pondělí 2. listopadu O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv z ČR Odkazy: Přehled nejzajímavějších článků z poslední doby Jak zachází Česká republika s "cizinci"? Franz Kafka se srpem a kladivem: Oficiálnímu úřednickému lidu jde o váš čas (Laurie Lind) Principy mezinárodní politiky: Uplynulo 350 let od uzavření Vestfálského míru na konci třicetileté války, dne 24. října 1648. Principy této dohody platily až do roku 1989 (Observer) Sdělovací prostředky: BBC se pokusila potlačit informaci, že pravá ruka Tonyho Blaira, ministr Peter Mandelson je homosexuál Krize identity BBC: Britská veřejnoprávní rozhlasová a televizní stanice neví, co má dělat v novém digitálním světě Česká politika: Můj poslanec (Jindřich Pařík) Agrární komora ČR vede nepřesvědčivý boj Omezení politikové (Jiří Jírovec) Mluvčí politiků se smějí vracet k novinářské práci (Jaroslav Veis) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Ať se nám to líbí nebo ne, špičková politika je založena na vysílání a přijímání signálů odvozených z toho s kým se daný politik veřejně setkal, za jakých vnitro- a zahraničně-politických souvislostí, co řekl (tedy naznačil). Ale i z toho s kým se nesetkal a co neřekl. Přijme-li president v době krise v Kosovu představitele NATO a třeba albánského velvyslance vyšle tím zcela jiný signál než když přijme velvyslance Jugoslavie a pak udělí interview agentuře Tanjug a naznačí v něm srdečnost rozhovoru s velvyslancem.

Miloš Zeman vysvětlil svoji neúčast na besedě tím, že nepovažuje za vhodné, aby jako ministerský předseda diskutoval s představitelem sudetoněmeckého krajanského sdružení. Infantilní není v tomto případě chování premiéra, respektive jeho úřadu, ale Tomáše Peciny, který do své zprávy o Zemanově omluvě vtělil invektivu komunistického papalášství a jakešovského kůlu v plotě a obvinění, že se premiér bojí s někým diskutovat. Podstata celé věci je ovšem v tom, že by taková diskuse vyslala signál, který současná vláda považuje (patrně stejně jako ty předchozí) za nežádoucí. Podobná diskuse by totiž mohla být považována za náznak změkčení pozice ČR, která, jak se domnívám, byla dosud ochotna jednat o sudetoněmeckých problémech jen na vládní úrovni.

Nemohu posoudit do jaké míry bylo úsměvné přikyvování moderátora Brunclíka úslužné, ale co mohl k takovému vysvětlení dodat? Media mají jistě právo pozvat k besedě koho chtějí, ale na druhé straně musejí přijmout fakt, že politikové mají svoje pravidla hry.

O signály šlo i v případě Margaret Thatcher, která se nezúčastnila televisní debaty s politickým křídlem IRA (viz dodatek Jana Čulíka ke zmíněné poznámce Tomáše Peciny). Je jistě otázka, jak daleko lze při potlačování signálu zajít, aby to nakonec nebylo tak trapné, jako dubbing politiků, ale to na věci samé moc nemění.

V případě presidenta Havla šlo o výrok ohledně toho, zda má mít Britanie trvalého zástupce v Radě bezpečnosti. Je-li změna složení a funkce Rady bezpečnosti OSN součástí zahraniční politiky ČR a presidentův výrok tuto politiku vyjadřuje, měl na něm trvat. Pokud ne, pak bylo logické, že prohlásil, že šlo o neoficiální názor a že to vlastně tak nemyslel. To, že řekne, že to tak nemyslel, neznamená ani to, že to neřekl, ani to, že to tak nemyslel. President tím pouze naznačuje, že se na oficiální úrovni nestalo nic, čím by se vláda Spojeného království měla vzrušovat.

Omezení politikové

Jiří Jírovec

PS Moji ženu kdysi vzdělala Státní škola jazyků přes realie ostrovní říše a tak mi čas od času vtlouká do hlavy, že Anglie je něco jiného než Británie a že teprve kombinace posledně jmenované se Severním Irskem dává to, co označujeme za United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland.