pátek 6. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy:
  • Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby České politické názory:
  • Otevřený dopis Václavu Bendovi mj. o Pinochetovi: Zradil jste vznešené hodnoty české antikomunistické opozice (Steven Saxonberg, pozn. JČ)
  • An Open Letter to Václav Benda about Augusto Pinochet (Steven Saxonberg) Podnikání při České televizi:
  • Jak je to s podnikatelským vztahem Centra Českého videa k ČT? Jakub Puchalský vysvětluje prostřednictvím svého tajemníka Finanční podvodnictví, které odhalila kanadská televize:
  • Varování bohatým (Jiří Jírovec) Ideologie volného trhu:
  • Američané jsou individualisté, svobodní lidé a chtějí vydělat dolar: Reakce na poslední článek Petra Palety (Táňa Zajícová) Děti Země:
  • Dnešek bez aut
  • Výstava ke dnu bez aut v Ostravě Pocta Václavu Klausovi:
  • "Myslíme jinak" (Václav Pinkava) Oznámení:
  • Vyšel časopis Hurontaria č. 16 Ekologie:
  • Přehled práce subkomise pro PRTR v ČR (ale novináři v ní nesmějí zasedat!) Literatura:
  • Poezie ostrovana Ivana Jelínka (Jiřina Fuchsová)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Look at the weekly English-language electronic NEW PRESENCE. - Zde je měsíčník Nová přítomnost.
  • Tady je minulé vydání Britských listů.
  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.
  • Adresa Britských listů je zde. Pouze když nefunguje, pište na tuto alternativní adresu.
  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).
  • Užitečné internetové stránky pro bohemisty a ;specialisty na Českou republiku jsou zde.
  • Časopis Neviditelný pes, který vydává Ondřej Neff, je na adrese http://pes.eunet.cz.
  • Stránku diskusního pořadu České televize Na hraně, věnovaného problémům a názorům mladé generace, najdete na této adrese.

    Co je nového v České republice

  • Příprava České republiky na členství v Evropské unii se vážně zpomalila, až zastavila. Vyplývá to ze zprávy Evropské komise hodnotící "kandidátské" země usilující o vstup do unie. Ralf Dreyer, šéf zastoupení komise v ČR, připomněl, že v předchozím posudku podmínila komise možnost vstupu země do unie ve střednědobém výhledu brzkými a výraznými změnami. Těch ale v řadě oblastí nebylo dosaženo. Česká vláda považuje kritiku za odůvodněnou. Někteří dávají vinu euroskepticismu Václava Klause. Evropská komise požaduje větší pozornost reformě právního systému, boji proti korupci, romské otázce a urychlení restrukturalizace podniků. Zpráva kritizuje příliš malé změny v oblasti vnitřního trhu, zemědělství, práva a vnitřních záležitostí. Při přibližování právního řádu standardům unie nenastal pokrok v oblastech vnitřního trhu, duševního vlastnictví, ochrany dat, pojištění a státní pomoci.Evropská unie příští týden zahájí politická jednání o přistoupení s půltuctem zemí. Česká republika, přes nelichotivý posudek, mezi nimi chybět nebude. Datum, kdy do unie skutečně vstoupí, však není určeno a není vůbec jisté, zda to bude rok 2003. Místopředseda vlády Pavel Rychetský uvedl, že kabinet v reakci na posudek zahájí ihned práce na aktualizaci Národního programu integrace do Evropské unie. (To brzo.)

  • KDU ČSL zřejmě podpoří druhou verzi vládního návrhu zákona o státním rozpočtu na příští rok. (Předpovídal to už v druhé polovině října v Londýně ministr zahraničí Jan Kavan.) Rozhodující bude, zda předloha schválená ve středu vládou splňuje všechny požadavky, které KDU-ČSL spolu s dalšími stranami prosadila při projednávání první varianty rozpočtu, řekl úřadující předseda KDU-ČSL Jan Kasal. Druhá verze státního rozpočtu počítá s deficitem 31 miliard korun, výdaji ve výši 605,1 miliardy korun a příjmy 574,1 miliardy korun.

  • Sociální demokracie má podle Miloše Zemana připraveny scénáře vývoje i pro případ, že by ODS vypověděla opoziční smlouvu. Zeman také včera v Českém rozhlase řekl, že prý KDU-ČSL našla na rozdíl od ODS odvahu přiznat se ke spoluodpovědnosti za své minulé vlády a napravit chyby, které částečně způsobila. Zeman, upozornil, že mnozí představitelé ODS vyhrožovali možností vypovězení opoziční smlouvy. Sociální demokracie v takovém případě utvořila koalici s jinými stranami. Podle Zemana by nebylo správné "hnát lidi k předčasným volbám". "Jsou strany, které vztyčují nadživotní pomníky vůdcům v místech, kde stávaly i jiné nadživotní podmínky," podotkl Zeman v narážce na obří billboard ODS. "Lituji, že nedokáže říci: Ano, mýlili jsme se, chybovali jsme a nyní to chceme napravit." řekl také Zeman.

  • Velkopodnikatel v České televizi. Ve vcerejsim poradu "21" na CT2 predstavila Eva Hamouzova senatniho kandidata za Beroun Jiriho Ruekla jako "znamou regionalni osobnost, mistniho rodaka a velkopodnikatele". --- Matne si vzpominam, ze postava velkouzenare, jakozto dobova rekvizita, vystupuje v Sucheho Faustovi; nenadal bych se, ze Ceska televize tuto komickou prvorepublikovou titulaturu ozivi. Pani Hamouzove blahoprejeme ke Zlatemu oslovi - mam ostatne pocit, ze za vcerejsi vykon by si toto oceneni zaslouzil cely tym Jedenadvacitky. Vse nasvedcuje tomu, ze po odstraneni Jany Bobosikove z obrazovky se kvalita tohoto kdysi prestizniho poradu bude dale propadat. T.P.

  • Dementi. Kdosi napsal na Fóru Britských listů jménem Jana Čulíka nepříliš rozmyslný či gramotný příspěvek (č. 03681). Redaktor Britských listů tento příspěvek nepsal (normálně se snaží nedělat gramatické chyby). Litujeme, že přispěvatelé na Fórum BL často nejenže nenacházejí odvahu psát pod vlastním jménem, ale mnohdy ještě úhybně považují za nutné předstírat, že jejich výroky jsou ve skutečnosti výroky jiných. JČ do Fóra většinou nezasahuje a od nynějška tam už nebude psát vůbec, neboť tam není možno zajistit autentičnost projevu.

  • V Teplicích se připravuje akce proti rasismu. Vazeny pane Culiku, obracime se na vas s prosbou o uvedeni odkazu pripravovane akce proti rasismu v Teplicich. Je-li to mozne uvedte tento link v BL: http://www.teplice.cz/against/ Jinak preji hodne zdaru do vasi cinnosti a hodne sil cele redakci BL - delate potrebnou a kvalitni praci. S pozdravem Jan Strnad.

  • Česká televize: Vedoucí zpravodajství Zdeněk Šámal umlčel Janu Bobošíkovou. Moderátorka Jana Bobošíková poskytla minulý pátek Britským listům rozsáhlý a závažný rozhovor. Svědčí v něm znepokojujícím stavu redakce zpravodajství této veřejnoprávní instituce a vysvětluje, proč se rozhodla odejít. Odvetou za její vystoupení v BL i v jiných sdělovacích prostředcích jí Zdeněk Šámal zakázal vstup na obrazovku."Vážený pane Čulíku, možná by vás zajímalo, že mám písemný zákaz moderovat, natáčet šoty a chodit na porady, podepsaný panem Šámalem. To vše pro mé názory v tisku," napsala nám J.B. 27. 10. 1998.

  • Přestože ministr kultury Pavel Dostál tento postoj kritizuje, generální ředitel Jakub Puchalský utajuje svůj projekt, na jehož základě zvítězil letos na jaře v konkursu na svou nynější funkci. Tento jeho postoj schvaluje i Rada České televize, viz tento rozhovor Tomáše Peciny s místopředsedou Rady Vladislavem Kučíkem. (Viz též zde). Šéf zpravodajství ČT Zdeněk Šámal odmítl odpovědět na třináct závažných otázek, týkajících se zhoršování úrovně zpravodajství ČT a označil Britské listy za "nenávistný, téměř goebbelsovský list".

    Výběr textů z posledních dní:


    Pokračování seznamu nejzajímavějších článků z poslední doby umisťuji zvlášť jako samostatný text, viz OBSAH dnešního čísla. (Toto pokračování se NENATÁHNE jako součástí Kompletních Britských listů, musíte si na ně v Obsahu samostatně kliknout.) Všechny články předchozích vydání od začátku Britských listů v červenci 1996 jsou k dispozici v archívu BL.

    Otevřený dopis Václavu Bendovi: Zradil jste vznešené hodnoty české antikomunistické opozice.

    Steven Saxonberg

    Vážený Václave Bendo,

    píšu Vám, protože jsem vás kdysi velmi obdivoval. Během oněch deprimujících let komunismu jste projevoval v boji proti režimu velkou odvahu. Samozřejmě, věděl jsem, že zastáváte v náboženských a hospodářských otázkách jiné názory, než mám já, ale na tom nezáleželo, protože jsem se domníval, že oba máme stejné hlavní cíle: svobodu a demokracii. Předpokládal jsem, že ostatní otázky jsou vedlejší. Teď vím, že je tomu obráceně: byl jste proti komunistickému režimu převážně proto, že jste nesouhlasil s  jeho hospodářskou a náboženskou politikou, nikoliv proto, že byste sdílel mou víru v potřebu svobody a demokracie.

    Pravděpodobně si na mě nepamatujete. Setkali jsme se jednou krátce, když jsem byl v roce 1993 ve vašem bytě a dělal jsem rozhovor s vaším synem Martinem pro svou doktorskou práci o pádu komunistických režimů ve středovýchodní Evropě. Byl jsem velmi potěšen, že jsem měl možnost seznámit se s oběma vašimi syny a hovořit s nimi o studentském hnutí roku 1989. Byl jsem velmi dojat, když Martin vzpomínal na to, jak ho varoval agent Stb, že by klidně mohl "zmizet" při nějaké "nehodě". Možná to není náhoda, že Martin je jediným mužem ve vaší rodině, který nevstoupil do politiky?

