Chronologie krize: Jak fundamentalismus a orální sex přivedly Clintona až na samou hranici
Sexuální válka, svatá válka
Minulý týden byl nejbizarnějším týdnem v historiii amerického prezidentského úřadu. Je to příběh sexuální nemotornosti, hanby, smrti a teroru.
Život není film. Nebo je? ptají se v úvodu rozsáhlé analýzy na čtyři strany velkého formátu reportéři včerejšího vydání týdeníku Observer. (Všechny britské nedělníky se podrobně zabývaly touto tematikou, stejně jako pohřbíváním mrtvých a smutečním aktem v severním Irsku, po nedávném atentátu v městě Omagh.)
Mohlo by nám být odpuštěno, píší reportéři Observeru, kdybychom si v tomto nejpodivnějším týdnu v historii amerického prezidentského úřadu spletli realitu s jejím opakem.
Začalo to všechno tím, když, ironicky, odvysílala jedna televizní kabelová stanice film The American President, příběh zamilovaného vysokého činitele a vášnivé mladé zaměstnankyně. To se stalo v neděli, v předvečer svědectví prezidenta Clintona před velkou porotou, která vyšetřovala jeho aféru s Monikou Lewinskou, a před jeho televizním projevem k národu, v němž měl tuto aféru přiznat.
A jak se chýlil týden ke konci, smečka reportérů, hledajících skandály, jela za prezidentem do jeho útočiště v Martha's Vineyard. Zabíjeli čas v tiskovém stanu, postaveném u vchodu do prezidentovy vily, tím, že se dívali na další film, Wag the Dog, Vrtěti psem, o fiktivním americkém prezidentu, který vyvolá válku ve vzdálené zemi, aby odvedl pozornost od sexuálního skandálu s mladou zaměstnankyní.
Asi v polovině filmu byli novináři přerušeni pracovníkem prezidentského úřadu, že se mají dostavit na tiskovou konferenci, kterou Clinton uspořádá v místní tělocvičně. Nedlouho poté, co Lewinská informovala velkou porotu podrobnostmi o tom, jaký sex sdílela s prezidentem, Spojené státy vypálily množství raket na cíle v Afghánistánu a v Súdánu.
Ale život není film, i když je jediným potvrzením vědomí, že ani nejlepší hollywoodští scénáristé by nedokázali napsat takhle dobrý scénář.
Předpokládáme-li, že je toto realita: Americe zbyly dvě otázky: Přesně co se vlastně stalo? A jaký vlastně zastává Clinton nyní prezidentský úřad, než ho opustí, dříve nebo později?
Deset dní pracovali v suterénu Bílého domu v naprosté, bezprecedentní tajnosti, muži z Pentagonu, z CIA a z národního bezpečnostního aparátu a precizovaly raketové útoky, které mají být začátkem toho, čemu americká vláda chce říkat dlouhodobá válka proti mezinárodnímu terorismu.
V prvním patře Bílého domu, v kancelářích s okny na dlouhé trávníky, seděli obdobným způsobem Clintonovi právníci nad nesčetnými verzemi toho, co by Clinton měl nebo neměl říci velké porotě, národu v televizi, Kongresu a zvláštnímu vyšetřovateli Kennethu Starrovi.
A v oválné kanceláři v přízemí seděl prezident sám, přesunoval se s tak zdravou myslí, jak je to jen možné (a pravděpodobnost toho, že by mohl reagovat normálně, zpochybňují kritikové) fyzicky i v myšlenkách mezi těmito oběma pracovními skupinami. Mezi dálkově řízenými střelami a "nepřiměřeným důvěrným fyzickým stykem", mezi vedlejšími škodami útoku a orálním sexem.
Mezi týdnem, který bude navždy poznamenán sexem, styky a audiopásky - které, jak se zdálo, nejprve prezidenta zachraňovaly, a pak ho potopily - a mezi tím týdnem, na který si budou lidi pamatovat slovy: "Když někdo zaútočí na jediného Američana, zaútočí na všechny Američany. Naše lidi bráníme." Tento výrok, jak se zdá, zázračně, Clintonovi poskytl odpuštění.
Většina analytiků to zmeškala. Ale první veřejný náznak, že se chystá hurikán, v němž dojde ke sloučení úsilí politicky přežít a hájit národní bezpečnost, se objevil v pondělí večer. Poté, co Clinton přiznal svůj důvěrný, ale "nepřiměřený vztah" s Lewinskou, Clinton se pokusil odvrátit pohled Ameriky od bažiny, do níž zapadl, k "důležité práci", včetně "velmi reálných bezpečnostních problémů, které musím vyřešit."
