Úvaha z Londýna
O stranictvi
Petr Uhl (Pravo) a Jiri Leschtina (Mf Dnes) nas v Klubu Netopyr v polovine zari usilovne presvedcovali, ze jejich noviny nejsou stranicky zaujate, ale pouze "socialne" resp. "liberalne" zamerene. Navic se toto ideove zamereni promita jen do komentaru, kdezto zpravodajstvi se snazi o maximalni objektivitu. Hned na druhy den jsem si tedy koupil oba listy soucasne - a co jsem shledal?
Mf Dnes prinesla jako hlavni ZPRAVU, jiz byl venovan prostor na prvni strance a celkem temer dve stranky na ruznych mistech daneho cisla, Zemanovu kufrikovou aferu. Sebedukladnejsim ctenim nebylo mozno zjistit, zda se v teto kauze odehralo cokoli noveho: zrejme vubec nic. Slo tedy jen o rekapitulaci toho, co uz bylo mnohokrat receno - jinymi slovy, nebyla tu vubec zprava, nybrz jen ritualni myti hlavy zlemu Zemanovi. Na strance komentaru, v rubrice vzjadrujici nazory listu, pak tuto "zpravu" vhodne doplnoval komentar pod titulkem "Kufriky v rukou psychopatu".
Zrcadlovy obraz prineslo Pravo: s cestnou vyjimkou samotneho Petra Uhla byly vsechny komentare dryacnicky protivladni, a ne vecne kriticke. Svou dikci pripominaly spise predvolebni schuzi, na ktere uz bylo neco vypito. Ackoli nas Petr Uhl ujistoval, ze poslanci Jicinsky a Dostal (kteri byli v predchozim cisle) pisi do Prava nanejvys jednou tydne, Dostal opet nechybel - s clankem o planovane redukci ceskych ambasad pod titulkem "Vlada nas zene na Balkan". Redukci poctu ambasad lze jen stezi nejak znamkovat jako projev "liberalni" ci "socialne" orientovane politiky; lze ji jiste kritizovat, ale nesmyslna "balkanska" retorika je na same hranici demagogie i v ustech opozicniho poslance, natoz pak kritickeho novinare. Pokud poslanci CSSD nejsou schopni oddelit svou novinaru od vravy parlamentnich debat, meli by prestat do Prava pravidelne psat. Neumim si ostatne predstavit, ze by hlavnimi autory komentaru v Guardianu byli spickovi zastupci Labour Party.
Abych nezapomnel, Pravo prineslo toho dne take jedno interview, s jistym senatorem za CSSD: jeho hlavnim obsahem bylo, jaky je pan senator pracovity a slusny clovek. V predvolebnim stranickem letaku jsou takove rozhovory asi na miste, ale v nezavislem deniku...?
Zajimave srovnani poskytla tehoz dne i zprava z vysetrovani tragedie na Fatre, kde mel byt obvinen i ministr Strasky. Tato zprava vypadala v obou listech zcela odlisne. Mf Dnes citovala vylucne nazor ministruv, tj. jeho obhajobu; Pravo naopak uvedlo pouze ty skutecnosti, jez hovorily proti nemu. Kdo si precetl jen Mf Dnes, musel nabyt jednoznacneho dojmu, ze ministr je nevinen. Pravo nemene jednoznacne predjimalo opacny vysledek. Pripominam, ze slo o ZPRAVU, ne o komentar, a ze nazor na to, co se v horske vanici odehralo, lze sotva oduvodnit socialnimi ci liberalnimi idealy toho ci onoho listu, nebo i jejich vztahem k postojum samotneho ministra. (Tento vykonny urednik, byvaly clen KSC a drzitel titulu PhDr v oboru marxismu, se ostatne neprojevuje nijak vyhranenymi politickymi nazory.) Je nasnade, ze jediny duvod, proc jedny noviny prezentovaly Straskeho jako nevinnou obet a druhe jako vinika, spocival v jeho stranicke legitimaci ODS.
Dnes, s odstupem dvou mesicu a po trochu systematictejsim seznameni s britskym tiskem, mam jistou moznost srovnani. Britskym novinam lze jiste tez ledacos vytknout. Guardian asi pred mesicem prinesl na prvni strane jako hlavni zpravu "Tory MP quits after sex scandal" (dotycny mel milenku a nechtel to priznat), vcetne rozmazane fotky dotycneho devcete.
Tusim, ze by to v pripade labouristickeho poslance asi neudelal; a na chvili jsem take zapochyboval o tom, je/li v britskem tisku opravdu tak tlusta cara oddelujici bulvar a seriozni tisk, jako jsme tvrdili v Netopyru.
Vcelku vsak zpravy i komentare v kvalitnich britskych novinach, byt maji urcitou ideovou orientaci, pusobi vecneji a mene propagandisticky. Predevsim se ve vsech komentarich vychazi z pozice, ze nazory tech druhych jsou sice odlisne, ale nemene LEGITIMNI; a spacha-li Tony Blair neco moralne pochybneho, jako ted v pripade formule 1, nehotovi se propagandisticka masinerie Guardianu k protiutoku a nepripomina podobne hrichy konzervativcu, ale adresuje kritiku tomu, komu nalezi.