    Prvními známkami, že nesdílíte Martinovu toleranci, bylo, když jsem četl o vaší roli ve výboru, který vyšetřoval sovětskou invazi v roce 1968. Dovedete si představit, že jsem nemohl věřit vlastním očím, když jsem se dověděl, že chcete žalovat Zdeňka Mlynáře za zradu. Téhož muže, který vám pomáhal zakládat Chartu 77, téhož muže, který strávil dvacet let úpornými útoky proti represivnímu husákovsko-jakešovskému režimu. Co bylo důvodem jeho údajné zrady? Poté, co byl unesen do Sovětského svazu a bylo mu vyhrožováno ustavením brutálního vojenského režimu, vzdal se a podepsal protokol, který posléze znamenal ukončení reforem Pražského jara, ale alespoň zabránil velkému krveprolévání.

    Samozřejmě, máte mnoho důvodů kritizovat jeho rozhodnutí a prohlašovat, že to nebylo z morálního hlediska nejlepší rozhodnutí. Přesto bych však chtěl říci, že si sám nemůžete být jist, jak byste vy jednal v takové situaci, kdybyste se v ní octl. Víte skutečně najisto, jak byste se choval, kdybyste věděl, že nepodepsat moskevský protokol bude pravděpodobně znamenat, že sám budete popraven a že bude v Československu vytvořen sovětský vojenský režim, který bude možná tak brutální, jako byl režim Augusto Pinocheta? Skutečně byste byl schopen nést morální odpovědnost vědomí, že vaše rozhodnutí může znamenat, že typickým pinochetovským způsobem bude tisíce nebo dokonce desetitisíce vašich spoluobčanů brutálně mučeno a zavražděno? Možná, že byste to byl schopen unést. Možná by bylo dovolit českému či sovětskému Pinochetovi získat v Československu moc morálně vyšším rozhodnutím než rozhodnutí kapitulovat. Možná, že bylo od Mlynáře naivní domnívat se, že tím, že ustoupí sovětským požadavkům, bude možno do určité míry některé reformy zachránit. Ale je možno nazvat zradou rozhodnutí, které pravděpodobně zachránilo životy tisíců lidí?

    Jsem si dobře vědom strašlivého útlaku, k němuž docházelo v období "normalizace". Tisíce lidí přišly o zaměstnání. Nejtvrdošíjnější kritikové režimu strávili několik měsíců či let ve vězení. Nicméně, toto zacházení bylo relativně mírné, ve srovnání s tím, k čemu by došlo za pinochetovského režimu. V Chile nebyli nejostřejší kritikové jen odsouzeni na pár měsíců či let do vězení. Pokud měli štěstí, byli zastřeleni. Když štěstí neměli, byli brutálně mučeni, než byli popraveni. Méně odvážní kritikové nepřišli jen o zaměstnání jako za Husákovy normalizace. Namísto toho byli zatčeni a silně mučeni. Pokud měli štěstí, mezinárodní organizace jako Amnesty International, dosáhly jejich propuštění z vězení, takže si tito lidé mohli odvézt své noční můry do nějaké třetí země, která jim poskytla politický asyl. Ve Švédsku je mnoho politických exulantů z Husákova i Pinochetova režimu. Porovnáváme-li jejich příběhy, komunistické Československo se zdá být téměř rájem.

    Uvedu jen jeden příklad z  mnoha. V jedněch dnešních švédských novinách vypráví chilská exulantka o tom, jak byla zatčena za "zločin" členství v levicové organizaci MIR a za to, že se snažila založit zdravotní kliniku pro chudé lidi. Byla spolu s otcem unesena do vězení. Oba byli přivázáni k ocelové posteli. Její otec se musel dívat, jak byla brutálně bita, pak znásilněna a pak opakovaně znásilňována obušky jejích mučitelů. Strkali jí obušky do pochvy až k děloze. Během deseti dnů v pekle jí také dávali hlavu do igelitového pytlíku a ponořovali ji do vody, aby nemohla dýchat. Také pořádali předstírané popravy. Téměř okamžitě poté, co se vrátila domů, byla zatčena znovu - tentokrát chilskou policií. Byla odvezena na nechvalně známý fotbalový stadión, kde předtím Pinochetovi lidé zmasakrovali tisíce Chilanů. Strávila několik měsíců na samotce bez postele. Neustále ji tam bili. Když byla nakonec propuštěna, dověděla se, že chilská armáda zatkla jejího chlapce, rozřízla mu břicho, vytáhla mu ven střeva a zaživa ho hodila do moře.

    Samozřejmě, vím, že to bylo strašné, Václave Bendo, že kvůli vašim politickým postojům směl váš syn Martin za komunismu studovat jen na elektrotechické fakultě a ne na teologické fakultě, kde původně chtěl studovat. Ale jak se tato forma útlaku dá srovnávat s Pinochetovým peklem?

    Myslím, že víte, co chci říci: hovořím o vaší nedávné veřejné podpoře pro onoho brutálního, nelidského bývalého chilského diktátora. Diktátora, který svrhl demokraticky zvolenou vládu. Socialistický prezident Allende učinil tragickou chybu, že byl silný demokrat, věřil v ústavu a naivně se domníval, že armáda bude ústavu respektovat. Byl tak naivní ve své víře, že všichni budou respektovat demokracii, že neučinil žádné kroky, aby zabránil pravici zorganizovat vojenský puč. Odmítl požadavky mnoha levicových organizací a odborů, aby byly ozbrojeny a mohly se bránit proti případnému vojenskému zásahu. Allende byl tak naivní ve své víře, že chilská pravice je demokratická, jako byl Dubček naivní ve své víře, že Brežněv bude respektovat Československou národní suverenitu.

    Čtu, že chválíte smrt chilské demokracie. Proč? Protože měl Allende jiné názory než vy na hospodářskou politiku. Byl to socialista a všichni socialisté by měli být zastřeleni. To v podstatě říkáte, i když jste to neřekl otevřeně. Takže pro vás nejsou svoboda a demokracie důležité. Pro vás je důležité aby vláda - demokratická nebo autoritářská - prováděla takovou ekonomickou politiku, jakou podporujete.

    Bráníte se tím, že tvrdíte, že muž, který zničil chilskou demokracii, je vlastně demokrat. Poté, co zavraždil všechny ty, kdo zastávali otevřeně jiný názor na hospodářskou politiku, než on sám, Pinochet plánoval vrátit moc novému demokratickému státu. Dokazujete, že Pinochet poté, co prohrál v referendu, povolil volby. Zapomněl jste, že Pinochet nechtěl uspořádat to referendum a nechtěl ani uspořádat posléze volby? Zapomněl jste, že to učinil pouze neochotně, poté, co ho k tomu přiměli ostatní generálové, když bylo zjevné, že přichází o veřejnou podporu? Zapomněl jste, že dokonce ještě dnes, téměř deset let poté, co se Pinochet vzdal prezidentského úřadu, není stále ještě Chile demokratickou zemí?

    Než se vzdal moci, Pinochet požadoval, aby byla chilská demokracie silně omezena. Zaprvé, armáda měla dostat plnou amnestii. Žádné "komise pro pravdu" jako v Jihoafrické republice se nesměly zakládat. žádné výbory pro vyšetřování zločinů, páchaných za předchozího režimu, jako ten, v jehož čele jste v Praze stál vy. Civilní vláda nesměla dostat moc nad armádou a nedostala pravomoc propustit muže s krví potřísněnýma rukama. Pinochet sám si udržel funkci vrchního velitele ozbrojených sil. Kromě toho, určitý počet křesel v senátě byl rezervován pro Pinochetovy stoupence, ústřední banka (jejíhož šéfa vybral Pinochet) měla být nezávislá na politické moci a vláda nesmí vyšetřovat nedávné privatizace, v nichž převzali státní firmy Pinochetovi stoupenci.

    Pokud to znamená, že je Pinochet demokrat, pak si zaslouží Jakeš a Štěpán Nobelovu cenu míru! Tito dva muži odstoupili, aniž by si dělali jakékoliv podmínky. Českoslovenští komunisté nepožadovali amnestii, takže Štěpán byl ve vězení a Jakeš je neustále trestně vyšetřován. Komunisté nepožadovali kontrolu nad státní bankou, nepožadovali, aby jim byl rezervován určitý počet křesel ve federálním shromáždění, nepožadovali udržení vlivu nad armádou a policií. Souhlasili s bezpodmínečným konáním všeobecných voleb.

    Nechci je za to chválit. Nebudu je nazývat demokraty za to, že odstoupili. Nepozval bych je na večeři, jako jste vy pozval Pinocheta. Já se nemusím stydět za to, že jsem zradil demokratické ideály. Vy ale, Václave Bendo, by jste se stydět měl a měl byste mít silný pocit viny. Zradil jste vznešené hodnoty české antikomunistické opozice. Jakou čelný představitel bývalých disidentských kruhů máte stále ještě velkou morální autoritu. Jste jedním z důvodů, proč velká část české pravice si nyní vytváří idol z hromadného vraždění. Jste jedním z důvodů, proč někteří Češi stále ještě přijímají Stalinovo přesvědčení, že "účel světí prostředky". Vy, který máte silnou křesťanskou víru, jednáte proti Kristovu přikázání "milujte svého nepřítele". Namísto toho jste přijal učení inkvizice, podle něhož je v pořádku vraždit lidi, kteří mají jiné názory než vy.

    Doufám, že změníte své postoje a vrátíte se k původním hodnotám Charty 77, pro niž byl nejdůležitějším cílem respekt pro lidská práva.

    Váš

    Steven Saxonberg


    Poznámka JČ. Někdy začátkem osmdesátých let mě požádal Josef Škvorecký, abych pro jeho nakladatelství 68 Publishers zredigoval vzpomínkovou knihu Jaroslavy Stuchlíkové Indiáni, politici, plukovníci o životě v Chile v sedmdesátých letech, kde žila se svým mužem, českým etnografem, který předčasně zemřel. Kniha posléze vyšla po pádu komunismu až v Československu. Jaroslava Stuchlíková nyní žije v Belfastu a píše odtamtud o irské politice pro český tisk. Její kniha, ač neobyčejně zajímavá, byla psána poněkud šroubovanou češtinu a Josef Škvorecký mě právě požádal, abych to přeložil do normální řeči. Strávil jsem tehdy nad rukopisem zde v Glasgowě v létě na zahradě s tužkou v ruce asi měsíc. Knihu jsem tedy "přeložil" a myslím, že jsem do ní dost pronikl. V kostce: Stuchlíková argumentuje, z pragmatického pohledu české rodiny, že Allende byl nepraktický idealista a jeho hospodářská politika byla neúspěšná, že chilská levice byla často zaujatě doktrinářská. Příchod Pinocheta k moci však zaznamenává jako skutečnou hrůzu. Sama jejich rodina unikla zastřelení při jedné silniční kontrole armádou jen o vlásek. Pana Stuchlíka požádal při kontrole důstojník, aby mu ukázal peněženku. Prohlédl ji, bylo všechno v pořádku a Stuchlíkovi směli odjet. Posléze se dověděli, že armáda hledala příslušníky jakési levicové frakce, kteří se označovali tím, že měli v peněžence jakousi starší bankovku, snad přetrženou. Lidi, u nichž byla tato starší bankovka nalezena, byli na místě zastřeleni. Stuchlík ji naštěstí u sebe neměl. (Rekapituluji po letech po paměti.)


