Rozhovor s Janem Kavanem
Převzato z anglického vysílání Radia Praha

Radio Praha:
Jste jako český politik v neobvyklém postavení, tím, že jste napůl Čech a napůl Brit - a nejen napůl Čech a napůl Brit, ale stále máte kromě českého i britský pas. Jaký to bude mít vliv na vaši práci ministra zahraničí?

Kavan: Nemyslím, že by to mohlo být na škodu, právě naopak. Je pravda, že jsem strávil dvacet let - vlastně dvacet pět let, když započítám prvních pět let mého života - v Británii, a nyní dobře znám tradice, zvyky, způsob uvažování, zákony, instituce Velké Británie, a zejména mám řadu přátel mezi představiteli britského politického a kulturního života. Domnívám se, že mi to při mé práci ministra zahraničí může jen pomoci.

Avšak považuji se především za Čecha, a proto jsem chápal i svůj pobyt v Británii v letech 1969-89 jako roky exilu. V těchto letech jsem spolupracoval rovněž s lidmi z jiných zemí, Francie, Skandinávie, Spojených států a zejména Itálie a navázal jsem tam mnoho významných přátelství. Jsem si jist, že tyto kontakty mi nyní velmi pomohou. Stejně tak jsem patřil v Londýně mezi ty, kdo vytvářeli spojení mezi jednotlivými opozičními demokratickými seskupeními ve střední a východní Evropě. Někteří z těchto lidí zaujímají nyní velmi důležité vládní pozice, takže si myslím, že i tyto kontakty mi při mé práci ministra zahraničí pomohou.

Bývalý premiér Klaus často hovořil o své náklonnosti k anglosaskému politickému modelu, čímž měl na mysli individualismus, liberalismus, volný trh... Sdílíte jeho názor nebo máte na anglosaský svět částečně odlišný pohled?

Domívám se, že mohu také říci, že mám rád anglosaský svět, protože ho dobře znám. To neznamená, že zahraniční politika této země se bude primárně orientovat na upevnění mých kontaktů s Velkou Británií - to nemám zapotřebí. A pokud mám odpovědět na vaši otázku, chtěl bych zdůraznit, že např. považuji za velmi důležité mít dobré vztahy s Francií, kontakty, které byly v minulosti, v meziválečném obobí, velmi těsné a které, jak se domnívám, byly v poslední době možná podceňovány, také proto, že pan Klaus měl sklon k této náklonnosti k tomu, co nazývá anglosaským systémem.

Ale já si myslím, že v anglosaském systému jsou i jiné věci, které stojí za pozornost, nejen ty, o kterých jste se zmínil. Mám velký obdiv a úctu k britskému soudnictví, k tradici spravedlnosti, mám velkou úctu k tomu, jak tam funguje demokratický systém, dokonce aniž by existovala psaná ústava, vždy jsem měl úctu k míře rasové tolerance, již dosáhla britská společnost - je dnes multikulturní, multirasová, a i když je to společnost multireligiozní, multikulturní, multirasová atd., myslím si, že míra rasové tolerance je pozoruhodná, pokud ji srovnám se svou vlastní zemí, kde žije daleko méně lidí s jinou barvou pleti, ale vládne tam pro mě stále nepřijatelná úroveň rasových předsudků.

To jsou věci, na které bych se chtěl podívat a zjistit, jak se od nich můžeme učit. Neříkám, že budeme všechno opisovat, doslova, a přenášet z jedné společnosti do druhé, protože si nemyslím, že by to bylo možné udělat. Ale můžeme se navzájem učit ze svých zkušeností a hledat, jaké mechanismy mohou přispět k atmosféře tolerance, demokracie, dialogu, kterou jsem vždy v Británii obdivoval.

Od svého nástupu do funkce ministra zahraničí jste prohlašoval, že nemáte v plánu žádné zásadní změny směru zahraniční politiky. Jaké jsou tedy hlavní posuny a priority, které byste chtěl změnit?

Ano, máte pravdu, základní směr zahraniční politiky se nezmění. Základní směr je k Evropské unii, přistoupení k Evropské unii nyní považujeme za nejvyšší prioritou české zahraniční politiky, ale také přistoupení k Severoatlantické alianci, což bude dokončeno, jak věřím, nejpozději příští rok na jaře, a třetí prioritou, na kterou bychom chtěli položit mnohem větší důraz, než v minulosti, je úzká spolupráce se sousedními státy, a mám na mysli všechny sousední státy.

Není možné přehlédnout nedávý spor, který proběhl tiskem, týkající se vaší minulosti. Nechtěl bych se zabývat otázkami, co kdo kdy řekl nebo udělal, ale chtěl bych se vás pouze zeptat, jestli podle vašeho názoru celá tato kontroverze nějakým způsobem nepříznivě neovlivní vaši práci.

Nemyslím. Hlavním nepříznivým dopadem této, jak říkáte, kontroverze, je, že měla dopad na moje nervy, že jsem unavenější a někdy o trochu popudlivější, ale jsem si jist, že to dokážu překonat. Co se týká mých vztahů, pracovních vztahů např. s mými partnery v zahraničí, vůbec žádné nepříznivé důsledky nevnímám. Většina mých partnerů ví, co se v minulosti skutečně stalo, a v době, kdy dosáhla tato mediální kampaň proti mě vrcholu, řada z nich přispěchala, aby mi vyjádřila solidaritu, protože vědí, že to jsou nejen často absurdní obvinění, nepravdivá; právě naopak - zdůraznili, že jsem v té době velmi účinně českým disidentům, české opozici pomáhal v práci v Československu a tím jsem přispěl k pádu komunistického režimu a vybudování prvních demokratických struktur v Československu po roce 1989.