To je síla: K článku Václava Klause, proč není sociálním demokratem
Původně mě napadl Švejk. Když ho může použít cizák Guenter Traxler (viz překlad jeho článku v BL 30.10. 1998, pořízený s láskou k oběma jazykům přítelem Zemanem), tak proč ne já? Tedy něco na tento způsob:
Tak nám vosolili Václava - a kterýho, já znám dva, toho co sedi na Hradě a pak jednoho, co tady vládnul, ale toho přece zabili - ministerskýho předsedu zabili? - ne knížete, ve Starý Boleslavi, brácha ho tam propích - tak tohle je jinej Václav, píše do novin a podpisuje se Klaus - tak toho neznám, a jak se mu to stalo - ale nějaky Janculik, co je přes noviny a tuhlenctu češtinu v Glasgowě si všiml, ze se ten Klaus neumí gramatikuŠ atd
Těsně před tím, než jsem do této osnovy začal zasazovat dvojtečky, uvozovky a oslovení, mě napadlo, že ten článek je možná parodie. Třeba mladá paní Paříková vyhnala pruďase Jindru k těm jejich rajčatům a on si to tam sesumíroval, aby trochu rozvířil stránky BL. Konec konců na jméno Václav Klaus jistě neexistuje copyright, a lze je použít jako pseudonym.
Nejhorší by ovšem bylo, kdyby článek skutečně vzešel z pera bývalého ministerského předsedy. Vrhalo by to velmi nepříznivé světlo na lidi, kteří kdysi navrhli jmenování Václava Klause vysokoškolským profesorem a na presidenta Havla, který nakonec dekret podepsal.
Domnívám se, že od universitního profesora, jmenovaného v době, kdy se již česká společnost rozloučila s udělováním titulů na základě stranické příslušnosti, je nutné požadovat alespoň určitou úroveň myšlení a vyjadřování, byť jde jen o sprostou (rozumněj primitivní) politiku.
Zmíněný článek zaráží omíláním hesel o svobodě jednotlivce a zhoubě zasahování státu do života jednotlivce. Povšimněme si účelově použitého výrazu "zasahovat", který implikuje manipulaci s občanem a má nepochybně vzbudit dojem, že to je to jediné o co sociálně demokratickým stranám jde.
Každá vláda zasahuje do života občanů. To jistě bývalý ministerský předseda docela dobře ví.
I jeho vláda, která ponechala, nejspíš podle nějaké učebnice, tržní svobodu mnoha šizuňkům, kteří si v době neexistence zákonů (s odpuštěním něco regulujících) namastila kapsu a zanechala za sebou, jak tento politik sám naznačuje "spálenou zemi, snědený krám, blbou náladu, vytunelované podniky a banky" tím zasáhla do života mnoha občanů.
Připomíná to scénu, kdy Švejk hlásí nadporučíku Lukášovi, že jim ukradli kufry a to nejspíš v tom nestřeženým vokamžiku, kdy on, Švejk, šel Lukášovi oznámit, že je s jejich kufry všechno v naprostém pořádku.
Klaus taky všude prohlašoval, že je všechno v nejlepším pořádku, a dokonce mu za to tu a tam nějaký ten zahraniční papaláš poklepal na rameno. Pro něj osobně to asi v pořádku bylo. On přece sám uspěl, poté co i jemu "dala svoboda před devíti lety šanci". A teď mu to jacísi sociánědemokratičtí zpozdilci vyčítají a dokonce na tom stavějí svoji volební kampaň.
Mimochodem jedním z nějpozoruhodnějších odkazů Klausovy vlády (Tošovský už přišel k hotovému) je, že jména lidí, kteří teď mají vyšetřovat údajné machinace v minulosti, nemohou být zveřejněna, nejspíš proto, aby je někdo neodkrágloval. To je opravdu vrchol dosažitelné svobody ve společnosti.