    An Open Letter to Václav Benda

    Steven Saxonberg

    Dear Václav Benda,

    I am writing to you because I was once a great admirer of yours. During those gloomy days of communist rule, you showed great courage in fighting against the system. Of course, I knew that you had different views than my own on religious and economic issues, but I did not think that this mattered, because I thought that we both had the same main goals: freedom and democracy. I assumed that the other issues were secondary. Now I know that the opposite is true: you were against the communist regime mostly because you disagreed with its economic and theological policies, not because you share my belief in the need for freedom and democracy.

    You probably do not remember me. We met shortly once when I was once at your apartment in 1993 to interview your son Martin for my doctor's dissertation on the collapse of the communist regimes in East-Central Europe. I had the pleasure of meeting both of your sons to discuss the student movement in 1989. I was deeply moved when Martin recalled how a StB agent warned him that he would be easy for him to "disappear" in an "accident." Martin impressed me as being one of the most tolerant students whom I interviewed. Perhaps it is no coincidence that he is the only male in your family not to enter politics?

    The first signs that you do not share Martin's tolerance was when I read about your role in the committee investigating the Soviet invasion in 1968. You can imagine my disbelief when I received the news that you wanted to prosecute Zdençk MlynáÍ for treason. The same man who helped you cofound Charter 77; the same man who spent 20 years relentlessly attacking the repressive Husák-Jakeš regime. What was the reason for his alleged treason? It was that after he was kidnapped and taken to the Soviet Union and threatened with the installation of a brutal military regime, he relented and agreed to sign a protocol that eventually meant the end of the Prague Spring reforms, but at least prevented much bloodshed.

    Of course, you have every reason to criticize his decision and claim that it was not the morally best one. Still, I dare say that you cannot be sure of how you would have acted in that situation if you were not in it yourself. Can you really know how you would have behaved if you knew that not signing the protocol would have probably meant your own execution and the installation of a Soviet military regime that might even been as brutal as Augusto Pinochet's? Could you really bare the moral responsibility of knowing that your decision meant that in typical Pinochet fashion, thousands or even tens of thousands of your countrymen would be brutally tortured and killed? Perhaps you could. Perhaps allowing a Czech or Soviet Pinochet to come to power would have been a morally superior choice than the decision to capitulate. Perhaps it was naive of MlynáÍ to believe that by giving in to some Soviet demands, it would still be possible to save some of the reforms. But could an action that probably saved the lives of thousands of people reasonably be considered treason?

    I am aware of the terrible repression which took place under the period of "normalization." Thousands of people lost their jobs. The most stubborn critics of the regime even spent a few months or years in prison. Nevertheless, this treatment is relatively mild compared to what would have happened under a Pinochet type of regime. In Chile, the worst critics were not merely sentenced to a few months or years in prison. If they were lucky, they were executed. If they were unlucky they were brutally tortured before being executed. The less dangerous critics did not merely lose their jobs as under Husák's normalization. Instead they were imprisoned and severely tortured. If they were lucky, international organizations, such as Amnesty, could get them released from prison, so that they could take their nightmares with them to some third country that gave them political asylum. In Sweden there are many political exiles from both the Pinochet and Husák regimes. When one compares the stories which these people tell, communist Czechoslovakia almost seems like a paradise.

    Here's just one example among many. In one of today's Swedish newspapers, an exiled Chilean woman recounts her arrest for the "crime" of having been a member in the Leftist organization MIR and trying to start a health clinic that caters to the poor. She was kidnaped together with her father and brought to a prison. They were both tied to a steel bed. Her father had to watch while she was brutally beaten, then raped, then raped again with the batons of her torturers. They pushed their batons all the way into her uterus. During her 10 days in Hell, they also put a plastic bag around her head and dropped her into water so that she could not breath. They also held mock executions. Almost immediately after returning home, she was again arrested-this time by the civilian police. She was taken to the infamous soccer field where thousands of Chileans had previously been massacred by Pinochet's henchmen. She spent several months in an isolation cell without a bed and with continued beatings. When she finally was released, she heard that the military had arrested her boyfriend, ripped open his stomach, tore out his intestines and-while he was still alive-threw him in the ocean.

    Of course, I think it is terrible, Václav Benda, that because of your political stancesyour son Martin was only allowed to study at the electro-techno faculty during the communist regime rather than at the theological faculty, which was his first choice. But how does this form of oppression compare to Pinochet's inferno?

    Now I think you know what I am getting at: your recent public support for that brutal, inhumane, former Chilean dictator. A dictator who overthrew a democratically elected government. The socialist President Allende made the tragic mistake of being a strong democratic who believed in the constitution and naively believed that the military would respect the constitution. He was so naive in his belief that everyone would respect democracy, that he did not take any steps to prevent the Right from organizing a military coup. He refused the calls of many Leftist organizations and unions to arm them, so that they could defend themselves against possible military action. Allende was as naive in his belief that the Chilean Right was democratic as Dubček was naive in his belief that Brezhnev would respect Czechoslovakia's national soverignty.

    Now I read that you applaud the death of Chilean democracy. Why? Because Allende had different views than you on economic policy. He was a socialist and all socialists should be shot. That is basically what you are saying, even if you do say so directly. Thus, freedom and democracy are not important for you. What is important is that a government-democratic or authoritarian-pursues economic policies that you support.

    You defend yourself by claiming that the man who destroyed Chilean democracy actually is a democrat. After viciously murdering all those who openly had different views than him on economic policy, Pinochet planned to return power to a new democratic state. Your evidence is that Pinochet actually give allow elections after losing the plebiscite. Have you forgotten that Pinochet did not really want to hold the plebiscite and that he did not really want to have elections afterwards? Have you forgotten that he only did so reluctantly after the other generals pressured him into doing so, since it was obvious that he was losing popular support? Have you forgotten that even today, nearly a decade after giving up the presidency, Chile is still not a democratic country?

    Before agreement to give up power, Pinochet demanded that Chilean democracy be greatly restrained. First, the military would be granted complete amnesty. There were not to be any "truth commissions" as in South Africa, no committees such as the one that you headed which investigated crimes committed under the previous regime. The civilian government would not have control over the military and would not be able to fire those men with blood on their hands. Pinochet, himself, was to continue as chief commander of the armed forces. Furthermore, a certain number of seats in the senate were to be reserved for Pinochet's supporters, the central bank (whose head was chosen by Pinochet) was to be autonomous from political control and the government could not investigate the recent privatizations in which state firms were taken over by Pinochet's supporters.

    If this makes Pinochet a democrat, then Jakeš and Štěpán deserve the Nobel Prize for Peace! These two men resigned without demanding any conditions. The Czechoslovak communists did not demand amnesty, so that Štěpán has spent time in prison and Jakeš has been constantly under criminal investigation. The communists did not demand control over the state bank, they did not demand that a certain number of seats be reserved for them in the Federal Assembly, they did not demand continued control over the military and police. They agreed to unconditionally free elections.

    I am not going to praise them for these acts. I am not going to call them democrats for their decisions to resign. I would not invite them over for dinner as you did with Pinochet. I do not have to feel any great shame for betraying democratic ideals. However, you, Václav Benda should feel yourself covered with shame and guilt. You have betrayed the noble values of the Czech anti-communist opposition. As a leading figure of the former dissident circles, you still carry great moral authority. You are one of the reasons that much of the the Czech Right idolizes a mass murder. You are one of the reasons why some Czechs still accept Stalin's credo that "the means justify the end." You, with your strong Christian beliefs have gone against the teachings of Christ to love your enemy. Instead, you have followed the teachings of the inquisition, in which it is okey to murder people who do not share your beliefs.

    I hope that you will reconsider your position and go back to the original values of the Charter 77, in which respect for human rights was the most important goal.

    Sincerely,

    Steven Saxonberg


    Centrum českého videa

    Tento dopis jsem poslal Jakubu Puchalskému, řediteli ČT 10. října 1998. Urgoval jsem ho 13. října 1998. JČ

    Vazeny pane Puchalsky,

    opakovane se obraceji na Britske listy nekteri ctenari, kteri poukazuji na udajne pochybnou spolupraci mezi CT a Centrem ceskeho videa.

    Jednim z nich je napr. pan Jiri Novak (jura.novak@post.cz), ktery se na vas obraci s temito dotazy.

    Byl bych vam velmi vdecen, kdybyste je mohl pro Britske listy zodpovedet.

    Predem dekuji,

    Jan Culik

  • Na zaklade jakeho vyberoveho rizeni byla vybrana firma Centrum Ceskeho Videa pro vyhradni distribuci videokazet?

  • Proc CT nenabizi svuj produkt sama, kdyz existuje vice distributoru a obchodnich siti?

  • Proc musi jiny obchodnik snaset cca dvacetiprocentni marzi CCV?

  • Delal nekdo nekdy analyzu vyhodnosti teto spoluprace?

  • Nese CCV nejaka rizika, kdyz vlastne podnika na naklady CT?

  • Kdo nese naklady na vyrobu nosicu, CT nebo CCV?

  • Je spravne , kdyz soukroma firma podnika na ukor verejnopravni televize?

    Jan Culik

    4. listopadu 1998 obdržely BL tuto odpověď od Puchalského tajemníka:

    V Praze dne 4. listopadu 1998

    Vážený pane Čulíku,

    byl jsem pověřen generálním ředitelem České televize panem Jakubem Puchalským, abych Vám odpověděl na Váš dotaz, respektive dotazy Vašeho čtenáře pana Jiřího Nováka ohledně spolupráce mezi Českou televizí a Centrem českého videa. Informace, které jsem získal, Vám proto zasílám. Je možné, že již pro Vás nebudou aktuální, a to z toho důvodu, že na stejné téma vypracovala svou odpověď slečna Denisa Štrbová, vedoucí Telexportu. Váš čtenář pan Jiří Novák se totiž ptá nejen Vaším prostřednictvím.

    Na základě jakého výběrového řízení byla vybrána firma Centrum českého videa pro výhradní distribuci videokazet? Centrum českého videa (dále CČV) nemá výhradní práva na distribuci videokazet ČT.

