Na české novináře dopadla ruka Lukašenkova režimu

Iva Nachtmannová

Setkání s běloruskou KGB, kterou obnovil prezident Lukašenko brzy po svém nástupu do funkce, bylo donedávna až na výjimky "výsadou" Bělorusů. Že tomu tak už není, se mohli minulý týden přesvědčit dva čeští studenti a novináři - fotoreportér Michal Černý a redaktor Luboš Veselý z internetového časopisu Sítnice byli 8 hodin zadržováni běloruskými celníky a vyslýcháni s největší pravděpodobností běloruskou KGB.

Vezete kontraband

Luboš Veselý a Michal Černý strávili několik dní v hlavním městě Běloruska Minsku a pak se chystali na Ukrajinu. Když autobusem dorazili v pondělí 10. srpna dopoledne na hraniční přechod Tamaszówka, celníci je prohledali a zadrželi s tím, že převážejí "materiály kompromitující prezidenta Běloruska". Celníci nazývali tyto materiály "kontrabandem". Byly to převážně nezávislé časopisy vycházející v Minsku, které se dají koupit i na stáncích, brožurky se státními znaky Běloruska, které prezident Lukašenko zakázal používat, a pak různé materiály týkající se porušování lidských práv v Bělorusku. Tyto materiály vydávají organizace Wiosna 96 a výbor Charty 97, což jsou nevládní organizace financované ze zahraničních grantů. Tyto organizace nejsou tajné, například aktivisté Charty 97 jsou denně v ulicích hlavního města a vybízejí k podpisu petice proti porušování občanských práv režimem prezidenta Lukašenka. Aparát prezidenta Lukašenka se ale samozřejmě snaží svou represí těmto organizacím co nejvíce znepříjemňovat existenci.

Poté, co celníci zabavili Luboši Veselému a Michalu Černému všechny tiskoviny včetně knihy čínské poezie v češtině (!) a 17 nevyvolaných filmů , a neposkytli jim tlumočníka, ani nedovolili zavolat na české velvyslanectví v Minsku, na což má podle Vídeňské konvence právo každy zadrženy, začali celníci mluvit o tom, že "situace je velmi vážná" a že musí zavolat "specialisty" z Brestu.

Specialisté na přátelské besedy

Těmi specialisty, kteří přijeli na celnici po třech hodinách zadržování českých občanů, byli čtyři mladí muži v civilu, kteří mluvili čistou ruštinou - v Bělorusku se převážně mluví směsí ruštiny a běloruštiny - a představili se jako členové oddílu proti kontrabandu. "Zvláštní bylo, že vypadali přesně tak, jak Američané ukazují ve svých filmech agenty KGB - lépe oblečení, chovali se nadřazeně a stále nám dávali najevo, jak je zdržujeme tím, že nechceme přiznat, proč jsme ty materiály chtěli převézt," říká Michal Černý. Podivní policisté pak vybídli Michala Černého a Luboše Veselého, že spolu "přátelsky pobesedují" (s vojákem pohraniční stráže za zády) a vysvětlili jim, že materiály, které vyvážejí, sice pocházejí od legálních organizací, ale je zakázáno je vyvážet ze země. S vážnou tváří jim tvrdili, že vyvážet tyhle časopisy je "horší a nebezpečnější než pašování drog a zbraní".

Běloruští agenti se stále dokola vyptávali na jména a adresy lidí, se kterými se Luboš Veselý a Michal Černý za svého pobytu setkali, a snažili se českým novinářům namluvit, že tito lidé se nedozvědí, že je nahlásili a nehrozí jim žádné nebezpečí. Nechtěli za žádnou cenu uvěřit tomu, že materiály jsou studijní (Luboš Veselý studuje na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK) a doporučovali Čechům, že jim celníci "pomohou" nadiktovat do protokolu, proč chtěli vyvážet tyto materiály. Poté si je ještě pokoušeli tajně nafilmovat. Přesto se celníkům ani "specialistům z Brestu" nepodařilo přimět Čechy k sepsání jakéhokoli textu.