Ideova linie ANO, ale zadne lakovani reality na cerno-bilo a zadne manichejske videni sveta jako v nasich vudcich denicich. (Priznejme Mf Dnes, ze se letos na jejich strankach rozvinulo mocna kritika Vaclava Klause, ale ta byla spise ozvenou kritiky z vnitrnich kruhu rozvracene ODS nez cim jinym, a davala si velky pozor, aby se nikdy neocitla na nespravne strane frontove linie Klaus vs. Zeman).
Divam se na uctive nekrology celozivotnich politickych oponentu v britskych novinach a rikam si, ze je to mozna vsechno tim, ze britske strany maji za sebou jistou historickou kontinuitu, presahujici dnesni politicke aktery, zatimco ty nase se stale jeste nezbavily charakteru OSOBNICH stran svych soucasnych vudcu. Pokud vsak musime cekat na vznik pocitu historicke kontinuity, obavam se, ze se britskeho standardu politicke zurnalisticky jeste hezky dlouho nedockame.
Jan Jařab
(Jenže údajně stranická poslušnost, vyjadřovaná deníky jako je Guardian, je dnes velmi, velmi malá. Očekáváme-li, že je list Guardian loajální současné britské labouristické vládě, budeme asi trochu překvapeni, že dne 25. listopadu napsal tento deník ve svém redakčním komentáři toto: JČ)
Vzniká určitý pravidelný vzorec. Nejprve se k novinářům dostane z vládních úřadů informace o tom, že se nynější britská vláda rozhodla učinit v určité politice obrat o 180 stupňů. Pak vznikne dojem, že mocná podnikatelská lobby o tuto změnu usilovala a Blairova vláda jí ustoupila. A nakonec podrobné zkoumání objeví otisky prstů pravděpodobného viníka - Petera Mandelsona (velmi mocného politika, který je pravou rukou Tonyho Blaira, je odpovědný za styk Labouristické strany s veřejností, JČ)
Jako obvykle, fakta jsou brána v potaz. Víme jen, že práce na vytváření nové komise pro kvalitní potraviny byla zastavena, navzdory volebnímu příslibu Labouristické strany, že vytvoří přísný inspekční orgán poté, co vznikla krize s nemocí šílených krav. Víme, že došlo k zastavení práce na nové potravinářské komisi poté, co do věci zasáhl sám Peter Mandelson, který se dotazoval ministrů, zda by skutečně nová komise měla mít právo rozhodovat i o výživné kvalitě potravin, než jen o jejich bezpečném požívání. Shodou okolností v tutéž dobu, co Mandelson vyjádřil tento názor ministrům, vyjádřila tentýž názor podnikatelská lobby potravinářského průmyslu, která požaduje, aby hodnocení potravin z hlediska výživnosti bylo vyloučeno z práce vládní komise. Potravinářský průmysl si stěžoval úřadu ministerského předsedy, že nechce, aby vznikla státní agentura, nutící ho k tomu, aby učinil své výrobky poživatelsky zdravější. Nevíme, zda jednání Petera Mandelsona mělo nějakou souvislost s nátlakem potravinářského průmyslu.
Až na to, že se velmi často v těchto dnech zdá, že je Peter Mandelson zdrojem všech potíží, zejména, když vznikají obvinění, že vláda porušila své voličům dané sliby. Jak odhalil list Guardian minulý měsíc, byl to právě Peter Mandelson, který požadoval, aby ministři současné britské vlády prokázali "pružnost" v otázce zákona určující celostátní minimální mzdu a aby dovolili některým podnikům z tohoto zákona výjimky. Tento mocný ministr také často dostává úkol vysvětlovat náhlé změny britské vládní politiky - jako třeba když labouristická vláda odmítla zakázat reklamu na cigarety v případě automobilové závodnické firmy Formula One, která labouristům poskytla rozsáhlý finanční dar.
Vzniká dojem, že Peter Mandelson rád hovoří za mocné lidi v této zemi. Během letošního léta se Mandelson stal spojnicí mezi novou britskou labouristickou vládou a britskou monarachií. Mimo jiné se účastnil oběda s Camillou Parker Bowlesovou. Nyní se obáváme, že se stal mluvčím pro bohatce (fat cats), najednou radí, aby nebyla zaváděna minimální mzda, jindy zase, že by vytvoření nového úřadu pro zdravější potraviny bylo nesprávné.
Guardian ještě stále váhá, zda má Petera Mandelsona označit ministrem pro zradu labouristické politky. Nelíbí se nám stará hra, podle níž se omlouvá král a vina se přenáší na jeho ministry. Pokud vzniká hněv v důsledku toho, jak se nyní chová nová labouristická vláda, neměl by být zaměřen jen na Petera Mandelsona. Část tohoto hněvu by měla postihnou jeho šéfa: Tonyho Blaira.
Zdá se vám, že je tento komentář údajné provládního listu Guardian z úterý 25. listopadu 1997 vlezdoprdelistický? (JČ)