    Proč ČT nenabízí svůj produkt sama, když existuje více distributorů a obchodních sítí? ČT není specializovaná na distribuci videokazet a proto používá služeb jiných distributorů. Protože ČT vydává na kazetách hlavně české tituly, spolupracuje zejména s firmou, která se na českou tvorbu specializuje.

    Proč musí jiný obchodník snášet cca 20% marži CČV? Otázku by bylo pravděpodobně třeba nejen upřesnit, ale zejména položit firmě CČV. Krom toho si troufám tvrdit, že obchodník, ať již podniká kdekoli, není ze zásady povinen nic snášet. Je na jeho svobodném rozhodnutí, za jakých podmínek chce uskutečnit svůj obchod.

    Dělal někdy někdo analýzu výhodnosti této spolupráce? Určitě ano, zejména při vzniku tohoto smluvního obchodního vztahu musela být otázka výhodnosti zásadním kritériem.

    Nese CČV nějaká rizika, když vlastně podniká na náklady ČT? Ano, nese a někdy nemalá.

    Kdo nese náklady na výrobu nosičů ČT, nebo CČV? .

    Je správné, když soukromá firma podniká na úkor veřejnoprávní televize? Soukromou firmu používá veřejnoprávní televize jenom k činnosti, kterou sama nevykonává a nemá na ni kapacitu. Je to vzájemně výhodná spolupráce.

    Nejen panu Novákovi, ale ani Vám, pane Čulíku, nemůže ČT sdělovat některé informace či konkrétní smluvní ujednání. Proto Vám neodpovím např. na otázku ohledně nákladů na výrobu nosičů. Pro úzkou spolupráci s CČV máme své vážné důvody a kdyby tomu tak nebylo, nespolupracovali bychom s ním. Myslíme si, že na českém videotrhu zatím není pro distribuci českých titulů lepší firma. Na druhou stranu se nové vedení ČT bude zabývat vztahy s CČV, stejným způsobem se ostatně zabýváme i dalšími oblastmi činnosti ČT. Přestože spolupráce s CČV byla ustanovena minulým vedením a otázky ohledně uzavřených smluv by bylo vhodnější adresovat právě členům bývalého vedení, rád bych Vás ujistil, pane Čulíku, že veškeré kroky současného vedení jsou vedeny úmyslem důsledně hájit zájmy koncesionářů České televize.

    S pozdravem,

    Jiří Kučera


    Varování bohatým

    Jiří Jírovec

    Tento článek je určen především bohatým, pokud se mezi čtenáři Britských listů vyskytují. Týká se totiž možného přerozdělení jejich majetku, leč nikoli v tradičním smyslu sociální rovnosti, jak by snad podpis autora mohl naznačovat.

    Informace, která následuje, byla sice šířena kanadskou CBC skoro zadarmo (za TV platíme měsíčně $30), ale vzhledem k jejímu významu pro bohaté investory, nelze vyloučit, že ji některý z nich, žijící mimo dosah stanice, bude chtít extra odměnit. V případě, že by k tomu snad opravdu došlo, děkuji předem za částky zaslané k rukám docenta Emila Jelínka, který je proděkanem na Přírodovědecké fakultě KU, kde jsem dlouhá léta pracoval. Shání totiž, jak jsem se onehdá dozvěděl, peníze na otop fakulty. Sám již mám letos dřevo pod střechou a tak se bez finanční injekce do jara obejdu.

    Jde o nabídku lukrativního investování. Zatím se provádí po telefonu, nicméně není vyloučeno, že se časem rozšíří i na Internet. V podstatě jde o to, že firma s pokud možno věrohodným názvem třeba "Baker a Phillips Investment Group" (jména jsem vybral náhodně, podobnost s jakoukoli skutečnou firmou je zcela náhodná) nabídne zákazníkovi výhodné akcie a dokonce mu je proti zaplacení i pošle.

    Další vývoj je v podstatě dvojí. V lepším případě se investor dozví, že naletěl a že svoje peníze už nikdy neuvidí, protože jmenovaná firma se už dávno jmenuje jinak a láká zase jiné zákazníky. V horším případě dojde k podvodu na druhou. Investor je v podstatě pravdivě informován, že jeho investice nemá momentálně žádnou cenu (to je přece riziko investování). Je mu sice zatajeno, že ji neměla již od počátku, ale je mu poskytnuta naděje, že převod jeho akcii kamsi, spojený s další investovanou sumou povede nejen k vyrovnání ztráty z prvního kola, ale nakonec k touženému zisku. Navíc upřímnost sdělení zvyšuje důvěru zákazníka v to, že jedná se slušnými lidmi. Nakonec ovšem končí druhé kolo stejným zjištěním, jako kolo první.

    Pokud si někdo myslí, že není možné, aby naletěl, pak je kandidátem okradení. Podvodníci prodávají vidinu snadného zbohatnutí pěkně zabalenou do věrohodného obalu. Jedním z triků například je zřizování "poboček" v různých městech kontinentu, takže zákazník má pocit, že jedná se zavedenou firmou, která sama expanduje. Co se nedozví je, že přestože volá pobočku v San Franciscu, jeho hovor je automaticky nasměrován třeba do Toronta, nebo kde se podvodník usídlil.

    Na zákazníka psychologicky působí i to, že jedná s firmou z Kanady - tam se přece nekrade a nepodvádí. Navíc oběti nejsou z Kanady nebo USA, ale z jiných částí světa, odkud je obtížné, ne-li přímo nemožné, proti podvodu něco udělat a obhájit svoje zájmy.

    CBC uvedla poměrně dlouhý rozhovor s lékařem z Nového Zélandu, který přišel v prvním kole o sumu nejmenovanou a ve druhém o 42 tisic amerických dolarů. Byl zjevně vytipován jako člověk, který má peníze, ale celkem málo času na to, aby se investováním podstatněji zabýval. A pak, z Nového Zélandu se těžko dovoláte spravedlnosti a navíc právníci v Kanadě nejsou zrovna špatně placeni.

    Zmíněný lékař byl velmi kritický k tomu, že Kanada, tedy policie a banky, nedělají prakticky nic, co by podvodníky nějak vzrušovalo. Postoj policie je laxní, na vyšetřování podvodů nejsou peníze a bez žalobce není soudce. Royal Bank, kam těch 42 amerických Smetanů směřovalo, sice na žádost lékaře účet zmrazila, ale jen dočasně. Jak jakýsi papaláš z banky vysvětlil, museli by mít příkaz od policie. Tvrdil rovněž, že banka musí hájit anonymitu svých zákazníků a že pro doktora nemohla udělat víc než mu poradit, aby se obrátil na policii. V takovém okamžiku se ovšem vloudí do hry jurisdikční zašmodrchanost, protože co je kanadské jízdní do nějakého felčara z polokoule, kde se chodí hlavou dolů. CBC se sice nějak domákla, komu konto patří, ale to je nějaký nastrčený člověk, který pracuje pro nějaké větší zvíře. Zastavili ho před činžákem kde bydlí, ale nic jim neodpověděl, taky proč. Těžko k tomu něco dodat - snad jen to, že ten finančně zanedbaný proděkan je postava reálná, stejně jako zima na krku.

    Jiří Jírovec


    Reakce na poslední článek Petra Palety

    Taťána Zajícová

    Vážený pane Paleto,

    já se domnívám, že jakkoli je v dnešní České republice slovo ideologie zdiskreditováno ( ideologie je nakonec odvozena od slova idea), naše rozpory v pohledu na evropský a americký přístup k ekonomické prosperitě mají kořeny právě v ideologii. Vaše odmítnutí se tímto aspektem zabývat (ideologické "poučky" v mých tvrzeních), je jenom úhybný tah před existencí odpozorované reality, že masivní státní aparát stojí v cestě komerční aktivitě. Důvod, proč nechcete tuto realitu přiznat je ten, že Vám ideologicky vyhovuje cesta, kterou se Evropa ubírá, a věříte, že to bude fungovat. A v tom je celý problém našich postojů. Já tomu nevěřím.

    Já mám jako konzervativec důvěru v lidský potenciál, který může být nejlépe rozvinut za podmínek existence svobody, svobody od governmentu a jeho zásahů. Svoboda je riskantní propozice, protože předpokládá, že jedinec vezme odpovědnost za svůj život a život své rodiny do vlastních rukou. V takovém případě je skutečně méně času na "život, smích a milování" (odpověd zaměstnanců formy Volkswagen, když odmítli návrh na zvýšení počtu pracovních hodin).Vám evropská ekonomická politika se svými sociálními přednostmi imponuje. Otázka je, jak dlouho může soukromý produktivní sektor podporovat neproduktivní část populace a sociální vymoženosti welfare state. A je-li možný ekonomický růst za existence tak vysokých daní jako například v Německu. Vznikají za takových podmínek rychle nové, pružně operující businessy, vytvářejí se pracovní příležitosti? Německá nedělní odpoledne "on the Town" vypadají jistě malebně. Otázka je, jak dlouho to vydrží.

    Vaše tvrzení, že zasahování do ekonomiky v západní Evropě je nižší než se domnívám a Váš příklad deregulace telekomunikací v roce 1998 (bratru od včerejška) mě skutečně nepřesvědčil. Váš postoj k nezaměstnanosti mě připadá krátkozraký. Samozřejmě že jestliže v Německu musí zaměstnavatel zaplatit za pracovní sílu takové peníze, tak si dvakrát rozmyslí vytvářet pracovní příležitosti. Na první pohled se zdá, že pro nezaměstnaného jednotlivce je výhodné nic nedělat a brát peníze. Ve skutečnosti je to slepá ulička, která vede k morálnímu a sociálnímu rozkladu. V první řadě se muži stanou naprosto zbytečnými pro fungování rodiny (ženy dostávají peníze od státu). Volný čas vyplňují kriminální aktivitou, nebo jim to leze na mozek. Stačí vzpomenout černošské čtvrti v amerických velkoměstech.Černoši tomu říkají "welferová past."

    Závislost ekonomické úrovně země na imigraci samozřejmě existuje. Sám mluvíte o tom, že Němci mají problémy s Turky. Jsou Turci připuštěni k plnému užívání německého sociálního systému, který je podporován vysokým zdaněním? Jestliže nejsou, pak se pro Němce a Turky stane dříve nebo později situace neudržitelnou a systém bude muset být této víceméně nekvalifikované síle otevřen. Samozřejmě, že bude pro Němce výhodná levná a notabene kvalifikovaná pracovní síla, kterou mají za humny v Čechách. Amerika, která má vyšší hrubý národní produkt než Evropa, na druhe straně poskytuje imigrantům po krátké době plný přístup k sociálnímu systému a pokud nemá imigrant problém se zákonem, může se po pěti letech stát americkým občanem. Jediné snahy k omezení přístupu k sociálnímu americkému systému se dotýkají ILEGÁLNÍCH imigrantů. Sociální systém v Německu pohltí víc než polovinu GDP (Josef Joffe, Suddeutsche Zeitung). Otevření sociálního systému imigrantům vždy vyžaduje zvýšení výdajů, nemyslíte?