Za tímto výrokem byla skutečnost, kterou Clinton nezveřejnil, totiž že než šel k výslechu před prokurátory, nařídil Sandy Bergerovi, poradci pro národní bezpečnost, aby znovu svolal nejvyšší vládní bezpečnostní činitele, kteří měli ještě jednou prodebatovat plány na útoky proti Afghánistánu a Súdánu.
Na vypůjčeném panství Martha's Vineyard se horečně telefonovalo. Političtí poradci Clintonovi sdělovali, že reakce veřejnosti na jeho televizní přiznání byla velmi špatná. Zároveň Clinton byl trvale ve styku se svými bezpečnostními poradci.
Ve středu večer se vydal s celou rodinou oslavit své dvaapadesáté narozeniny. Vrátil se v půl dvanácté večer a znovu telefonoval. Hovořil o konečné, znepokojující otázce, na co se má zaútočit, s viceprezidentem Alem Gorem. Útoky schválil ve tři hodiny ráno ve čtvrtek.
Clintonova pozoruhodná schopnost rozdělovat svůj život do jednotlivých, hermeticky uzavřených škatulek, nebyla nikdy zřejmější.
Poradci v Bílém domě se vysmívali konstatování, že v rozhodnutí zaútočit na zahraniční cíle hrála roli domácí politika. Několik z nich uvedlo, že doporučení zahájit útoky bylo založeno na velmi přesvědčivých důvěrných informacích a bylo jednomyslné. Zdůraznili, že pracovníci rozvědky a Pentagonu, kteří nejsou politicky ovlivnitělní, také útoky doporučili.
O možném americkém protiútoku se začalo hovořit v pátek 7. srpna, v den, kdy se staly terčem bombových atentátů vyslanectví ve východní Africe. Už tehdy první neúplné zprávy rozvědky ukazovaly na Osamu bin Ladena. Bílý dům také zahájil sérii jednání s předsedou parlamentu Newtem Gingrichem.
Dopoledne 19. srpna se vydal Clinton do Californie, shánět tam peníze pro svou politickou stranu. V úterý večer se předčasně vrátil do Bílého domu. Tisk spekuloval, že si připravuje svou obranu: ve skutečnosti chtěl jednat se svým týmem pro národní bezpečnost.
Schůzka trvala v situační kanceláři v suterénu Bílého domu hodinu. Clinton byl informován o tom, jaký dopad a jakou diplomatickou odezvu budou mít bombové útoky v Africe. Pak se šéfové Bílého domu, Pentagonu, ministerstva zahraničních věcí a činitelé CIA - říká se jim dohromady Small Group, malá skupina - odebrali do prezidentova Oválného úřadu, kde se hovořilo tři čtvrtě hodiny o odvetných útocích.
Další informace rozvědky potvrdily spojení bez bin Ladenem a bombovými útoky a informovaly, že skupina vysoce postavených teroristů se sejde 20. srpna na takzvané "Univerzitě Svaté války" - ve velkém komplexu v Afghánistánu.
Generál Hugh Shelton, předseda spojeného velení, už připravil celou řadu map pro navrhovaný raketový útok. Prezident Clinton se dotazoval na různé aspekty útoku. Na všech jednáních měl prý jasnou hlavu a byl plně soustředěn. Nezmiňoval se o svých politických či právních potížích.
Ve středu chtěl Clinton vědět víc o tom, kolik bude případně zraněno či usmrceno civilistů, jaká může být odveta teroristů a jak budou reagovat jiné země. Zaměřil se na jeden cíl, továrnu v súdánském hlavním městě Chartúmu, o níž rozvědka informovala, že se tam vyrábějí složky smrtícího plynu VX - složky, které samy o sobě nejsou nebezpečné. Ale prezident se dotazoval, co když je v továrně uskladněno větší množství samotného plynu? Clinton dal svolení k tomu, aby se za osm dní začaly přesunovat lodě do Rudého a do Arabského moře.
Následujícího dne, ve čtvrtek, plakal prezident tiše na letecké základně Andrews, kam bylo přivezeno deset rakví z Nairobi. Mezitím sdělili jeho nejbližší poradci reportérům listu New York Times, že navzdory svým předchozím dementi uvažuje Clinton o tom, že řekne velké porotě, že měl intimní vztah s Lewinskou.
