Varování bohatým
Tento článek je určen především bohatým, pokud se mezi čtenáři Britských listů vyskytují. Týká se totiž možného přerozdělení jejich majetku, leč nikoli v tradičním smyslu sociální rovnosti, jak by snad podpis autora mohl naznačovat.
Informace, která následuje, byla sice šířena kanadskou CBC skoro zadarmo (za TV platíme měsíčně $30), ale vzhledem k jejímu významu pro bohaté investory, nelze vyloučit, že ji některý z nich, žijící mimo dosah stanice, bude chtít extra odměnit. V případě, že by k tomu snad opravdu došlo, děkuji předem za částky zaslané k rukám docenta Emila Jelínka, který je proděkanem na Přírodovědecké fakultě KU, kde jsem dlouhá léta pracoval. Shání totiž, jak jsem se onehdá dozvěděl, peníze na otop fakulty. Sám již mám letos dřevo pod střechou a tak se bez finanční injekce do jara obejdu.
Jde o nabídku lukrativního investování. Zatím se provádí po telefonu, nicméně není vyloučeno, že se časem rozšíří i na Internet. V podstatě jde o to, že firma s pokud možno věrohodným názvem třeba "Baker a Phillips Investment Group" (jména jsem vybral náhodně, podobnost s jakoukoli skutečnou firmou je zcela náhodná) nabídne zákazníkovi výhodné akcie a dokonce mu je proti zaplacení i pošle.
Další vývoj je v podstatě dvojí. V lepším případě se investor dozví, že naletěl a že svoje peníze už nikdy neuvidí, protože jmenovaná firma se už dávno jmenuje jinak a láká zase jiné zákazníky. V horším případě dojde k podvodu na druhou. Investor je v podstatě pravdivě informován, že jeho investice nemá momentálně žádnou cenu (to je přece riziko investování). Je mu sice zatajeno, že ji neměla již od počátku, ale je mu poskytnuta naděje, že převod jeho akcii kamsi, spojený s další investovanou sumou povede nejen k vyrovnání ztráty z prvního kola, ale nakonec k touženému zisku. Navíc upřímnost sdělení zvyšuje důvěru zákazníka v to, že jedná se slušnými lidmi. Nakonec ovšem končí druhé kolo stejným zjištěním, jako kolo první.
Pokud si někdo myslí, že není možné, aby naletěl, pak je kandidátem okradení. Podvodníci prodávají vidinu snadného zbohatnutí pěkně zabalenou do věrohodného obalu. Jedním z triků například je zřizování "poboček" v různých městech kontinentu, takže zákazník má pocit, že jedná se zavedenou firmou, která sama expanduje. Co se nedozví je, že přestože volá pobočku v San Franciscu, jeho hovor je automaticky nasměrován třeba do Toronta, nebo kde se podvodník usídlil.
Na zákazníka psychologicky působí i to, že jedná s firmou z Kanady - tam se přece nekrade a nepodvádí. Navíc oběti nejsou z Kanady nebo USA, ale z jiných částí světa, odkud je obtížné, ne-li přímo nemožné, proti podvodu něco udělat a obhájit svoje zájmy.
CBC uvedla poměrně dlouhý rozhovor s lékařem z Nového Zélandu, který přišel v prvním kole o sumu nejmenovanou a ve druhém o 42 tisic amerických dolarů. Byl zjevně vytipován jako člověk, který má peníze, ale celkem málo času na to, aby se investováním podstatněji zabýval. A pak, z Nového Zélandu se těžko dovoláte spravedlnosti a navíc právníci v Kanadě nejsou zrovna špatně placeni.
Zmíněný lékař byl velmi kritický k tomu, že Kanada, tedy policie a banky, nedělají prakticky nic, co by podvodníky nějak vzrušovalo. Postoj policie je laxní, na vyšetřování podvodů nejsou peníze a bez žalobce není soudce. Royal Bank, kam těch 42 amerických Smetanů směřovalo, sice na žádost lékaře účet zmrazila, ale jen dočasně. Jak jakýsi papaláš z banky vysvětlil, museli by mít příkaz od policie. Tvrdil rovněž, že banka musí hájit anonymitu svých zákazníků a že pro doktora nemohla udělat víc než mu poradit, aby se obrátil na policii. V takovém okamžiku se ovšem vloudí do hry jurisdikční zašmodrchanost, protože co je kanadské jízdní do nějakého felčara z polokoule, kde se chodí hlavou dolů. CBC se sice nějak domákla, komu konto patří, ale to je nějaký nastrčený člověk, který pracuje pro nějaké větší zvíře. Zastavili ho před činžákem kde bydlí, ale nic jim neodpověděl, taky proč.
Těžko k tomu něco dodat - snad jen to, že ten finančně zanedbaný proděkan je postava reálná, stejně jako zima na krku.
