Volby nebo podvody po česku ?
Jistě volby za komunistů byly fraška. Ostatně jaká volba, když na každé
místo byl jen jeden kandidát, navržený Národní frontou s takovou
přesvědčivostí, že snad není pamětníka, že by některý neprošel.
Musíme ale komunistům připsat k dobrému, že nic nepředstírali.
Prozřetelnost je vynesla k moci na věčné časy, alespoň jak si mysleli, a
tak nepotřebovali být nadále vybíráni, ale čas od času potvrzováni.
Tvrdili národu, že takhle je to lepší, a odsoudili dřívější handrkování
politických stran o hlasy voličů jako paskvil určený k matení voličů a
udržení nadvlády nad dělnickou třídou.
Svým způsobem to byla průhledná situace. Konec konců nešlo o volby, ale
jak se tomu říkalo o "odevzdání hlasů kandidátům Národní fronty". Občan
neměl možnost volby mezi více kandidáty, ale pořád mohl, když na to našel
mentální sílu, odsunout ve volební místnosti plentu od zdi a v uvolněném
prostoru dát průchod svému přesvědčení.
Je jistě s podivem, kolik lidí tuto možnost v nenáviděném režimu nevyužilo.
Teď, když vzpukla svoboda a demokracie, je stejně nepochopitelné, jaký
nezájem občané o svoje základní právo projevují. Možná je to tím, že si
tak jako před tím říkají, že to nemá cenu.
Ti kteří nevolí se stávají obětí iluse, že nezájem o to, co se děje kolem
nich, patří mezi základní demokratická práva. Menšina, která se nakonec k
volbám obtěžuje, se stává obětí triků politických stran, jimž volební zákon
a hlavně nedostatek kontroly nad průběhem voleb umožňuje, aby si dělaly co
chtějí.
V Manitobě momentálně probíhá vyšetřování několika příslušníků tamní
konservativní strany, kteří údajně šoupli nějaký peníz a snad i automobil
jakémusi Indiánovi, aby nezávisle kandidoval v provinčních volbách.
Slibovali si od toho, že tento člověk odčerpá hlasy Liberální a Nové
demokratické strany a tím usnadní vítězství kandidáta strany Konservativní.
Je to pokus o manipulaci voleb a to je tady trestné.
MF Dnes otiskla 21.11. 1998 redakční článek "Občané se podiví, kdo přijde
na radnice". Pokud je pravda, co v něm stojí, pak jsou jen dvě možnosti:
buď je volební zákon naprosto podvodný a občané by se měli ve svém vlastním
zájmu poučit v Havlových spisech, jak vytvořit občanskou společnost
schopnou přinutit parlament k jeho změně. Je-li zákon v pořádku, pak je
na pováženou, jak se v ČR dodržje.
Zmíněný článek, týkající se komunálních voleb, v úvodu konstatuje: "I když
dali občané svými hlasy najevo, koho chtějí mít v zastupitelstvu, do lavic
nakonec často zasednou kandidáti, kteří ve volbách neuspěli. Povolební
škatulata vyvolává i systém komunálních voleb nutící strany (to je nesmysl,
k tomu je nikdo nenutí, správný výraz je "umožňující stranám" - poznámka
JJ), aby na kandidatní listiny umisťovaly známé osobnosti jako vějičky,
které přinášejí nejvíce hlasů. Mnohdy však tito lidé nemají o práci na
radnici zájem a voliči se pak nestačí divit."
Například v do zastupitelstva 11. pražského obvodu byl zvolen Miroslav
Švandrlík. Jeho podmínkou prý bylo, že nebude zařazen na volitelnou
pozici, nicméně voliči si asi řekli, že ten pán, co napsal Černé barony a
jiné srandičky vypadá slušné a že by na radnici sedět měl. No přepočítali
se, protože on odmítl s tím, že je starý, má zdravotní problémy a sedět na
schůzích by ho unavovalo.
Tento přístup zavání podvodem na voličích. Morálním, což je u spisovatele,
který je zmíněné knize patrně považován za bojovníka proti bezpráví o to
horší. Ledaže už na předvolebních shromážděních dával jasně najevo, že
žádný mandát nepřijme. V tom případě by ovšem bylo bývalo daleko
serióznější, kdyby nekandidoval vůbec a svým jménem a vtipem kandidáty
vlastní strany podpořil.
Ještě pozoruhodnější je případ chomutovského lékárníka Josefa Umlaufa z
Hnutí nezávislých. MF Dnes píše: Lidé vynesli "černého koně" jejich
kandidátky z nevolitelného 26. až na 1. místo. Naopak volební "jednička",
podnikatel Otta Hercík skončil až na 10. místě. Přesto podle všeho v
zastupitelstvu nezasedne Umlauf, ale Hercík. Hnutí získalo dva mandáty.
"Jeden ze zvolených kandidátů a sedm náhradníků mi předalo kvitanci, že se
vzdávají mandátu nebo místa náhradníka", uvedl starosta Chomutova Bohumil
Bocian. V zastupitelstvu tak zasedne až 10. v pořadí, Hercík, který se i do
minulého zastupitelstva dostal jen proto, že se mandátu vzdala jeho
úspěšnější kolegyně. "Zaslechl jsem, že lidé odstupují, ale nevím proč.