    Váš argument, že "z ekonomického hlediska není svobodný, tedy bezcelný obchod nutně nejlepší řešení ..." je mylný. Zahraniční obchod není ekvivalentní nákupu v supermárketu, kdy se zboží pohybuje jedním směrem a peníze druhým. Zahraniční obchod lze dlouhodobě udržet jedině, když jedním směrem proudí stejná hodnota zboží a služeb jako druhým. Každý stát si svoje výrobky a služby zdaní a nevýhoda spotřebitelů ve druhém státě, kteří nemohou těžit z daně na importované výrobky, se vyruší. Spotřebitelé totiž těží z daně na exportované výrobky. Fakt, že se platí na obou stranách clo, tuto výměnu pouze zpomalí a připravuje zákazníka o výběr a nižší ceny. Bariéry vedou k přežívání neefektivních výrobců a to je mrhání omezenými zdroji společnosti.

    Vaše odpověď na moje argumenty jasně potvrzuje rozdíl v evropském a americkém chápání svobody. Americký temperament a individualismus (individualismus jako takový) je v evropském myšlení paralelní s egoismem. Váš příklad postoje k automobilismu je přesná ukázka toho, jak rozdílný máme pohled na úlohu governmentu. Mě připadá naprosto pobuřující, aby se mi government regulacemi, daněmi, vysokými cenami benzínu snažil zabránit si pořídit cokoli, co uznám za vhodné. Nemám nic proti veřejné dopravě, naopak se domnívám, že pražská veřejná doprava například je náramná věc, nicméně snaha státu mě všemožně bránit vlastnit a používat auto, je zásah do mé svobodné volby žít stylem života, pro který jsem se rozhodla. S něčím podobným jsem se setkala při návštěvě domova před dvěma lety, kdy mi můj švagr nabídl historku (nevím jestli faktickou), že ten kdo chce vlastnit Ferrari musí podstoupit psychologické testy. Můj švagr s tím neměl žádný problém. Pro mě to je nepředstavitelný zásah státu do mého soukromého rozhodování (pokud pravdivé). Jestliže na to mám finanční prostředky a nesnažím se o nic nelegálního, pak si mohu zakoupit cokoli. Musím dodržovat silniční předpisy jako kdokoli jiný a nikdo nemá právo se mi dívat do hlavy. ("My", government budeme urážet ty, kteří si chtějí zakoupit Ferrari psychologickým testem, protože oni si dovolují urážet nás tím, že na Ferarri mají). Skutečně si myslíte pane Paleto, že mezi lidmi v Evropě převažuje názor, že je nutné upřednostnit hromadnou dopravu? Kdyby takový názor skutečně převažoval, pak by stát přece nemusel vynakládat takové úsilí automobilismus potlačit. Vůle lidu, nebo státní moc? A pane Paleto, Vaší poznámkou, že " přestože se v Německu mluví o pěti markách za litr benzínu, nejedná se o to, že by německá vláda potřebovala výnos z této daně" si ze mě utahujete, že ano?

    Podobné snahy rozhodovat za občany jak se budou chovat a co budou řídit například, jsou tady jistě taky. Po té, co ze zcela legálních tabákových výrobků vytvořila Amerika společenského nepřítele číslo jedna (tabákový průmysl je šťavnatým finančním soustem pro nekonečný počet amerických advokátů) pustili se naši domácí sociální inženýři do Sport Utility Vehicles (SUV), neboť uvážili, že šance na smrt při srážce automibilů (SUV je větší a bezpečnější) by měla být naprosto férová.

    A samozřejmě že výška ceny benzínu má vliv na ekonomickou aktivitu a prosperitu. V Americe, kde je odkudkoli kamkoli daleko, malí businessmeni jsou zcela závislí na vlastních autech k přepravě materiálu, strojů, nářadí. Vysoké ceny benzínu by snížily jejich profit a ohrozili jejich schopnost profesionálně uspět.

    Vaše další poznámka, že jsem se neměla ani zmiňovat o návrhu The Heritage Foundation jen naznačuje, že Váš postoj k celé diskusi spíše vychází z premise "kdo dál dohodí". Já s Vámi pane Paleto nesoutěžím. Já jsem Vám předložila ukázku amerického postoje k vývoji ve východní Evropě po rozpadu Ruska. Nikdo Vás ani Čechy neobvinil z toho, že jste nekompetentní a že Česká republika nic nevyváží. Domnívám se, že Váš postoj k pohledu Ameriky na Evropu je krátkozraký a v cestě Vám nestojí jenom vlastní pobouření nad Amíky, kteří na Vás "dělají" ramena (nikdy nepochopím proč úspěch lidi tak dráždí). Pane Paleto, američtí podnikatelé nepředpokládají, že neumíte číst, psát a programovat, Američané chtějí vydělat dolar.

    Podívejte se, musíte vycházet z toho, že Amerika potřebuje Evropu jako spojence a jako obchodního partnera. Evropa však má tendence se stát se vším svým anti-amerikanismem, americkým rivalem a ne spojencem, jak ve sféře trhu, tak ve sféře mezinárodní politiky. Transatlantická ekonomická aliance by z pohledu Američanů takovému vývoji mohla zabránit. Dost těžko můžete argumentovat proti americkým ekonomickým snahám na světových trzích, jestliže přijmete ideu globální ekonomie. Já jako zákazník chci mít dostatečný výběr a mít možnost si vybrat dlaždičky od výrobců počínaje Mexikem a konče Belgií a platit co nejnižší cenu. Když to někde jinde dokáží vyrobit lépe a levněji, pak bude pro mě vždy výhodné, pokud trhy země, ve které žiji, budou otevřené pro zboží z celého světa.

    Na závěr musím přiznat, že mě zarazil konec Vaší odpovědi. Nemyslíte, že byl drobet zlomyslný? Eventuální krach na Wall Street a finanční ztráty amerických investorů je pro Vás zdá se radostná představa a potvrzuje evropský postoj k Americe vyjádřený M. Gérardem (Banque de France), který napsal, že evropská jednotná měna by mohla posloužit k odtažení kapitálu z Ameriky do Evropy, způsobit vzrůst amerických úroků, vytvořit nezaměstnanost a donutit pokořenou Ameriku k vyjednávání. Jinými slovy, jedině když se Evropa dostane do pozice Ameriku vážně poškodit, pak Američané zacouvají se svým Anglo-Saxonským světovým tržním systémem.

    Pane Paleto, investoři nejsou hlupáci. Investovat dlouhodobě do stock márketu není ztrátová záležitost. Historicky se růst pohyboval vždy na hranici 7%. Vydržet nebo prodat záleží na individuálním rozhodnutí se všemi riziky, které to přináší a to většina lidí přece moc dobře ví. A k tomu Newsweeku (Crash'99), kde se o Evropě "jaksi nemluvilo". Za prvé evropská ekonomie je vázaná na dolar a krach na Wall Street zamává Evropou, ať si myslíte o tom cokoli. Za druhé chování márketu nelze předpovědět. Za třetí, skutečně se domníváte, že kdyby měl Newsweek na obálce "Všechno je v pořádku", že by prodal hodně výtisků?

    Dodatek: Kdy se zbavíte vlastního auta ve prospěch veřejné dopravy?


    A drobný, protidemokratický dodatek Jana Čulíka, spíše otázka: A jestliže se všichni lidé rozhodnou všude pořád jezdit autem, protože je to pohodlné a mají na to, a zničí tím životní prostředí této země, neměli by aktivisté a odborníci, kteří si toto nebezpečí uvědomují, v této věci lidi varovat, a neměla by jim vláda naslouchat? V Londýně i v Glasgowě je zcela nesnesitelné jezdit během všedního dne do města autem. Konec konců, podobné to začíná být i ve vnitřní Praze. Britská vláda začíná drasticky omezovat vstup automobilů do měst, plánuje se zřízení efektivní veřejné dopravy a poplatek pro vstup automobilu do města až 5 liber. Myslíte, že to dělá špatně?


    Dnešek bez aut

    Jindřich Petrlík, Děti Země

    V predvolebni kampani se v Praze jednim z hlavnich temat stala doprava. Mesto je stale ucpanejsi automobily a v uzemnim planu, se kterym nesouhlasi ministr zivotniho prostredi Milos Kuzvart, stale figuruji stavby kapacitnich komunikaci privadejicich dalsi automobily az na hranici pamatkove rezervace. Na 6. listopadu 1998 vyhlasily Deti Zeme jiz patym rokem celonarodni akci Den bez aut. Jeho mottem letos je "Za zdravy zivot ve mestech".

    Doprava v Praze se stala take tematem aktivit prazske pobocky Deti Zeme v techto dnech. U teto prilezitosti probehla rada akci v cele republice, v Praze to napr. byly informacni stanky (od 4. do 6. listopadu na stanici metra Muzeum, vystup A) a jeste budou koncert Jakuba Nohy (6. listopadu od 19.30 v klubu Hrob) a cyklisticka jizda (7. 11. - sraz v 10.00 u metronomu v Letenskych sadech).

    Na to, jak pomoci Praze dusici se ve vyfukovych plynech, neexistuje zadny jednoduchy recept. Precejenom ale existuji priklady reseni ze zahranici. Deti Zeme a dalsi ekologicke organizace, ktere se prazskou dopravou zabyvaji (napr. Prazske matky), navrhovaly v minulych letech omezeni individualni automobilove dopravy. Napriklad omezeni provozu ve smogovych situacich jen na automobily s lichymi ci sudymi koncovymi cislicemi na poznavacich znackach, nebo uzavreni center mest pro automobilovou dopravu mimo zde bydlici obyvatele.

    Tato opatreni provadi Evropa bez rozliseni politicke orientace vpravo nebo vlevo. Francouzska ministryne zivotniho prostredi Dominique Voynetova se dokonce odhodlala k takovym akcim, kdy v petatriceti francouzskych mestech byly uzavreny predem vytycene oblasti pro automobily, pricemz si obyvatele mohli bud vypujcit kolo, anebo vyuzit sluzeb zlevnene hromadne dopravy.

    Primator Prahy Jan Koukal se nechal v ramci sve predvolebni kampane videt na zahajeni Autoshow Praha 22. rijna 1998. Ve stejny den pro noviny uvedl, ze Prazane se chovaji svobodne a "nebudou respektovat prikazy, ktere nemaji urcite racio" a nejspise tim v prekladu mohl myslet, ze nebudou respektovat omezovani automobilove dopravy. Pravdepodobne se timto heslem ridil po celou dobu ve sve funkci.

