Jak zachází Česká republika s "cizinci"?
Franz Kafka se srpem a kladivem: Oficiálnímu úřednickému lidu jde o váš čas
Na Fóru Britských listů najdete v angličtině (příspěvek č. 3563) poněkud ironický text Laurieho Linda, cizince žijícího v Praze osm let. Zde je jeho český překlad:
K tomu, aby mohl cizinec v ČR pobývat legálně, nejde v podstatě vůbec o to, aby předložil správné dokumenty. Každý úředník v každém oficiálním úřadě zná zlaté pravidlo zelené [cizinecké] karty: Přijďte jsem ještě několikrát. Najděte ještě o něco více dokumentů. Kupte ještě víc kolků. Vydejte ještě více času - a nakonec tedy i peněz. Toto pravidlo, samozřejmě není nikde psáno. Ale moje zkušenost dokazuje, že platí.
Bez ohledu na to, kolik dokumentů předložíte Oficiálnímu úřednickému lidu, vždycky, vždycky chtějí ještě jeden další. Anebo zjistí, nějakou nesrovnalost v dokumentech, které jste už předložil. Podaří se vám to všechno napravit teprve až při čtvrté návštěvě. Jde totiž ve skutečnosti o čas, nikoliv o vaše dokumenty.
Protože nyní bydlím v Říčanech, který je považován za Prahu Východ, už nechodí do malebné budovy v Olšanské 2, známé svým přístupem "tak se dohodněme". Chodím nyní do jedné budovy, která je v té ulici o dva vchody níže. Ale jak jasně si ještě pamatuju ony celé dlouhé životy, které jsem v budově v Olšanské 2, strávil, v té přívětivé hale, kterou stále ještě zdobí srp a kladivo.
V této budově se postavíte do záhadné fronty, která vede k záhadným dveřím, za nimiž - to jen doufáte - sedí nějaká osoba. Všichni doufají, že se dostanou k Hodné paní, té s dlouhými vlasy, ale nikdy si nemůžete být jisti. Protože je to budova známá přístupem "tak se dohodněme", můžete skončit u Hodné paní, anebo naopak u onoho muže s knírem, který žije jen pro razítka.
Stojíte v té frontě dlouhé hodiny, přečtete celé romány, díváte se, jak vznikají rvačky, naučíte se mezitím jazyku, který je pravděpodobně dialektem vietnamštiny a studujete nápisy na zdech, napsané česky a také jakýmsi asijsky vyhlížejícím písmem. ZA předchozího režimu neměly dveře okna a dveře se otevíraly tak zřídka, že jste nikdy nevěděli, zda v dané kanceláři vůbec někdo sedí. Vzhledem k tomu, že všechny kanceláře za těmito dveřmi - označené přátelským nápisem NEKLEPEJTE - byly propojeny, oficiální úřednický lid se mohl v nich navzájem navštěvovat a taky to často činil, anebo mohl dokonce jít domů a nechat frontu lidí čekat, která se domnívala, že za dveřmi pořád někdo je a vyřídí jejich případ. Nakonec, po celodenním čekáním, někdo vystrčil hlavu a oznámil: "Zavíráme. Přijďte zítra."
Ale někdy, ač je to překvapivé, se dostanete do kanceláří za těmito dveřmi. A nevyhnutelně vás pošlou znovu do ulic, shánět další papíry.
Ale, jak říkám, po dobu dvou let mám nyní výsadu používat budovu, určenou pro cizince z Prahy Východu. V této budově nejsou záhadné dveře ani nekonečné, trvalé fronty. Ale letos jsem zjistil, že je všechno uzamčeno a zabarikádováno. Po delším podrobném zkoumání jsem objevil malý, ručně psaný a vybledlý nápis, který pravil, že je zavřeno. Měl jsem jít k jiným dveřím v jiné budově, kde jsem nakonec také našel malinkatý nápis, že je tento úřad uzavřen z technických důvodů. Ale já jsem si chtěl jen vyzvednout letošní balík formulářů a předpisů.
Nakonec jsem získal všechny formuláře a strávil jsem svůj čas v různých oficiálních úřadech po celé Praze. Získal jsem povinný dopis od svého bytného a oficiální český překlad rodného listu. Vyzvedl jsem si trestní rejstřík, získal pracovní povolení. Byl jsem vyfotografován. Nakoupil jsem kolky. Získal jsem požadované podpisy. A pak jsem se vrátil do Olšanské s objemnou složkou dokumentů.
Oficiální úřední osoba prošla hromadou dokumentů pomalu a metodicky.
"Výborně, vidím, že máte požadované formuláře a dopisy. A také máte hodně kolků. To je vynikající. Maté také dva obrázky klaunů, které vybarvila vaše tříletá neteř v Americe. A záznam všech vašich známek z junior a senior high school. Jsem také ráda, že tady máte seznam vašich deseti nejoblíbenějších kuchařských receptů, řádně přeložený do češtiny a notářsky ověřený. Velmi dobře."
Téměř jsem začínal věřit, že moje dokumentace bude namístě schválena. Ale k tomu dojít nemělo.
"Počkejte," řekla a zamyslela se. "Ještě ... potřebujete ... napsat ... esej. 'Správný občanský postoj, vyjadřovaný respektem vůči českému zákonodárství o silničním provozu'. Je to letos nový požadavek. Budete se muset vrátit." Dobře, milá paní, dobře. Nezáleží na tom, co přinesu. Bude to moje čtvrtá návštěva zde. Vím, že vám jde o můj čas.