Celníci nakonec sepsali alespoň protokol o zabavení věcí, napsali si veškeré nacionále obou zadržených a pak Luboše Veselého a Michala Černého propustili - po téměř osmi hodinách vyslýchání a psychického nátlaku. Možné je, že pokud by tito Češi netrvali na tom, že jsou studenti, mohli se octnout za mřížemi. Koneckonců, případ novinářů ruské televize ORT, které Lukašenko držel ve vazbě přes půl roku a propuštěni byli až po silném nátlaku z Kremlu, svědčí o tom, že se běloruský režim s novináři opravdu nemazlí.

Budeme protestovat

Ačkoli ministerstvo zahraničí zatím nevydalo k tomuto incidentu žádné oficiální stanovisko, ministr zahraničí Jan Kavan se vyjádřil v tom smyslu, že je tím rozhořčen a toto rozhořčení určitě bude jeho ministerstvo tlumočit běloruské vládě. "My jsme vždy prosazovali respektování základních lidských práv a pokud tomu dobře rozumím, tak ti studenti v podstatě distribuovali literaturu týkající se lidskych práv, k čemuž podle třetího koše Helsinských dohod mají naprosté právo. Navíc takovéto zacházení s cizími státními příslušníky země, s níž jsou udržovány normální diplomatické styky, považuji za něco, proti čemu je nutné protestovat, a proto tak budeme činit." Na dotaz, jestli se protest ministerstva bude také zmiňovat o těch nevládních organizacích, například o Chartě 97, která se právě hlásí k odkazu Charty 77, to ministr Kavan nevyloučil, protože vláda má ve svém programovém prohlášení důraz na dodržování lidskych práv "a tím také navazujeme na Chartu 77," řekl ministr.

Běloruské hnutí Charta 97 si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek práce. Lidská a občanská práva jsou totiž v Bělorusku pošlapávána dnes a denně. Absolvent vysoké školy dostane umístěnku, kde musí v budoucnu pracovat, a pokud nesouhlasí, těžko hledá práci jinde. Soukromá podnikatelská sféra téměř neexistuje, protože podnikání je zatíženo neúměrně vysokými daněmi a většinu podnikatelova zisku pohltí různé úplatky či výpalné. Pokud se ukáže, že občan je byť jen sympatizantem opozičního hnutí, je okamžitě evidován KGB a stání podniky jej odmítají zaměstnat, protože jsou pod vedením Lukašenkových přívrženců. Průměrný plat je v Bělorusku 5 dolarů měsíčně. Co je asi ze všeho nejhorší, prezident Lukašenko přes "svá" média občany stále přesvědčuje, aby se stěhovali do pustých míst na hranicích s Ukrajinou, která před jedenácti lety postihla černobylská havárie. Lukašenko navzdory odborným posudkům tvrdí, že oblast už dávno není zamořená a díky oněm umístěnkám do tohoto marasmu posílá bydlet lidi. A tak bychom mohli pokračovat.

Tlak ze zahraničí je účinný

Není náhoda, že si Charta 97 vzala za vzor české disidenty. Charta 77 byla totiž svého času velmi známá západní veřejnosti, a zásahy státní moci proti chartistům se vždy setkávaly s vlnou odporu v západním tisku. Tlak zahraničí, ačkoli to mnohým dodnes nepřipadá, měl silný vliv na chování komunistické moci na stíhané osoby. I dnešní Charta 97 usiluje o stálý tlak ze zahraničí na prezidenta Lukašenka. Proto se snaží informovat o sebemenším porušení liských práv. Proto také prvním, kdo informoval média o zadržení dvou českých studentů, byl Zmitser Bandarenka, zástupce Charty 97 v Minsku. Charta 97 nyní očekává, že se Česká republika ozve a vytvoří právě onen tlak, byť nakrátko, který znovu upozorní na katastrofální stav v Bělorusku. Bylo by alibistické, kdybychom se stále schovávali pod vágní hesla, že "by to mohlo narušit naše vztahy s Běloruskem", jak se mimochodem nejprve vyjádřil nejmenovaný úředník na ministerstvu zahraničí. Právě proto, že české Chartě 77 Západ pomáhal i přes železnou oponu, měli bychom tuto pomoc teď my oplatit Bělorusku, kde musela být založena Charta 97.

Iva Nachtmannová