Zeptejte se jich," říká Hercík. Oblíbenec chomutovských voličů Umlauf,
který se mandátu vzdal, se však mluvit bojí. "Musím se nejdřív o celé věci
poradit s právníkem. Jde mi o dost a určitě bude nějaké pokračování, zatím
ale víc říct nemohu," řekl. Konec citátu.
Dá se pochopit, že jeden nebo dva kandidáti po volbách odstoupí. Ale osm z
jednoho města? A nikdo se tím nezabývá, nikdo neprošetřuje možnou
manipulaci s místy na radnici? Proč se najednou pan lékárník bojí
vysvětlit co znamená jeho výrok "Jde mi o dost a určitě bude nějaké
pokračování, zatím ale více říci nemohu."?
MF Dnes pak uvádí ještě několik dalších případů vzdávání se mandátů a
předpověď , že největší vlna vzdávání nastane při skládání slibů nových
zastupitelstev. Článek končí do ztracena. Žádná vlastní analýza, zda to
je nebo není v pořádku ani nezávislý názor právníka specialisty.
Je nejvyšší čas, aby se lidi rychle vzpamatovali, jinak budou za chvíli v
zajetí neproniknutelných mafií. Dvacetiprocentní účast na volbách do
senátu je jasným dokladem, kolika lidí se to týká a jak chabá je občanská
angažovanost a zájem o vlastní osud.
Zdá se, že lidem nedochází, že neučastí na volbách nepodřezávají větev pod
politiky (těm to nevadí), ale pod sebou. Ledaže se najde pár moudrých
politiků, kteří usoudí, že za takového stavu věcí nemají mandát k tomu aby
cokoli dělali a vypíší nové volby a přijdou s programy, které voliče
přitáhnou.
Jiří Jírovec
PS Doufejme, že si článku v MF Dnes povšimnou pánové Puchalský a Šámal.
Co jiného by si mohli přát než takový námět pro svoje pátrací novináře,
námět, který jistě prokáže jejich schopnost dodat divákům objektivní a
úplné informace, aby si mohli svobodně vytvořit svůj názor..
Česká republika je právní stát - špatně jsem to pochopil
Chci se tímto dopisem omluvit všem. Především však vládě ( i předešlým vládám ), zvláště pak ministru spravedlnosti ( i předešlým ministrům spravedlnosti ), parlamentu a vůbec všem institucím, orgánům, komisím, meziresortním komisím, subkomisím atd. Prostě všem těm , kteří zbudovali "právní stát" a dále jej zdokonalují. Teď už to vím. Jsem jen prosté NIC, hlupec, který si troufale namlouval, že ÚCTA k právům a svobodám člověka a občana se týká i jeho. Omlouvám se za to pomýlení. Věřte mi však, že nevím, co za tajemnou sílu to bylo, jež do mne vstoupila a našeptávala mi - JSI TAKÉ OBČAN, JSI TAKÉ ČLOVĚK! Jen na základě tohoto pomýlení jsem se trapně dožadoval spravedlnosti a práva. Chyboval jsem, moc jsem chyboval. Lze to odčinit?
Zažaloval jsem dva chudáky, kteří mi prodali automobil, jenž jim nepatřil. Tedy přesněji, žaloval jsem chudáka, který nevěděl, že mu ten automobil nepatří. A protože to nevěděl, že mu nepatří, tak poprosil jednoho dne na obědě toho druhého chudáka, zda by mu ten automobil , o kterém nevěděl, že mu nepatří, zda by mu ho na aukci někomu neprodal. Jen za směšnou provizi. Tak ten druhý chudák to udělal, vždyť to tak dělal a dělá pořád. Tento druhý chudák vyinkasoval od mne peníze, nechal si tu směšnou provizi a zbytek předal tomu prvnímu chudákovi, který nevěděl, že mu automobil nepatří. Já zrůda. Ti chudáci museli napočtvrté přijít k soudu (a já se tehdy na ně zlobil, že až napočtvrté). Přišli, protože já jsem byl neoblomný. Dokonce i právník, kterého jsem požádal o pomoc, mi neustále opakoval, trvejte na svém, trvejte na svém, právo je na Vaší straně. A já tomu uvěřil. Jak jsem mohl být tak sprostý.
Dohnal jsem toho chudáka ( toho, co nevěděl, že mu ten automobil nepatří) k tomu, že nakonec řekl soudci, že lituje toho, že mi prodal automobil, který mu nepatřil. Dokonce, jsem jej donutil prohlásit, že by mi chtěl vrátit peníze, ale už je nemá. Jak jsem mohl být tak zlý. Sám pracoval v cizině, aby uživil svou rodinu. Ale to není všechno, obtěžoval jsem soudce, obtěžoval jsem právníka. Když je člověk pomýlený, je to hrozné. Ve své nabubřelé ješitnosti jsem se domníval, že když zaplatím soudní poplatek a právníkovi dám zálohu a pak druhou zálohu, tak že mohu požadovat projednání bez zbytečných průtahů. Tak dlouho jsem to zkoušel ( prosím, to bylo v době, kdy jsem si myslil, že jsem občan a člověk , jehož se týká ÚCTA k právům a svobodám), až to přestalo soudce i právníka bavit. A patří mi to. Konečně přišel zasloužený trest.
