V pokušení od hada v kalhotech

Observer, 23. srpna 1998

"Clinton nejprve popírá, že orální sex je sex, a pak smývá skvrny svého chámu krví jiných lidí, pokud možno muslimů."

(Z tohoto článku od Nicka Cohena jsem ve včerejších Britských listech citoval výše uvedenou větu. Na žádost jednoho čtenáře ho překládám celý. JČ)

Americký prezident, který vyžaduje, aby praktikantky překvapením otevřely pusu, když vidí jeho moc a slávu, má dvojí taktiku, jíž se snaží odvádět pozornost od svých činů. Nejprve popírá, že orální sex je sex, a pak smývá skvrny svého chámu krví jiných lidí, pokud možno muslimů.

Neznalí lidé budou asi považovat Clintonův výrok, že se vyjadřoval "právnicky přesně", když tvrdil, že orální sex, kterého se mu dostalo od Moniky Lewinské a masturbace, kterou prováděl, když nahá dívka tančila, nejsou podstatou sexuálního vztahu, za typický oxymoron.

Bible, kterou Clinton cituje často, hovoří v té věci jasně. Genesis vypráví o tom, jak bylo nebohému Onanovi nařízeno, aby "vstoupil do manželky svého bratra", ale vytryskl svůj chám na zem, aby ho nedal bratrovi. A tou věcí rozhněval Boha, který ho proto usmrtil. V knize Leviticus doporučuje jako vždy zlovolný starozákonní Bůh trest smrti nejen pro homosexuály, ale i pro pachatele nevěry (v odstavci, který britští bulvární novináři, často útočící na homosexuály, přeskakují s velmi podezřelou rychlostí). Bůh se také rozčiluje v Ezekieli nad ženou, která toužila po milenci, "jehož pohlavní orgány byly jako u osla a jehož chám byl jako od koně".

Avšak nedělá to jen Clinton: doslovnému čtení bible se vyhýbají i američtí "znovuzrození" křesťané. V okamžicích krize si američtí náboženští vedoucí představitelé vypracovali jemnou teologii, která by šokovala Jesuity. Údajně politicky korektní Clinton ve skutečnosti spoléhá na výmluvy, které vypracovali extrémně pravicoví křesťanští kazatelé, když byli chyceni se spuštěnými kalhotami a s holým zadkem směrem ke kongregaci.

Zdálo se, že skončila kariéra Jimmyho Swaggarta, televizního kazatele, kterého v osmdesátých letech sledovalo 14 miliónů diváků a který vydělával 100 miliónů liber ročně. Byl totiž vyfotografován s prostitutkou. Ale Swaggartova církev, Assemblies of God, hvězdného kazatele rychle rehabilitovala. Jeho hříchy prý nebyly tak strašné, jak to vypadalo, vysvětlil mluvčí, protože Swaggart "neměl s prostitutkou sexuální styk, jen jí platil, aby předváděla pornografické akty."

V pozoruhodné sebeanalýze přiznal Swaggart, že věděl, že asi sejde z cesty pravé, když se mu zdálo, že nemůže dojít na kazatelnu. Ležel v kostele na zádech na zemi a nad ním se tyčil "největší had, jakého jsem kdy viděl, 30 metrů dlouhý, 2 metry vysoký". Bojoval s hadem malou hůlkou, podařilo se mu vyjít ven a tam čelil dalšímu hadovi, vysokému "30 nebo více metrů, jeho hlava se rychle dívala sem a tam, a já jsem pohlédl na hůlku v ruce a země se začala třást a podlomila se mi kolena a pamatuju, že jsem se probudil ze sna a řekl jsem, Bože, musím proti tomuto bojovat a nevím jak." Sigmunde Freude, kde jste, když vás potřebujeme?

Předtím, než byl odhalen, Swaggart proklel Jima Bakkera, konkurenčního televizního kazatele, jako rakovinu, která musí být vyříznuta ze slušné společnosti. Bakker totiž pronásledoval ženy a svalnaté muže. Chlapcům sděloval, že jeho energické masáže nejsou hříchem, protože "nedochází k sexuálnímu styku ani k nevěře".

Mohl bych dlouze pokračovat, jenže vzniká nebezpečí, že bych napodoboval arogantní britský styl, který líčí Ameriku jako divadlo zrůd, plné hlupáků a podvodníků, kteří by v Británii nikdy neuspěli.

Kéž by tomu tak bylo. Americký fundamentalismus však právě ochromil první pokus dát Britům všeobecná lidská práva. Vnímaví Američané pochopili, že v Británii je nutno přesvědčit společenskou elitu, není třeba mluvit k masám. Je potřebí manévrovat v tajnosti a nikoliv hovořit v kabelové televizi. Rutherfordskému institutu, ústavu, který financoval žalobu Pauly Jonesové na Billa Clintona ohledně sexuálního obtěžování, která nakonec vedla k tomu, že Lewinská prozradila před porotou všechno, se podařilo úspěšně zaútočit na britskou ústavu. Rutherfordský institut je totiž přesvědčen, že zákon Bible by měl nahradit lidské zákony. Zaměstnanci tohoto institutu se však nesetkali s výsměchem jako burani z  bigotního amerického náboženského pásu, když přicestovali do Londýna. Paul Diamond, právník, kterého si institut najal, byl přijat v Horní sněmovně a stal se úspěšně poradcem konzervativní baronky Youngové ohledně toho, jak to udělat, aby obdržely církve a církevní organizace výjimku z Evropského zákona o lidských právech, který je nyní začleňován do britského zákonodárství. Církve tak dostaly právo dělat si, co chtějí, a toto právo je silnější než právo řadových občanů.

Avšak práva, to přece platí samo sebou, musejí být stejná pro každého. Tony Blair, první otevřeně křesťanský premiér v tomto století, souhlasí s Rutherfordským institutem, který pronásleduje jeho kamaráda Clintona, že britský zákon o občanských právech by měl obsahovat výsady pro církve. Úkol byl splněn, Rutherfordský institut odchází z Westminsteru a propouští své zaměstnance.

Jediný další vlivný sektor, jímž se zákon o lidských právech nebude v Británii zabývat, jsou sdělovací prostředky. Po energické kampani, kterou vedli zahraniční miliardářští majitelé sdělovacích prostředků, bude Británie uchráněna ustanovení evropského zákona o lidských právech týkajících se práva občanů na soukromí.

V Británii stojí nad zákonem jen dvě osoby: Bůh a Rupert Murdoch. Ani jeden z nich neplatí daně a Tony Blair už téměř proklečel ochranné polštářky na kolenou tím, jak se před nimi ponižuje. Nejsem dostatečně kvalifikovaný k tomu, abych se mohl vyjádřit, zda jde o sexuální vztah - hříchy to ale určitě jsou.