    Ohlednuti za minulym rocnikem akce "Den bez aut 1997"

    Heslem ctvrteho rocniku Dne bez aut v roce 1997 bylo "Zachranme nasi zeleznici" a byl zamereny predevsim na privatizaci regionalnich trati a reforme Ceskych drah. K akci se pripojilo celkem 31 ekologickych organizaci a obcanskych iniciativ (vcetne zeleznicnich odboru) z osmnacti mest.


    Výstava ke dni bez aut v Ostravě

    Děti Země

    Vramci pateho DNE BEZ AUT, vyhlasovaneho kazdorocne ekologickym sdruzenim Deti Zeme, porada ostravska pobocka Deti Zeme vystavu s nazvem "Krajina ohrozena dalnici". Hlavni casti vystavy jsou fotografie prirodnich kras z planovane trasy dalnice D47, doplnene informacnimi panely o vlivech silnicni dopravy na prirodu a zdravi lidi a o alternativnim reseni rozvoje silnicni site CR (viz priloha). Vystava je pristupna ve dnech 9.-11.11.1998, vzdy od 10.00 do 18.00 hodin ve vstupnich prostorach Antikvariatu FIDUCIA v Mlynske ulici v centru Ostravy. Od 13.11.1998 do konce roku bude vystava umistena v prostorach vlakoveho nadrazi Ostrava hl.n.

    "Dosavadni zvyhodnovani silnicni dopravy v CR na ukor zeleznicni ma mimoradne negativni ucinky na zivotni prostredi a zdravi lidi, predevsim ve velkych mestech," rika Vlastimil Karlik z Deti Zeme Ostrava. "Nasi vystavou bychom chteli pripomenout prirodni krasy, ktere mozna zanedlouho zmizi, a ukazat, ze k rozsahle vystavbe dalnicnich a rychlostnich silnic v CR existuje setrnejsi alternativa."

    PRILOHA

    Informace o "Alternativni koncepci rozvoje dopravnich siti CR do roku 2010

    Koncepci zpracoval Cesky a Slovensky dopravni klub, sdruzujici zastupce obcanskych sdruzeni a jednotlivce, kteri se zabyvaji vlivem dopravy na zivotni prostredi. Tento koncepce je v letosnim roce posuzovana jako varianta B spolu s navrhem MSD CR z hlediska vlivu na zivotni prostredi (dle par. 244/1992 Sb.). Uz tento fakt je vyznamnym uspechem ekologickeho hnuti.

    Alternativni navrh vychazi ze Statni politiky zivotniho prostredi CR z roku 1995, z rady odbornych podkladu, z materialu zemi Evropske unie a z nejnovejsich mezinarodnich dokumentu (Deklarace k udrzitelnym zpusobum dopravy v zemich Stredoevropske iniciativy, podepsana v cervnu 1997 v New Yorku, Zaverecne prohlaseni a Program spolecnych akci zemi EHK OSN, prijate na Regionalni konferenci o doprave a zivotnim prostredi v listopadu 1997 ve Vidni). Jejich zakladem je uplatneni principu environmentalne udrzitelne dopravy, ktere byly doporuceny na Konferenci zemi OECD ve Vancouveru v breznu 1996.

    Jednim z hlavnich cilu moderni dopravni politiky je podpora setrnych druhu dopravy (v CR se jedna o zeleznici, kombinovanou nakladni a verejnou osobni dopravu) a omezovani silnicni dopravy tam, kde je ve velkych intenzitach nezadouci (vnitrni casti mest, obytne zony, ekologicky citlive oblasti). Dosavadni podminky vytvarene v resortech MF a MDS CR vsak u nas dosud zvyhodnuji silnicni dopravu pred setrnymi druhy dopravy. Jde o velmi nizkou silnicni dan, nedostatecne poplatky za uzivani dalnic i za prujezd zahranicnich nakladnich vozidel pres nase uzemi, nizkou spotrebni dan z pohonnych hmot, nedostatecne zpoplatneni negativnich ucinku silnicni dopravy, o nadmerny rozsah a zbytecne vysoke technicke parametry novych tras pro silnicni dopravu.

    Pro silnicni dopravu se uskutecnuje grandiozni program vystavby dalnic a rychlostnich silnic, zatim s plnou uhradou ze statniho rozpoctu, kdezto pro zeleznicni dopravu probiha jen rekonstrukce nekolika stavajicich trati (tranzitnich tahu), ktera je hrazena ze statniho rozpoctu jen zcasti. Mezinarodni dohody pro dopravni infrastrukturu naplnuje CR v oblasti rozvoje silnicni site nad povinny ramec (staci vystavba nebo rekonstrukce dvoupruhovych silnic na min. rychlost 80 km/h, ale stavi se radeji dalnice), zatimco zavazky pro zeleznicni dopravu, zahrnujici postupnou vystavbu novych vysokorychlostnich trati nebo modernizaci stavajicich trati pro rychlosti nad 160 km/h, CR programove neplni (tranzitni zeleznicni tahy - tzv. "koridory" se modernizuji pro rychlosti jen 80-160 km/h). Pro severomoravsky region Alternativni koncepce doporucuje:

    Nestavet tyto useky rychlostnich silnicnich komunikaci:

    D47 Hulin - Lipnik nad Becvou, ktery je duplicitni ke stavajicim silnicim I/55 a I/47, jejichz nedostatky lze resit modernizaci dilcich useku; D47 Belotin - Ostrava - hranice Polska, ktery je duplicitni k R48, napojeni ostravske aglomerace reseny modernizaci silnice I/58 Pribor - Ostrava; Dale Alternativni koncepce uvadi:

    dalnice D47 Chropyne - Hranice na Morave - Ostrava ma krome useku Lipnik - Hranice na Morave naddimenzovanou kapacitu, vede soubezne s celou R48 (+I/58) a I/47 na Ostravsku, ohrozuje luzni lesy u Chropyne na Kromerizsku a u Prerova huste osidlenou oblast, prochazi Ostravou, ktera je vysoce zatizena emisemi a na polske strane je velmi problematicka navaznost (poklesy poddolovanych uzemi).

    u silnice R48 chybi u vladniho navrhu rozsireni na normovy profil (jedna se o silnici E462 na Krakow), problematicka je jizni poloha planovaneho jizniho obchvatu Frydku-Mistku, z polskeho Cieszyna je vyhodne spojeni do Krakowa i Katowic.

    z hlediska ucelnosti tras navrhuje:

    u dalnice D47 postavit jen usek 4704 (Lipnik - Belotin), avsak usek Lipnik - Hranice oznacit jako R35 a usek Hranice - Belotin jako R48 v Ostrave eventualne vybudovat jen takove useky v trase D47, ktere by slouzily pro potrebu vnitromestske dopravy u silnice R48 provest rekonstrukci stavajiciho useku Belotin - Rychvaltice na normovy profil, postavit podle planu s vyjimkou obchvatu Frydku - Mistku, zde pouzit severni variantu obchvatu, ktera umoznuje urychlit celou vystavbu o 4 roky , provest prislusne zmeny ve VUC ostravske aglomerace a Frydku-Mistku.


    "Myslíme jinak"

    Václav Pinkava

    Kdo našeptal Ti, v jeho stínu

    dělat z té fráze veličinu?

    Plurálem majestatis psaná

    hle, maňáskem zemského pána!

    Na levém břehu vzletně, čelem

    (ještě že ne hned nad tunelem)

    koukal jsi do tmy, zaslepený

    mhouřil zrak nad vlastními členy.

    "Náfuka." V jistém smyslu známo -

    však někdo nám Tě odfouk, kámo.

    Že by snad podfuk z vlastních řad

    aby Tě mohli vystřídat?

    Kdo hrál na ješitnosti notu?

    (Abys svou hlavou dělal botu -

    přidal k těm botám jejichž stopy

    lemují cesty do Evropy?)

    "Na velikosti záleží"

    však podotknouti náleží

    džbán přetéká již glazurou -

    obzor je zúžen klausurou.

    Vůbec, Tvá strana zdá se velká

    však ustrnulá, plochá, mělká - - -

    Bůh ví, kdo její osud věští

    když poroučí se větru, dešti !

    Václav Pinkava

     



    HURONTARIA BULLET- in No. 16.


    Vážení přátelé,

    právě vyšlo nové číslo internetového časopisu HURONTARIA , naleznete jej na:

    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj (Canada)
    nebo na: http://members.tripod.com/~Hurontaria/ (Worldwide)
    nebo na: http://netnow.micron.net/~michal/Hurontaria.htm (USA)
    nebo na: http://rhea.tci.uni-hannover.de/hurontaria/ (Evropa)


    ČESKÁ DIAKRITIKA, jak ji nainstalovat pro různé browsery - návod od Michala Málka, našeho webmastera z Idaha, je na http://netnow.micron.net/~michal/cesky.htm


    ČASOPIS ZÉLOS uvádí interview s Aťou Hurychovou na http://mujweb.cz/web/zelos/
    ZAJÍMAVÉ ČESKÉ KNIHY O AMERICE píše a vydává pan V. Větvicka, webmaster Amerických Listů. Navštivte jeho stránku http://www.icatmall.com/knihy nebo si mu přímo napište na adresu vasek@louisville.edu.

    Z nových linků na Hurontarii uvádíme:

    Literární klub v Liberci Díky přátelé. Byl jsem tam kdysi členem turistického klubu "Ještě du k Ještědu".

    University of Kentucky Díky, pane Janeček.

    CZIS informační služba. Díky, přátelé z CZIS.

    Vítáme mezi naše čtenáře:
    Pana Wochtera ze Slovenska, pana Rene Seiferta, paní Evu Dědkovou, Martina Slavíka, pábitele (pábitely?) z Japonska, pana Oldřicha Orlta z USA, Melvyna z Bajtu, webmastra z Edunetu a webmastera z Capitolu, P.Scotta z University of Berkeley a Chris Abbotta z Velké Británie.


    Čtenáře, kteří nám napsali a které jsme tu dosud nejmenovali, uvedeme v příštích Bulletinech.

    V dnešním čísle doporučujeme:
    V české části: KOMENTÁŘ: výsledky soutěže, ÚVAHA: Docenti, ukázka z knihy V. Větvičky, REPORTÁŽ: VÉ-EŠ aneb Moje milostná romance s mundůrem (konečně ukončení), ukázky z Cyberhry Co ty na to, Míšo?