Nejdříve se začala prodlužovat doba mezi jednotlivými setkáními se mnou a žalovanými. Ta setkání nebyla dlouhá, spíš krátká, velmi krátká. Tu něco chybělo, tam něco chybělo, tu nebylo něco správně pochopeno, tam nebylo něco správně formulováno, tu si nemohl první žalovaný chudák upamatovat, zda dostal peníze či nikoliv, tu si druhý žalovaný chudák nedokázal upamatovat, zda měl zprostředkovatelskou smlouvu atd. Právník už toho taky začínal mít dost. Moje nehorázně troufalé telefony, proč to trvá tak dlouho proti JEHO laskavému vysvětlování, že je tomu naopak. Jde to velmi rychle, sám se diví, proč jsem tak zvýhodňován. On ví nejlépe, co je to dlouho a co nikoliv ( a soudce to ví ještě o něco lépe ). A měl pravdu. Přišel rozsudek. Já pomstychtivec jsem docílil svého. Oba chudáci měli zaplatit společně a nerozdílně.....
Ještě, že existuje odvolání. Alespoň jeden žalovaný chudák se odvolal. A představte si, že se toho ujal VYŠŠÍ SOUD. Dokonce v termínu, který připomíná rychlost nadzvukového letadla. Takto mi to reprodukoval právník. Tehdy se mi to zdálo dlouho, ale dnes vím, že 9 měsíců je opravdu protekční termín. A protože VYŠŠÍ SOUD shledal nejasné formulace, špatné formulace, nepravdivé formulace, tak alespoň zrušil žalobu na jednoho chudáka, když ten druhý se neodvolal. A začalo vše znovu. Teď už jenom s jedním chudákem. Ale zato v rekordním terminu. Již po pouhých 6 měsících. Nové setkání trvalo sice jenom krátce, ale dále se máme sejít už po 3 měsících.
A ten druhý chudák? Ten,co se neodvolal? Už byl natolik utahaný z těch mých nejapných požadavků na vrácení peněz, že se raději stáhnul do pozadí. A já? No vždyť to říkám, jsem asi nenormální. Vznesl jsem na svého právníka nové dotazy. Proč ten druhý chudák neplatí? Proč jsem doposud neviděl rozsudek? Co bude dále?
Jéje, jéje, to jsem tomu dal. Navíc jsem na svého právníka vyrukoval s informaci od jiného právníka, že sám velectěný soud se může otázat toho druhého chudáka, kdy bude platit. Dokonce prý musí soudu říci pravdu. To jsem se opravdu dozvěděl od toho druhého právníka.
Dokonce z novin, dokonce z nejčtenějších novin. Pokud tu pravdu neřekne, může taky dostat pokutu nebo taky může za mříže. Je to prý nová věc. Neměl jsem toho svého právníka dráždit. Kdo mi to jenom nakukal, že jsem jej zase obtěžoval. Přišla mi od něj zpráva. A dobře mi tak. K soudu prý vznese dotaz, ale mám čekat na odpověď tak půl roku. Jó, za drzost se platí. To nemají soudci rádi. Navíc to soudce obtěžuje ( vzkázal mi to přes toho mého právníka ). Žádnou pokutu nedává, protože nikdo nic neplatí.
Ale protože ten můj právník je OPRAVDOVÝ PRÁVNÍK, tak mi zase pomůže. Jen peněz se zase nedostává. Co takhle třetí zálohu! Můžeme taky ušetřit. Musím prý sám pátrat, zda ten druhý chudák má nějaký majetek nebo příjem peněz. To se ví, opatrně, jako opravdový detektiv.
A tak jsem začal. Zjistil jsem, že ten chudák bydlí v rodinném domku . Vedle domku se krčí malá garáž, ten den,kdy jsem domek okukoval (sledoval) byla otevřená a prázdná. Okamžitě jsem tu novinu oznámil svému právníkovi. Smůla. Onemocněl na 14 dní těžkou chřipkou. Pak mi stroze sdělil, že vše je marné. Dům je určitě dražší než dlužná částka. Mám prý smůlu.
Ale aby mne povzbudil, poradil mi skvělou věc. Mám prý obeslat asi 55 peněžních ústavů dotazem, zda u nich ten chudák nemá účet. K tomu dotazu mám přiložit ověřenou kopii soudního rozhodnutí (asi 180,-Kč, podle počtu stran). Každý jeden dotaz stojí 200,-Kč + DPH. Tedy něco málo přes 20.000,-Kč. Navíc mne může zbavit mého amatérského pátrání. Zná jednu detektivní kancelář. Stačí záloha 5000,-Kč a uvidí se. Jeho laskavost nezná hranice. Závěrem mi totiž sděluje, že čeká na mé další pokyny. Vždy připraven bojovat za mne s tím strašným nepřítelem - dlužníkem.
Pobavili jste se? Nenadchlo Vás to? Nevěříte tomu?Je to trapné?
