimi stát. Chtěl by být stejným občanem a člověkem třeba jako je pan prezident a jeho manželka, jako je předseda vlády nebo jako jsou poslanci a senátoři. Chtěl by být stejným občanem a člověkem jako jsou soudci, právníci nebo pan Devátý. Chtěl by být stejně sledovaným, jako je paní Chadimová, jejiž otevřený dopis čte samotný ministr spravedlnosti. Ale to by bylo jednoduché, příliš jednoduché. K čemu by potom byli soudci a právníci? Asi..
Ne, zkrátka je to nemožné. Nebude nikdy občanem a člověkem. Bude obyčejným NIC. Řekli mu to jasně:
"Myslíme jinak!"
Ano, vyplatí se být darebákem v této "zemi hojnosti". Vyplatí se napálit druhého a potom se mu smát. Vždyť v tomto ABSURDISTÁNU je dovoleno úplně vše. Politici a poslanci potřebují občany a jejich hlasy, aby "si konečně začali žít". V tu chvíli oslovují své OBČANY, lžou, a vůbec se přitom nezačervenají. Jsou to profesionálové. A soudci? A právníci? Ano, soudce musí být nezávislý a jeho nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Ale je soudce "Bůh", neomylný, nekritizovatelný, nepostihnutelný? Jak pro koho! Ti, kteří mu dali "jeho moc a jeho moc hlídají", jsou obsloužení tak, jak je to v Listině základních práv a svobod. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.......
Někteří jsou si však rovnější.......