    V anglické části: Exkluzivní INTERVIEW s Patrickem Fullickem o jeho magazinu, kde mohou studenti publikovat svoje vědecké články, STORY: The Really Bad Virus, INCLINATIONS: The Lap Dog by Eva Lewitus.

    Co připravujeme:

    V české části: REPORTÁŽ: Říkají té zemi Cariboo a POVÍDKA: Jára cestovatel (z nedávno objevených denníků Járy da Cimrmana)
    V anglické části: Interview o problémech s rokem 2000 and LIFE: The Yesmen, se zbytkem se nechte jako obvykle překvapit.

    Posíláte rádi digitální pohlednice? Nyní je to možné jednu takovou poslat i z Hurontarie na 
    http://www.hurontel.on.ca/~hurychj/dopis.htm anebo z Titulní Stránky Hurontarie.


    OBSAH:

    A - ENGLISH PART

    Other Dimensions: INTERVIEW WITH PATRICK FULLICK

    Life: OKTOBERFEST

    Short Story: THE REALLY BAD VIRUS

    Inclinations: THE LAP DOG (by Eva Lewitus)

    B - ČESKÁ ČÁST

    Úvaha: DOCENTI (ukázka ze stejnojmenné knihy V. Větvičky)

    Reportáž: VÉ-EŠ, aneb Moje milostná romance s mundůrem, (díl čtvrtý a poslední)

    Povídka: CO TY NA TO, MÍŠO? (ukázka ze stejnojmenné divadelní cyberhry)

    Poezie: "DA NA FÍZLY

    Hezké čtení Vám přeje

    Webmaster Honza / Jan

    hurychj@hurontel.on.ca



    Přehled práce subkomise pro PRTR v ČR

    (zřízené při Mezirezortní komisi pro chemickou bezpečnost)

    Ale novináři v ní nesmějí být!

    O zřízení subkomise bylo rozhodnuto na zasedání Mezirezortní komise pro chemickou bezpečnost dne 29.10.1997. Členy komise byli jmenováni zástupci ministerstev, chemického průmyslu a nevládních organizaci. Bohužel členem komise se nestal žádný novinář, protože se proti tomu na zasedání subkomise postavili někteří reprezentanti průmyslu a ministerstev, nejostřeji pak ing. Viktor Mejsřík (VÚOS a.s.). Veřejnost je tak doposud o práci subkomise informována jedině prostřednictvím tiskových zpráv nevládních organizací.

    Doposud se uskutečnilo 5 zasedání subkomise (první 24. února a zatím poslední 24. září 1998), během kterých bylo diskutováno o řadě otázek. Jediným praktickým výstupem však bylo formulování zadání pro část projektu PPŽP 340/2/98, který se v jedné ze svých částí zabývá problematikou PRTR. Řešitelem projektu je Výzkumný ústav organických syntéz a.s., který však v rozporu se svým příslibem na zářijové zasedaní nejen nepředložil předběžné výsledky, ale dokonce v té době neměl ani podepsán kontrakt s předpokládaným subdodavatelem. To se setkalo s kritikou zejména ze strany reprezentantů nevládních organizací.

    Nejbližší zasedání subkomise má proběhnout dne 12. listopadu od 10.00 hod v budově Ministerstva životního prostředí ČR. Na jeho programu je kontrola úkolů z minulého zasedáni, kontrola postupu projektu PPŽP 340/2/98, informace o jednání IFCS v Budapešti a OECD v Paříži, informace o vypsání projektu PPŽP na rok 1999 a diskuse k legislativnímu zakotvení systému PRTR

    Komu a k čemu slouží PRTR ?

    PRTR (integrovaný registr znečištění) je veřejně přístupná databáze množství znečišťujících látek unikajících z konkrétních podniků do životního prostředí. Firmy u vybraných látek každoročně hlásí množství, které uniklo do ovzduší a vody nebo se stalo součástí pevného odpadu. Hlášení obsahuje i základní informace podniku (jméno, adresa, typ ekonomické činnosti), aby bylo možné přesně stanovit zdroj znečištění. Např. majitel pozemku se díky PRTR dozví kdo a kolik látek vypustil do říčky, z níž zavlažuje své pole. Nebo občané v registru zjistí jakými látkami a v jakém množství znečišťují podniky ovzduší města, ve kterém žijí.

    Informace obsažené v registru jsou všem bezplatně dostupné a jejich častými uživateli jsou např. novináři, zdravotníci, občanské iniciativy, odbory atd. Ze zahraničních zkušeností vyplývá, že možnosti užití registru jsou velmi široké. Mezi zajímavé patří např.: porovnání podobných výrobních zařízení, vyjednávání občanů s průmyslem, předinvestiční analýzy, zavádění čistějších technologií, prevence znečištění, snížení produkce odpadů.

    Připravil Miroslav Šuta Plzeňská ekologická nadace

    P.S: Pokud máte jakékoliv dotazy k PRTR, rád Vám je zodpovím. Více informaci o PRTR najdete na adrese http://www.ecn.cz/prtr.


    Poezie ostrovana Ivana Jelínka

    Jiřina Fuchsová

    (Článek, který vyšel v exilovém časopise Studie v roce 1982)

    "V jeho dnesni situaci neni skoro nikdo, kdo by mu chtel naslouchat. Konsumenti jeho umeni se pocitaji na prstech jedne ruky, ktera ztratila nekolik prstu. I tito jsou nuceni, rozvati na vsechny strany, nebo jako zalarnici, pouzivat stale mene materstiny, at uz prostonarodni nebo spisovne. A nakonec basnik chape, ze cim je jeho umeni lepsi - jestlize je tomu takto - tim mene je zadan... Jeho hlas zazniva v pustine. Zpev se zda byt zcela k nicemu..."

    (Ivan Jelinek, Ztrata a zisk, PROMENY, Společnost pro vědy a umění, č.4. 1975)


    Je tomu skutecne tak? Muze zpev, rozumime-li jim onu sifrou pisma konkretne vyjadrenou hodnotu organicky vznikajici pri putovani basnika k absolutnu, byt k nicemu, byt se i tak v poust a ve hluchou krajinu zakletemu tvurci casto zdalo?

    Domnivam se, ze nikoli. Navic se domnivam, ze naopak umerne s tim, jak se snizuje pocet ctenaru ci posluchacu, vyznam zpevu vzrusta. Tvurci, ktery at z donuceni,at vlastni volbou jako tvurce existuje dale i potom, co byl odtrzen od publika a ctenarske obce a tim i od uzivu skytajicich mechanizmu literarni produkce a trhu, se otevira perspektiva existence, v niz doslova o nic nejde. Nejde o tvorbu, ktera by byla trhove zuzitkovatelna. Nejde o roli a kult osobnosti, ktera trhove zuzitkovatelnosti tvorby za normalnich okolnosti do jiste miry slouzi. Nejde doslova a totalne vubec o nic. A tedy, paradoxne, o vsehcno, ale jen takovemu tvurci, ktery dokaze cenu teto az na samu kost redukovane tvurci existence rozeznat, s ni se - jakymkoli zpusobem- vyrovnat, a posleze ji prijmout jako vychodisko pro tvorbu dalsi.

    Tvorba, jako detska hra, ktera se plnocenne odviji nezavisle na tom, ma-li ci nema-li divaky, se stava ocistenou, ryzi tvorbou pro tvorbu, svobodnou cinnosti bez ohlizeni se pres rameno, absolutne svobodnym vybojem. Paradox vsak ani zde neprestava pusobit.

    Basnikl ktery dospel k maximalnimu bodu sve zdanlive lidske a tvurci vyrazenosti, aniz teto vyrazenosti podlehl, aniz se - ne jako clovek, ale jako tvurce - nechal ubit privalem dlouhotrvajici, vsepohlcujici hluchoty, se nutne dostava na zpatecni cestu do lidskeho spolecenstvi, do sfery mezilidskeho pusobeni.

    Dilo v Anglii zijiciho ceskeho basnika IVANA JELINKA (nar. 1909), neni z tech del, jimz by se snadno a automaticky otviraly cesty k ceskemu ctenari zijicimu at doma, at v zahranici. Jelinek, ktery odesel do exilu v dobe Unora, s vyjimkou Svedectvi, Promen SVU a dnes nedostupne Archy v exilu temer nepublikuje (ze neni publikovan doma, je samozrejme).

    Je, pokud se pisatelce zatim podarilo zjistit, autorem trinacti knih, z nichz pet vyslo v Ceskoslovensku, osm v zahranici. Sbirky "V sobe letohrad", "Ody", "Posel"(1975) a "Kolova stavba" (1980) vydal v Rime autor vlastnim nakladem, kniha zahrnujici cykly "Sochy" a "Sedm castek" vysla tamtez v roce 1970 pod zastitou SVU. Ctenarum, kterym se tri v podtitulu vyjmenovane sbirky dostanou do ruky, bude po jejich precteni tezko pochopitelne, jak se mohlo stat, ze basnikovi Jelinkova formatu byla dosud nejen doma, coz se da omluvit, ale i v exilu, coz jest omluvitelne hure, venovana temer nizadna pozornost.

    Na rozdil od prevazne vetsiny dnesni jak domaci, tak exilove ceske poezie, ktera svou naplni inklinuje ke konkretni casovosti, vyslovuje se k dnesnim problemum (nemineno ani politicky, ani filosoficky, lec vyhradne poeticky) a otazkam a je jimi zpetne vyrazne ovlivnovana, a to i ve svych nejvrcholnejsich zjevech jakymi jsou napriklad Jaroslav Seifertna te a Ivan Divis na one strane hranice, dilo Ivana Jelinka jakoby si na mlhou prikrytych ostrovech Anglie z nutnosti vytvorilo svuj vlastni, sverazny, dnesku naprosto nepoplatny, a presto k dnesku se nalehave obracejici casoprostor.

    Zatimco v Seifertove dile je basnicke zoufalstvi z marneho hledani ztraceneho raje na teto zemi heroicky znovu a znovu prekonavano nehou k zemi, laskou k jejimu diteti-cloveku a posleze vzdy znovu se obnovujici zavrati z krasy, ktera tohoto cloveka-dite na kazdem kroku jeho zivota obklopuje, zatimco ze zeme k nebi zalujici vertikala Divisova gigantskeho svaru s lupici ztraceneho raje znovu a znovu napaji sve koreny v horkych vyhnich nejkrutejsiho utrpeni a osudu tri, ctyr poslednich generaci rodu, aby je posleze simultannim tlakem drticiho zoufalstvi a zasmrtne vysostneho odhodlani nepodlehnout neuchylne prinutila k vydani tezkych, v antihmotu zhustenych kvadru poezie, jakych do Divise v ceske reci nebylo, poezie ostrovana Jelinka, okolnostmi exilu zakleteho do mlhy a opustenosti po cele tri dekady, jakoby - jedna z nemnohych - dokazala nalezt nejen pro sebe samu, ale pro nas vsechny, ztraceny raj.