Jeden NIC vydražil za 95.550,- Kč osobní automobil ŠKODA Favorit dne 22.prosince 1995. Do dnešního dne, tj. 16.listopadu 1998 nemá ani automobil ani peníze. Soudní poplatek a výlohy právníka už ho přišly na 20.000,-Kč. Bude-li chtít tento NIC pokračovat, hlásí se JEHO OPRAVDOVÝ PRÁVNÍK o další zálohu. Přitom by možná stačilo tak málo. Kdyby ten NIC byl řádným občanem a k tomu ještě člověkem. Ale jak se jimi stát. Chtěl by být stejným občanem a člověkem třeba jako je pan prezident a jeho manželka, jako je předseda vlády nebo jako jsou poslanci a senátoři. Chtěl by být stejným občanem a člověkem jako jsou soudci, právníci nebo pan Devátý. Chtěl by být stejně sledovaným, jako je paní Chadimová, jejiž otevřený dopis čte samotný ministr spravedlnosti. Ale to by bylo jednoduché, příliš jednoduché. K čemu by potom byli soudci a právníci? Asi..
Ne, zkrátka je to nemožné. Nebude nikdy občanem a člověkem. Bude obyčejným NIC. Řekli mu to jasně:
"Myslíme jinak!"
Ano, vyplatí se být darebákem v této "zemi hojnosti". Vyplatí se napálit druhého a potom se mu smát. Vždyť v tomto ABSURDISTÁNU je dovoleno úplně vše. Politici a poslanci potřebují občany a jejich hlasy, aby "si konečně začali žít". V tu chvíli oslovují své OBČANY, lžou, a vůbec se přitom nezačervenají. Jsou to profesionálové. A soudci? A právníci? Ano, soudce musí být nezávislý a jeho nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. Ale je soudce "Bůh", neomylný, nekritizovatelný, nepostihnutelný? Jak pro koho! Ti, kteří mu dali "jeho moc a jeho moc hlídají", jsou obsloužení tak, jak je to v Listině základních práv a svobod. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.......
Někteří jsou si však rovnější.......
Historická poznámka ke Švejkovi
100. výročí tragické události
"...Jako jestli se pamatujou na toho pana Lucheniho, co probod nasi nebozku
Alzbetu tim pilnikem. Prochazel se s ni. Pak verte nekomu; vod ty doby
zadna cisarovna nechodi na prochazky. A vono to ceka jeste moc osob..." (J.
Hasek: "Osudy dobreho vojaka Svejka").
Takto lici jednu z cetnych tragedii habsburskeho rodu dobry vojak Svejk v
prve kapitole Haskova romanu posluhovacce pani Muellerove. Jedna se o
skutecnou udalost, ktera se odehrala prave pred 100 lety a ktera ve sve
dobe vzbudila asi stejne mnozstvi pozornosti jako tragicka smrt britske
princezny Diany. Jelikoz 100. vyroci atentatu na manzelku Frantiska Josefa
I. bylo hojne vzpomenuto v rakouskem tisku, chtel bych ve strucnosti
popsat, jak tomu skutecne asi bylo. Temer tak, jak to lici Hasek usty
Svejka, tedy trochu jinak.
Cisarovna Alzbeta se narodila coby Alzbeta Bavorska v Posenhofenu 24.
prosince 1837 a provdala se za rakouskeho cisare Frantiska Josefa I. 24.
dubna 1854. Cisarovna zvana "Sissi" byla povazovana za jednu z
nejkrasnejsich zen sve doby a byly po ni pojmenovany kremy a panenky na
hrani. Tez na internetu o ni mozno nalezt spoustu informaci, ktere jsou
kombinaci kyce, reklam a historickych udaju. Stalym zdrojem slz je pry
televizni serial "Osudova leta cisarovny", v niz Alzbetu hraje znama
herecka Romy Schneiderova.
Den pred atentatem, 9. zari 1898, cisarovna prijela lodi do Zenevy se svym
doprovodem, aby navstivila Baronku de Rotschildovou. Ubytovala se v hotelu
Beau Rivage na brehu Zenevskeho jezera. Pristi den rano vysla cisarovna v
doprovodu sve dvorni damy hrabenky Irmy Sztarayove na prochazku Zenevou a
zakoupily nejake hraci instrumenty pro vnoucata cisarovny. Vratily se do
hotelu a v pul druhe odpoledne opet hotel pesky opustily s umyslem odjet
lodi do Montreux, kde na ne cekal zbytek dvorniho doprovodu. Lod byla
zakotvena v blizkosti hotelu.
Behem kratke chuze k lodi nahle priskocil k cisarovne neznamy mlady muz,
bodnul ji a utekl. Cisarovna se skacela k zemi, ale pote se opet zvedla a
pry rekla: "To nic neni, pospesme si, at nezmeskame lod". Hrabence
Sztarayove cisarovna pravila: "Co proboha ten clovek chtel - snad mi ukrast
naramkove hodinky?" Cisarovna dosla k cekajici lodi, ale zde omdlela.