Než se dostanu k některým názorům z článku, který Klaus podepsal, podotýkám že existuje mnoho pohledů na situaci ČR a tudíž na úspěšnost předcházející vlády. Někteří čtenáři si možná vzpomenou na velice lidské líčení Jana Čulíka o jeho setkání s důchodcem, který neměl ani na nahnilý květák a snažil se zachovat svou lidskou důstojnost alespoň tvrzením, že on peníze má, jen si nevzal dost sebou. Na opačné straně spektra stojí výrok mého známého, který po návratu z Prahy prohlásil, že neví, co se tam lidem pořád nelíbí, a začal mi vyprávět o tom, jakou vilu a za kolik miliónů zrovna staví jeho kamarád. Toliko se mu nelíbilo, že ačkoli jeho kamarád má BMW, moc si ho neužije, protože se bojí, že mu ho někdo na ulici ukradne. A někde mezi tím je názor podnikatele, o němž jsem před časem psal - že tam u moci byli pěkný gauneři, ale to že nemůže říct u piva v hospodě, protože ti lidé by pak mohli volit socany.
Člověk, který odmítá vidět chudáka, se dopouští podvodu sám na sobě. Politik, který odmítá realitu, protože mu nepasuje do učebnicových pouček, a pro chudáka nehne prstem, aby si nezadal, se mírně řečeno zpronevěřuje svému poslání.
Klaus se ve svém článku píše: "Paul Heyne (z překladu jeho učebnice Ekonomický způsob myšlení se u nás učila spousta studentu ekonomie devadesátych let) hezky říká, že tržní ekonomika se týká závislosti na jiných , ale že se tato závislost vyznačuje mimořádnou mírou svobody, protože nevyžaduje závislost na nikom konkrétním jiném."
Jenže co když tahle učebnice už neplatí? Zdá se totiž, že globální ekonomika naopak přinesla mimořádnou míru nesvobody, protože uvolnila síly, které narušují ne-li znemožňují svobodné vytváření "závislosti na jiných". Stačí se podívat na ekonomický chaos posledního půl roku vzniklý iracionálním uvažováním tak zvaných nervozních investorů.
Václav Klaus rovněž píše o regulaci, což je prý cudný název pro státní řízení. Bohužel shrnuje všechno do jednoho pytle, takže není jasné, co tím vlastně chtěl říct. Výraz státní řízení je opět zavádějící a vlastně nesmyslný. Stát má vládu od toho, aby vládla, a parlament, kterému je odpovědná. Tyto dvě instituce mají povinnost ohlídat zájmy vlastního národa. Nic víc, ale ani nic míň. Každé rozhodnutí vlády nebo parlamentu něco ovlivňuje (tedy reguluje). Jako s čímkoli jiným je i zde příliš mnoho stejně špatné jako příliš málo.
Umění vládnout je právě umění najít přiměřenou míru. Regulaci nemůžeme odsuzovat en bloc jako nebezpečnou kratochvíli určitého politického směru.
Pozoruhodné na regulaci je to, že impuls k ní často přichází zdola, tedy v podstatě demokratickou cestou. Typickou ukázkou je požadavek části severoamerické veřejnosti na regulaci násilí a sexu ve filmech a televizi. Z obchodního hlediska to, pravda, nedává smysl, protože právě tyhle věci přitahují publikum a regulace nutně ovlivňuje zisk v tomto odvětví podnikání.
Podobná situace je v oblasti životního prostředí. Zde Klaus argumentuje tím, že platí-li životní prostředí především, znamená to, že svoboda jednotlivce je druhořadá. Jde samozřejmě o demagogii ne-li přímo o stupiditu. Ostatně v čem je svoboda jednotlivce v protikladu k životnímu prostředí? Nejde přece o to, jestli jedno nebo druhé, ale o rovnováhu, o seriózní zvážení pro a proti a kvalifikované rozhodnutí.
Je omezením osobní svobody třeba zákaz olovnatého benzínu nebo povinnost mít katazátor na výfuku? Je omezením osobní svobody regulace obsahu síry v benzinu distribuovaném v Ontariu? Místní velmi pravicová vláda teď nařídila desetinásobné snížení hranice, protože přibývají zdravotní potíže obyvatelstva (a zvyšují se náklady na lékařskou péči).
Do sféry regulace podnikání spadá spor mezi federální vládou USA a společností Microsoft. Týká se integrace internetového browseru do Windows, která může vést k monopolnímu postavení Gatesovy společnosti na trhu (na úkor firmy Netscape). Regulace Microsoftu je samozřejmě proti jeho zájmům vydělat co nejvíc, ale zase v zájmu menšího výrobce a veřejnosti, jíž, alespoň teoreticky, zaručuje konkurence nižší cenu výrobku. Nejde o černobílou situaci, v níž se socialnědemokratická vláda (kde by se, probůh, v USA vzala) snaží ukojit svůj regulační chtíč. Ve hře jsou zájmy veřejnosti a dvou konkurenčních podniků.