    Tvari v tvar totalni nemote, hluchote a opustenosti dokazala Jelinkova poezie temer nemozne. Nejprve poprela samu sebe jakozto prostredek sdelny a sdelovaci, a na tomto novem, do same podstaty oprostenem zaklade znovu vybudovala sebe samu uz ne jako poezii, ale jako zpev. Jako pouhy zpev poutnika ztroskotaneho na ztracenem ostrove, daleko od zeme, do niz se nelze vratit, ba co vic, kam ani nelze poslat poselstvi v lahni a doufat, jakkoli beznadejne, v nejakou sebenepravdepodobnejsi odpoved. Jelinkova poezie dokazala zregenerovat jako zpev temer naprosto resignujici na nadeji, ze by mohl byt nekde nekym zaznamenan, jako Zpev plynule prechazejici v dokonale soustredene pohlizeni do tvare Krasy, jen a jedine pro Krasu samu. Ne uz proto, ze jeji tvar prostredkuje dorozumeni s druhymi. Ne proto, ze Krasa, byt jako,pouhy zastupny znak, vubec neco znamena. Ale pouze a vyhradne proto, ze Krasa, jako takova, Jest.

    A jako vsem vyse jmenovanym i jemu bylo doprano vyvazat se z pout casu a vstoupit za hranici bezcasi, prolamat se, palivcovsky receno, do rise Poezie, v niz kazdy krok je uzasny, zarivy vhled do zazraku byti. Jelinkova poezie je vysostnou poezii okamziku, jeho hruzy, prchavosti, zavrati i slavy. Ale zaroven je tajemnym zpusobem zakotvena do vecnosti, tak jako kazdy jednotlivy intenzivne prozity lidsky okamzik je vklinen do radu nadrazenemu nasi lidske casnosti a docasnosti.

    Jakymi tvurcimi zakonitostmi, jakymi formalnimi postupy dospiva Jelinkova poezie sveho jedinecneho vyrazu, neni prave lehke vystopovat. Ale srovnanim Jelinkovych versu s versi basnika, ktery basnicky charakterove stoji na pozicich zcela jinych nez Jelinek sam, muze v tomto smeru hodne napomoci.

    Je nedele. Mam volno
    pacienti ocekavaji sve navstevniky
    Chodim mezi budovou nemocnice a farmou
    snad budu mit take nejakou navstevu
    snad mne najdou
    snad se na ceste objevi Brusak
    nebo Listopad
    anebo Dresler
    jsou tady v cizine leta a jeste jsem je nevidel
    mam pripraveny basne
    budeme mluvit o literature
    svet bude zase plny zivota.

    (Ivan Blatny, "Nedele", ze sbirky "Stara bydliste", 68 Publishers, Toronto 1979)

    Nevim, jak zcinat ten opetovny vecer touhy.
    Vim sice, jak mam pecen casu nacinat,
    jak si mam pocinat, abych jej skrojil,
    abych podlouhly pecen casu zdvojil
    a prec jej objal v tvoji jedninu.
    V zbozneni, v lasce zrodu, jedinou pevninu
    a tu obydlil hady, zveri, ptactvem,
    posleze zmeril clovekem. A az v Bozi zal.

    Bez toho totiz bych se jenom ptal.
    Jen strohost skal bych rikal v zpevu
    pokraj sloje Pacholatka.
    Znameni vse bych zmaril. Ztratil.
    Neotevrel vratka sloje, sva vratka slova.
    Sam vecnem zraneny bych tam mrel nevylecen.
    To samou casnosti, ac neusvedcen, bych pak byl ztecen.
    Takze ne tvrz bych byl, leda jen sutiny
    a zkazou tou bych nebyl nevinny.

    Marsyas byl bych, Bohem z kuze pevec svlecen.
    Tak bych ti nevyuzil, co je nam v chvili vecne;
    vyrecne mlceni bych zkazil, neme sve recneni zmaril,
    to jez je skoncene, jsouc nam vzdy nekonecne.

    A to te hodno neni v mem sneni pozornem
    vterinou bedlivou co vcelou nad vecnem.

    (Ivan Jelinek, "Vecer ve Frascati", I. cast, ze sbirky "Posel", Rim 1975)

    Jak basen Ivana Blatneho, tak basen Jelinkova prostredkuje ctenari basnicky prozitek urciteho casoveho useku vymezeneho nazvem, u Blatneho se jedna o casovy zaber jednoho dne, u Jelinka jednoho vecera, a jsou tedy, da se rici, tyto dva zabery vnejskovym zamerem soumeritelne. A prece i bez dalsiho rozboru ma ctenar po prvnim precteni jasny pocit, jako by kazda basen prichazela z jineho sveta.

    Blatneho vypoved "je nedele Mam volno/pacienti ocekavaji sve navstevniky/ chodim mezi budovou nemocnice a farmou" atd je rodove spriznena s kolarovskym poetickym denikovym zaznamem bezprostredni kazdodenni zkusenosti, jak jej Kolar uvedl do sveho dila ve ctyricatych letech. (Tato "kolarovska" metoda, ktera sama o sobe je podtridou sirsiho surrealistickeho principu vice ci mene volniho razeni asociaci, byla od padesatych let prejimana a mnoha zpusoby integrovana do dila cele rady generacne mldsich basniku, coz se ostatne deje as do nasich dnu.) Blatneho basen dokonale zachovava vnitrni dejovou, sireji by se dalo rici "casovou" posloupnost basnickeho deje. Postupne zvysovani emotivniho napeti, vyvolane touhou po navsteve, je formalne vyjadreno prostym razenim asociacnich prvku: konkretni casove a situacni zakotvenosti "Je nedele Mam volno", konkretniho prani a touhy "snad budu mit take nejakou navstevu/ snad me najdou", dalsiho uzsiho vymezeni tohoto prani a touhy "jsou tady v cizine leta a jeste jsem je nevidel", a posleze kulminuje v nejkonkretnejsim vyjadreni teto stupnovane touhy: "budeme mluvit o literature/ svet bude zase plny zivota." Jednota mista, casu a deje je ve vnitrnim prostoru lyrickeho minidramtu Blatneho basne dokonale zachovana.

    Taktez v Jelinkove basni hraje roli touha. "Nevim, jak zacinat ten opetovny vecer touhy." Ale ihned pote vpada in medias res nejsvebytnejsi prvek jelinkovske poetiky, okamzik jakehosi rozlamovani sten lidskeho, konkretniho casu: "Vim sice, jak mam pecen casu nacinat,/ jak si mam pocinat, abych jej skrojil,/ abych podlouhly pecen casu zdvojil/ a prec jej objal v tvoji jedninu." Jelinek, a v tom se jevi hlavni teziste jeho hlubokeho vyznamu pro soucasnost ceske poezie, systematicky a dusledne ve svem dile rozbiji steny konkretniho lidskeho casu, at tohoto naseho, soucasneho, ay onoho, jenz byl soucasny starym klasickym kulturam, a dopina se prostoru, 'v nichz "podlouhly pecen casu" je zazracne umocnen, zdvojen statecnym, neuhybnym a absolutne vernym pohledem do vecnosti. Formalni "oprostenost" a vnitrni "slozitost" - ktere si, aby mohly byt blize definovany, zaslouzi samostatnou studii - Jelinkovy poezie vzajemnym a duslednym spolupusobenim vytvareji poetickou syntezu nemajici v zadnem (pisatelce dostupnem) soucasne pusobicim tvurci ceske poezie obdoby. Tato synteza by se snad dala nejlepe nazvat poetickou teologii, kdyby nebyla - pres vsechno svoje formalni i vnitrni tihnuti k abstrakci - tak nevyvratne, a da se rici v urcitem smyslu i paradoxne, zaroven priklonena k zemi. K cloveku. K utrpeni. "Bez toho totiz bych se jenom ptal./ Jen strohost skal bych rikal v zpevu/pokraj sloje Pacholatka./ Znameni vse bych zmaril. Ztratil./ Neotevrel vratka sloje, zva vratka slova./ Sam vecnem zraneny bych tam mrel nevylecen./ To samou casnosti, ac neusvedcen, bych pak byl ztecen./ Takze ne tvrz bych byl, leda jen sutiny/ a zkazou tou bych nebyl nevinny." Jen odtud pak muze skutecnem vzdy zranovana kalvarijska cesta vest k nadeji, k neustale obnovovanemu nalezani, k radosti, k jasotu. K tomu, co slovy basnika "...je skoncene, jsouc nam vzdy nekonecne."

    V uhrnu tri v titulu uvedenych Jelinkovych knih je mnoho basni v nichz Jelinkova poetika formy je posunuta - v intencich v predeslem obrysove vyznacenych - bud k polu zachovavani logiky casove posloupnosti ve vnitrnim prostoru basne, bud k polu naprosteho a totalniho rozmetani jak casove, tak dejove asociacni posloupnosti. V obojim pripade vsak jelinkovske "casorozbijecstvi" zustava tak ci onak zucastneno jako zakladni, esencialni ubeznik jeho poetiky.

    Existence poezie Ivana Jelinka v nasi pritomnosti je dnes nepochybna, i kdzy jeste ne zcela docenena skutecnost. Mnohe aspekty jeho poetiky jako filosoficke premisy, jazyk, formalni postupy, strukturalita vnitrniho prostoru basne, relativita jeho poetickeho casu, geneze jeho tvorby a jine budou muset byt drive ci pozdeji zkoumany, ma-li byt neprehlednutelny monolit dila vynorujiciho se z mlh Albionu pochopen, uchopen a vtelen do radu ceske poezie. Prozatim budiz receno, ze neni-li dnesni tvar ceske poezie myslitelna bez zivotodarneho, krehkeho, laskou do nejzazsich poloh rozechveleho seifertovskeho uzasu a zavrati z  krasy byti, neni-li dnes uz myslitelna bez kosmickymi jiskrami srsiciho zazracna divisovskych horoucich, sopecnoskelnych kvadru, nebude napriste uz nikdy myslitelna bez jelinkovskeho neuchylne soustredeneho pohledu do horiciho kere.

    časopis STUDIE, I/1982, číslo 79.


    PS. Jan Čulík natočil v roce 1990 s Ivanem Jelínkem pro Československý rozhlas delší rozhovor, ve zkrácené verzi vyšel v časopise Obrys pod titulem "Poezie je zbožná". Přineseme časem v Britských listech.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|