Hrabenka Sztarayova volala o pomoc a snazila se cisarovne uvolnit korzet,
aby se ji lepe dychalo. Na batistove bluze spatrila hrabenka malou cervenou
skvrnu a tak bylo jasne, ze cisarovna utrpela vazne zraneni. Atentatnik
probodl cisarovne srdce. Lod v te dobe jiz opustila pristav, ale kapitan
rychle zamiril zpet ke brehu v blizkosti hotelu a cisarovna byla donesena
na improvizovanych nositkach (z plachty, sesti vesel a polstaru) zpet do
hotelu.
Privolany doktor Golay nemohl cisarovnu zachranit. Vnitrni krvaceni se
projevovalo roztouci skvrnou krve na bluze. V dnesni dobe by snad mohl byt
operaci cisarovne zachranen zivot, ale v roce 1898 to mozne nebylo. Asi 20
minut pote, co byla cisarovna donesena do hotelu Beau Rivage vydechla
naposledy.
Atentatnik byl brzo dopaden a nasel se tez pilnik s drevenou rukojeti,
ktery pri uprku odhodil do vchodu jednoho z zenevskych domu (rue des Alpes
c. 3). Atentatnik se jmenoval Luigi Luccheni (ne tedy Lucheni, jak napsal
Hasek) a bylo mu 25 let. Byl to chudy delnik. Jeho chorobnym snem bylo
zavrazdit slavnou osobu, aby se timto cinem proslavil. Na svem vrazednem
pilniku pracoval cele dny, az se mu z neho zdarilo ucinit velmi tenky a
jako jehla ostry nastroj. Studoval tez knihu anatomie, aby vedel presne,
ktere misto ma zasahnout. Puvodne chtel zavrazdit francouzskeho nastupnika
trunu d'Orla, ktery byl ocekavan v Zeneve 9. zari. Ke svemu stesti se Henri
d'Orl do Zenevy nedostavil. Ale prijela do Zenevy cisarovna
Rakousko-uherske monarchie.
V roce 1910 se Luigi Luccheni obesil pomoci sveho opasku ve vezenske cele,
kde si odpykaval dozivotni trest za atentat na cisarovnu Alzbetu.
Dvojí občanství v Německu
Posilam Vam preklad clanku na tema, ktere byva v BL casto diskutovano.
Situace v Nemecku je pochopitelne dosti jina nez v CR a tak clanek spise
informuje o soucasne situaci v Nemecku, nez o tom, jak zlepsit ceske zakony
o obcanstvi a volebnim pravu. Podobnosti se situaci v CR vidim v
nasledujicim. Za prve, dvoji obcanstvi by mel pravo nabyt kazdy, pokud se
mu to podari a nepredstavuje zadnou vyhodu jako takove. Drzitelum dvojiho
obcanstvi netreba zavidet. Za druhe, vsechny povinnosti vyplyvajici z
dvojiho obcanstvi lze pravnicky resit. Za treti, v soucasnosti celosvetove
pribyva lidi s dvojim ci nekolikanasobnym obcanstvim. Nemec, ktery v cizine
nabyde svobodnym rozhodnutim jine obcanstvi, sve nemecke obcanstvi neztraci
a to se tyka i rodinnych potomku narozenych v cizine. Za ctvrte, a to je to
nejdulezitejsi, neexistuji moralni duvody proc dvoji obcanstvi neumoznit.
Obcan musi ovsem respektovat zakony obou statu a temto statum projevovat
loajalitu. Mozne konflikty mezi temito staty, dnes malo pravdepodobne,
nelze vyloucit, ale pak rozhodne svedomi jednotlivce, jak tomu ostatne jiz
bylo i v minulosti.
A.Z.
Občané s dvojí státní příslušností
Nemůže být řeč o nějakých výsadách
Sueddeutsche Zeitung, 24. 11. 1998, Brun-Otto Bryde (autor je profesorem
verejneho prava na univezite v Giessen)
Cely retoricky patos pro dukaz zla dvojiho obcanstvi ("Dvema panum nelze
slouzit"), s kterym se v diskusich vcelku lehce ziskavaji body (a ne pouze
u spravnych hospodskych stolu pro domaci), je vzdy zameren proti
pristehovalcum. Jinak Spolkova republika Nemecko vubec nemysli na to, ze by
ona sama mohla zaplnit svet obcany s dvoji statni prislusnosti.
Jiz v pristupu je nemecky princip puvodu ("jus sanguinis") pratelstejsi k
dvojimu obcanstvi nezli princip mista narozeni ("jus soli"), nebot lide se
rodi pouze na jednom miste, ale maji dva rodice. Deti z dvounarodnostnich
manzelstvi, a jejich pocet pribyva, maji tudiz dvoji obcanstvi. I dite
nemeckych rodicu, ktere se narodi v nejake zemi v dusledku "jus soli"
nabyva dvoji obcanstvi. Taktez Nemec, ktery legalni cestou ziska cizi
statni prislusnost (v dusledku sveho povolani ci snatku) ziska dvoji
obcanstvi. Teprve pred nekolika tydny rozhodl spolkovy spravni soud, ze
Nemka, ktera muze ziskat italske statni obcanstvi sveho manzela, muze
italske obcanstvi nabyt, aniz by pozbyla obcanstvi nemecke.