V pátek 14. srpna dostal v Oválné kanceláři Clinton odpovědi na otázky, které požadoval o dva dny předtím. Bylo mu řečeno, že do 18 hodin ve čtvrtek 20. srpna má možnost akci odvolat.
O víkendu se do Bílého domu prakticky nastěhoval Clintonův soukromý právník David Kendall. Jednal s Clintonem dlouhé hodiny. V sobotu dopoledne přednesl Clinton svůj rozhlasový projev o tom, jak přijal mrtvoly v Andrews. "Naše vláda bude dál bojovat proti terorismu," uvedl bez dalších podrobností.
V pondělí 17. srpna Clinton sportoval v tělocvičně v Bílém domě, pak strávil dvě hodiny s právníky. Posléze následovalo jednání v solariu, kde se hovořil o pádu ruského rublu i o plánovaném raketovém útoku.
Pak sešel Clinton dolů do kanceláře map a zdvořile podal ruku prokurátorům, které, jak uvádějí jeho poradci, nyní silně nenávidí. V deset večer promluvil k národu po dobu čtyř minut. Okamžité reakce jeho projev zkritizovaly: příliš mnoho hněvu, příliš málo lítosti.
Když o tom druhý den ráno hovořilo na rozhlasových a televizních vlnách, Clinton znovu probíral s národním bezpečnostním týmem poslední podrobnosti mise. Tým intenzívně uvažoval o tom, jak o útoku informovat veřejnost. Bylo doporučeno, aby odjel Clinton na dovolenou, "jako že se nic neděje", a pak stručně oznámit ve čtvrtek odpoledne, že k útoku došlo, a vrátit se do Bílého domu na projev z Oválné kanceláře.
V úterý dostal Gingrich podrobné informace o bin Ladenovi, ve středu pak popis plánovaného útoku. Několik minut předtím, než se objevil prezident ve škole v Martha's Vineyard infortmovaly televizní společnosti, že se bude vysílat významné oznámení, týkající se národní bezpečnosti. Alespoň jeden novinář telefonoval do Bílého domu s dotazem, jestli už Clinton odstoupil.
Televizní stanice přerušily vysílání zábavných seriálů přímým přenosem Clintona, prvním jeho projevem od pondělka, kdy přiznal, že nemluvil pravdu. "Dobré odpoledne, " začal. "Dnes jsem nařídil armádě, aby zaútočila."
Čtvrtek 20. srpna byl den, kdy se začalo se skvrnou Clintonova chámu na šatech a skončilo se svatou válkou. FBI potvrdila, že skvrna na Moničiných večerních šatech je lidský chám. Zvláštní prokurátor Kenneth Starr zveřejnil svou žádost o vzorek prezidentovy DNA, aby ho bylo možno porovnat se skvrnou.
Monika mezitím vypovídala druhý den u soudu a bylo to velmi šťavnaté - vyplnila mezery, které zanechal svědek v pondělí odpoledne. Orální sex, sahání na prsa a na přirození, sexuální hrátky, které téměř zlikvidovaly právní kličku Jonesová (která tvrdí, že orální nebo ruční sex se nemá považovat za skuteční sexuální styk).
Ve 13 hodin a 31 minut, právě v době, kdy vykládala Monica porotě o darech a o přirození, americká armáda odpálila asi 90 raket s plochou dráhou letu. Clinton zatelefonoval Tonymu Blairovi, když se letecky vracel do Washingtonu - bylo to nekvalitní spojení.
Republikánští senátoři Arlen Specter a Dan Coats první řekli, co měli všichni na mysli: Vrtěti psem. Vždyť už jsme to viděli, ve filmu s Robertem de Niro a Dustinem Hoffmanem? Ve filmu se "válka" odehrává v Albánii. A skutečně, CIA přišla s informací, že další teroristický útok se plánoval proti americkému velvyslanectví - ano, v Albánii.
Ale Specter a Coats byli jediní poslanci, kteří to řekli nahlas. Politické rozdíly byly v době krize smazány. Všichni se sklonili před vrchním velitelem branných sil. Dokonce i Hatch, který charakterizoval Clintona v pondělí jako "blbce", nyní chtěl "poděkovat panu prezidentovi".
I když šlo o vážnou věc, která se stala ve velmi nevhodnou dobu, konec konců nešlo o stejnou historii jako ve filmu Vrtěti psem. Bombardování teroristických cílů však přineslo - nezamýšleně - prezidentovi výhody. Podle průzkumů veřejného mínění vyskočila Clintonova popularita na maximum.