To, o čem Klaus už vůbec nemluví, je sociální aspekt regulace. Konzervativní vláda v Ontariu například deregulovala nájemné. A taky převedla mnoho duševně nemocných z nemocnic do domácího ošetřování - že prý to je levnější. Ti, kteří domov neměli, skončili na ulici a najednou stejně konzervativní starosta Toronta volá po regulaci nájemného a polehávání několika tisíc lidí po ulicích největšího kanadského města označuje za národní pohromu a ostudu. Někteří novináři a politikové, kteří by si zřejmě docela dobře rozuměli s Klausem, pokud jde o to, kdo za co může, řadí tyto nešťastníky do kategorie obtížného hmyzu - nuisance people.
V Kanadě se v nejbližší době očekává rozhodnutí vlády týkající se vytvoření dvou velkých bank z původních čtyř menších. Zase, z hlediska jednotlivcovy svobody podnikat je pravděpodobný nesouhlas vlády s bankovní fúzí učebnicově špatný. Tedy, pokud nebereme v úvahu dopad zamýšleného spojení na kanadskou ekonomiku, zejména na malé podniky, pro které by znamenala omezenější přístup k půjčkám, a na komunity, v nichž banky zruší pobočky a propustí lidi.
Václav Klaus dále píše: "Dnešní sociáldemokratismus je i problémem lidským. Je problémem absence víry v sebe, problémem obavy z vlastního selhání, problémem spoléhání se na něco nebo někoho jiného. Sociáldemokratismus nabízí výmluvu, a to velmi nebezpečnou, že za své selhání nemohu já, ale někdo jiný."
Jaký to blábol. Ano, je pár lidí, kteří se dostali buď vlastními schopnostmi nebo shodou okolností do pozice, v níž mají svůj vlastní osud víceméně ve vlastních rukách. Naprostá většina lidí je však vystavena riziku selhání respektive libovůli druhých. Proto chtějí žít v systému, který jim poskytuje určitou ochranu v situacích, které jsou mimo jejich kontrolu.
Mr Stiglitz, hlavní ekonom Světové banky, nedávno prohlásil: "Nevinní přihlížející, kteří nemohou ovlivnit okolnosti vedoucí ke krizi, pak nesou její největší břímě". Tento pán, kterého lze jen těžko považovat za socana, řekl prostou pravdu, v jejímž světle nabývá Klausův argument o nepřipouštění si vlastní viny za neúspěch jiný smysl. Zcela zjevně se nabízí otázka, zda tvrzení, že za selhání si může každý sám, není pouhou zástěrkou pro zastírání neschopnosti mocných.
Závěrem ještě několik slov o dalším nesmyslu v Klausově článku, totiž o mediální zabydlenosti politiků. Jeho výrok "Sociáldemokraté dobře pochopili, že pravda je vždy méně senzační, a proto i méně zajimavá než nepravda a na tento stary trik vsadili" patří mezi to nejsmutnější, co lze v české politice najít.
Klaus sám se v mediální sféře zabydlel, díky servilnosti novinářů, na dost dlouhou dobu. Teprve ve druhé polovině devadesátých let se tu a tam někdo zmínil o nahotě císaře. Neplatí právě pro Klause, že "image triumfoval nad realitou", že "nebylo důležité, jaky politik je a co dělá", že "stačilo, jaký se kolem něj vytvoři mediální obraz"? Nebyl zrovna on "komu se víc než komukoli jinému dařilo mást méně přemýšlivé občany"?
Navíc Klausovi jistě nikdo nebrání, aby řekl pravdu o těch vytunelovaných bankách, záhumenkové činnosti politiků, postavení vědy a školství ve společnosti, stavu státní pokladny, údajných konfliktech osobních zájmů atd.
No a pokud jde o to, proč není sociálním demokratem? Nejspíš ví, že mezi přemýšlivými lidmi nemá naději na úspěch, tak co by tam dělal.
PS: Pouze Bůh a Klaus vědí, kde se v USA bere sociální demokracie.