Nemecka statni prislusnost je dedena potomky obcanu s dvojim obcanstvim a i
vnuk ci pravnuk nemeckych vystehovalcu je z pravniho hlediska nemecky
statni prislusnik. Ze zeme, ktera nemeckou (a dvoji) statni prislusnost
uznava u lidi, ktere s Nemeckem nic nespojuje krome vzdalenych predku, a
zaroven jako dogma zla dvoji statni prislusnost vytyka pristehovalcum,
kteri jsou velmi tesne spojeni s Nemeckem, neb zde byli narozeni,
absolvovali zde skoly, pracuji zde a plati zde dane, je ponekud necestne.
Necestna je vsak tez uzkostna pece o blaho pristehovalcu kvuli problemum s
jejich identitou a praktickymi problemy, kterymi jsou obcane s dvojim
obcanstvim postizeni. V soucasne dobe se vyskytuje ve svete takove mnozstvi
obcanu s dvojim a vicerym obcanstvim, ze argumenty, ktere se v diskuzich
opetovne objevuji (od dvoji vojenske povinnosti po rodinne pravo) jsou jiz
davno v narodnich pravech a mezinarodnich soukromych pravech pragmaticky
vyreseny, ci kazdopadne mohou byt vyreseny.
Ale tez stoupencum reformy zakona o statni prislusnosti je vycitano, ze
pripustili, ba castecne i pozadovali, vyhroceni diskuse o dvojim obcanstvi,
jako kdyby dvoji obcanstvi melo nejakou svoji vlastni hodnotu a bylo
hlavnim cilem reformy - a ne jen vedlejsim dusledkem, ktery je mozno
tolerovat. Toto je falesny argument, protoze prirozene zadny stat nemuze
propujcit dvoji obcanstvi, k tomu jsou vzdy treba dva staty.
Krome toho vedou statnepravni ustanoveni efektivni nebo aktivni statni
prislusnosti k tomu, ze ve state, kde obcan s dvoji statni prislusnosti
pobyva, se tato ustanoveni nemohou vztahovat na dalsi zahranicni statni
prislusnost. To vyvraci tvrzeni odpurcu reformy, ze pristehovalci budou
proti domacim nepripustne privilegovani: v Nemecku temto dalsi statni
prislusnost neposkytuje zadna dodatecna prava. To ale rovnez znamena, ze
skutecna dvoji identita, v kterou mnozi zastanci reformy doufaji, neni
mozna alespon z pravniho hlediska. Nemecky Turek bude v Nemecku pred
zakonem povazovan pouze za Nemce; toliko v Turecku ma pro neho turecke
obcanstvi vyznam. Obracene nemecke statni obcanstvi ztraci vyznam pro
nemecko-tureckeho navratilce v Turecku.
Je velmi nepravdepodobne, ze existuje mnoho Nemcu, kteri - pote, co budou
obeznameni s touto pravni situaci, namisto rozhorceni nad privilegiem
pristehovalcu - budou takoveto dvoji obcanstvi nekomu zavidet. Pokud se
vyskytnou takovi Nemci, kteri povazuji dvoji obcanstvi zadouci jako takove,
mohou se postarat o to, aby jejich deti byly narozeny v zemi, kde plati
"jus soli".
Diskuse o reforme zakona o statnim prislusnosti by mela tudiz konecne
rozpoznat tema dvojiho obcanstvi jako neprave tema. Jedina relevantni
otazka vyzadujici diskusi je ta, kterym obyvatelum SRN by rozumne mela byt
poskytnuta vsechna obcanska prava tak, aby byl prekonan pro demokracii
nestravitelny konflikt mezi zemepisnou a statni prislusnosti. Zda na
zaklade tim ucinenych integracne-politickych rozhodnuti vznikne dvoji
statni prislusnost je sekundarni a zcela precenena otazka, tez v jejim
praktickem vyznamu (patrne z obou stran), kterou tak jako tak nema nemecky
zakonodarce jen on sam ve svych rukou.
Doposud predlozene navrhy se zavedenim "jus soli" teprve pro treti, a ne
jiz pro druhou, generaci trpi prilisnou opatrnosti. Kdyby byla zadouci
reforma ucinena v prislusny cas, to je jiz pred 20 lety, mohl snad byt "jus
sanguinis" doplnen pomoci "jus soli" a vse dalsi prenechano prirozenemu
vyvoji. Jelikoz tato prilezitost byla promeskana, je velkoryse udeleni
obcanstvi nyni nutnosti.
Ze tato reforma pro nemeckou demokracii je opozdena se ukazalo v prekvapive
souvislosti rozhodnutim Spolkoveho ustavniho soudu o tom, ze volebni pravo
pro cizince je v rozporu s ustavou. V tomto pripade souhlasil soud s
navrhovateli takovehoto volebniho prava v tom, ze je vyslovne opravnene
"vytvoreni harmonie mezi vlastniky demokratickych politickych prav a trvale
podrizenymi obcany urciteho statu". Soud se vsak domnival, ze spravna cesta
k tomuto cili vede prostrednictvim reformy zakona o statni prislusnosti, ne
zakona o volebnim pravu. Kdyz nicmene zakonodarce opozdene vyplnil
pozadavek soudu, nemusel se obavat zadnych ohlasovanych stiznosti v
Karlsruhe (kde sidli Nejvyssi ustavni soud SRN - pozn. prekl.). Zakladni
zakon (das Grundgesetz) je zalozen na dustojnosti cloveka a ne na nejakem
pseudonabozenskem spojeni mezi statem a obcanem, prenechava dasi vyvoj
zakona o statni prislusnosti prostemu zakonodarci a v zadnem pripade
nezakazuje integraci pristehovalcu.
(Přeložil Aleš Zeman)
O dvojím občanství: Podivné praktiky ministerstva vnitra ČR a reakce na článek Jiřího Jírovce
Vazeny pane redaktore,
Cely clanek pana Jirovce je staven na predpokladu,
ze prestoze dnes kterikoli Cesi kdekoli maji DVOJI
OBCANSTVI, tech dosud nestydate bud PET neb DEVET
let diskriminovanych Cechu v USA neb na Slovensku
CHCE nejake vyhody oproti jinym.....
Opet pusta demagogie.... Ostatni maji vsechna prava:
dvoji obcanstvi, restituce, volebni pravo (jsou-li na uzemi
CR). Ten dosud diskriminovanym je toto vse
ZLOCINNE upirano!
Dale: Jak bylo na techto strankach stokrat a vicekrat
receno, Cesi dosud v otazkach obcanstvi etc diskriminovani
nechteji SVE obcanstvi ZISKAT, oni pozaduji, aby jim bylo
VRACENO! -a to RETROAKTIVNE!!!- jejich rodne ceske
obcanstvi, ktere jim bylo ceskymi urady doma neb v zahranici
PROTIPRAVNE zadrzovano....
Petr Uhl a Pavel Rychetsky nedavno sdelili v LN, ze
duvodem, proc mnoho z techto obeti csl. komunistu dosud
ceske obcanstvi nemaji, jsou podivne praktiky Ministerstva
vnitra a ne Uhl a Rychetsky....
Ministerstvo vnitra je ponekud
siroky pojem, snad by bylo mozno ponekud vice upresnit,
kdo, jmenovite, na M V v letech 1993 az dodnes ty podivne
praktiky beztrestne provozoval... Dle zprav v dennim tisku
pry to byl pan Kriz, ktery okamzite po rozhodnuti US o navraceni
ceskeho obcanstvi Uhlovi, prikazal okresnim, krajskym atd.
soudum v CR, aby v pripade, ze by se zadatel o OSVEDCENI
O*CESKEM*OBCANSTVI odvolal na Uhluv precedent,
rici dotycnemu zadateli, ze rozhodnuti US o Uhlovi
precedent "nezaklada".
Nekteri soudci se od tohoto vykladu rozhoduti ohledne Uhla
distancovali.
Nakonec, vyborna odpoved na cely Jirovcum elaborat se naleza na
adrese:
Je to z pera Aleny Zihlove, je to kratke, vystizne, a k veci.....
Pozdrav!
Jiřina Fuchsová, 2000 Czech Presidential Hopeful
Kdy pozbývá český občan svého občanství? K Jírovcově analýze českého zákona
Pan Jirovec se domniva, ze par. 17 zmineneho zakona
"Statni obcan Ceske republiky pozbyva statni obcanstvi Ceske republiky
okamzikem, kdy na vlastni zadost nabyl cizi obcanstvi s vyjimkou, kdy
cizi statni obcanstvi nabyl v souvislosti s uzavrenim manzelstvi nebo
narozenim"
neni v rozporu s clankem 12(2) ustavy
"Nikdo nemuze byt proti sve vuli zbaven statniho obcanstvi"
protoze par. 17 ZJEVNE (nazor p. Jirovce) povazuje dobrovolne
podepsani rady dokumentu souvisejici s nabytim obcanstvi jineho statu,
za dostatecny projev vule obcana (nemit obcanstvi CR).
Neprinasi tak do debaty nic noveho, protoze tim vlastne jen prebira
stanovisko Ustavniho soudu v pripadu Uhl , ktere jsem ve svem prispevku
kritisoval, a dopousti se stejne chyby, ze zcela chybne vyklada myslenky
(=vuli) obcana, misto, co by si vyzadal a respektoval jeho stanovisko v
teto veci, k cemuz ho clanek ustavy doslova nuti.
Vule obcana v tomto
pripade muze byt: ceskeho obcanstvi na zaklade ceske ustavy nemohu byt
zbaven proti sve vuli, cili bez sveho souhlasu. Ten souhlas jsem nikomu
nedal, tak proc bych si nezazadal o nejake jine obcanstvi, jestlize to
ma pro mne nejaky smysl.
Jeste na vysvetlenou: P. Uhl si zvolil v roce 1993 slovenske obcanstvi,
a proto mu odmitly urady vydat osvedceni o ceskem obcanstvi. U soudu
tvrdil totez co ja, ze totiz podle ustavy nikdo nesmi byt proti sve vuli
statniho obcanstvi zbaven.
Jeho advokat P. Rychetsky prohlasil u
soudu:"Muj klient nikdy neztratil vuli byt obcanem Ceske republiky"
Nicmene Ustavni soud uplatnil svou a ted i pane Jirovcovu interpretaci
mnou ostre kritisovanou a P. Uhl pri prohral. Pri odvolani vsak Ustavni
soud sve rozhodnuti zmenil, takze P. Uhl o ceske obcanstvi neprisel.
Klicem k tomuto rozhodnuti se podle L. Navary (MF 16.5.97) stala formule
zakona, podle niz o puvodni ceske obcanstvi prijde ten, kdo ziska jine
na zaklade zadosti. Neni v nem uz vsak napsano, co se stane, kdyz je
ziska volbou.
Dobrou noc a pevnou nadeji!
J.T.
Hlas lidu českého:
Cesta kolem světa pana Petra Palety
Pan Paleta se v Britských listech přebírá úvahami, které si sám vymezuje a ohraničuje základní otázkou: "Proč v Čechách nefunguje kapitalismus?"
Pan Paleta ovšem činí - a to hned úvodem - mnohem více - sám mi tuto otázku podsouvá jako nosné téma mé nedávné statě. Musím se trochu ohradit - neřekl bych kapitalismus a neřekl bych, že nefunguje. Marxovo dějinné učení odmítám a nedělím státy na kapitalistické a socialistické, rozlišuji jen země demokratické a totalitní.
Otázka je tedy špatně formulována, pan Paleta aniž by se pokoušel dokázat, zda to či ono "funguje či nefunguje" odpověď předjímá a čtenáře dále vede směrem, který si sám vytyčil.
Aniž bych se chtěl pana Palety osobně dotknout a odmítnout všechny jeho myšlenky zařazuji si jeho stať mezi ukázkový literární styl, který pracovně nazývám "žurnalištinou".
Čím se taková "žurnalistoidní" stať vyznačuje, jak ji snadno rozeznáte.
Především používá notoricky ohraná rčení typu: "létají pečení holubi" nebo vyběhaná slovní spojení "často skloňovaná liberální modla" , vysloveně pak hýří nevkusnými novotvary jako je "společenské klima" či "garantovaný monopol" o "neviditelné ruce trhu" nemluvě. Mezi obecné pravdy a tvrzení, která lze přijmout bez uzardění mírnyx týrnyx vsune zhovadilost typu -
"nikdo soudný asi nemůže popřít, že to, co většina sdělovacích prostředků provozuje proti Zemanově vládě, není nic jiného než štvanice.." - v naději, že čtenář, snad oslněn záplavou slov totálně zblbnul.
Žurnalistioidní autor píše vždy velmi zasvěceně a z ohromného nadhledu, vědom si "komplexnosti"problému. Břitce odmítá "liberální teorie"jako překonané nebo se naopak urputně a udatně za tytéž staví. Kritičtí žurnalisté (a nejen oni) si často berou příklady z ciziny. Oblíbené bývá Japonsko, Blairova Britanie nebo Spolková republika.
Zde pan Paleta ovšem dosahuje nebývalé virtuosity. V článku zhruba o stu řádcích zmiňuje devatenáct států a dva kontinenty! Abych na nějaký nezapoměl, počítejte se mnou: Amerika, Japonsko, (Západo-) Německo, Švýcarsko, Norsko, Řecko, Turecko, Česká republika, Irsko, Slovinsko, Rakousko, Italie, Senegal, Evropská unie, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Estonsko a Rumunsko. Kontinenty zastupuje Afrika a Jižní Amerika.
Po pečlivém přečtení celé statě nakonec zjistíme, že jsme se vlastně nic nového a přínosného nedozvěděli. Zjistíme, že místo toho aby poctivě vypátral a odhalil nějakou chybu, omyl, zlovolnost nebo ničemnost, či alespoň zřetelně nahlas a proto i konfrontačně vyslovil svůj názor, žurnaloid jen šklebivě pošťuchuje a nejmenovitě uslintává, protože adresně plivnout vyžaduje odvahu. Znám i takové, kteří dlouze, pochlebně a vlezdoprdelkovsky přitleskávali, aby po "prozření"totéž ostatním vyčítali. Nejhorší ovšem je, že žurnaloidi píší odpudivě vykleštěným jazykem, takovou umělou, řekl bych až "hollywoodskou"češtinou plnou frází, jejich jazykové odpornosti jak bodláčí ulpívají ve slovnících politiků a nad krajinou se pak vznáší "slovo"....
Často a téměř nad každou statí pana Čulíka, či jeho amerického přítele Andrewa Stroelheina vzkypím a posléze pak vypěním, ti lidé píší svoje názory, s kterými mám chuť polemizovat, odmítnout je nebo dokonce znectít. Píší aby něco sdělili, a ne jen proto, aby "něco"napsali.
Myslím si, že to je správný směr žurnalistiky, statě mají podněcovat a ne jen poťouchle blábolit.
Tak a teď je teda tvůj Andrewe - že bys v tom pohrdlivém tónu, třeba u toho Senegalu nenašel něco zkrytě rasistického, čecháčkovsky xenofobního, něco za co mu jde nasadit pořádnej chobot......
22.11. 1998
Jindra Pařík
(To jsem mu to nandal, co. Pan Paleta má prostě smůlu, skutečně nemám proti němu zhola nic, jen mi tak nějak vlezl do rány.)